Tyto stránky provozuje Česká pštikologická společnost  
     
  Informace zde uvedené vyjadřují oficiální stanoviska ČPS, avšak leckdy se sem bohužel vloudí i to, s čím ČPS třeba nemusí souhlasit. Ale takový už je život.
Hlavní strana
Zpravodaj ČPS
Odborná pštikologie  
Akce ČPS
Stanovy ČPS
IUP
FAQ - dotazy čtenářů
Fotogalerie
Převážně nevážně

 

Balada "Tragický příběh pekařovic Anny"

(22.6.2000)


Pojďte lidi, poslouchejte
pojďte všichni ke mně blíž
já vám povím historii
o tom, že je s láskou kříž.

V městě Frýdlantě žil starý
pekař Matěj s dcerou svou,
byla pro něj celým světem,
neb měl ženu umřelou.

Říkali jí panna Anna,
děvče jako z růže květ,
když chodila pro Frýdlantě
ráno housky roznášet.

A že byla tuze švarná,
tak leckterý mládenec
pomáhal jí košík nosit
a ukládal o věnec.

Avšak ani políbení
nikdy žádný nedostal,
neb svou dceru pekař Matěj
tuze přísně vychoval.

Jednou ráno kráčí Anna
jako vždycky do města,
by donesla zákazníkům,
co chtěj k jídlu od těsta.

Smědá řeka v cestě stojí,
na jaře v ní vody dost.
Dobře tomu, že se staví
kus po proudu nový most.

Anna k brodu přispěchala,
vykasala suknici
a dost málo přitom dbala
na tu vodu hučící.

Tak se stalo, že když asi
vprostřed řeky mohla být,
přihnala se velká vlna,
chtěla dívku povalit.

Anna vzkřikla s velkým strachem,
jakou škodu bude mít,
všechny koláče a housky
bude muset vyhodit.

Dělníci, co stavbu mostu
kus dál měli za práci,
opřeli se o lopaty,
měli z toho legraci.

Jenom jeden - jinoch statný
nelenil a běžel hned.
Chytil Annu, když se vprostřed
řeky začla potácet.

Umdlelou ji na břeh dones,
křísil z toho leknutí,
no a z toho, jak ji křísil
vzešlo lásky vzplanutí.

V krátkém čase rozběhla se
po frýdlantském rynku zvěst,
že už Anna není panna
a též, kdo tím vinen jest.

Anna klevet nic nedbala,
láska pro ni byla vším.
Každý večer utíkala
z domu k řece za milým.

Na výbavu střádala si,
by ji chudou nedostal,
kdo jí v Hejnicích o pouti
srdce z lásky daroval.

K mostu téměř hotovému
v podvečerní hodinu
dneska přišla, by mu řekla,
že čekají rodinu.

Místo, aby začal jásat,
milý její náhle zbled,
a pak vážným hlasem pravil:
"Musím ti cos povědět."

"Milá Anno, je ti známo,
že si nemohu tě vzít?
V Liberci mě žena čeká,
čtvrté dítko budem mít."

Milá Anna zaplakala,
že má život zmařený.
Hned se z mostu do vln vrhla,
zrovna byly vzbouřený.

A tak se z ní pštika stala,
dodnes úpí nad Smědou.
Krutě bafe na tom mostě,
kde ztratila lásku svou.

Berte, lidi, poučení
všichni z téhle pověsti,
jak snadno se velká láska
může zvrtnout v neštěstí.

 

Baladu lze rovněž zpívat na nápěv písně "Sally Grey".

 

Zpět  Nahoru

 

 
© 2000