Austrálie - 12. Národní parky, tůry, vybavení, Rangers

12. Národní parky, tůry, vybavení, Rangers

Po Austrálii je rozseta spousta národních parků a rezervací. Rozhodně je tu nebudu všechny vyjmenovávat, to případně sledujte náš Cestopis, kde budou popsány ty, které jsme navštívili.
V řadě z nich se platí vstup, resp. vjezd. V WA a na Tasmánii jsme využili možnost zakoupení velmi výhodného předplatného vstupů vztahujícího se na auto. V jiných státech se nám to nevyplatilo.

Plážová část tracku na Freycinet Peninsula (TAS)

Národní parky jsme navštěvovali s cílem uvidět určitou zajímavost, nebo udělat nějakou tůru. U vjezdu, kde se zpravidla platí, bývá infocentrum a stanice rangerů (Rangers) - přírodní policie, která dohlíží na pořádek nejen v parku, pomáhá návštěvníkům a umravňuje ty neukázněné. Za případné nesrovnalosti se zákonem Vás mohou pokutovat. Nám se to stalo jednou, když jsme nocovali na odpočívadle pár set metrů od kempu. Nevěděli jsme, že je to tam nežádoucí, ale to nám nebylo nic platné. Zaplatili jsme stejnou cenu, jako kdybychom byli ubytováni v onom kempu, ale vše proběhlo v klidu a bez emocí. Velice vysazení jsou na to, pokud někoho přistihnou, jak po sobě nechává nepořádek.
V infocentrech můžete získat nejen informace o zajímavostech, ale i ty nezbytné o místech určených k táboření, o zdrojích pitné vody, o zákazech specifických pro danou oblast …. Také Vám pomohou vybrat vhodnou trasu na výšlap, dají Vám schematickou mapku, anebo si můžete zakoupit mapu podrobnou.

Výbava
Zde na Vás možná trochu nesystematicky vychrlím doporučení vyplývající z našich zkušeností ohledně výbavy pro tůry, atp.:
Ať jdete na procházku, nebo na několikadenní pochod, nikdy nezapomeňte vzít s sebou přiměřené množství vody. Vždy se v případě delších pochodů dobře informujte o zdrojích vody a s ohledem na ně pečlivě propočítejte spotřebu.
Není od věci stále s sebou nosit kompas. Jednou na Tasmánii jsme se nečekaně na kopci u moře dostali do mraků, kopec byl rozdupaný do všech stran a jen díky kompasu jsme byli schopni se vymotat na správnou cestu.
Každé ráno, kdy uvidíte sluníčko, vzpomeňte si, že se máte pořádně namazat. Nemluvím o alkoholu, ale o krému na opalování s vysokým UV filtrem. Slunce tu zásadně připaluje.
Obdobně doporučuji používat klobouk překrývající uši a krk a tmavé brýle.
Velice se hodí nějaký místní repelentní přípravek, který omezí útoky much a komárů. V některých oblastech hlavně na západu a severu se nosí klobouky s moskytiérou.
Přestože je v té chvíli krásně teplo a slunečno, počasí se zejména na jihu Victorie a v horách může obratem změnit. Na hřebenech tasmánských hor může i uprostřed léta přijít sněhová přeháňka. Přibalte si proto i oblečení, ve kterém přečkáte případné razantní ochlazení; silný vítr, který zde stále fouká, spolu s eventuelním deštěm, Vaše promočené tělo dokáže ochladit hodně pod okolní teplotu vzduchu.
Na tůry jednoznačně doporučujeme pohorky, nebo trekové boty. Je to jednak jistá ochrana, kdybyste nedej bože šlápli na nějakou jedovatou potvoru, ale také je to vhodná prevence proti vyvrknutému kotníku. Nejen, že by to mohlo znamenat dlouhodobé zdravotní nepříjemnosti se vším všudy, ale budete-li vzdáleni od civilizace několik hodin, či dnů pochodu, nevím kdo Vás odtamtud potáhne.
Pro chůzi v hustém nízkém porostu doporučujeme na nohy návleky z pevnější látky. Ještě lépe Vás ochrání proti možnému kousnutí, ale také si nerozederete lýtka o velice tvrdé a škrábavé keříky.
Určitě také stojí za to si na několikadenní pochod přibalit do batohu přiměřenou lékárničku. Důležitá jsou obinadla, nějaké to tišidlo bolesti, leukoplast na puchýře, dezinfekce a obvaz, ostatní záleží na Vašem uvážení. Dobrý je také kus kobercové lepící pásky - dá se použít na zalepení roztrženého stanu, či batohu, ale nahradí i malé chirurgické šití, či dlahu na prsty na nohou i na rukou. Jak jsem se již zmiňoval v kapitole Bezpečnost …, není špatné mít s sebou i nějakou nádobu, ve které byste mohli eventuelně uchovat pavouka, který Vás rafl. Asi si totiž po takové nepříjemné události nevzpomenete na přesný název tvora, aby Vám doktor mohl poskytnout to správné sérum.
Jelikož jsme téměř každý den na různých místech stavěli stan, získali jsme k tomu řadu poznatků. Jak jsme byli z domova zvyklí svou spolehlivou kopuli Beskyd často postavit s minimálním ukotvením, nebo i bez něj, tady to prakticky nepřicházelo v úvahu. Opět za to mohl stálý silný vítr. Několikrát jsme také uléhali za klidu, ale vítr se časně ráno rozdul a to pak bylo překvapení, že Vám stan leží na obličeji! Nebývá to však s ukotvováním jednoduché. Zem je vesměs všude tvořena tvrdým suchým jílem s příměsí kamenů, u moře je struktura ještě tvrdší díky vápencovitým zkamenělinám. Byli jsme velice rádi, když jsme v autě vyštrachali kladivo, které pak bylo v denní permanenci. Drátěné kolíky neobstály vůbec, hliníkové vyžadovaly obzvlášť šetrné zacházení a pravidelné vyrovnávání. Dobré jsou ocelové, ale ty jsou zase moc těžké na nošení. Osvědčila se nám výborná metoda - nosili jsme jen jeden ocelový kolík se špičkou a ostatní hliníkové. Nejprve jsme ocelový do země zatloukli a zase opatrně vytáhli a do takto vzniklé díry pak už jen doklepli hliníkáč. Trochu piplačka, ale drželo to výborně a kolíky se od té doby tolik neohýbaly.
Skoro v žádném národním parku se nesmí rozdělávat oheň. Proto budete na výšlapy potřebovat vařič. Z plynových vařičů je tu nejrozšířenější systém Primus, což je stejný jako VAR, Coleman atp. Vezmete-li si francouzský CampingGaz, budete s ním mít problémy; za naší cestu jsme k němu plynové bomby sehnali jen ve 3 městech a ještě za draho. (Hlavně si žádné nebalte na cestu letadlem, i benzínové lahve musí být z bezpečnostních důvodů prázdné!) Kolem vařiče bez závětří budete tancovat jako indiánští šamani a chránit plamen před sfouknutím.
I v létě se zde brzy stmívá, kolem 19 hod. A čím severněji, tím dříve. Baterkou si dlouho svítit nejde a jít spát "se slepicema" se člověku taky většinou nechce. Osvědčila se nám malá plynová lampa, kterou jsme si přivezli z Čech. Opět je nejlepší systém Primus. Když nechcete lampu s sebou tahat na zádech, postačí i svíčky ve sklenici. Jinak jsme s sebou samozřejmě všude měli naše baterky-čelovky na přisvícení.
Fotili jsme o stošest! Baštíci na fotky, my na diáky. Filmy jsou tu o něco dražší, určitě se vyplatí si z Čech vzít předpokládanou zásobu. To samé platí i o speciálních baterkách do foťáků. Za 3 měsíce jsme my vyfotili při všem umírnění 22 filmů (jen 2 jsme dokupovali), Baštíci asi 35!
Mnohokrát jsme si říkali: "škoda, že nemáme magneťák!" - rozuměj, kvůli nahrávání. Zvuky přírody nám připadaly úžasné, ale nezbylo nám, než si to všechno zkusit zapamatovat. Máte-li možnost, vemte si třebas diktafon. Když to teď čtete, asi si pomyslíte, že jsme padlí na hlavu. Možná, ale my jsme to tak fakt prožívali a vsadím se, že to na Vás zapůsobí stejně! Dodávám, že jsme všichni odpůrci videokamer.

A na závěr, jak mi vždy radila babička: " … nezapomeň si kapesník, rezervní spodní prádlo a toaleťák …"

Přejdi nahoru, Obsah