Muž a žena

Pohlavní orgány muže a ženy se od sebe liší zcela zřejmým a známým způsobem. Přítomnost a vlastnosti pohlavních orgánů již samy osobě předurčují, že se ke svému tělu bude stavět a bude je přijímat jinak muž a jinak žena. Je potřeba zdůraznit, že právě tento rozdíl způsobuje to, že ženy a muži prožívají řadu věcí rozdílně. Různost těl má významný dopad na mnoho běžných věcí v životě a to i takových, které s tělem popř. pohlavními orgány zdánlivě vůbec nesouvisí. Proto souvisí povaha muže i ženy s jejich pohlavím a nelze ji od něj oddělit.

Pro ženu je přijetí sebe samotné relativně těžší než pro muže. Žena je zajata svoji tělesností. Její sebepřijetí souvisí především s přijetím jejího těla, tělesného bytí, které je u ní komplikovanější než u muže. Mužova funkce při plození je ve srovnání s průběhem plození - porodem jednodušší. Muži zůstává cizí všechno to dění kolem menstruace, těhotenství, porodu, kojení. I mimo měsíční menstruační cyklus probíhají v těle ženy nejrůznější pochody, které připomínají ženě její tělesnost. Ženy jsou také fyzicky slabší než muži. Žena se musí neustále vést k tomu, aby nevnímala své tělo jako nepřítele. Proto k sebepřijetí ženy patří přijetí tělesných prožitků daleko silněji než u muže. A proto má také žena blíže k pochopení bolesti druhých, proto má žena blíže k reálným praktickým životním záležitostem.

Než se pustíme do výčtu nejrůznějších odlišností mezi mužskou a ženskou povahou, připomeňme si jen pro ilustraci značky pro mužské i ženské pohlaví.
Pro muže je to stará astronomická značka planety Mars = je namířen do světa, ven, srovnání se šípem, leží na něm tíha zodpovědnosti za zaopatření rodiny.
Pro ženu je to staré označení Venuše = zrcadlo, miluje a lásku, která se jí dostává vyzařuje zpět, živí vztahy v rodině.
Není na škodu si povšimnout, jak se významy těchto značek promítají do rozdílností mezi oběma pohlavími.

1 Mají-li muž a žena rozhodovat o běžných věcech, používají trochu odlišné rozhodovací mechanizmy.
- Muž je hlava, rozum, říká spíše „tak to myslím".
- Žena je srdce, cit, říká spíše „tak to cítím", má dar intuice, některé věci ví sama od sebe bez dlouhého přemýšlení.
Nelze samozřejmě tvrdit, že žena nepřemýšlí nebo že muž necítí. Není také účelné stanovit, který z těchto způsobů je lepší. Oba se totiž vzájemně velmi dobře doplňují.

2 Tvorba a realizace větších a komplexních projektů více vyhovuje mužským darům. Žena přispívá svým inspirujícím talentem k tomu, aby „holé stavbě" vtiskla nádech něčeho jedinečného.
- Muž je tedy spíše jakýsi architekt domu.
- Žena zajišťuje výzdobu interiéru, vytváří atmosféru.
Například při organizování závodů má muž tendenci sestavovat disciplíny a řídit chod závodů, zatímco žena se snaží přilákat účastníky pěknými plakáty, vybírá ceny, které se budou nejvíce líbit, vybarvuje diplomy, gratuluje vítězům a povzbuzuje ostatní.

3 Představa o tom, jak by mělo vypadat postavení své vlastní osoby ve společnosti se u muže i u ženy liší.
- Muž se snaží, aby mohl sám v sobě uznávat nějakou hodnotu, touží po vlastní síle, touží osamostatnit se, mít moc, vedoucí postavení, veřejné ohodnocení, touží něco dokázat, třeba postavit dům nebo něco vynalézt, touží po uznání. I bez nějakých řídících ambicí si chce vážit sám sebe za to, co zná a dokáže.
- Žena se snaží být dobrou a užitečnou součástí nějakého kvalitního celku i bez nároku na nějaké veřejné ocenění, záleží jí na pěstování blízkých důvěrných vztahů více než na jejím postavení v zaměstnání. (Jsou i emancipované ženy, které chtějí zaujmout postavení mužů, většinou však přitom potlačují své jiné ryze ženské a krásné vlastnosti).

4 Práce nebo jiná pravidelná činnost je jistě jedním z témat, o kterém spolu partneři hovoří. Každý podvědomě očekává od druhého určité povzbuzení a spoluúčast.
- Muž potřebuje, aby se žena vcítila do jeho pracovních, či jiných problémů a vyslovila mu uznání. Touží po chvále ženy, po své významnosti. Pro muže je těžké přijmout, že se zmýlil, zvláště když mu to říká žena. Muži se lépe přijímá, když není pochválen než když je kritizován.
- Ženu naplňuje citlivost a pochopení od muže. Žena vnímá výrazněji než muž atmosféru na pracovišti a mezilidské vztahy, což se odráží i v obsahu hovoru.
Být si vědom tohoto rozdílu znamená nebýt překvapen a zaskočen tím, že jeden z partnerů může zamyšleně hovořit o problémech, které druhého vůbec nezajímají. Ať je to však muž či žena, oba touží najít ve své záležitosti spojence a důvěrníka právě v partnerovi. Překonání určité odtažitosti a aktivní účast v záležitostech druhého je jedním z důležitých stavebních prvků trvalého důvěrného pouta mezi lidmi v partnerském vztahu, ale i mimo něj.

5 V oblasti partnerského vztahu muže a ženy se projevuje jeden významný povahový rozdíl, který by neměl být zapomenut v žádném stadiu partnerského nebo manželského vztahu. Velmi stručně jej lze vyjádřit takto:
- Muž nepotřebuje ke spokojenosti ze společnosti ženy mnoho. Stačí mu jen být v její přítomnosti.
- Žena očekává od blízkosti muže více, potřebuje si s mužem povídat, touží se sdílet se o své i jeho vnitřní věci, rozvíjet hlouběji vzájemný vztah.
Někdy se ženě může zdát, že o ni muž nemá zájem, protože s ní příliš nemluví. Nemusí to tak vůbec být. Pro většinu mužů není přirozené mluvit o tom, co prožívají, co potřebují, jak se cítí. Většina žen je na tom opačně. Pro muže je důležité, aby se toto naučil chápat a vycházel tak ženě vstříc, více se jí otvíral a umožnil jí tak, aby mohla lépe poznat jeho potřeby, které pak může žena s láskou lépe naplňovat. Žena by naopak měla mít porozumění pro skutečnost, že je pro muže obtížnější sdílet své vnitřní záležitosti. Odlišnost popsaná v tomto bodě bývá zdůrazňována výchovou už od dětství. Poučky typu "Kluci přece nebrečí" vštěpují chlapcům tendenci potlačovat citové projevy včetně bolesti. Důsledkem je, že muži v dospělosti neumí dát své emoce najevo, přirozeně ani ženě, neboť projevování citů považují za něco nedůstojného.

6 Myšlenka vyjádřená v předchozím bodě ještě neříká, že hluboké prožití partnerovy blízkosti není závislé na dalších skutečnostech. Následující poznámka se týká hlubokého trvalého vztahu resp. manželství.
- Muže těší pohled na pěkně upravenou a oblečenou ženu. Mužská fantazie je dostatečně bujná a z velké části uspokojuje potřebu přijímat vjemy o těle od svého ženského protějšku.
- Žena potřebuje přilnout ke svému muži, potřebuje prožívat bezpečí vedle muže, pocit jistoty, blízkosti duševní i fyzické - pohlazení, objetí. Žena prožívá pocit blízkosti skrze tělesný kontakt - ruka kolem ramen, pohlazení.
Tento rozdíl se týká způsobu, jakým partneři vnímají a přijímají tělo svého partnera. Je na místě připomenout potřebu citlivého nakládání s těmito prvky vztahu. Je potřeba být připraven k upřímné a otevřené diskusi na jakékoli, tedy i toto téma s partnerem.

7 Nedílnou součástí života je řešení konfliktů. Nezřídka způsobují konflikty trvalé následky na mezilidských vztazích. Povaha a trvanlivost těchto následků je, možná překvapivě, u mužů i žen odlišná.
- Muži jsou tvrdí, ale křehcí. Znamená to, že muži umějí mnoho přehlédnout, ale mohou se často stát zranitelnější než ženy, je pro ně obtížnější odpouštět než pro ženy.
- Ženy jsou měkké, ale houževnaté. Pružněji řeší určité situace než muži díky svému vrozenému instinktu. Na druhé straně jsou situace, se kterými si žena neumí poradit a které umí vyřešit jen muž.
Pro muže je obtížnější odpustit člověku, který ho zranil možná proto, že má obavu o ztrátu vlastní hodnoty, o snížení své významnosti, že se mu obtížněji přijímá kritika či odmítnutí. Ženu zranění bolí vždy velice silně, ale dokáže se z něho lépe oklepat, dokáže snáze odpustit.

8 Člověk se často dostane do nečekaných situací, ať už sám, nebo s partnerem. Někdy se takovým momentům předejít dá, někdy ne. Někdo je prožívá intenzivně nepříjemně, někdo jakoby takové situace miloval. Muži i ženy se s nutností okamžitých rozhodnutí pod tlakem času i okolností nakonec nějak vyrovnají. Nic jiného jim pak už ostatně nezbude. Dá se ale říci, že to obě skupiny přijímají jako různě závažný zásah do zaběhaného soukromého života.
- Muž se dívá na věci s nadhledem, s přehledem, žije danou situací.
- Žena se zajímá o detaily, ví ráda vše dopředu, plánuje.
Pro muže je přirozené, že řeší danou situaci v okamžiku, kdy ta situace právě probíhá. Pro ženu je přirozené, že řeší danou situaci předem (pokud to jde). Pokud to nejde, necítí se v tom příliš jistě. Muži naopak vyhovuje nezatěžovat se přílišnými detaily a řešit věci tak, jak přicházejí.
Manželé se chystají s malým miminkem na trojdenní pobyt mimo domov. Ženu zajímá, kde se bude spát, jestli budou mít volnou místnost pro sebe, jestli je tam voda, popřípadě teplá voda, jestli se tam bude dát vařit pro miminko, jestli tam bude dostatečné teplo na přebalování a podobné věci. Potřebuje se na ně dopředu připravit. A to jak v mysli, tak i konkrétně - různými věcmi a potřebami. Muži tyto myšlenky tolik neleží v hlavě, protože ví, že se to vždycky nějak zvládne. Možná, že to bude náročné, ale určitě se s tím nějak vypořádají. Začne řešit tyto problémy v okamžiku, kdy začínají být přímo aktuální. To umí muž. Žena se raději připraví dopředu.

9 Důležitá odlišnost se projevuje v potřebě a prožívání estetického vnímání.
- Muž vnímá estetiku svého okolí, sebe samého, svého zevnějšku jako realitu, která nestojí na seznamu problémů, kterými se zabývá, na nejvyšších místech.
- Ženu zajímá její životní prostřední, vlastní zevnějšek i vzhled ostatních lidí významnou měrou. Ženy se touží líbit a zároveň pozorují jak se o totéž snaží jejich okolí.
Pro ženu je vzhled člověka vážnějším prvkem pro pohled na člověka než pro muže. Často si ženy povšimnou věcí, na které muž ani nepomyslí. Ženy také mají vyšší nároky na hygienu, čistotu šatů i bot, barevné sladění jednotlivých částí oděvu a doplňků. Respekt a tolerance v této věci je velmi potřeba, neboť rozpor v této speciální oblasti způsobuje zbytečné citlivé rány na duši obou partnerů.

Vraťme se zpět na začátek tohoto zamyšlení. Vyjádřili jsme, že muži se často dívají na ženu určitým způsobem nadřazeně. Při hledání důvodu nemusíme chodit daleko. Při srovnání již uvedených rozdílů je patrné, že muži mají více schopnosti pracovně organizační, zatímco ženy dostaly dar citově prožívané lásky. Ve světě peněz a kariéry, jsou tedy muži ve výhodě a jsou si dobře vědomi, že je žena určitým způsobem omezena. Následky jsou zřejmé. Ženy si mnohem obtížněji hledají zaměstnání, zvláště, když jsou mladé a předpokládá se, že budou mít časem rodinu. Ženám jsou dávány práce považované za podřadnější a v rodinách se od nich očekává vykonávání všech pravidelných a nepříjemných prací.

Hodnota člověka a zvláště ženy se nedá měřit kariérou. Ženská obdarování, tak málo oceňovaná a zneužívaná měla nalézt v očích mužů, ale i samotných žen, zvláštní důležitost a úctu. Ženy totiž v sobě nesou něco, co činí člověka člověkem, život životem a lásku láskou.

Následující výroky jsou verše z Bible. Vztahují se na ženu a muže v manželství. Naznačují, že muž a žena mají jiné role, ke kterým mají jiná obdarování.
List Efezským, pátá kapitola:
- muž je hlavou ženy,
- ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům,
- muži mají milovat ženy jako své vlastní tělo a žena má mít před mužem úctu,
- proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce a budou ti dva jedno tělo.

Co to znamená, že muž je hlavou ženy? Být hlavou znamená pro muže to, že schopnosti a obdarování, které má, nepoužívá k tomu, aby se vyvyšoval nad ostatní, nad ženu. Nepoužívá je ke svému vlastnímu prospěchu, ale aby se druhým rozdával a sloužil jim. To platí i v manželství ve vztahu muže a ženy. Vždyť největšími lidmi jsou vždy největší služebníci. Znamená to, že muž citlivě, ale pevně vede ženu. Aby to mohl muž dobře dělat, musí se snažit dobře chápat, jak je žena stvořena, z čeho se raduje, z čeho má naopak obavy, co potřebuje, co cítí a co prožívá. Žena touží rozvíjet vztahy v rodině, touží po blízkosti a sdílení a po tom, aby muž toto její poslání s radostí přijímal a vážil si ho. Žena chce vědět, že je zdrojem velké radosti pro určitého muže, který k ní přistupuje s něhou, úctou a zalíbením. Žena touží po zastánci, který ji umožní lépe vyjadřovat, kým ona skutečně je, který se z ní bude radovat. Když toto některý muž vycítí, často prožije obavy, že neumí naplnit to, co žena potřebuje. Aby mohl muž překonat své pochybnosti, musí se zaměřit na Boha a na svou manželku. Je důležité, aby muž věděl, že nejvyšším Božím povoláním pro ženu je pěstovat vztahy s druhými lidmi. Žena je utvořena tak, aby význam života vnímala skrze oddanost druhým. Když muž chápe ženu, dokáže jí lépe sloužit jako její zastánce s něžným přístupem. Být hlavou znamená mužův silný zájem o ženu - zájem, který vychází z poznání toho, jak dobrý vliv na ni může mít a z hluboké radosti ze všeho, čím jeho manželka je a čím se ještě stane.

Co to znamená, že žena se má podřizovat ve všem svému muži? Podřízenost spočívá v tom, že žena ochotně a vroucně muže přijímá. Znamená to, že dobrovolně podporuje mužovo působení v jejím životě. Neznamená to, že žena bude dělat vše, co jí muž přikáže. Žena je svéprávná osobnost a má právo se samostatně rozhodnout. Podřízenost znamená vědomě brát v úvahu postoj muže a respektovat muže jako někoho, kdo na sebe bere odpovědnost. Pokud je však žena přesvědčena, že mužovo stanovisko je špatné, nebude se podle něj přirozeně řídit. Její hodnocení však nemá být vedeno touhou prosadit sebe samotnou, nýbrž upřímnou a obětavou láskou. Rozhodnutí muže by mělo být vedeno samozřejmě stejnou pohnutkou. Žena by měla sloužit muži s citlivostí na jeho potřeby. Muž často někde v hloubi duše bojuje s pocitem nedostatečnosti. Je potřeba, aby toto žena pochopila a naučila se přijímat muže s láskou i s jeho chybami. To, co muž shledává u ženy jako nejpřítažlivější je jemný a mírný duch.

Představme si následující situaci. Mladí novomanželé přemýšlejí o tom, jak stráví jeden sobotní podvečer. Žena Jana je sportovní typ a vyhledává sportovní aktivity. Muž Radim má zase velmi rád hudbu. V sobotu u oběda Jana říká Radimovi: „Co kdybychom si šli večer zaplavat, už jsme spolu dlouho nesportovali." Radim se trochu zarazí a řekne: „Dnes večer je koncert Spirituál kvintetu. Myslel jsem, že bychom na něho mohli jít." Má se Jana vzdát své touhy jít si zaplavat a podřídit se bez diskuse Radimovu přání? Má se Radim vzdát své představy o večerním koncertu, na který se už potajmu těšil a nebo má z pozice hlavy rodiny rozhodnout ve svůj prospěch? Při těchto otázkách je dobré se znovu vrátit k tomu, jak jsme si definovali, co to znamená být hlavou a co to znamená podřizovat se. Být hlavou znamená pro muže sloužit ženě svým obdarováním tak, aby mohla být sama sebou, prožívat citlivé, ale pevné vedení, které muž nepoužívá ve svůj prospěch, ale ve prospěch své ženy. Znamená to, že muž je zodpovědný za život celého manželství, později rodiny, tedy i za svou ženu. Podřizovat se znamená, že žena vroucně a ochotně přijímá mužovo vedení v jejím životě, i když se její představy či přání liší od těch mužových. Vzdává se sama sebe ve prospěch svého muže, s láskou, důvěrou a dobrovolně. Vraťme se teď k našemu příkladu. Mám za to, že tato situace by se teď měla dál odvíjet takto. Jana by mohla říci asi toto: „Potěšilo by mě, kdybychom šli večer plavat. Když ti to ale udělá větší radost, ráda s tebou půjdu na koncert." Tím takto Radimovi odhalí svá přání, pocity a potřeby (což je mimochodem podle mého názoru důležité. Ženy mohou mít někdy tendenci si myslet, že muži vědí, co si nejvíc přejí a ona to ve skutečnosti nemusí být vůbec pravda) a zároveň Radimovi vyjadřuje své ochotné vyjití vstříc jeho zájmům. Radim má situaci obtížnější. Musí se rozhodnout, zda jeho přání či potřeba jsou natolik závažné, že nevyjde Janě vstříc a nebo jestli dá Janě možnost výběru, možnost rozhodnutí. Může říci asi toto: „Vážím si toho, že se vzdáváš toho přání jít plavat. Budu moc rád když půjdeme na ten koncert. Taková příležitost se zase hned tak rychle nenaskytne." A nebo může reagovat takto: „ Chtěl bych ti udělat radost. Vím, že tě to potěší, když půjdeme plavat. Pojďme tedy večer plavat."

Pro tento příklad i pro ostatní situace platí jeden ze základních principů lásky. Obě strany znají svá přání a obě musí být ochotny vzdát se toho, co by se jim osobně hodilo nebo líbilo. Obě strany mají toužit naplnit potřeby toho druhého. Obě strany nechť jsou připraveny k oběti. Za těchto podmínek je rozhodování mnohem snazší, neboť je oproštěno od osobních ambicí. Cílem pak je najít řešení, které bude uspokojivé pro všechny zúčastněné. V situaci z našeho příkladu je nakonec úplně jedno, který z těch dvou návrhů se uskuteční, neboť pro obě strany je radost partnera větším potěšením než prosazení vlastních představ.

Muž a žena jsou odlišní. Mají odlišné potřeby, pocity, touhy i obavy. Aby mohl muž se ženou v životě vést naplňující a harmonický vztah, musí se navzájem dobře znát. A to nejen své povahové vlastnosti, ale také rozdíly dané jejich mužstvím a ženstvím. To vše je třeba rozvíjet v atmosféře nesobecké služby, obětavého zájmu o toho druhého víc než sám o sebe. Věříme, že všichni touží po lásce. Věříme, že lásku mohou prožívat všichni. A také věříme, že té nejčistší lásce se můžeme učit od toho, který tou láskou sám je - od Boha. Neboť kdyby měl člověk sebevíc, ale lásku by neměl, nic není. A jen ten, kdo má v srdci lásku, jen ten opravdu žije.

Maruška a MartinPokorní