19.12.1999 Velký sál Lucerny
Veliká smůla mě postihla, byl jsem nemocný a tudíž jsem nebyl na koncertě, proto není ani žádná reportáž...
Podzim 1999 Křest nového alba KARAVANA
Jelikož jsem v ten den nemohl odejít z práce, ani si nepamatuji, kdy to přesně bylo. Pomůže mi někdo, aby zde mohlo být zaznamenáno přesné datum?
Praha tehdá zažila věc poměrně nevídanou, když se po pěší zóně (vyšlo se z Jungmannova náměstí ulicí Na Příkopě, Prašnou branou na Ovocný trh a Železnou na Staroměstském náměstí) procházela karavana velbloudů, na jejichž zádech seděli členové Olympicu. Podařilo se mi z internetu stáhnout několik
fotografií z této akce, nevím však odkud, tak prosím autora, aby se mi ozval, napsal mi kontakt a URL, abych mohl uvést zdroj obrázků.
17.6.1999 Lucerna Music bar
Praha se opět jednou dočkala vystoupení naší rockové legendy v dnes již velmi známém Lucerna Music Baru. Dveře klubu se otevřely už krátce před 19. hodinou a hrstka fanoušků se mohla po horkém dni konečně osvěžit nějakým chladným nápojem. Nutno podotknout, že rockeři obvykle pijí pivo. Během následujících dvou hodin se sáleček plnil třemi generacemi příznivců Olympicu. Teplota strmě stoupala až někam nad 30 stupňů (a podle obsluhy baru to bylo ještě málo).
Hrát se začalo s klasickým čtvrthodinovým zpožděním ve 21.15. Program koncertu byl klasický, který skupina hraje už druhým rokem. Novinky se střídaly se "starými peckami", které si všichni zazpívali. Petr Janda vložil do programu také 3 neolympické písně - dvě ze svého sólového alba Co je dobrý a co zlý a jednu z Kulhavých poutníků, při kterých ho zbytek Olympicu ochotně doprovodil, ačkoli je nenahrával. Na závěr se kapela ještě 2x vrátila zahrát přídavek a pak už byl doopravdy konec.
Během vystoupení vyšlo najevo, že od 21.6.99 Olympic natáčí novou desku, která by měla vyjít v září. Společně se zase můžeme sejít 19.12.99 ve velkém sále Lucerny.
Velkolepý koncert se konal 3.11.1998 v Lucerně
Přišel jsem do Lucerny asi deset minut před otevřením vstupních dveří. Byl jsem trochu
zklamaný a trochu potěšený současně. Zklamaný z toho, že nebyla před Lucernou žádná
tlačenice, jako tomu bývalo před cca 10 lety. Potěšený z toho, že tentokrát nikdo
nerozbil sklo na dveřích.
Pokojně jsem vešel do sálu a zajistil si místo u zábran před jevištěm a dal se do
řeči s fanouškem, který seděl na zemi vedle mě. Vzájemně jsme si drželi místo,
když jsme si chodili pro pivo, bez kterého bychom ten večerní maratón asi nepřežili.
Vylezlo z něj, že je taky muzikant odchovanej Olympicem, stejně jako já a v průběhu
dalších událostí večera jsme se domluvili, že za rok, až skončí školu společně rozjedeme
novou kapelu.
Tak nám ta hodinka do začátku koncertu pěkně uběhla. Mezitím se Lucerna naplnila takřka
k prasknutí. Pořadatelé konečně po mnoha letech pochopili, že nemá žádný význam, aby do
hlediště umisťovali židle, takže se tam vešlo více lidí, než kdy dřív a na vzduchu v sále
to bylo patřičně znát. Ale to už potemněla světla a Petr Janda ještě v zákulisí začal
hrát úvodní tóny první skladby z alba Brejle - 7 statečných a jakmile se objevil na
pódiu, začaly bouřlivé ovace. Celý koncert probíhal v duchu posledních dvou desek
Dávno a Brejle (podobně jako předchozí rok).
Asi v první třetině koncertu přišla řada na avízované hosty. A tak se na scéně také
objevili: Láďa Klein, Jeňýk Pacák, skupina Kabát a Aleš Brichta s Arakainem. Po velkolepém
potlesku a hvízdotu opět nastoupil odpočatý Olympic a zahráli svoje nejznámější pecky z
celé své historie. Dokonce jejich sestavu aktualizovali a zahráli kusy už léta poslouchané
jen ze záznamu.
V druhé třetině nastala slavnostní chvíle. Skupina Olympic se stala držiteli Diamantové
desky za 500.000 prodaných kusů dvojalba Olympic - The Best Of. Vyznamenaní byli téměř
všichni, co kdy v kapele působili - Pavel Chrastina, Jan Antonín Pacák, Ladislav Klein,
Miroslav Berka in memmoriam (ocenění předali manželce), Petr Hejduk in memmoriam (desku
přebíral jeho syn) a samozřejmě stávající členové - Milan Broum, Milan "Ferda" Peroutka, Jiří
"Rachmaninov" Valenta a Petr "Django" Janda. (Poněkud se zapomnělo na Jiřího Korna a
předchůdce Milana Brouma - Ladislava Chvalkovského.
Závěr koncertu byl ve znamení novinek i nestárnoucích hitů. Ve vynucených přídavcích
zazněl i Kanagom, který jsem naživo slyšel naposledy někdy v roce 1988. Lucerna se
otřásala v základech, jak jsem spolu s ostatními fanoušky dupal, bouchal do čeho se
dalo a namáhal hlasivky na 200%. Ale všechno jednou končí, tedy i předvánoční, téměř
výroční koncert naší nejdéle působící rockové skupiny, pětatřicetiletého Olympicu.
U šatny muziákantů, kdy jsem šel na první pokoncertní pokec, jsem si mohl prohlédnout
tu diamantovou desku. Klasický rám se sklem, jaký znáte ze zlatých nebo platinových
desek, pod ním v horní části cédéčko, v dolní části cedulka s textem a mezi nimi malý,
asi půl centimetru veliký diamant.
Nezbytnou součástí byla fronta fanoušků na podpisy. Při tom jsem si uvědomil, že na
koncerty Olympicu chodí už 3 generace lidí. Padesátníci, třicátníci i -náctiletí. Jistě
se mnou budete souhlasit, že takovýto úkaz je ve světě viditelný snad jen u Rolling
Stones.
A co se dělo po koncertě?
No to ani nechtějte vědět! ... Ba ne, večer ještě neskončil, neboť po každém koncertě
muzikant potřebuje nějakou relaxaci, nemůže se jen tak sebrat a odjet domů. Kór, když
se udělují významné ceny. Jelikož Lucerna má omezenou otvírací dobu, kapela se odebrala
do jisté restaurace na Vinohradech, kde byla připravená párty a kde se sešla spousta
zajímavých lidí (např. dcera Petra Jandy Marta - hraje v Německu se skupinou Die Happy,
hokejový trenér Ivan Hlinka, moderátorka Brigita Zlámalová a snad i jedna z letošních
MISS, ale tím si nejsem tak jistý) a všudepřítomní novináři, kteří si nechtěli nechat
ujít rozhovory se členy Olympicu dříve, než jim alkoholové opojení sváže jazyk. No,
ruku na srdce, abstinent by se v muzice sotva prosadil...
Jelikož hodiny ukazovali už skoro dvě hodiny ráno, postupně jsem se s muzikantama
rozloučil a odešel domů, přeci jen jsem si na druhý den volno z práce nevzal a tak už
jsem se nemohl déle zdržet. Příště na to budu myslet a zařídím si pobyt až do konce.