Den chmurný byl, jdu pralesem,
má stezka v dol se točí,
tu kynulo mi náhle vstříc
dvé jasnomodrých očí.
Dívka se mihla houštinou
tak jako laňka bílá,
již ku pramenu z náruče
pustila lesní víla.
Ó, buď ten úsměv požehnán,
on z pustin kouzlí ráje,
jím osvěžena mysl má,
jím srdce v písních taje!
A ptáků zpěv i každý strom
s kvetoucí ratolestí
i kvítek v mechu hlásá mi:
Zde musíš najít štěstí!
Tato báseň pochází ze sbírky Sny o štěstí, vydané roku 1875.
Předchozí báseň: Sloky(2) ←
→ Další báseň: Zavírám oči
Zpět na seznam dalších milostných básní
Jaroslava
Vrchlického
Zpět na domovskou stránku Petra Jeníčka
Zpět na obsah literárních stránek.