JSME SMUTNÍ OBA . . .

Jsme smutní oba. Můž to jinak být?
Nemáme světla a nemáme vzduchu,
jsme postrašeni vkaždém hnutí, ruchu,
nám zhašena je myšlenka i cit,
my žijem v temnu a my žijem v hluchu.

Ký anděl zlý nám uklání se k uchu,
jed klamu s hnusnou pomluvou tam vlít,
my spolu mluvíme jen jak duch k duchu,
jsme smutní oba.

Kdo ruky dá nám, kdo nám podá štít?
Ó, vzlétnout nad hroudu i nad blankyt!
Však řinčení pout zní nám v odvet k sluchu,
nám z jedné studny lásku nelze pít,
jsme smutní oba.