Tyto stránky provozuje Česká pštikologická společnost  
     
  Informace zde uvedené vyjadřují oficiální stanoviska ČPS, avšak leckdy se sem bohužel vloudí i to, s čím ČPS třeba nemusí souhlasit. Ale takový už je život.
Hlavní strana
Zpravodaj ČPS
Odborná pštikologie  
 
Akce ČPS
Stanovy ČPS
IUP
 
FAQ - dotazy čtenářů
Fotogalerie
Převážně nevážně

Pštiky a jarní tání

(28.3.2001)


Období jarního tání je dobou, kdy se řeka úplně změní. Voda, kterou celou zimu pokrýval ledový příkrov, je náhle nespoutaná a napájena spoustou malých i větších potůčků se žene kamsi k moři. Tající sníh dodává řece špinavě hnědou barvu. Vody je mnoho, je dravá a strašidelně hučící.

A co pštika? Jak jí se dotýká toto období? Právě na tyto otázky se snaží odpovědět tento článek.

Most v představě našeho výtvarníkaJak již čtenář jistě ví z předchozích pojednání, pštiky obývají mosty nad řekami a je jim lhostejné, zda jde o veletok, potok nebo malý potůček. Každá pštika je zvyklá na "to své". Ale jak se chová, když se na její řece najednou z ničeho nic zvýší průtok vody? Touto problematikou se zaobírali již mnozí seriózní pštikologové a ukazuje se, že již máme první poznatky. Například bylo pozorováno na Jizeře, že v době jarního tání bývá zaznamenáno mnohem méně případů bafnutí, než je tomu v ostatní části roku. K podobnému výsledku došli i vědci v Polsku, kde se docent Lešek Popylowicz (známý svým výzkumem vlivu slané vody na pštiky) pokusil najít mezi obyvateli vesnic na břehu horní Visly někoho, kdo přežil bafnutí. Ani jedna osoba nebyla bafnuta za jarního tání. Popylowicz to vysvětluje tím, že pštiky jsou velkou jarní vodou překvapeny a zmateny. Toto vysvětlení je ale neúplné a povrchní. Naši pštikologové se domnívají, že pštika nebafá z následujících několika důvodů:

  • Náhlá velká voda ji překvapila. Po klidné zimě, kdy byla řeka většinou zamrzlá, dojde najednou k tomu, že se korytem řítí kalná voda, kusy ledu a spousta nečistot. Pštika je tím zmatena, neboť se radikálně změnilo její životní prostředí.
  • V ohlušujícím rachotu vody by její bafnutí takřka zaniklo.
  • Je-li řeka rozvodněná, mnoho mostů (zejména těch menších) hrozí stržením a lidé se na ně bojí chodit. Není tudíž na koho bafat.
  • Pštika má spoustu práce s tím, aby pomocí kouzel řeku ještě více rozbouřila. Rovnou  řekněme, že právě tento poslední poznatek je tím nejzajímavějším a že jej objevili naši pštikologové. Zastavme se proto u něj podrobněji.

Umějí pštiky čarovat?

Otázka kouzelnických schopností pštik nedává pštikologům spát již od samého počátku. Prakticky již bezprostředně po uveřejnění prvních poznatků o pštikách, které shromáždili naši odborníci v létě 1999, se na toto téma rozhořela ostrá polemika v řadách našich předních pštikologů. Zvláště proto, že jedna z našich pštikoložek zarputile tvrdila, že ji pštika v Trenčíně uřknula, následkem čehož jí opuchlo oko.

Jak to tedy s pštičím čarováním ve skutečnosti je? Lze celkem spolehlivě tvrdit, že pštiky příliš čarovat neumějí. O tom, že by někoho uřknuly nebo uhranuly, nemůže být ani řeči. Dokáží pouze bafat na lidi a v tom jsou skutečně nebezpečné. Jedno kouzlo ale pštika umí. Umí mírně rozbouřit již tak vzedmutou vodu. Ne vždy se jí to však podaří. Nesmíme se ale domnívat, že pštiky snad přivolávají povodně. To rozhodně ne! Pštika se jen snaží, aby jarní velká voda pokud možno strhla most. Tím by totiž nebohá pštika byla vysvobozená. Zjistili jsme, že toto slabé pštičí kouzlo působí nejen při jarním tání, ale vždy, když je v řece více vody, než bývá obvyklé. Pštika se zkrátka snaží všemožně napomoci tomu, aby byla vysvobozena. Most, který velká voda strhne, je její záchranou.

Způsob, jakým pštika svoje kouzlo provádí, však není znám. Známý kanadský pštikolog Quido Quisch, který se již dlouho neúspěšně pokouší pštiku ulovit, chce právě na pštice chované v zajetí pozorovat její čarovné schopnosti. My se ale domníváme, že takto uvězněná pštika by vůbec nebyla ochotná spolupracovat. Quischovo nadšení jde dokonce tak daleko, že navrhuje pštik využít k výrobě elektrické energie!!! Představuje si to tak, že by ulovil několik pštik, ochočil je (už to je nesmysl!) a přinutil, aby střídavě zvedaly a snižovaly vodu ve speciální nádrži. Vzniklé vlnobití by využívala malá příbojová elektrárna. Uznejte sami, že je to nesmysl. Ostatně neúspěšné pokusy tohoto pána o lovení pštik jsme již zaznamenali.

Když jarní velká voda opadne, pštika opět nabyde své rovnováhy a začne opět strašit a bafat. Vše se vrátí do normálních kolejí.

 - hec -

 

Zpět  Nahoru

 

© 2000