-rozvoj v 50. letech 19. stol.
-převažuje romantický pohled na svět – vlivem doznívání obrozeneckých myšlenek
(zdůrazňování vlastenectví, minulosti, lidových tradic,…)
K. Havlíček Borovský (1821 – 1856) - satira
-otvírá linii čes. literatury, která kriticky hodnotí společnost – užívá k tomu humor, satiru
(za ostrou kritiku rakouské vlády byl v letech 1851 – 55 vypovězen do Tyrolska)
(v politice byl liberálem, žádajícím vyhlášení konstituce (ústavy) a austroslavismu (přeměnu Rakouska ve spolek samosprávných národů))
-psal pro Národní noviny
-3 satirické skladby: Král Lávra (1854), ironickou „reportáž“ o svém zatčení a deportaci
do Brixenu Tyrolské elegie (1852) a ostrou satiru na církevní a státní instituce Křest svatého Vladimíra (nedokončeno) (zdůrazňuje, že v té c. nejde někdy o víru, ale peníze, které z toho plynou)
Křest sv. Vladimíra – parafráze na Nestorovu kroniku
(parafráze: je záměrné napodobení cizího uměleckého díla nebo stylu)
-hl. tématem je spor cara Vladimíra a Peruna (lidový bůh, používá vulgarismů) o moc
církevní a světskou (car Vl. je naprostý absolutista, myslí si, že může poroučet bohu)
(uk. v čítance č. II str. 99) (čt. deník str. 57)
-přímé vyjadřování, blízko k prostě sdělovacímu stylu
-2. sloka – situační komika (Perun si stěžuje na povinnosti, jak je zaneprázdněný, vytýká
lidem, že jej využívají)
-jazyková komika car x cár (hadr); groteskno
Tyrolské elegie – začínají monologem, jehož prostřednictvím se K. H. B. obrací k měsíci
(fiktivní dialog – mluvíme k někomu, kdo nám nemůže odpovídat)
-přišli si pro něj dva policajti ve 2 hodiny v noci, protože někteří spoluobčané by chtěli jet
s nimi
-humoristické prostředky: ironie, nadsázka, groteskno
-je namířena proti absolutismu, policejnímu režimu, cenzuře a proti reprezentantu tohoto
systému – Bachovi (čt. deník str. 57)
Král Lávra – vychází ze staré irské pověsti o králi Lávrovi (má oslí uši, protože je hloupý
a omezený), který si nechal jednou za rok ostříhat vlasy a pokaždé nechal daného holiče popravit
-x absolutismu, necitelnosti
-nadsázka, ironie
(čt. deník str. 56)
-kritiku carské samovlády vložil také do díla Obrazy z Rus
-napsal soubor epigramů – Epigramy
(epigram – krátká satirická báseň, která je zakončená pointou)
-věnoval je králi, vlasti, múzám a světu
-proti absolutismu, řeší národní otázky; týká se to všeho možného (i umění)
-uplatňuje se ironie a hyperbola
-zabýval se také kulturními událostmi
-napsal velkou kritiku na Tylovo dílo Poslední Čech
-propagátor reálné politiky, symbol české literatury
-navazuje na něj písničkář Nohavica
-když se vrátil z vyhnanství neměl přátelé
-umírá v Praze, na pohřeb přišlo jen pár lidí – ze známých přišla i Božena Němcová (na rakev
položila trnovou korunu, aby zvýraznila, že H. se stal mučedníkem pro národní ideu)
Božena Němcová (1820 – 1862) – venkovská próza
-ve svém díle zachytila především život českého venkova
-do svých děl začleňovala národopisné prvky
-studovala místopis (etnografie) = historii toho určitého místa (Obrázky z okolí Domažlicka)
-České národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti
-od národopisných studií se postupně dostávala k vesnickým povídkám, jsou to povídky,
zobrazující kladného hrdinu, jako např. Karla, Divá Bára, Dobrý člověk, Pan učitel
(Karla, Divá Bára - vl. čt. deník str. 102) (Divá Bára – čt. deník. str. 91)
-povídkou Chyže pod horami se přihlásila k nastupující mladé generaci v almanachu Máj
-vrchol její tvorby představuje Babička s podtitulem Obrazy z venkovského života, jejímž hlavním
zdrojem byly vzpomínky na dětství
-v pozdějších rozsáhlejších povídkách se snaží o širší záběry života př. Pohorská vesnice,
V zámku a podzámčí – zde konfrontuje život zbohatlíků s životem chudiny
-hl. postavy: hraběnka ze Springfieldu, hrabě Skočdopole, Vojtěch – sirotek, Klárinka,
doktor, písař Kalina, madmazel Sára
(hrabě S. má levobočka Vojtěcha, kterého se ujme rodina krejčího Sýkory;
hraběnka o něm nechce ani slyšet, přestože spolu žádné děti nemají /má až nepřirozený vztah
ke zvířeti – psu Žofíku; hraběnka se snaží podobat „vysokým dámám“, proto má komornou
manzel Sáru)
-2 různá prostředí, tyto dva světy o sobě skoro nic nevědí
-spojovacím momentem je Vojtěch
-doktor – člověk, který je ovlivněn utopickými myšlenkami, že lidé si vzájemně pomohou
(těmito myšlenkami je ovlivněna B.N. – ve všech dílech se objevuje touha po spravedlivém světě)
-hraběnka onemocní, po uzdravení se hodně změní a snaží se pomáhat chudým lidem
-vše velmi realistické, její knihy však končí harmonií, smírem (čt. deník str. 92)
Babička – hl. postava je babička (typizovaná postava), ale jenom zasahuje do příběhu
-je pořád stejná
-více je zde ukázán vývoj Starého Bělidla v různých obdobích (jaro, léto, podzim, zima)
-spousta zvyků
-také prostředí zámku; idealizované prvky (silně idealizovaná postava je jen paní kněžna)
-netypická postava – Viktorka (skončila špatně, celý její život je tragický)
-Viktorkou dává B. N. tomuto dílu realističtější ráz (čt. deník str. 90)
-život B. N. nebyl vždy šťastný (předčasně
zemřela vyčerpaná bídou a strádáním)
-stala se inspirací pro mnoho spisovatelů v letech 1939 – 45 (v období protektorátu)
(věnují ji básnícké díla apod., př. Seifert – Vějíř Boženy Němcové
Halas –
Naše paní Božena Němcová
J. Fučík – Božena Němcová bojující (již1937)
(B. N. usilovala o emancipaci žen, M. R. – aby byly
manželky spořádané)
Zdeněk Nejedlý)
-J. Seiferta zaujala Viktorka – napsal Píseň o Viktorce
Český kritický realismus (80. – 90. léta)
-autoři psali díla jednak s venkovskou tematikou (K. V. Rais, T. Nováková, J. Š.Baar - Chodsko, Antal Stašek, bratři Mrštíkové) i s historickou tematikou (A. Jirásek, Zikmund Winter aj.)
·
venkovská próza
-etnografické prvky – líčení zvyků, krojů, jazykové zvláštnosti
-silně charakterizováno prostředí, autor se zabývá určitou krajinou
-soustředění se na sociální problém (vztah rodičů a dětí; odpovědi na individuální otázky)
-hrdinové nejsou často pochopeni svým okolím
-odpověď se často hledá ve víře
Teréza Nováková (1853 – 1912) (zabývá se hlavně Litoměřickem)
-monografické romány – soustřeďuje se na jednu postavu a zabývá se jejím osudem
-postava hledá odpovědi v náboženství a později v utopickém socialismu
-Jan Jílek, Drašar, Jiří Šmatlán (čt. deník str. 95)
K. V. Rais (1859 – 1926) (východní Čechy)
-psal o přírodě a vesnici; měl vřelý vztah k matce a otci
-hlavním tématem jsou vztahy mezi lidmi ovlivněny penězi a touhou po panském životě
-povídky – Pantáta Bezoušek
-povídkové knihy – Výminkáři, Rodiče a děti, Horské kořeny, Potměchuť
-romány – Kalibův zločin, Západ (čt. deník str. 106), Zapadlí vlastenci, O ztraceném ševci
Výminkáři – hl. hrdinové jsou starci a stařenky a jejich tragické příběhy – děti je odstrčili
-erforma, ichforma, autobiografické rysy, dlouhé dialogy, nářečí, popisy prostředí jsou spjaty
s charakterisktikou postav, přirovnání, básnické prvky, barvitější přírodní obrazy
Kalibův zločin – příběh Vojtěcha Kaliby, kterého žena Karla a tchýně uštvaly až ke zločinu
-K. zločin je hodně psychologicky propracován
-rozebírá i duševní vztahy hlavních hrdinů – přibližuje se moderní próze
Zapadlí vlastenci - idealizace venkovské inteligence; užita hyperbola (čt. deník str. 107)
- autor se snaží nabídnout řešení
Antal Stašek (1843 – 1931) (vl. jménem Antonín Zeman) (Podkrkonoší)
-O ševci Matoušovi a jeho přátelích - popis a vylíčení rozporů doby, ukazuje i východisko
a nutnost změn
·
historická próza
Václav Beneš Třebízský, A. Jirásek, Zikmund Winter
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
-dramaturg (vybírá a upravuje texty; zajišťuje změny scény, v textu) Národního divadla,
sám je dramatikem
-komedie z jihočeské vesnice - Naši furianti - líčení sporu o to, kdo se má ve vsi stát
ponocným (vysloužilý voják Bláha x krejčí; ponocným se stává Bláha); postavy se chovají
furiantsky - mají o sobě vysoké mínění a když se rozhodnou nechtějí ustoupit)(čt. deník str. 121)
-Zvíkovský Rarášek – historické téma
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
-náměty jsou z venkovského prostředí; hl. hrdinky – ženy
-tragédie Její pastorkyňa – zachycen osud Petrony Slomkové a její schovanky Enůfky
-ženská problematika je v kostnatělé morálce; nemůže být svobodná matka
a Gazdina roba (sedlákova žena; roba – žena, která utekla od svého muže) – příběh chudé
dívky Evy, která je švadlenou (miluje Mánka ze statku)
Alois a Vilém Mrštíkové (A. 1861 – 1925) (V. 1863 – 1912)
-kritika: Moje sny
-drama: Paní Urbanová, Maryša – hl. postava Maryša odmítá žít v manželství založeném
na peněžní morálce; další postavy – Francek, Vávra, otec Maryši
-končí tragicky
-5 jednání (čt. deník str. 89)
-próza: Stíny, obrázky
-romány: Pohádka máje (Vilém M.; čt. deník str. 89) , Santa Lucia, Zumři
-hlavní postavy – mladí lidé