Je 16.9. sobota ráno. Ještě za šera odlétáme. Novozélanská letecká společnost nás za šest hodin letu dopraví do největšího města Nového Zélandu. Na letišti v Aucklandu jsme  v neděli dopoledne 17.9.00. Fouká vítr. Je 17°C, později teplota klesá. Jedeme se ubytovat taxíkem do hotelu s výhledem na moře. Po krátkém odpočinku v hotelu vyrážíme opět taxíkem na druhý konec zátoky prohlédnout si muzeum „Kelly Antartic Encounter and Underwater World“.Je to opravdu zážitek. V tomto muzeu je vybavení polárníků na Antarktidě včetně zařízení jejich chat. Vláčkem projíždíme pavilon tučňáků. Zde je stálá teplota –2°C. A nakonec se procházíme proskleným tunelem v obrovském akváriu. Nad námi plavou ryby- rejnoci a žraloci, v písku dole lezou krabi, vykukují murény aj. Vodní podmořský svět v celé své kráse.

Vycházíme ven, již se ochladilo a fouká. Hledáme autobusovou zastávku pro cestu do města. Až po chvilce si uvědomujeme, že musí být na druhé straně silnice, neboť tady se jezdí vlevo. Chvilka čekání a už přijíždí. Jedeme podél zátoky s mnoha zakotvenými rybářskými čluny do centra města.. Vystupujeme a jdeme si prohlédnout střed města po hlavní ulici Queenstreet. Navštěvujeme knihkupectví, prohlížíme si knihy o této zemi. Mají tu i různé průvodce o mnoha zemích. Čechy a Prahu také. .

V místním občerstvení si dáváme plněnou  tureckou placku kebab. Najednou se k nám hlásí dívka, která slyší, že mluvíme česky. Je tu prý už rok a pracuje v tomto Kebabu, Jinak tady pracují Turci. Nemá čas si s námi povídat, pospíchá ven, má už po směně.Procházíme si centrum města a stále více se přibližujeme k dominantě města věži Skytower. Měří 328 m, a byla postavena v r. 1997. Vyjíždíme až nahoru. V prosklené vyhlídce je zima a cítíme , jak fouká. Obcházíme dokola a sledujeme město pod námi , silnice, zátoku s přístavem i vzdálené obzory. Fotíme. Celí zkřehlí scházíme o 1 patro níž do kavárny, kde je trochu tepleji. Tam čekáme až do večera, vidíme západ slunce, posíláme odsud internetový pozdrav do Frekvence1 a Lucie tu večer vysílá, má vstup do radia F1. Potom sjíždíme dolů, ještě se projdeme nočním městem a odcházíme do hotelu, protože ráno opět letíme, tentokrát jen kousek na jih do Christchurch.

Ráno 18.9. se pohledem na zátoku z okna hotelu loučíme s Aucklandem na Severním ostrově a hurá na jižní, méně obydlený ostrov. . Při letu nad Jižním ostrovem, vidíme v dálce pod námi bílé vrcholky Jižních Alp s nejvyšší horou Mt. Cook, Lucie je z tohoto pohledu naměkko. Let nám trvá něco přes hodinu  a již v poledne jsme v Christchurch. Je tu chladněji, 12°C. Oblékám zimní bundu. Lucie půjčuje auto od Avisu na 48 hodin, pozítří tu máme být do 13.00h. Lucie usedá za volant , já vedle s mapou na klíně , vzadu Zdeněk s kamerou v ruce a vyrážíme z města na západ napříč ostrovem. Projíždíme otevřenou krajinou, tzv Canterburry  , všude jen pastviny, sem tam osada, která je na mapě značena jako menší město, větší město má už obchod a benzínovou pumpu. V dáli před námi se rýsují hory se zasněženými vrcholky. Jsou to Jižní Alpy. Zastavujeme a fotíme a to několikrát za cestu. Stále se přibližujeme  k horám. Objevují se žluté pusté kopce, široká údolí. Začíná pršet. Projíždíme Arthurovým průsmykem a míříme na West Coast Highway. Sjíždíme z hor na Hokitika, město na západním pobřeží.

Jak sjíždíme z opuštěných hor s jezery, krajina se začíná měnit, přibývá vegetace. Objevují se lesy, žlutě kvetoucí keře, stromovité kapradiny a juccy. Na západním pobřeží velmi často prší, proto i vegetace má ráz deštného lesa. Připadáme si tu jak v pravěku nebo ve „Ztraceném světě“. Ve městě Hokitika doplňujeme zásoby benzínu i potravin a jedeme dál v dešti podél pobřeží. Pomalu se stmívá. Za silného deště dojíždíme v 19.00h do horského střediska Glacier Fox. Je opuštěné, protože je konec zimní sezóny. Začíná tu jaro. Ubytováváme se v místním hotelu a doufáme, že ráno bude lépe.

Je 7.00h ráno 19.9. Už neprší, ale hory jsou v mracích. Ptáci zpívají. Vyjíždíme z města na odbočku k ledovci Glacier Wiew. Cesta vede úzkou silničkou tmavým deštným lesem a stromovitými kapraďorosty. Náhle se nám otevře pohled do údolí se vzdáleným bílým ledovcem. Fotíme a vracíme se zpět na hlavní silnici. Jedeme dál podle divokého pobřeží s bujnou vegetací, sem tam výhled na zpěněné moře. Opět začíná pršet. V bývalém zlatokopeckém městečku Haast odbočujeme na jih do vnitrozemí.

Jak se vzdalujeme od západního pobřeží se krajina začíná měnit. Ubývá vegetace, přibývá hor a pastvin. Objevují se široká údolí, jezera a  pohledy na zasněžené vrcholky hor. Chceme si tu krásu vyfotit, tak zastavujeme příliš prudce u krajnice a už nelze vycouvat zpět. Zapomněli jsme, že je po dešti a půda je tu nasáklá vodou. Stopujeme projíždějící džíp a příjemný domorodec nás pomůže vytlačit opět na silnici. Díky této zastávce vzápětí vidíme krásnou duhu, která tam ještě před chvílí nebyla a fotíme. Pokračujeme v cestě a po čase vjíždíme do horského střediska Wanaka. Zastavujeme u průzračného jezera. Dáváme si kafe a místní specialitu – pálivou kokosovou polévku. Fouká vítr, je tu 6°C. Musíme jet dál.

Odpoledne sjíždíme nádherným širokým údolím s jezery do horského centra Queenstown, nejznámějšího sportovního střediska této oblasti. Je to východisko do Národního parku Cookova a Aspiringu a Fjorlandu. Nejprve navštěvujeme „Shotover Jet Centrum“ několik  kilometrů před městem . Lucie nám vyjednává jízdu na rychlém člunu kaňonem. Mají plno až do večera. Vysvětlujeme jim naši situaci. Vezmou nás v 16.30h a teď je teprve 15 hodin. Odjíždíme do města do informačního centra a na prohlídku města. Prohlížíme výlohy plné sportovních potřeb, vlněných výrobků, kožešin a předmětů z jadeitu též i suvenýrů. Zastavujeme se na nábřeží jezera u sochy kiviho v nadživotní velikosti. Fotografujeme panorama hor se zasněženými štíty nad jezerem. Po 16 hodině se vracíme zpět. Nejprve si oblékáme záchranné červené vesty, poté nasedáme do člunu na  vyjížďku v rychlém člunu pro 15 lidí „Shotover Jet“. Rychle vyjíždíme po řece a náhle zastavujeme otočením lodi dokolečka. Voda stříká, lidé výskají a vzájemně se představují průvodci. Je tu mezinárodní skupina z Japonska, Holandska, Ameriky a my. Projížďka trvá 40 minut a je to pro nás zážitek. Jízda stojí pro jednoho 80 novozélandských dolarů. Ještě že to neplatíme, za nás platí vstupy všude Lucie Výborná z Frekvence1.Vystupujeme trochu mokří, ale stálo to za to. Tady si lze nakombinovat plno atrakcí v 1 dni. Kromě této jízdy např. lyžování nahoře na ledovci, jízda na raftech,, let vrtulníkem nad horami, paragliding,, b.g. jumping aj, - hlavně na to mít.

Jedeme se ubytovat a večer ještě se ještě naposledy procházíme městem. Ráno v 7.00h opět vyrážíme. Čeká nás dlouhá cesta zpět do Christchurch, Všichni říkají, že do tohoto města je to 7-8hodin, my to musíme stihnout dříve. Jedeme zpět přes Wanaka, (jinudy to nejde, je tam zborcená silnice) na Telapo a střední částí Jižního ostrova. Okolo jsou žluté kopce, hory s bílými čepičkami. V pozadí, jezera s azurovou vodou, pastviny a osady. Máme málo benzínu a v osadách, které jsou vzdáleny cca 50 km  dosud nebyla žádná benzinová pumpa. Dojedeme? Objevuje se větší městečko Omarama, kde si konečně doplňujeme zásoby pohonných hmot. Je to tu cítit zemědělskou krajinou a mají tu sochu ovce. Je tady už 12°C.

Cestou zastavujeme u jezer Tekapo a Pukapi na focení, ale už rychle jedeme k  východnímu pobřeží, kde je krajina plošší a silnice rovnější. Přibývá pastvin, topolů a živých vysokých plotů. (nejspíše větrolamy), osad a městeček. I teplota se zvyšuje na 21°C. Blížíme se do Christchurch .Bílé vrcholky Jižních Alp jsou už v dálce za námi a nejvyšší Cookovu horu jsme pro mraky neviděli. V 13.40h vracíme auto zpět do půjčovny. Najeli jsme cca 1300 km.

A již jsme opět na letišti, loučíme se s Novým Zélandem vhozením mince do studně, abychom se sem ještě někdy vrátili. Kdo ví? V 15.45h nám letí letadlo do Sydney, ( 2127 km, 3,30hod), kde přestupujeme na jiné do Singapuru. V Sydney jsou v této době Olympijské hry. Bohužel zůstáváme v tranzitním prostoru. Ve 21.15h odlétáme do Singapuru.