16. Světová literatura v meziválečném a poválečném období

Protiválečný román po I. sv. v.

-mnoho autorů se přímo zúčastnilo války -- reportážní postup, ukazují nesmyslnost války

-dobyvačná válka -- zdůrazňování vlastenectví (nacionalismus)

-tzv. „ztracená generace“ – skupina amerických autorů, kteří se zúčastnili války; už nemohli

být tak šťastni jako jejich vrstevníci, kteří se přímého boje nezúčastnili

(E. Hemingway, F. S. Fitzgerald)

Romain Rolland (1866 – 1944) (F)

-nemluví přímo o frontě, nenáviděl válku

-mírně ovlivněn Tolstojem

-psal i životopisy např. Beethovena, Tolstoje

-byl v hnutí clarté – „jasno“ = hnutí pokrokových intelektuálů zato, aby už nebyla válka (Bar-

busse, Neumann) (zhlíželi ještě k Rusku; pak se rozpadlo)

-Jan Kryštof – román typu řeka

-životní osudy geniálního německého hudebníka

-Petr a Lucie – novela; snaží se zachytit nesmyslnost války kontrast hrůzy války proti čistá

láska

-hl. p. Petr, ve vlaku potkal Lucii, zamilovali se do sebe -- končí tragicky – smrtí

-snaží si té války nevšímat; monology, myšlenky, úvahy; popisy prostředí

-ani kostel není v době války bezpečný, P. a L. v něm umírají

-Dobrý člověk ještě žije – i když je válka, Francie je stále krásnou zemí, jsou tam dobří lidé

-hl. téma: rok života C. Breugnona (řezbář) – obyčejný vesnický člověk, optimistický

-ichforma; vlastenectví

Erich Maria Remarque (1898 – 1970) (D)

-od r. 1931 žil v emigraci, protože byl demokrat

-nejčastější motiv: přátelství

-Na západní frontě klid (ironický název)

-hl. p. Pavel Bäumer

-po vypuknutí I. sv. v. se dobrovolníci – gymnazisté hlásí do armády (vlastenecké nad-

šení) (P. B., Kropp, Müller, Wolf, Kemmerich, Tjaden aj.)

-vystřízlivění z původních ideálů (plynové útoky, bombardování, smrt); smrt nejbliž-

ších spolubojovníků, kamarádů (Katzinský), na konci války umírá i ústřední hrdina --

absurdita závěru: strohé zpravodajství, že „na západní frontě není nic nového“

-odpor proti válce, krutosti, nelidskosti

-ke II. sv. v. se vztahují Tři kamarádi, Jiskra života, Čas žít, čas umírat

-Cesta zpátky – odehrává se během války, zabývá se především vojáky, kteří se neumějí sžít

s lidmi, kteří nebyli přímo ve válce

-vyprávěcí popisy, úvahy, reportážní postupy

Henri Barbusse (1873 – 1935) (F)

-Oheň –román se odehrává na francouzsko-německé frontě během I. sv. v.; vznikal přímo

v zákopech; zpočátku nazván deníkem

-není hlavní hrdina, v popředí prostí vojáci i autor jako vypravěč

-ovlivňující a drsná kniha, bez souvislého děje; reportážní charakter epizod

-v úvahách obviněni ti, kteří mají na válce zájem, i ti, kteří obdivují jejich uniformy

-epizody z bojů + úvahy autora i vojáků; detailní obrazy bojiště, hrůzy a bolesti umí-

rajících a raněných; na frontě padli skoro všichni z čety

-ironie: vlastenecké fráze měšťáků o hrdinství proti zkušenosti vojáků

Ernest Hemingway (USA)

-nutí čtenáře k zamyšlení

-Sbohem, armádo – zjišťuje, že je válka nesmyslná – chce z ní odejít, touží po obyčejném

životě

-napsáno v tzv. „tvrdém stylu“ – nejde do podrobností (zbytečně nic nerozepisuje, ne-

opakuje)

-Komu zvoní hrana – válečný román, 3 dny v období španělské občanské války

-hl. p. americký profesor španělštiny Robert Jordan (Giordano)

-chápání smrti jako přirozené součásti života

-hra Pátá kolona, Zelené pahorky africké, Stařec a moře – hl. postavou je stařec Santiago

-španělské výrazy; strohá stylizace vět

Německo: Heinrich Mann (trilogie Císařství), Thomas Mann (novela Mario a kouzelník),

Lion Feuchtwanger, Arnold Zweig (Spor o seržanta Gríšu)

Obraz II. sv. války v literatuře

-popisy koncentračních táborů, vězení

-ve II. sv. v. cíle protivníků jsou odlišné (př. jedni vedou válku útočnou, druzí obranou)

(v I. sv. v. byly stejné)

-do první války jdou s iluzemi, ty je brzo opouští, tedy válka se jim zdá zbytečná (II. sv. v. ne,

je tu více motivů)

-není tolik nacionalismu, psaní s určitým nadhledem (Hlava XXII, Jak jsem vyhrál válku)

(v I. sv. v. je jen Haškův Švejk humornější)

-nejsou velké popisy detailů; (Sovětská lit. zdůrazňuje hrdinství, píšou hlavně o Rudé armádě;

hyperbolizace)

Profesní (pracovní) a katastrofické romány

-2. pol. 20. stol.; hlavně Amerika

-mají spíše dokumentární charakter; reportážní postupy

-můžeme k nim přiřadit: Hug, Simel (S klauny přišly slzy)

-mají blízko i k budovatelským románům v české literatuře

-dílo zachycuje určitou profesi nebo katastrofu

Arthur Hailey (1920)

-odborná terminologie, i motivy z intimního života postav, detektivní příběhy

-než napíše román, nejprve se 3 roky seznamuje s daným prostředím

-typologie postav – různé typy lidí

-Let do nebezpečí, Konečná diagnóza, Penězoměnci, Účinný lék

T. N. Scortia (fyzikální chemik) a F. M. Robinson (redaktor Playboye) píšou společně

-Skleněné peklo (zfilmováno), Noční můra

Neorealismus

-směr charakteristický pro Itálii; období 30. let, II. sv. v. a po ní

-nejen v literatuře, ale i výtvarném a filmovém umění

-hl. roli při formování it. lit. hraje boj lidu proti fašismu

-píše se především próza

-hl. znaky: návrat k realis. umění (nově rozvíjel tradiční prvky kritického realismu)

-odvrací pohled od svého „já“ a všímají si dělnických vrstev-- soustředění se

na jejich každodenní život, problémy, potřeby, starosti, bídu, zápas proti

fašismu -- uplatňuje se sociální tématika

-snaha ukazovat skutečnost takovou jaká je

-lidová postava – typ hrdiny z lidu, hrdinstvím je obyčejný každodenní život

-žánry: novely, povídky, rozsáhlé romány

Italo Calvino

-vychází z realistického zobrazení, které se prolíná s fantastickými pohádkovými prvky – po-

užívá symboly, alegorie, humor

-v příbězích se zabývá filozofickými otázkami, hledáním lidské svobody, hl. problém – vztah

jedince ke společnosti

-Neviditelná města (Marko Polo vypráví chánovi o různých podobách Benátek; je to o auto-

rově životě, pocitech, zkušenostech), Cestička pavoučích hnízd (pohled na svět očima ma-

lého chlapce, střet světa dětských představ a světa dospělých), Italské pohádky

Cesare Pavese (1908 – 1950)

-básník, prozaik, kritik a překladatel

-narodil se v SI, jeho kraj jej i dílo ovlivnil na celý život

-Pláž, Krásné léto, Měsíc a ohně, básně Přijde smrt a bude mít tvé oči, deník Řemeslo žít

-rozpory dětství x dospělost, venkov x město, přírodní život x civilizace

Alberto Moravia (1907 – 1990)

-své umělecké jméno si zvolil podle předků pocházejících z Moravy

-prozaik, novinář, filmový kritik

-narodil se v Římě -- většina jeho próz z římského prostředí

-Maškaráda – alegorický román, satira s karikaturou diktátora -- nepohodlný pro režim –

musel se ukrývat

-tvorba soustředěna na současné náměty, vyprávění v 1. osobě -- charakteristika mluvčího,

spojení dramatického příběhu s psychologickou dokresbou, spojení moralismu s realismem

-Římanka – příběh prostitutky Adriany ve fašistickém Římě, která nalézá vykoupení v mateř-

ství

-Horalka – antifašistické dílo, obraz krutosti války

-poslední román Já a on – humorně vylíčen konflikt mezi rozumem a sexuálním pudem

-na motivy jeho děl natočena řada filmů, často podle jeho vlastního scénáře

Film:

režiséři: Alessandro Blasetti, Victorio de Sica, Guiseppe De Santis

scénárista: Cesare Zavattini

-návaznost na neorealismus v 60. létech, režiséři Frederico Fellini, P. P. Pasolini

-na počátku obrovských velkofilmů Grifis

Německy psaná próza

-2. pol. 20. stol.

-autoři reagují na zážitky z II. sv. v. (dojmy, pocity z koncentr. táborů)

Günter Grass – Plechový bubínek

J. M. Simmel - soustředění se na možné hrozby po válce – vystupují v jeho díle členové taj-

ných služeb, práce novinářů…

-píše o společenských problémech, příběhy plné faktů, velmi čtivé; není složitý, z hlediska

kompozice a jazyka

-Hurá, ještě žijeme, I když se směji, musím plakat, Nemusí být vždy kaviár

Christiane F

-My děti ze stanice Zoo – příběh vypráví sama protagonistka – bez zábran a studu, jazykem

ulice; odehrává se v 70. letech 20. stol. (autorčina zpověď o drogové závislosti)

-autobiografický román (ichforma)

-Christiane žije v Berlíně (Gropiusstadt) od svých 6 let (přistěhovali se z venkova).

(má o rok mladší sestru)

-otec je hodně mlátil, rodiče se rozvedli, děti žily s matkou a jejím přítelem Klausem

-ve 12 letech se dostává do party, kde berou hašiš, potom LSD, efedrin

-začíná konzumovat různé léky a ve čtrnácti skončila jako narkomanka závislá na he-

roinu a jako pouliční prostitutka

-prožila neuvěřitelnou mravní bídu, zoufalství vedoucí až k pokusu o sebevraždu, bez-

nadějnou snahu o únik z narkomanského prostředí – a to všechno, aniž to její matka

vůbec tušila

-přítelkyně Kessi; Detlef, Axel, Bernd, Babsi, Stella

-popisy svých stavů pod vlivem drog, popis města (něco zlého) x vesnice (milované

místo)

-slang „trip“, „jet na vopici“ (absťák) „bejt na háku“, být „cool“; vulgarismy

„Drž hubu!“

-nakonec bydlí u své tety na vesnici, našla si novou partu, snaží se žít a nemyslet

na svou minulost

Heinrich Böll (1917 – 1985)

-r. 72 – Nobelova cena; západoněm. lit.

-povídky, romány, psychologicky hluboké, humanismus, cit k obyčejnému člověku, odsuzuje

válku (vše, co s ní souvisí), kritizuje společenské poměry

-romány: Kdes byl, Adame?, Biliard o půl desáté

-témata: válka, fašismus, poválečný vývoj v D

Anna Seghersová

-prozaička; východoněm. lit.

-protifašist. román Sedmý kříž

-povídky Výlet mrtvých dívek

Max Frisch

-autor žijící v A

-Homo fabez, Stiller

Existencionalismus

-filosofický směr 20. stol., který se rozvíjí před a po II. sv. v., hlavně na Z

-z fr. existence – bytí, jsoucno; měl vliv na J. Ortena (Cesta k mrazu), F. Kafku (Proces a Zámek)

-zabývá se existencí a životem člověka, člověk je odpovědný za to čím je, co dělá, za svůj

život a postavení ve společnosti, je odpovědný sám sobě a je zcela svobodný v názorech a

volbě činu

-každý člověk je sám, neváže se příliš na druhé, žije přítomností, cítí se odcizen

-hl. hrdina je postaven často do mezních situací

-tématika: osamělost, absurdita, bezvýchodnost, úzkost, smrt, rozhodování, sexualita (buď

osudově ovládá, nebo představuje opěrný bod v absurdním světě)

J. P. Sartre (1905 – 1980) (F)

-filozof, dramatik, kritik, scénarista, esejista

-román Hnus – o pocitu životní úzkosti

-soubor povídek Zeď – odehrávají se v uzavřených místnostech (cela, sklep, pokoj), ale i

města jsou jakýmisi uzavřenými prostory

-zeď je překážkou na útěku před existencí

-úvahy, popisy, ironie, absurdita; ichforma; vulgarismy; španělská slova, spis. a hovo-

rový jazyk

povídky: Zeď

-hl. p. španěl Pablo Ibbieta; během II. sv. v.

-odehrává se v nemocničním sklepě (cela) (s ním 2 kamarádi), ráno mají být popraveni

-výslech -- sranda -- posílá je na hřbitov -- ironie existence, potkávají tam Ramóna

Grise, kterého hledali, takže je zastřelen -- P. I. je propuštěn, jeho přátelé popraveni

Místnost

-pan Darbédat navštívil svou dceru Evu, která se provdala za blázna Pierra (do ústavu

jej nechce dát), snaží se ji přesvědčit, aby ho nechala

-zeď – metaforická (odděluje lidi a blázny); uzavřený prostor je útočištěm a vězením

zároveň

Intimita

-hl. p. Lulu Crispinová – má milence, s jedním z nich chce utéct

-zeď – skleněné dveře na balkón, kde zavřela svého manžela (na pár hodin, v pyžamu)

Hérostratos

-hl. p. Paul Hilbert, má velkou představivost; bydlí v 6. poschodí a pozoruje lidi

-líčen milostný zážitek se šlampkou

-opatří si revolver, chce někoho zastřelit, nakonec zastřelí jednoho muže, při honění se

schovává na záchodě

-Nevolnost – napsáno formou deníku, úvahy o smrti, strachu, existenci, nemá děj

-dramata: Počestná děvka (konflikt hrdinky s rasismem), Špinavé ruce, Holá pravda

Simone Beauvoir (manželka J. P. S.)

-Druhé pohlaví, Pozvaná, Mandaríni

Albert Camus

-r. 57 – Nobelova cena

-Cizinec – odehrává se v Alžíru, hl. hrdina je odsouzen za vraždu a přemýšlí o životě

-hra Caligula, Nedorozumění, esej Mýtus o Sisyfovi

Sci-fi a fantasy

-sci-fi – vědecká lit. založená na znalostech současného vědeckého vývoje, znalostech budou-

cího pokroku

-předchůdce: Berzerak (17. stol.); zakladatelé: J. Verne, E. G. Wales (2. pol. 19. stol.)

-40. – 50. léta (20. stol.) – vrchol sci-fi

-konec 70. – zač. 80. let – oživení sci-fi díky filmům – Hvězdné války, Blízká setkání třetího

druhu – Spielberg

-vznikají nové žánry, vydávají se starší knihy, ale začínají psát i noví autoři

ANGLIE

A. Ch. Clarke

-2 001 Vesmírá Odyssea (na Měsíci je objeven nález o existenci bytostí), Setkání s Rámou

G. Orwell

-román Zvířecí farma (prasata se rozhodnou, že nepotřebují lidi a chtějí si založit vlastní stát)

J. Wyndham

-Den trifidů, Midwichské kukačky (V malé vesničce v Anglii jednoho dne všichni lidé a

zvířata usnou a nikdo neví proč. Když se opět probudí, tak ženy, které jsou plodné, otěhot-

něly a ve stejný den porodí děti se zlatýma očima, které mají zvláštní schopnosti a tvoří ko-

lektiv.)

AMERIKA

I. Asimon – Já, robot, … ani sami bohové … (název je část citátu Jany z Arku)

Ray Bradbury – Marťanská kronika, Pampeliškové víno

Frank Herbert – Duna

Stephane King – Prokletí Salemu, Dračí oči, Řbitov zvířátek

EVROPA

-soustředění na psychologický vývoj člověka, ovlivněna Sovětským blokem

Stanislaw Lem (Polák) – eseje z oblasti medicíny; hl. psychologie postav

-Člověk z Marsu, Mír na zemi (hl. p. Iljon Tichý)

Bratři Strugačtí (Rusko)

-Povídky z vesmíru

-Piknik u cesty (Stalker)

Robert Merle

-Muži nad ochranou (o epidemii, která zachvacuje muže), Až delfíni promluví, Malevil

FANTASY:

-vznik 40. – 50. léta; dobrodružná, humorná

-zakladatel R. Tolkien

J. R. R. Tolkien

-Hobit (pohádková témata), Silmarillion, Pán prstenů

-David Eddings, T. Prachett, P. Anthony, R. Zelazny, R. Stashelf, A. Sapkonski

J. M. Troska – Kapitán Nemo, Zápas s nebem

-částečně navazuje na Verna

J. Neff, F. Kulhánek – zasahuje až do hororu

Rozhněvaní mladí muži

-Anglie, 50. léta 20. stol.

-kritika poměrů v anglické společnosti – morálky, postavení

-pociťují nechuť ke světu – mají vzdělání, ale nemohou přirozenou cestou dosáhnout lepšího

postavení, uznání

-hl. postava – mladý intelektuál pocházející z chudých poměrů, je nespokojený se stavem

společnosti a se svou rolí, kterou v ní hraje, chce dosáhnout lepšího postavení, uskuteční to

většinou přes sňatek s nějakou dívkou z bohaté rodiny, přes jeho vzdělání to nejde

J. Brain – Místo nahoře, Život nahoře

K. Amis – humorista

-Starší parťáci, Chci to hned (zaměření na vyšší smetánku, které nejde o nic, jen o peníze

a sex)

John Wain

-Zabij otce, Soupeři, Zima v horách

Jacques Prévert

-Jak dělat podobiznu ptáka, Pohádky pro nehodné děti (= dospělí)

R. Quenahu

-Stylistické cvičení – jedno téma zpracováno různými způsoby – vulgárně, americky, bota-

nicky, exklamací =citově vzrušený projev

Magický realismus

-směr, který se opírá o magický a mytologický přístup – realismus se prolíná s magic. a mytol.

prvky -- někdy nelze rozeznat skutečnost od iracionálna

-v člověku jsou nějaké tradice a zvyky tak zakořeněné, že je považuje za součást svého já a

považuje je za běžné

-Rusko: Ajtmatov, ČR: Ota Filip, D. Hotcová

-J. L. Borges, J. Amado (Mulatka Gabriela)

Gabriel García Márquez

-r. 82 – Nobelova cena

-100 roků samoty, Složité lásky, Kronika ohlášené smrti, Stopy tvé krve ve sněhu

Alejo Carpentier (Kuba)

-Ztracené kroky, Osvícené století, Válka s časem

M. Á. Asturias (Guatemala)

-Zelený papež, Oči pochovaných, Kukuřiční lidé

Anglicky psaná próza po II. sv. v.

-autoři ovlivněni válkou (i vlastní zážitky)

-popisy krutosti, nesmyslnosti války

J. Clavell (1924 – 1994)

-román Král krysa

Irwin Shaw – Mrtvé pohřbívati, Mladí lvi

A. Myrer – Zlo pod Sluncem, Velká válka, Poslední gabriolet

Postmodernismus

-rozvíjí se v Evropě i Americe

-zavrhuje nové směry, hl. avantgardní

-zabývají se estetikou; mísení stylů a témat (promíchání všeho, co dosud v literatuře bylo –

vše je povoleno)

-po 1. použil tohoto pojmu Charles Jencks

Umberto Eco (I)

-Jméno růže

USA:

-V. Nabokov (ruský emigrant), J. K. Toole (Společenství hlupců), K. Vonnegut

GB:

-J. Fowles (Francouzova milenka), A. Wilson (Kdo by se taky smál)

Beat generation

-vznik 50. léta v Americe

-zakladatelé: Kerolac, Burroughs, Ginsberg (Kvílení)

-psali prózu, básně; reakce na tehdejší americkou společnost (puritánství, netolerance vůči

drogám, rasismus, …)

-z jejich podkladů vzniklo i hnutí HIPPÍS (myšlenka volné lásky – Burroughs, Ginsberg)

-není příliš důležitý děj, ale forma (připomíná básně v próze)

-užití společensky nepřijatelných věcí (vulgarismus, ..) -- šokují společnost -- někteří zakázáni

Jack Kerolac

-romány: cyklus „Romány ze silnice“ – př. Na cestě („Bible“ Beat generation; autobiografický)

„Lowelský cyklus“

Charles Bukowski

-Všechny řitě světa i ta má, Šunkový nářez, Ženy

W. S. Burroughs

-homosexuál; v 50. letech přiznal svou závislost na heroinu, proto odjíždí do Evropy

-vytvořil nová slova – př. heavy metal

-Nahý oběd, Feťák, Teplouš

Absurdní drama

-drama, které rozvíjí dramatickou skladbu, vychází z absurdních situací a jazyk (řeč) přestává

být prostředkem komunikace mezi lidmi

(někdy jsou dialogy nesmyslné; opakování dialogů)

-počátky abs. dramatu u Eugéna Ionesca (Rumun) – Plešatá zpěvačka – divad. „prvotina“

-zachyceny vztahy 2 manželských dvojic – Smithovi (3 děti) a Martinovi (1 dítě)

-celý příběh se odehrává v jedné místnosti

-podstatné věci zaměňuje s bezvýznamnými

-hyperbola, mírně humorné

S. Beckett – Čekání na Godota

RUSKO:

Solženicyn, Bulgakov (Mistr a Markétka)