Jako sen

Šlas kolem oken mých
tak jako vánku dech,
já letem jen tě stih,
tak jako v pouhých snech.

Šlas tiše v myšlenkách
a nepozvedla skráň,
jak hvězda chodí v mhách
a k zdroji kráčí laň.

A jen dva kroky dál
já za oknem jsem snil
a tebe vzpomínal
a v duši s tebou byl.

A okolo tys šla
a nepozvedla zrak
a těžká duma zlá
mne zavřela v svůj mrak.

Já nestál za to již
se po mně ohlédnout
a šla jsi blíž a blíž
a nemoh jsem se hnout.

A dávno byla bys
již přešla jako sen —
Tak nechodilas kdys,
to přiznej sama jen!

Jen vědět jedině,
zda cítila jsi tím
v té aspoň vteřině,
co bouří nitrem mým?

Já vše skryl v nitro v spěch?
Tys klidně přešla dál
a fialek jen dech
z tvých kroků vstříc mi vál.