14. POEZIE 1. POL.
20. STOLETí, HLEDáNí NOVýCH UMĚLECKýCH FOREM
è konec světové války, VŘSR
è Kubismus – (Picasso) nechtěli kopírovat skutečnost, rozkládali předměty na geometrické útvary, chtěli zobrazit realitu tak jak se jim jevila, propagátorem byl i Apollinaire
è Futurismus – (Marinnetti) zcela nové vidění světa, oslavuje průmyslovou společnost, velebí městskou civilizaci, vznikl v Itálii jako protest proti dosavadními umění a měšťáctví, poezie osvobozených slov – nejsou vázána větnou stavbou
è Kubofuturismus – Rusko, vulgarismy, novotvary (Chlebnikov, Majakovskij)
è Dadaismus – vznikl za první světové války v Curychu, dada=hračka, rakce na válečné běsnění nacionalismu, odmítnutí řádu a logiky, anarchie v umění i životě, nesmysl je jediný možný smysl umění, slova náhodně vytažená z klobouku... zakladatel – Tristan Tzara (Rumun) a Hans Arp (Francouz)
è Expresionismus – 1. Čtvrtina 20 stol., literatura, malířství, hudba, Vincent van Gogh, E. Munch, hlavně Německo, odmítá pozorovat a hodnotit, je výrazem trpící duše, stísněné hrůzami a děsem, „dává človšku ústa pro výkřik hrůzy“
è Devětsil: sdružení z počátku proletáři po smrti Wolkra avantgarda
è proletářské umění: rozdělení světa na bohaté a chudé - straní chudým; hlavní postava je dělník - zastupuje dělnický kolektiv a jeho budoucnost; realistické zobrazení soc. problémů; východisko v revoluci: přeměna světa nahrazení něčím lepším, výzva k boji jen u S. K Neumanna; optimismus; kolektivismus; stranickost srozumitelnost pro všechny (formulováno ve stati J. Wolkera: Proletářské umění): Jiří Wolker; Josef Hora; Seifert, Jindřich Hořejší, S. K. Neumann
è avantgarda – ovlivněno novými směry
è poetismus: český literární směr, navazuje na dadaismus; má přinášet radost a veselí, poezie lehká, hravá, prostředí: cirkus, exotika, poutě - hodně lidí; asociace, rým, anafora; Nezval, Karel Teige, Jiří Seifert, Konstantin Biebel, V+W, od r.1924 Devětsil
è surrealismus: 30. léta v ČSR; automatizovaný text, surrealistický objekt, koláž, anafora
è Host do domu: autor je chlapec, naivní pohled na svět, ovlivněn křesťanskou morálkou (odpouštět, milovat bližního), důvěra k lidem a k věcem které ho obklopují: Poštovní schránka: metafory (srdce blizny červené schované v růžovém okvětí), personifikace, přirovnání (bílá jako pel)
è Těžká hodina: proletářská poezie, sociální balady: končí náznakem tragiky, ale naděje, optimismus, myšlenka; Těžká hodina: přerod chlapce (ideály, vzdušné zámky, písnička, milá) v muže (práce, odpovědnost, hospoda pro ušlé poutníky a pro poutnice - pospolitost), volá věci, které ho obklopovaly (dopis, lampa, kniha); nejednoznačný konec - jestli bude mít dost síly uskutečnit své ideály; Balada o snu: „zabiji sen“ - uskuteční ho; Balada o nenarozením dítěti: dítě musí být potraceno, protože ho neuživí, kolik lidí se miluje, ale jejich děti se nenarodí; Balada u rentgenu: na dělníkovi se podepsala práce a nenávist; Balada z nemocnice: dělník zabije umírajícího, na kterého svítí Slunce, když se dostane na jeho místo, Slunce nevyjde; Balada o námořníkovi: věrnost, člověka k člověku, samota, nešťastná láska; Balada o Bohu, ženě a muži, Wolkerův epitaf: provinění, potrestání, svědomí, vztah k lidem, k věcem
è Svatý kopeček: pásmo (polytematická báseň, témata spolu nesouvisí), jezdil sem na prázdniny k dědečkovi, s kamarády chtěli se přetvořit svět
è pohádky: Milionář, který ukradl slunce; O kominíkovi
è proletářská poezie
è Pracující den: Dělnická madona: žena s dítětem v chudém prostředí, naděje, že změní svět, přijde „A jeho evangeliem bude čin“
è Strom v květu
è po smrti Wolkera se obrací k intimní poezii, změna po cestě Itálií, uvědomuje si plynutí času
è Dvě minuty ticha, Tonoucí stíny
è 30. léta poezie je mobilisační prostředek
è Domov: reálné obrazy krajiny a historie
è Zpěv rodné zemi: země prožívá války, příkoří, nebezpečí, všichni „mrtví, živí, nezrození“ ji chrání, protože je to jejich jistota; společenská lyrika
è Struny ve větru: Struny ve větru: meditativní lyrika, nejistota, pomíjivost, slova netvrdě ohraničená: „tvrdá výš, lkaní, spící okna, plavý splav“; „Jdu, jdeš, jdeme,/ proč a kam - zda víš?“
è obrovská fantazie; vliv fr. a it. avantgardy; ve 30. letech silně prolevicový; v r. 1938 rozpustil surrealistickou skupinu, po válce patřil k angažovaným básníkům, obdiv sovětské armádě, srovnává minulost a budoucnost, snaží se přesvědčit, že tato doba je lepší
è Most: soc. témata
è Pantomima: Podivuhodný kouzelník: svět mágů, kouzelníků, básníci vytvářejí obrazy, kterým se lidé obdivují, jako kouzelníci - za vším je práce; Papoušek na motocyklu: manifest poetismu; Abeceda
è Básně na pohlednice: asociace, rým, věci obyčejné, denní potřeby: Deštník, Mýdlo, Cukr
è Básně noci: Akrobat; Edison: vrchol Nezvalova poetismu; zvláštnost člověka, který vymyslel věci a lidé je přijali; autor piják života, lidé, kteří nic nedělají; Edison - vynálezce; spojení básníka a vynálezce; oslava, tvůrčí práce, která přináší radost
è
Žena
v množném čísle, Absolutní hrobař, Praha s prsty deště
è Sbohem a šáteček: inspirace cestou do Itálie, ještě poetismus
è Skleněný havelok: realističtější, reaguje na krizi
è 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida: villonské balady, reakce na fašismus, fr. balady, pod pseudonymem
è Matka naděje: r.1938, láska k matce (byla právě nemocná), láska k zemi (je taky „nemocná“) - věří, že se obě uzdraví
è Manon Lescaut: student a Manon se do sebe zamilují, Manon je lehčí, a proto ji přítel studenta nenávidí - udá ji a Manon odjíždí i se studentem do Ameriky
è Historický obraz: tři části: 1. období Mnichova; 2. a 3. konec války, osvobození příchod Sovětů - patetismus (hyperbola, nadnesené výrazy
è Veliký orloj: vrací se k poetismu
è Zpěv míru: válka v Koreji - Stockholmská výzva k míru; rozsáhlá delší báseň, důvody proč je pro mír; refrén „zpívám zpěv míru“
è Stalin: poéma
è Křídla, Chrpy a města: srovnává dětství a přítomnost, některé poplatné době
è Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou: varuje před vynálezem v rukách nezodpovědného člověka
è Valérie a týden divů: imaginární próza
è Anička Skřítek a Slaměný Hubert: dětská próza
è sociálně slabší původ, soucit, optimismu - lidi se chovají líp. mají se líp
è Býti básníkem: báseň je o něm samém, cítí potřebu psát volný verš, jednoduchá vyjádření, obyčejná slova, trochu nostalgie
proletářské
è Město v slzách: touha po míru, šťastném životě proletariátu
è Samá láska: Děti z předměstí: sny o blahobytu
poetismus
è Poštovní holub: poetismus: Píseň: melodické, zvukomalebné, konec není definitivní, začátek něčeho nového; Moře: asociace: „vlny moře, vlny vlasů, námořníci“
è Na vlnách T. S. F.: Počitadlo, Rébus
è Slavík zpívá špatně: Chléb a růže: co potřebujeme, abychom byli, co potřebujeme abychom byli lidmi
Zvláštní poezie o ženě, štěstí => nepřešel
k surrealismu
è Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem: melodické, melancholické, něžné, přemýšlivé básně
è Zhasněte světla: smutek, nemá být vidět hanbu, východisko v zemi, reakce na Mnichov: Píseň o rodné zemi: spjatost člověka se zemí, každý si má své země vážit, nejvíce si ji váží chudí, dokáží ocenit obyčejný kvítek, přírodu
è Vějíř Boženy Němcové: krásná žena, která neměl lehký život, usiloval o lepší svět, vybírá si postavu Viktorky
è Světlem oděná: Praha, národ, symbolem je žena
è Kamenný most: pět menších skladeb založených na vlastních motivech: Hrad, Karlův most; hlavním motivem je jaro; přesahy, metafory, personifikace
Po r. 1945
è Přilba hlíny: reaguje na válku, Mnichov, pražské povstání, poeticky hovoří o umírajících a zdravotnících, kteří se snaží pomoci, civilnější, děkule sovětské armádě za osvobození
50. léta
è Šel malíř chudě do světa: inspirace Alešovými kresbami, pro děti
è Píseň o Viktorce: symbol lásky a bolesti z lásky
è Maminka: vzpomínky na dětství, maminka byla udřená, ale dobrá a velká ve své lásce k rodině: Maminčino zrcátko: nostalgická a poetická báseň , přesahy, personifikace
è Chlapec a hvězdy
60. léta
è Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů: přechod k volnému verši, vzpomínky na uplynulý život, reaguje na současnost i dětství
è Deštník z Piccadily, Morový sloup, Býti básníkem, Všechny krásy světa: prozaická vzpomínková kniha
è Zápas s Andělem: pozůstalost
è proletářská a vzpomínková poezie, reakce na světovou válku, vzpomínka na Wolkera, účast ve válce - ovlivněn
è Hlas: Smrt: umí zabíjet, ale neví jest-li umí mít rád; metafora, anafora, personifikace, básnický přívlastek, přesahy, nepravidelná slova
poetismus
è Zloděj z Bagdádu
è S lodí jenž dováží čaj a kávu: S lodí jenž dováží čaj a kávu: rýmovaná, melodická, cizokrajné země, láska, biblický motiv
è Zlatými řetězy
è Nový Ikaros: pásmo, láska - erotické prvky, historické témata – Říp, slovanské boje, první velký úspěch, graficky zdůrazněná slova, oslovení, přesahy, básnické
surrealismus: Nebe
peklo ráj; Zrcadlo noci
è po válce: Bez obav
è je individualistický, nepřiklání se k žádnému směru
è Básník tragického životního pocitu – poezie meditativní, hloubavá, pesimistická, neí hravost, životní tragika
è psal o neromantických věcech, nemelodicky, přerušoval melodiku rýmu a rytmu, aby báseň přizpůsobil svým potřebám – „škobrtavý verš“, nemůže psát harmonicky, když věci nejsou harmonické
è Kohout plaší smrt: symbolický název, věci mají bílou i černou stránku a ty nejsou v rovnováze - použití metafor: Staré ženy: metafory, přirovnání, hezké vyjadřování, vypráví o čekání na smrt, svět se zúžil na jeden pokoj a věci v něm; detaily: oči, vlasy, ruce; stáří je bezútěšné
è Tváře, Hořec
è 30. léta
è Dokořán: reaguje na skutečnost
è Torzo naděje: angažovaná poezie, nebezpečí fašismu, reakce na rok 1938, symbolický název - zárodek naděje: Zpěv úzkosti: soukromé věci: radosti, bolesti, nutnost se semknout dohromady; V Praze
è protektorát
Praze:obraz
pověsti o Blanických rytířích, návaznost na Husitskou tradici, má dodat naději
a víru
è Naše paní Božena Němcová: hodnotí její přispění ke vzdělání: Řeč naší paní: už děti znají její pohádky; Portrét naší paní: nestačila realizovat své sny - chtěla lepší svět pro chudé
è V řadě: básně pro ilegální časopisy
è Ještě jednou se vrátíme
è proletářský původ, poznamenán Ostravou (slovník, obrazy)meditativně poezie věnující se Ostravsku, vztah k trpícím a chudým, ostravská mluva – červená zář, černá barva
è Panikida
– ovlivněno prolet. uměním
è Cesta pěšky: o chudých lidech o vlastenectví, méně metafor, básnických prostředků, přímé pojmenování
po roce 1945
è Povstání z mrtvých: radost z osvobození, svobody - děkuje
è socialistickorealistická společnost: zajímá se o obyčejného dělníka a jeho postavení ve společnosti
è Město světla: před válkou - město zlata: peníze jen některým; po válce je každý šťastný, svělo – nová Ostrava, ocelové srdce republiky, město svobody a blahobytu
50. léta
è Polní kvítí: přírodní lyrika, intimní lyrika
è Na prahu, Živote díky: vzpomínky na dětství, bilance života
è pěstoval kult slova: precizní, pečlivé vyjadřování, hodně výrazových prostředků: odborných, uměleckých, hovorových, vychází z obecných znalostí čtenáře – že se orientuje a ví
è První testament: bohatý jazyk, cítí potřebu se co nejpřesněji vyjádřit, odborný: z animul, ke korpuskulím; hovorový. fofr, hnus; historismus: outlý
40. léta – příběhy – básně, které se vytahují k nějaké
osobě
è Terezka Planetová: první erotický zážitek, změna v životě, strach zmatenost; vloženy verše připomínající lidovou písničku, odrážejí pocity chlapce i dívky
è Rudoarmějci: vzpomínky rudoarmějce na rodný kraj, na jeho milou, na matku, chudší výrazové prostředky, soustředění na obyčejného vojáka, volný verš, blízko k vyprávění, obyčejný voják, stydí se dát kytky dívce, tak je dá stařeně a uklání se k ní – má k ní úctu, ona se uklání jemu – děkuje mu, není jinotaj
è Noc s Hamletem: vzpomínání přemýšlení o smyslu života, úvahy o matce, mamince
è pesimismus, básně s nadějí, která není pro básníka, z židovské rodiny – špatný vztah k protektorátu, malé zrníčko víry a naděje – je to určeno vždy někomu jinému jen ne básníkovi
è
Jeremiášův
pláč, Ohnice
è Bílý obraz: neobjevují se teplá sova, převládá bíla, symbolem je havran
è Cesta k mrazu: smrt, bezmoc
è katolický básní, prostota, askese, vřelý vztah k životu
è Rty a zuby: Z bolestí člověka: člověk je vystaven pokušení a čím víc bolesti zažívá tím víc je pokoušen, úděl člověka je snášet bolest a odolávat pokušení
è Pieta: matka s mrtvým synem, oslavená matka
è Rybí šupiny: báseň v próze, obraz šupin, lesk, bary, zrakové dojmy
è Kočky: pocit, vztah ke kočkám přirovnání
è blízko k V. Woolfové, J, Joycemu - neuznává běžné plynutí času, jazykově náročné, složitě napsané, depresivní
è román Lítice: reaguje na válku