23. staroorientální a antická litratura

Mezopotámie

Epos o Gilgamešovi

· Nejstarší památka, která byla vytvořena asi 2000 let př. n. l. v Mezopotámii - tvůrci Sumerové

· klínové písmo na dvanácti hliněných destičkách

· vzniká postupně

· 2 části: 1) Přátelství Gilgamešem a Enkiduem

2) Gilgamešovo marné úsilí dosáhnout věčného života

· Obsah: Gilgameš je sumerský král, který je za své skutky nesmrtelný a byl ze 2/3 bytostí božskou a 1/3 bytostí lidskou. Gilgameš souží své lidi tím, že mu musejí pracovat na hradbách. Lidé si stěžují bohům, ti vytvoří Enkidua, který má bojovat proti Gilgamešovi. Utkají se a Enkidu zvítězí. Spřátelí se. Do Gilgameše se zamiluje bohyně Ešta, on jí však odmítne, protože má rodinu. Ona na něj za to sešle blesky. Gilgameš a Enkidu proti nim bojují. Ešta zabije Enkidua. Gilgameš ztrácí přítele a přemýšlí nad otázkou věčného života.

Chce být nesmrtelný, ale nestane se tak, akorát jeho skutky budou nesmrtelné

Epos ‑ velká epika, 1 hlavní dějová linie, doplněna vedlejšími a epizodami, navazuje na mýty, vztah k národním dějinám, výjimeční hrdinové, postup vyprávěcí a popisný

Staroegyptská literatura - Egyptská naučení

· 2000 - 2600 let př. n. l., obsahuje moudrosti, které platí dodnes

· náhrobní nápisy, milostná lyrika

hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero

milostné písně, oslava života faraónů, Kniha mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet)

Achnatonův Hymnus na slunce

Hymnus ‑ na oslavu, něčeho (bohů), zvolání, oslovení, vše nej, výjimečné vlastnosti, prokázání úcty,

Hebrejské písemnictví

· vývoj 9 - 12 stol. př. n. l.

· Most mezi východem a západem

Hebrejská Bible - Starý zákon

· psán postupně v hebrejštině

· vypráví o stejné potopě jako Epos o Gilgamešovi

· Talmud - židovský zákoník

· Tora - o vzniku světa

· Soubor proroků

· Soubor svatých spisů ‑ básnické knihy, žalmy, Píseň písní

· Knihy Danielovy ‑ o konci světa

· další knihy - knihy prorocké - Kniha Samuelova

· Kniha Job - vypráví příběh muže Joba, kterému se dobře dařilo. Ďábel pokoušel Boha, aby ho vyzkoušel, zda svojí lásku k Bohu jen nepředstírá. Bůh na něj seslal zkoušky, Job však Hospodina vzýval v časech dobrých i zlých. Hospodin uvěřil jeho lásce a dobře se mu odplatil. (Inspirace - Fr. Hrubín - Jobova noc - obraz utrpení a nového vzkříšení, Seifert, Závada - Kniha Jobova)

· Žalmy - 150 chvalozpěvů na Hospodina, připisovány Davidovi

· Kniha Přísloví, připisováno Šalamounovi, morální ponaučení

· Kniha Kazatel, Šalamoun káže o marnosti nad marnost - míní tím světskou pomíjivost

· Šalamounova Píseň písní

· kniha svatební a milostné lyriky

· Jeremiášův pláč - naříkáme nad něčím, co nás potkalo, stěžujeme si Bohu a prosíme ho o pomoc, přiznáváme se k hříchu

Nový zákon ‑ součást Křesťanské bible ‑ tvořen evangelii (Marek, Matouš, Lukáš, Jan)

· vypráví život Ježíše Krista

· skutky apoštolů

Literatura indická:

2. tis. př. n. l.

posvátné knihy ‑ védy (védský jazyk, pak sánskrt) ‑ eposy souvisí s náboženstvím

hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly ‑ Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)

představy o světě a vesmíru

indické eposy ‑ hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana (4.st.př.n.l. ‑ 4.st.n.l.)

Mahábhárata ‑ o dvou bratrech, mladší se pomstí staršímu za to, že mu unesl ženu

Literatura čínská:

čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec

vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)

soubor čínského básnictví ‑ Kniha písní ‑ 305 básní

lyrika přírodní a milostná, bajky, odborná literatura, písně

Antická literatura

literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj

výhodná zeměpisná poloha ‑ spojnice 3 světadílů

Řecko

a) Období archaické ‑ do 6. st. př. n. l.

epika:
HOMÉR - slepý básník

· napsal 2 eposy (8. stol. př. n. l.), nejstarší

Illias - líčí úsek z desetileté Trojské války. Velitel řeckých vojsk a král Mykén - Agamemnón odejme ve sporu Achillovi zajatkyni Prisellonu, která byla Achillovou milenkou a měla být čestným darem z kořisti, protože tento dar měl být vyjádřením úcty, cítí se Achilles uražen a odmítá dále bojovat. Trójané pronikají do řeckého tábora a Achilles stále odmítá jít do boje. Proto se do čela vojska postaví jeho přítel Pantrokles, vezme si Achillovu zbroj. Trójané v domnění, že opět nastoupil Achilles, ustupují a Řekové začínají vyhrávat. Pantrokles je však zabit v boji synem krále Priama Hektorem. Achilles je smrtí svého přítele hluboce zasažen a pomstí ho. Hektor je zabit, devět dní vláčí Achilles tělo mrtvého Hektora před trojskými hradbami. Bohů se zmocní žal nad Hektorem, zasáhne Zeus a z jeho vůle vrací Achilles Hektorovo tělo králi Priamovi. Smrt přítele je pomstěna a velikost Achillova potvrzena. Epos končí Hektorovým pohřbem.

Odysea - příběh řeckého bojovníka Odysea, který se vrací po deseti letech domů z Trojské války. Ve válce získal bohatství, musí během cesty překonávat řadu problémů - musí překonat úskoky lótofágů (omamné plody), ostrov Kiklopů - uvězněn jednookým bohem Polyfémem, synem Poseidóna. Odyseus ho oslepil. Pomocí ovcí uprchne, ale Posiedón se mu za syna pomstil - seslal na loď strašlivou bouři, ostrov laisrigonů (lidožrouti - obři), ostrov bohyně Kirké (proměnila jeho druhy ve vepře - musel u ní 1 rok zůstat, aby osvobodil druhy, zanechává na ostrově potomka), výprava do podsvětí (kvůli zjištění budoucnosti), pluli kolem ostrova Sirén, překonali mořskou obludu Skillu a vír Charibda, ostrov bohyně Kalypso (musel 7 let sloužit)

znaky homérského eposu:

‑ rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech

‑ bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)

‑ popisné pasáže i lyrické vložky

‑ členěn do zpěvů, kapitol

‑ obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) ‑ zpomalují děj (retardace)

‑ hlavní postavy ‑ výjimeční hrdinové, nositelé příběhů

‑ zdroj ‑ ústní lidová slovesnost, mýty

‑ forma: veršovaná skladba ‑ časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6-ti stopý daktyl, daktylotrochej)

lyrika:

sólová (monodická)

elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) ‑ Archilochos

milostná píseň, pijácká (k pobavení) ‑ Anakreón; anakreontská lyrika ‑ o víně, ženách, zpěvu

Sapfó ‑ elegie a milostná

Anakreón ‑ radosti života

sborová lyrika (ódy, oslava osob) ‑ Pindaros

epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň) ‑ Simónidés, Ión

bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) ‑ Aisópos (Ezop) - personifikace

b) Období Attické 5. ‑ 4. st. př. n. l. ‑ vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén

řecké drama ‑ z obřadních her (oslava boha Dionýsa a bohyně Deméter)

1 herec a chór (sbor), pak 2 ‑ 3 herci (vždy muži)

hráli jem muži, i ženské role, několikrát během představení se převlékali, paruky, divadlo součást kulturního života občanů

dramatický děj: expozice, zápletka, kolize, krize, peripetie, zakončení

řecké drama ‑ zápletka nebývá, peripetie ‑ náhlý obrat, zakončení ‑ katastrofa

drama > jednání > scény > výstupy

prolog ‑ hlavní myšlenka

epilog ‑ zhodnocení, poučení ‑ na konci

tragédie:

Aischylos náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např., hrdina se osudu nebrání, ví, že by ho stejně nepřekonal

Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)

Sofoklés ‑ hrdinové se snaží osudu uniknout, změnit ho, ale jsou příliš slabí, nepodaří se jim to

Antigona (Antigona plní mravní příkaz ‑ pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipus (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)

Eurípidés - kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, postavy mají výjimečné vlastnosti, neřídí se osudem, psychologie ženy, např. Médea, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” ‑ nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení

znaky antické tragédie:

‑ čerpá z mytologie (téma)

‑ hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí

‑ konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)

‑ forma: verš

‑ existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)

‑ jednota času, děje a místa

‑ děj se nečlení na dějství

‑ spojení mluveného slova, zpěvu, tance

komedie:

Aristofanés - Jezdci, Mír, Žáby

řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.

znaky antické komedie:

‑ veselohra, komický účinek

‑ zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec

‑ útok na politické poměry, soudobou morálku

‑ nevázaný žert, dialog

próza:

filozofická próza: Platón, např. Ústava

Aristoteles - Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

historická próza:

Hérodotos ‑ otec dějepisectví (řecko-perské války)

Thúkydidés ‑ kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)

řečnictví: Démosthenés (× Filip Makedonský - filipiky)

c) období helénistické 4.‑1. st. př. n. l. ‑ po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským

vědecké dílo: Eukleidés, Archimédes
tzv. ”nová komedie” ‑ Menandros

Římská literatura:

od 3.st.př.n.l. ‑ 5.st.n.l.

latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké a etruské literatury)

a) Doba Stará ‑ 3. st. př. n. l.

komedie: Titus Maccius Plautus

vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (chytří otroci, vojáci, milenci)

Komedie o hrnci (o lakomci đ vliv na Moličra)

Pseudolus (o prohnaném otroku)

b) doba klasická ‑ zlatý věk 1. st. př. n. l. ‑ poč. n. l.

- naučné básnictví ‑ Carus (o přírodě, vliv na osvícenství)

řečnictví - Marcus Tullius Cicero (období občanských válek ‑ politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny

paměti (memoáry) - Gaius Julius Caesar ‑ Zápisky o válce galské

lyrika - Gaius Valerius Catullus ‑ milostná poezie věnovaná Lesbii

autoři z doby Oktaviana Augusta: Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis ‑ na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneis po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Quintus Horatius Flaccus

satira, písně, lyrika ‑ Ódy, Listy

Publius Ovidius Naso

milostné poezie, např. Umění milovat

mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen)

elegie (z vyhnanství)

c) Doba Poklasická - stříbrný věk ‑ literatura doby císařské ‑ 1. st. n. l.

Kritika rozmařilé římské společnosti.

satira ‑ Martialis (epigramy), Juvenanus, Petrinous

filozofie ‑ Seneca , O duševním klidu

historie ‑ Tacitus, Letopisy, Historie

d) Období Úpadku ‑ 2. st. n. l.

Marcus Aurelius, Hovory k sobě