Ublížilas, lásko, ublížila
srdci mému, jež ti všecko dalo;
dobrý bože, kde jest jenom síla,
bolu tolik jest .. síly málo.
Po horách jsem chodil celé noci,
hledal bylinu, jež všecko zhojí,
jež by mohla tu palčivost zmoci,
která pálí, lásko, z ruky tvojí!
Řek jsem přešel, že jich nespočítám,
nenašel jsem nikde ono kvítí,
pracně prsty zlaté klasy chytám,
zázračný květ nelze zachytiti.
Tak s tou ranou musím jít až k hrobu,
neb ji zaceliti, malá síla . . .
pták jsem, z dlaně osudu žal zobu,
ublížilas, lásko, - ublížila . . .