(24.6.2000)

Zamýšleli jsme se nad tím, jaký vliv má na pštiku její životní prostředí a jaký vliv na ní má aktuální počasí. Je pštika aktivnější ve dne nebo v noci? Je nebezpečnější pštika, která straší na velkých mostech uprostřed rušných měst nebo pštika obývající malý můstek kdesi na samotě? Vadí pštikám znečištěná voda a vzduch? Jaké počasí mají nejraději? Je rozdíl mezi pštikou z teplých krajin a pštikou zvyklou na mráz?

To jsou jen některé z otázek, na které by měl dát tento článek odpověď.

1. Klimatické vlivy

Nepodařilo se prokázat, že by nebezpečnost pštik nějak výrazněji souvisela s tím, v jakém klimatickém prostředí žijí. Pštika je stejně nebezpečná, ať už žije v ledové tundře, v lesích mírného pásu, či v tropech. Tam všude se lze obávat jejího bafnutí.
Rozdíl je v její aktivitě. Pštiky, zdá se, milují spíše vlhko. Na sušších místech se samozřejmě také vyskytují, ale pohybují se zde mátožně a bafají málo. Nic jim to ale neubírá na nebezpečnosti! Jsou hlášeny i případy bafnutí z často vysychajících řek v Austrálii. Menší aktivita těchto strašidel je dána asi tím, že zde nenacházejí tolik mlhy a jinovatky, která jim slouží za potravu. Ve vlhkých krajích pak bývají pštiky i mimořádně rychlé a tím i nebezpečné. Také síla jejich bafnutí bývá větší a slyšitelnější je i jejich úpění.

2. Vliv počasí

Počasí hraje u pštik značnou roli. Je jisté, že mají rády spíše stín, než plné slunce. Pokud je mlha, daří se jim skvěle. Libují si i v jinovatce. Déšť, zejména prudký liják, jim však neprospívá, neboť jim kapky dělají díry do hábitu. Také prudký vítr jim vadí. Skrývají se před ním pod most. Celkově se dá říci, že za mlhy, mrholení a sychravého počasí vůbec jsou pštiky velmi čilé a nebezpečné.

3. Vliv denní doby

Pštiky mohou na člověka bafnout ve dne stejně jako v noci. Jediný rozdíl je v tom, že bafnutí v noci bývá účinnější, neboť v noci se většina lidí bojí. Ale i bafnutí ve dne, je-li mlha a není na krok vidět, může skončit tragicky.

4. Rozdíly mezi pštikou ve městech a mimo ně

Pštiky, žijící na frekventovaných mostech ve velkých městech, bývají kupodivu méně nebezpečné, než jejich "vesnické" kolegyně. Čím je to dáno?
Městská pštika je často již "ubafaná" z neustálého strašení turistů a jiné havěti, která se po mostě neustále promenuje. Své nepřidá ani větší znečištění vod. Ale i přesto nelze podceňovat městskou pštiku. Například Karlův most v Praze pravděpodobně obývá nesmírně nebezpečná a mimořádně čilá pštika. O ní píšeme v jiném článku.
Vesnické pštiky a pštiky strašící na opuštěných mostech jsou bafání dosud nenasycené. Naskytne-li se jim příležitost na někoho bafnout, udělají to s pořádnou chutí a důkladností. Nebožáka dokáží opravdu k smrti vyděsit. Protože nemají tolik příležitostí k bafání, věnují se o to víc úpění. Úpí tak důkladně, že to skutečně nahání místním lidem hrůzu a přespolní člověk to jen těžko snáší.

5. Znečištění životního prostředí

Znečišťování životního prostředí pštikám velmi vadí. Stávají se malátnými a ani bafání je nebaví. Když se o ně pokusí, bývá nevýrazné. Jejich pohyb je mdlý a zjev takřka neviditelný. Proto ve velkých průmyslových aglomeracích skoro pštiku nespatříte. Ona tam sice je, ale protože musí žít u špinavé vody, pomalu se ztrácí, nebafá a skoro neúpí.

- hec -

Zpět  Nahoru