Vítězslav Hálek
V lada pustá, k ulomené hruši
bez mízy a listí, bez snětí,
jsem až dojel, u ní pustil duši,
bez druhů a přátel, bez dětí,
A kůň zaržál jako zlomen ve dví,
kůň, tak sotva potažená kost,
pes mu zaštěk' z tísněného ledví —
pes, víc kostra; není toho dost?
Do html podoby upravil Ing. Petr Jeníček. Poslední změna 16.8.2004.