Na ňadrech tvých…

 
Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití,
z nich pouze slunce v pusté dny mé stéká,
na chvíle ty má lačná duše čeká,
tvých očí ždajíc rosnou vláhu píti.

Na ňadrech tvých líp nežli v měkkém kvítí
bych usnul rád a zahnal do daleka
vše, kolem nás co hlučí a se vzteká,
čím dlouho cizí umíme si býti.

Na ňadrech tvých, kde pokoj, mír a těcha,
kéž jednou Bůh mne sladce umřít nechá,
když nedopřál mi žíti u nich v štěstí;

na ňadrech tvých a v očích tvých, v tvém klínu
zda rozkoší dřív či dřív touhou zhynu?
Jen tam! — Vše jiné lhostejné mi jesti.