Datum: 25. - 27.8.2000

Místo konání: Atlanta (USA)

Tentokrát se zástupci pštikologů z celého světa sešli mimořádně již potřetí v tomto roce. Důvodů pro to je několik. Tím nejzásadnějším důvodem je fakt, že na posledním zasedání v Gödölö nebylo zvoleno vedení IUP. Dalším, neméně důležitým faktem je skutečnost, že na poli pštikologie došlo v posledních několika měsících k mnoha zásadním objevům a je proto nutné, aby k nim IUP zaujala stanovisko.

Na kongres přijeli delegáti skutečně z celého světa. Za předsednickým stolem usedli prezident IUP pan Étienne Lounel z Rouenu a několik dalších předních pštikologů. 

1. VOLBA VEDENÍ IUP

Prvním bodem programu měla být volba nového prezidenta, viceprezidenta a jednatele. Kandidátem na post prezidenta byl současný prezident É. Lounel a předseda České pštikologické společnosti. Avšak my, čeští pštikologové účastnící se zasedání, jsme vystoupili s požadavkem na změnu programu. Soudili jsme, že nejprve je třeba důkladně probrat otázku sporných fotografií pštik a teprve pak volit vedení. Bohužel, opět se ukázalo, že většině zúčastněných pštikologů jde o zcela jiné věci, než o prospěch skutečné pštikologie. Na náš požadavek odvětil prezident Lounel sáhodlouhým projevem, z něhož však nakonec vyplynulo, že jestli nebude po jeho a nebude se nejdřív volit prezident, odjede domů, čímž nebude nikoho, kdo by kongres řídil a vedení tak nebude opět zvoleno. Delegáti p. Lounela bohužel podpořili, patrně z obavy, aby nepřišli o nachystané občerstvení a o další kulturní program, který p. Lounel v rámci svých předvolebních slibů objednal. K našemu velkému zklamání podpořil současného prezidenta i Lászlo Farkas, se kterým jsme my z ČPS původně počítali na funkci viceprezidenta. Po tříhodinové přestávce se tedy přikročilo k volbě. 

Nutno podotknouti, že i přestávku p. Lounel doslova zneužil k propagaci své osoby. V předsálí rozdával ony neblaze proslulé fotografie pštik s vlastnoručním věnováním, občas u významnějších pštikologů přidal i lahvinku vínka a paní Caviniové věnoval dokonce rukopis své připravované propagandistické knihy "Pschticology is my love". Rovněž jsme zaznamenali dlouhý a vřelý stisk ruky pana L. Farkase. Nepochybujeme o tom, že mu Lounel slíbil nějakou funkci.
Naši delegáti také agitovali. Především však slovy o mnoha skvělých úspěších, které na IUP čekají pod vedením našeho pana předsedy. Poukazovali jsme na to, že dosavadnímu prezidentovi jde jen o osobní prestiž, kdežto nám jde o vědu jako takovou. Zatímco naši delegáti zvali účastníky kongresu ven na vystoupení mladých pštikologů, kteří měli nacvičenu scénku o tragédii pekařovic Anny, strhla pozornost delegátů definitivně na svou stranu zástupkyně pořádající země paní J. Devenportová prohlášením, že prvních deset podpisů pod listinou na podporu p. Lounela bude slosováno o zájezd do Rouenu. A tak naše dramatické představení shlédlo pouze několik delegátů z rozvojových zemí, kterým zřejmě činilo potíže porozumět angličtině paní Devenportové.

Není proto divu, že hlasování dopadlo pro naše pštikology katastrofálním neúspěchem: Étienne Lounel byl potvrzen ve funkci prezidenta IUP poměrem hlasů 291:6. Všech sedm našich delegátů bylo opravdu zklamáno. Dokonce někdo z našich hlasoval pro Lounela! Hanba mu!

Viceprezidentkou pak byla již bez problémů zvolena zasloužilá (dle našeho názoru již vysloužilá) pštikoložka paní Caviniová a jednatelkou kupodivu Jennifer Devenportová. Zřejmě rozhodlo to, jak si dovedně počínala během přestávky, kdy odlákala naše příznivce a strhla je tak definitivně na Lounelovu stranu. Volby skončily naprostým rozčarováním pro Lászla Farkase, který věřil v nějakou funkci. Jen slabou útěchou mu bude zájezd do Rouenu, který vyhrál díky přestávkové podpisové akci. Byl vylosován, přestože se zapsal jako jedenáctý!!! 

Na závěr prvního dne jednání pořádal staronový prezident párty, na kterou byli pozváni i naši delegáti. Avšak odmítli jsme toto laciné gesto s vysvětlením, že dolaďujeme své vědecké příspěvky na příští den.

2. VYHLÁŠENÍ MEZINÁRODNÍHO PŠTIKOLOGICKÉHO DNE

Druhý jednací den zahájila naše delegace požadavkem, aby byl 19. červenec přijat za Mezinárodní pštikologický den. Toto datum nebylo zvoleno náhodou, vždyť právě tehdy v roce 1999 byly poprvé vědecky pozorovány a popsány pštiky jako strašidla. Stalo se tak v Trenčianských Teplicích na říčce Tepličce a byli u toho právě čeští pštikologové. Návrh byl delegáty přijat s nadšením. Zcela zapadla poznámka prezidentova, který požadoval vyhlásit spíše 11. červenec, kdy se mu podařilo dát světu první fotografie pštik. A tak byl 19. červenec vyhlášen Mezinárodním pštikologickým dnem (MPD). Tento náš úspěch povzbudil naše pštikology, kteří byli po včerejšku značně zklamáni výsledky voleb.  

3. VĚDECKÉ PŘÍSPĚVKY

V klidnější atmosféře již pokračovalo jednání dalším bodem programu: přednesem vědeckých příspěvků. Ačkoliv bylo jasné, že nejdůležitějším problémem zůstává otázka fotografií, přesto dostávali přednost řečníci, kteří se této otázce vyhýbali. Všichni naši zástupci se pro jistotu přihlásili do diskuse, dokonce mezi prvními, ale pan prezident je z nepochopitelných důvodů řadil až na konec. Jistě v naději, že se na nás z časových důvodů už nedostane.

Německý zástupce přednesl obsáhlý referát o jejich akci "Humbuken und Baffungen" zaměřené na výzkum vlivu hluku na pštiky. Již v Gödöllö  ohlásili, že výzkum bude veden v okolí Rýnských vodopádů, ale zatím nepřinesl nic zásadního. Referát předkládal posluchačům dlouhý výčet moderní techniky použité při výzkumu (kdosi v sále však vykřikl, že seznam techniky je proto tak dlouhý, že spousta přístrojů byla hanebně utopena pod vodopády a zařízení se pak muselo kupovat znovu). Během přednesu se do sálu vtlačil jistý německy hovořící stařík a žádal důrazně, aby mu pštikologové zaplatili za několikanásobné půjčení loděk, které on, důchodce, půjčuje odvážlivcům toužícím prohlédnout si vodopády přímo z řeky. Byl však odměněn pouze pískotem a tak v předsálí sebral alespoň několik hamburgerů připravených jako občerstvení pro delegáty kongresu.

Účastník z Maroka zase referoval o založení Marockého sdružení pro pštiky, které již má dva členy. Za cíl si klade především účast na symposiích a kongresech, odkud si chtějí kromě vědomostí odnést i leccos k jídlu.

Portugalský pštikolog Joao Maňarez informoval o zajímavém zjištění, že pštika nikdy nebafe na náboženská procesí. Zdůvodňuje to tím, že procesí bývá doprovázeno zpěvem, jehož nápadná podobnost s pštičím úpěním nebohou pštiku mate a dezorientuje. Naopak, jak se přidal jeden Belgičan, průvod techno-party uvádí pštiku v zuřivost, tak pak bafe jak zběsilá, ale křepčící mládež nic nevnímá. Jednak pro své opojení hudbou, alkoholem a drogami, pro hlučnou hudbu nezaslechne žádné bafnutí a ani zjev pštiky je nevyděsí, vždyť kolem sebe vidí podobných zjevů mraky. Informace tato byla mezi pštikology v sále kvitována opravdu s povděkem, mnozí si i poznámku učinili.

Vedení IUP rovněž vyzvalo pana Popylowicze z Polska, autora statě o vlivu slané vody na pštiky, aby pokračoval v bádání. Popylowicz oslněn úspěchem svého zkoumání ve Štětíně jaksi usnul na vavřínech, a místo aby pokračoval v bádání, jezdí po turné a - jak uvedl jeden nejmenovaný delegát - žranicích.

Bohužel i vedení naší ČPS bylo pokáráno za předčasné ukončení akce "Za pštikou jizerskou",  ačkoliv vedení IUP obdrželo již dříve omluvný dopis.

Naopak značné uznání sklidila báseň "Tragický příběh pekařovic Anny", ačkoliv cizinci vyžadovali překlad do angličtiny. Náš delegát na tento požadavek reagoval výzvou, ať se raději naučí česky, že čeština by stejně měla být mezinárodním jazykem pštikologů. Což ovšem nebylo přijato.

Se zajímavou myšlenkou přišel člen delegace z Estonska. Navrhl zřídit zvláštní výbor při IUP, který by se zabýval ochranou pštik, které jsou ohrožené neustálým znečišťováním řek. Nápad se líbil, ale nikdo nevěděl, jak konkrétně by se pštiky mohly ochraňovat. Quido Quisch samozřejmě navrhl takto ohrožené pštiky lovit a přemísťovat jinam, kde z nich udělat turistickou atrakci. V tom mu přizvukoval i Christopher Vaughan ze San Francisca, který si již v lednu od IUP vysloužil důtku kvůli pokusu komercializovat vystresovanou pštiku na Golden Gate. Oproti dr. Quischovi je jeho počínání ale vcelku neškodné. Pan Voughan pouze láká výletníky na vyhlídku nad Golden Gate, kde se jim snaží vnutit laciné suvenýry a párky v rohlíku. Ostatně tuto činnost skrytě prováděl i zde v Atlantě, a to jak během přestávek, tak bohužel i během jednání, za což byl několikrát pokárán paní Devenportovou. Jak vtipně poznamenal jistý účastník z Mexika, má paní Devenportová jistý podíl ve společnosti, která pro kongres zajišťovala jídlo.

Čerstvá viceprezidentka Caviniová vyzvala předsedu ČPS, aby objasnil informace, podle kterých chtěl uzurpovat moc v IUP na úkor pana Lounela. Jeden z našich delegátů jí odvětil, ať se raději stará dotyčná stará o povznesení upadajícího mladého italského pštikologického hnutí. Paní Caviniová po tomto jemném upozornění (dle některých však po hrubém výpadu) s brekem opustila sál. Prezident Lounel pak vyzval naše delegáty k umírněnosti, což jsme odmítli, a tak byla raději vyhlášena přestávka na oběd, který měl zklidnit vášně. I na obědě však paní Caviniová solila polévku slzami, a proto ji naši delegáti ze soucitu hromadně zarecitovali naši báseň o pekařovic Anně v originále. Nic nechápající Caviniová pak prchla s pláčem na letiště, kde omylem nasedla do letadla směr Paraguay, což zjistila až ve výšce 5600 m. Zpět do Atlanty však byla dopravena na náklady IUP, proti čemuž se tímto ohrazujeme.

Po obědě si prezident Lounel vzal slovo a po dvě hodiny promítal stále dokola své dvě fotografie pštik. K tomu přidal dlouhý a monotónní komentář. Neuvedl ale, jak přesně fotografie pořídil. Po rozsvícení světel se ukázalo, že sál je poloprázdný a že většina zbylých pštikologů pospává. Mezi nimi dokonce i Lounelův nohsled Lászlo Farkas. Naši pštikologové již tou dobou objížděli v pronajatém mikrobuse okolní řeky, aby využili čas k vědeckému poznání. Další jednání kongresu bylo tedy odloženo na neděli.

4. ZÁVĚREČNÝ JEDNACÍ DEN

Závěrečný den kongresu začal již za úsvitu, neboť někteří méně zapálení účastníci chtěli brzo odjet domů. 

Prezident Lounel na úvod oznámil, že další, tentokrát již řádný 4. kongres IUP, se bude konat ve francouzském Rouenu. Lounel rovněž předem odmítl případné námitky, že Rouen vybral proto, že zde žije. Několik delegátů si vynutilo přestávku a během ní připravili návrh usnesení, podle něhož by se v budoucnu nesměl kongres konat v té zemi, v níž žije někdo z vedení IUP. Usnesení bylo valnou většinou přijato, protože málokdo z delegátů měl hned po ránu dost sil a chuti na další procedurální tahanice.

Před zívající publikum pak konečně vystoupil náš delegát s pečlivě připraveným a nazpaměť naučeným diskusním příspěvkem, ve kterém chtěl na cáry roztrhat teorii pana Étienna Lounela o jeho fotografiích pštik. Bohužel došlo k nejhoršímu. Náš delegát sice po úvodním slově přistoupil k fyzickému trhání fotografií, ale toto počínání ho natolik rozrušilo, že zcela zapomněl další text a chvílemi koktal a chvílemi jen supěl. Navíc vyprovokoval konflikt s přihlížející uklízečkou, která již s koštětem, hadrem a kbelíkem netrpělivě čekala na konec zasedání, aby mohla setřít podlahu a jít domů užívat si zbytek neděle. Se slovy: "Ty čuně, doma taky házíš papíry po zemi?!" (volný překlad z portorikánštiny) přetáhla našeho pštikologa po hlavě koštětem, čímž definitivně zarazila jeho již slibně se rozvíjející proud myšlenek. Toto extempore probudilo podřimující sál a zatímco část publika fandila svému kolegovi, zbytek delegátů se vytrousil do předsálí, spořádal občerstvení a rozutekl se na letiště. Prezident Lounel zcela nezvládl situaci a tím opět prokázal, že z pohledu ČPS skutečně není mužem na svém místě. Viceprezidentka Caviniová přispěla ke zmatku svým pištěním a ani titěrná výkonná jednatelka Devenportová nic nezmohla proti robusní uklízečce. Našeho kolegu tedy nakonec zachránil před naprostou potupou dr. Quido Quisch, který na rozlícenou ženštinu vrhl síť, kterou s sebou  neustále nosí v naději, že se mu podaří ulovit pštiku. Zmatený prezident Lounel poté ukončil 3. mimořádný celosvětový kongres IUP a volal za odcházejícími delegáty cosi zmateného o tom, že příště na ně v Rouenu čeká skutečně hodnotný a pštikolgicky zajímavý program. To však již mluvil skoro k prázdnému sálu, kde se po zemi válely kousky jeho roztrhaných fotografií, které přemožená uklízečka zamotaná do sítě odmítla uklidit a navíc ještě vyhrožovala, že dá výpověď.

Tak neslavně skončil kongres, na jehož průběhu se podepsala neschopnost zakrnělých pštikologů udělat něco podstatného pro rozkvět této nádherné vědy. ČPS však neustává ve své snaze pozvednout pštikologii na úroveň, která ji náleží. Se zvoláním "Pštikám zdar!" odletěla naše delegace zpět do vlasti, aby zde pokračovala v bádání a mohla tak světu předložit další skvělé výsledky.

 - hec -

Zpět  Nahoru