Již lítnou bez zpěvu a hlasu,
nic pro radost, nic pro žaly -
tak vám vše do posledních klasů
až na to srdce požali!
A lítnou přede mnou jak v bázni,
že smrt k nim ze mne doletí -
ach těchto strachů buďte prázni,
vysloužilí vy poeti.
Za vámi já poslati ránu?
Radš ruku sežhu v plameni:
kdy čas odzvání pěvci hranu,
všakť luza najde kamení.
Až v kráse vstanou málo známé
ty věty srdcí líbezných,
a zač my ještě umíráme,
až v tonech zahrá vítězných -
Až bez pouta a bez tajenství
myšlénka říš svou obletí,
a příroda a člověčenství
se pojmou v svatém objetí –
Ty blahá písni, které přáno
pak v skřivaní se pnouti let:
ach býti pěvcem v také ráno,
a potom zhasnout třeba hned!
Naposledy upraveno 28. 12. 2002