Sad je květů pln a stmělý
hustým stínem - pravý ráj !
Kdyby v něm jen neseděly,
fontánu či cest kde kraj,
moderní ty Parky naše,
převzácný sbor sudiček.
Mládí proto spěchá plaše
kol těch soudných laviček.
Jakás ruční práce v klínu,
v dál však slídí bystrý zor,
kdo s kým setkal se tu v stínu,
jaký zapřed rozhovor,
jaký účes i střih róby,
zda a jak jsou důvěrni ?
Kam ten chvat a co tam robí ? -
Čert vem Parky moderní!
Lepší Parky starých byly -
nad životem, osudem,
vlákno jeho tkaly, vily,
ale ret jich vždy byl něm.
Lidských efemér rod plachý,
jímž jest země pokryta,
netřás před nimi se strachy
a moh líbat dosyta.