(21.6.2000)

Tento článek je věnován dosud značně opomíjené formě pštiky - pštice jeskynní (latinsky pstica speca). Dosud ani jeden ze světových pštikologů nenapsal nic o nesmírně vzácné formě pštiky. Spíše jen polemizovali na stránkách odborných časopisů nad názorem ČPS, který dělí pštiky do dvou forem:

• pštika pravá (lat. pstica vera)
• pštika jeskynní (lat. pstica speca)

Zatímco pštika pravá je naprosto běžným druhem strašidla a vyskytuje se prakticky na každém mostě, pštiku jeskynní lze potkat jen naprosto výjimečně.

Zopakujme si nejprve základní poznatky. Jeskynní pštika žije v krasových či ledových jeskyních a to jen v těch, které jsou nebo dříve byly přístupné veřejnosti. Jeskyní musí protékat podzemní řeka nebo potok. Pštika zde má zabraný svůj můstek. Znamená to tedy, že v této ponuré vodě musela nějaká nebohá dívčina ukončit svůj bědný život skokem z můstku. Byla tedy svedena dělníkem (nebo horníkem, v pozdějších dobách připadá do úvahy ještě i mladý nadšený speleolog), který můstek stavěl. Uznejte, že pravděpodobnost takové události je vskutku mizivá. Proto je také jeskynních pštik tak málo. Avšak může se stát i to, že některá z pravých pštik zabloudí podél vody do jeskyně, najde zde neobsazený most a usadí se na něm. Postupem let nabývá podoby jeskynní pštiky. Ale pokud o svůj most přijde, může se na denním světle zase postupně proměnit do své pravé podoby.

Dostáváme se nyní k tomu, jak taková jeskynní pštika vypadá. Dosud se to přesně neví. Jelikož jde o vzácnou formu, existuje jen málo lidí, kteří mohou tvrdit, že ji spatřili. Dosud neexistuje žádné vyobrazení. Podle dostupných pramenů lze soudit, že jeskynní pštika je velmi tenké a útlé postavy, což je dáno její chudou potravou. Pštiky mají běžně vlasy porostlé zelenou vodní řasou, ale jeskynní forma má ve vlasech řasy hnědé, libující si v tmavých prostorách. Vůbec nejčastěji je její vzhled přirovnáván ke krápníku.

Za potravu jí musí sloužit voda kapající z krápníků nebo rampouchů. Běžná pštičí potrava - mlha a jinovatka - zde skoro chybí. Jeskynní voda je nevýživná a nízkokalorická, proto je i pštika hubená až vychrtlá. To vede k její celkové slabosti a malátnosti. Proto nemůže dostatečně kvalitně strašit. O nějakém bafání nemůže být ani řeč. Proto je možné celkem dobře setkání se pštikou přežít. Pokud si ji ovšem nespletete s krápníkem, což je u laika takřka stoprocentně jisté. Zcela jistě vás ale může k smrti vylekat její úpění. Je sice tenké, ale velmi zesílené ozvěnou. Nese se jeskynními prostorami a nahání hrůzu.

Jeskynní pštika může být vysvobozena stejně jako její kolegyně pštika pravá. Pokud přijde velká voda a strhne její můstek, je pštika vysvobozena. Zajímavá situace naopak nastane v případě, že pštika někoho vystraší tak, že dotyčný spadne do vody a utopí se. Pak musí pštika opustit most a hledat si jiný volný. Bloudí podél vody, ale z jeskynního šera nevychází. Na světle by z ní nic nezbylo a proti pravým pštikám by venku neměla šanci. Není však dosud znám případ, že by jeskynní pštika někoho vylekala tak, že by následkem toho umřel. 

O vzájemném vztahu jeskynní pštiky a jiných strašidel není mnoho věrohodných poznatků. Zabloudí-li do jeskyně pravá pštika, bývá natolik zmatena změnou prostředí, že si své vzácnější kolegyně ani nevšimne. Nejpočetnější obyvatelé podzemí - permoníci - pštikami pohrdají, neboť jim připadají ohavné a nedůživé. Drakům pštiky nestojí za pozornost, protože jsou jen zanedbatelným soustem a chutnají velmi hořce. Totéž platí pro bazilišky. Občasná návštěva upírů rovněž nedává moc příležitostí ke spřátelení. Pštiky jsou tedy odsouzeny k samotě.

Přestože dosud nebyl proveden žádný soustavný výzkum zaměřený na pštiku jeskynní, některá ojedinělá pozorování již provedena byla. Např. koncem května letošního roku byla skupinou našich a polských pštikologů vykonána kontrola historické štoly v Kutné Hoře. Bylo zjištěno, že ačkoliv zde nejsou žádné větší krápníky, teče pod prkennou podlahou štoly bystřina. Podlaha se dá spolehlivě považovat za most a bylo konstatováno, že zde pštika určitě bude. Další výzkum bohužel komplikuje nezanedbatelný fakt, že za prohlídku štoly (včetně prohlídky muzea) se platí 100,- Kč (asi 2,77 EURO). Dále existují ještě vědecky neověřená svědectví o výskytu pštiky jeskynní v Moravském krasu, Bozkovských a Koněprusských jeskyních i jinde. 

Protože o této formě pštiky je známo opravdu jen minimum poznatků, vyzývá ČPS všechny, aby pomohli osvětlit některé další skutečnosti. Pravím osvětlit, protože tma v jeskyních opravdu panuje.

- hec -

Zpět  Nahoru