Celý den jsme spolu byli,
ani slova nemluvili,
dívali se jen, jak večer
smutně v dol se chýlí.
Jak se tiše sklání k zemi,
bez ruchu jde haluzemi
jako smrt a jako osud,
a jak my jest němý.
My zde, štěstí na vrcholu -
tam ta propast lidských bolů,
ty dvě hloubky - noc a duše
měřily se spolu!