Nebojte se, nechceme nahnat pštiky do školních lavic a hustit do nich malou násobilku. Tu ke svému strašení nepotřebují. Jde nám o to dostat pštiky do škol jako učivo.

Situace v našem školství je z pohledu pštikologa naprosto katastrofální. Bylo zjištěno, že ani jedna naše základní škola nemá ve svých osnovách jakoukoliv zmínku o pštice. Situace na středních školách a odborných učilištích je obdobná. Pouze na vysokých školách existuje pranepatrná vědomost o tomto zajímavém strašidle a to v podstatě pouze mezi studenty. Příkladem může být  Univerzita Karlova. Situace v zahraničí je ještě horší, ale to je celkem pochopitelné, protože tam nemají takovou pštikologickou základnu.

Naše snaha o zařazení výuky pštikologie do škol je dána vědomím, že pouze pštikologicky vzdělaný člověk má šanci nepřijít při přecházení mostů k úhoně. Takto poučená osoba ví, jak se na mostě chovat, že na něm nemá dlouho zůstávat a ví, že když ji na mostě něco vyleká, je to pštika. Nevzdělanec je jen k smrti vyděšen, blábolí nesmysly a nedokáže pak podat objektivní vysvětlení toho, co se mu vlastně stalo. Nutno ale podotknout, že samo pštikologické vzdělání ještě nezaručuje imunitu proti pštičímu bafnutí!

ČPS proto přichází se svým návrhem na zařazení pštikologie do systému vzdělávání v ČR. 

• Již na úrovni mateřských škol doporučujeme seznámit děti alespoň  s jednou pohádkou s pštičí tématikou. Tuto pohádku hodlá ČPS co nejdříve dodat. 
• Na základních školách pak doporučujeme zařadit dva předměty. Na 1. stupni ZŠ by se vyučoval předmět "pštikověda" (po vzoru vlastivědy a přírodovědy). Zde by se školáci seznámili s tím, jak pštika straší a na co si dát pozor. Na 2. stupni, nejlépe v 8. třídě, by se děti učili již "pštikologii". V té době již budou mít za sebou biologii člověka, takže se mohou seznámit i s tím, proč se z nebohé dívčiny stane pštika.
• Na středních školách, zvláště pak na gymnáziích, by se pokračovalo ve studiu pštikologie. Studenti by se měli seznamovat s novými poznatky na poli této disciplíny.
• Na vysokých školách doporučujeme postupovat ve dvou směrech. Za prvé zařadit předmět pštikologie mezi volitelné předměty (se zápočtem) a za druhé zřídit na UK a její přírodovědecké fakultě samostatnou katedru pštikologie. Zde by studovali zájemci o tento obor a věnovali by se dalšímu výzkumu. Studium by však pro svou nepochybnou náročnost muselo býti minimálně pětileté s povinnou dvouletou stáží buď u ČPS nebo v zahraničí. Studium by končilo závěrečnou zkouškou a absolvent by získal titul "pštikolog-čekatel" (zkratka PČ před jménem).
• Teprve po dalších dvou letech by sepsáním a obhájením odborné práce před mezinárodní komisí vznikal nárok na titul "doktor pštikologie" (zkratka PSDr. před jménem).

Je jasné, že naše návrhy vzbudí mezi pedagogickou veřejností bouři nevole. Vždyť jde v podstatě o první "neexaktní" předmět, který by se v našich školách vyučoval. Ale ruku na srdce, jsou ostatní předměty vždy exaktní? Pštikologie je potřebná k životu, což se o mnoha jiných učebních předmětech vždy říci nedá.

- hec -

Zpět  Nahoru