Vždycky jiné, vždycky luzné -
co tu verš a co tu rým !?
Jedna v největším je malá,
druhá velká v nejmenším.
Jest jich jako planých máků
na souvrati na poli,
každému z všech pyšně kvetou -
pouze tobě nikoli,
a to přece - stoikem buď! -
někdy hodně zabolí.