Na letišti musíme být včas, protože letadlo nám letí ve 23.00h. Odevzdáváme auto do půjčovny Avisu a přemísťujeme se k  terminálu 3, odkud odlétáme. Ještě jsme si dali pivo ( prý české) true Pilsner beer Lite, protože jsme potřebovali zapít pálivou Borritos - plněnou  mexickou placku z obchodu.

A již jsme v letadle na Tahiti. Na obrazovce : vzdálenost 6612 km, doba letu 8,15h. Pospáváme, jen musíme vyplnit přistávací lístek. Ráno ještě za šera přistáváme na letišti v Papeete, hlavním městě Společenských ostrovů. Vycházíme z letadla a ihned nás ovane teplý a voňavý vlhký vzduch .Je po dešti. V hale hrají a  zpívají domorodí Polynésané, oblečení do pestrých parea  a při vstupu do haly dostáváme za ucho bílý voňavý květ. Je to krásné přivítání.Je 14.9.

Po odbavení vycházíme ven a slyšíme již probouzející se ptactvo. Prohlížíme si domorodce se jmény na tabulích. Všichni mají v rukou bílé náhrdelníky z živých květů. Má nás čekat zástupce Travelbagu, ale nikoho nevidíme. Lucie jde vyjednat auto do půjčovny a my zatím čekáme u zavazadel. Tu si Zdeněk všimne, že na tabuli jsou i naše zkomolená jména. Ihned se k nám hlásí   usměvavý domorodec a také nás ozdobí náhrdelníkem z bílých voňavých květů. Chce nás odvézt do hotelu, ale už máme půjčeno auto. Tak s ním Lucie domlouvá cestu na letiště  z hotelu při odletu z Tahiti.Ještě vyměníme americké dolary za polynéské franky a již jedeme do hotelu na pobřeží Tiare Tahiti. Rychle se ubytováváme, krátká sprcha a již vyrážíme pěšky do ulic hlavního města i na snídani. Snídáme v kavárně ve francouzském stylu. Pak krátká prohlídka centra a již  nasedáme do auta a vyrážíme  na objížďku ostrova.

Ostrov má obvod 57 km a skládá se z ostrova Tahiti Nui a malého poloostrova Tahiti Iti.Celý ostrov lze objet autem, na Tahiti Iti však silnice končí na nejzažším výběžku a je nutno se vrátit kousek zpět než se přejede na druhou - závětrnou stranu ostrova. Silnic do vnitrozemí je málo, většinou jsou nezpevněné nebo nejsou, protože tam jsou hory. Vyrážíme kousek za Papeete a na vršku zastavujeme. Před námi je nádherné panorama a výhled na tmavé pláže s modrým zpěněným mořem, bujnou tropickou zelení - hlavně kokosové palmy.Fotografujeme. 

Jedeme dál a obdivujeme krajinu okolo. Moře všech odstínů modré barvy od azurové k tmavě modré, zalesněné hory, pokryté tropickou vegetací různých odstínů zeleni, palmy, banánovníky, ibišky aj. a domky domorodců , obklopené políčky s banánovníky a vahadlové čluny na pobřeží. Příjemné teplo, větřík od moře. Podle mapy hledáme odbočku k vodopádům Cascade Vaimahuta , ptáme se místních dětí, zametajících školní dvůr. Po chvíli ji nacházíme a uhýbáme na malou silničku a v dálce již vidíme vodopády. Silnice náhle končí na parkovišti a dál už musíme pěšky.K prvnmímu vodopádu vede naučná stezka parkem, nejprve po lávce přes potok a pak lesem s vysokými stromy. Již ho slyšíme a vidíme. Je to úchvatný pohled.Voda padá z výšky do malého jezírka, okolo tropický les. Fotíme tu nádheru společně se skupinou Američanů. Chvíli vstřebáváme kouzlo tohoto místa, ale nemáme čas, musíme dál. Chceme  si prohlédnout celý ostrov.

Jsme na Tahiti jen 2 dny. Vracíme se zpět a uhýbáme neznatelnou pěšinkou k druhému vodopádu. Cesta vede do kopce přes kameny a louže, tropickým lesem s „trojúhelníkovitými“ stromy. Je dusno. U vodopádu je šero a Američané se tam zase fotí, my se však už vracíme k autu. První vodopád byl hezčí než ten druhý. Pokračujeme v cestě podél pobřeží. Fouká vítr, občas i sprchne. Zastavujeme na krátkou přestávku na jídlo u zálivu s výhledem na poloostrov Iti. V Papeete jsme si koupili chléb, ale nyní zjišťujeme , že je to sladká buchta ve tvaru chleba. Jedeme dál a zastavujeme na výběžku Tahiti Iti u sochy Tikiho, kde silnice končí. Fotíme záliv, hory, vahadlové čluny- katamarány, domky a kamennou sochu místního boha Tikiho.

Vracíme se po silnici kousek zpět a přejíždíme na druhou závětrnou stranu ostrova. Zastavujeme se u domku s rákosovou střechou, skanzenu. Většina takových domů na Tahiti jsou buď skanzeny nebo hotely. Obyvatelstvo bydlí v úhledných dřevěných domcích se zahrádkou. Pokračujeme v cestě podél pobřeží. Je tu víc osad, polí s kokosovými ořechy a banánovníky , klidnější moře a vzdálené zubatější hory. V jedné z vesnic se ptáme na odbočku do vnitrozemí k jezeru Laca Vaihiria. Smějící se domorodec nám ukazuje jakousi prašnou cestu a opravdu tam vedou ukazatele. Ale po chvíli se cesta stále zužuje a my už po ní dál nemůžeme a zastavujeme u místní opuštěné elektrárny, obklopené banánovníky a tropickým rostlinstvem. Tak se nám naskýtá otázka: Jsme tu správně? Neudělal si z nás domorodec legraci? Nebo jsme si nerozuměli? Zde se mluví francouzsky a polynésky a angličtinou spíše jen ve městě. Vracíme se zpět, aniž jsme našli jezero Vaihiria. Ale potkáváme cestou zpět auto s Francouzi, kteří tam taky míří. Nejspíš je to dál, než jme dojeli A cesta tam je buď pro džíp nebo pro pěší. 

Jedeme dál, hledáme marae, což jsou polynéské chrámy, většinou už jen  kamenné pozůstatky, zachovalé obvody zdí či základy. Zastavujeme na parkovišti, kde je značeno  Marae Arahuaru.  Nacházíme již zavřený skanzen –1 domek , ale posvátný háj Polynésanů je stále přístupný. Již z dálky vidíme dvě kamenné sochy Tikiů a v pozadí zbytky chrámu marae. Všude je klid, zahrada se stromy a květy je ozářena zapadajícím sluncem, jen ptáci zpívají a kohouti kokrhají. Vzduch je prosycen vůní. Cítíme zde tu posvátnou atmosféru tohoto místa. Přijíždí místní  usměvavý stařík a vyrábí věnce z  palmových listů , kterými zdobí sochy. Prý je dnes slavnost Tikiho. Opouštíme toto krásné místo a jedeme dál k moři na západ slunce.

Fotíme západ slunce do moře, trvá 6 minut a pak už je brzo tma a my se vracíme do hotelu v Papeete. Večer se procházíme ještě po městě, chceme vidět Jižní kříž, ale je oblačno. Večeříme u stánku Číňanů čínské jídlo s cizokrajným názvem-kuřecí maso se zeleninou , ale je výborné a obsluha ochotná a vstřícná.

Je ráno 15.9. Na poledne máme lístky na loď na Mooreu, ostrov 17 km od Tahiti. Máme proto ještě čas se procházet po městě a navštívit tržiště. Návštěva stojí za to. Polynésanky v pestrých „parea“  s věnci na hlavě prodávají látky, parea, trička s polynéskými motivy, květiny, suvenýry všeho druhu a potraviny. Kupujeme si dárky a suvenýry. V poledne jedeme na Mooreu parníkem. Tento ostrov je menší než Tahiti obvod měří jen 37km, ale je vyšší. Hory tu dosahují výšky až 1000m n.m. Vplouváme do přístaviště a představujeme si co asi cítil Cook nebo posádka lodi Bounty při pohledu na tento nádherný ostrov. Půjčujeme si auto opět u Avisu a jedeme podél pobřeží na objížďku ostrova. Musíme se ale vrátit do 16.45h, protože nám jede poslední loď zpět. Teď je 13.00h. Objíždíme ostrov a sem tam zastavujeme a fotíme. Je méně obydlený, více hor a zeleně. V zátoce stoupáme klikatící se silničkou na vyhlídku Belveder. Jedeme okolo  kamenných zdí z černého kamene Marae. Pohled z vyhlídky na zátoku Opunahu a Cookovu zátoku s věncem hor v pozadí je nám odměnou. 

Chvíli se kocháme nádherným výhledem, ale nemáme čas a sjíždíme zkratkou po prašné cestě okolo střední zemědělské školy zpět k přístavišti. Bereme benzín dole v osadě a ptáme se Polynésanky  u kasy, jak je ještě daleko k přístavu. Je 16.30h. Odpovídá, že 15 km a že loď nemůžeme stihnout. Ale my jsme rychlí a v 16.40h už si kupujeme lístky. A jsme na lodi a to jsme ještě museli vrátit auto. Z lodi pozorujeme mizející Mooreu a večer se už jen procházkou loučíme s Tahiti. Ráno, 16.9. nás taxikářka ozdobí náhrdelníkem z mušlí a odveze na letiště. Sbohem krásné Tahiti. PARAHI OE! Letíme na Nový Zéland. Škoda, že jsme tu byli jen dva dny.