Za zákon lásku vyvolám,
svou písní oslavím Tvůj den,
v Tvou duši vleju lásky slasť,
a sladkou touhu ve Tvůj sen.
Ptáčků Ti písně přivolám,
máj nastele Ti k nohoum květ,
a nebes hvězdám rozkaz dám
a v nebe změním celý svět.
A srdce všech Ti podmaním,
ráj vyzpívám Ti z hrobu zpět,
a královnou Tě provolám,
kam šírošírý sahá svět.
A přišli opět, přišli zas
co k známému již druhu,
neb jsem jak oni svoboden
a doma v jejich kruhu.
Já písně zpíval o Tobě -
ty byly plny lásky,
a podle nich si ladili
i ptáčkové své hlásky.
Onehdy pak sem navštívil
zas já ty ptáčky v háji -
tu sem se věru podivil,
jak ty mé písně znají.
To srdce za sto bolestí
si jednu radosť koupí -
a přec to srdce, bože můj,
pro lásku vše podstoupí.
Aj bledý hoch se zachvěl,
jak mráz by mu vjel v oudy,
a po těch bledých tvářích
mu tekly slzí proudy.
"Co živ jsi, neměj pokoje,
jen o bolestech zvídej,
a v naději vždy oklamán,
svůj chléb jen v pláči jídej.
Nech srdce na krev zderou ti -
ty na tu krev se dívej,
nech štvou tě po všech končinách -
ty miluj je a - zpívej."
Ten los nám pěvcům obecný.
Svět zná jen naše zpěvy,
však co nás k zpěvu pohnulo -
to žádný v světě neví.
To bylo jak dešť májový
na půdu deště lačnou;
teď sladké písně v duši mé
zas hojně rašit začnou.
Kdybys mně vzít měl zpěvu dar -
pak nechci dále žíti,
a za zpěv chtěl's mi štěstí dát -
já nechci šťasten býti.
On zná ten velký světů žalm
i zpěv, jejž zpívá ptáče,
on srdce tlukům rozumí,
kdy plesá i kdy pláče.
Co jiným lidem tajemstvím,
to před ním rozestřené,
on vůdcem lidu božího
do země zaslíbené.
On králem velkých království,
on knězem lidstva spásy,
a co v něm leží pokladů
jsou neskonalé krásy.
A srdce divná květina -
ne všude kořen vpustí,
a od lásky to závisí,
zda hynout má či růsti.
A srdce divná květina,
jí nejvíc třeba rosy,
a jen, kdy nebe příznivé,
pak krásné plody nosí.
A z Tvých-li rukou srdce mé
k národa vzejde zdobě:
věř, pozdní ještě věkové
že budou žehnat Tobě.
Vy kdo ste lásce bránili
a strojili jí muka:
vám ať je věčné zoufalství,
ať věčně srdce puká.
Leč vy, kdo věrni byli ste
a vytrvali stále:
vy pojďte na mou pravici
a požívejte dále.
Vám zvláštní nebe v nebi buď,
neb milovavše sebe,
ste na zemi již požili
co nazývá se nebe.
Vytvořeno 1. 1. 2002