N e d ě l e
	Ačkoli je neděle, všude se pracuje. V těchto místech je neděle běžným pracovním dnem. Volno je zde v pátek a prý čtvrteční noc je velmi bouřlivá. Dnes jsme se rozhodli podívat se k moři. Na recepci stačí den předem oznámit náš úmysl a dobu, kdy chceme jet. V tuto hodinu pak máme přistaven mikrobus, který nás odveze na pláž.  Řidiči pak stačí říci, kdy chceme jít zpět. V určenou hodinu je automobil přistaven před vchodem a odveze nás zpět do hotelu. To vše bezplatně.  Po cca 15 minutách jízdy přijíždíme k jedné z nejhezčích pláži Dubaje. Neboť se jedná o „Beach club“ platíme zde 5 Dhs. Kousek odtud je však „public beach“ a ta je bezplatná. Do těchto míst jsou však návštěvníci hotelu odváženi pouze tehdy, jestliže je club vyhrazen pouze pro arabské ženy. V tomto případě mají všichni muži a samozřejmě i „nearabské ženy“ vstup zakázán. Vstupuje do míst plných zeleně a květů. Pláž je kryta zeleným valem, aby nebylo vidět koupající se osoby. Krásná písčitá pláž lemovaná množstvím palem. Každý z nás zabírá místo pod jednou palmou a jdeme se poprvé koupat do Perského zálivu. V souvislosti s větrným počasím je tento den moře trochu rozbouřené. To však nikoho neodrazuje a všichni se koupeme v teplém a úžasně čistém moři. Voda je opravdu velmi čistá navzdory tomu, že na horizontu je možno vidět několik tankerů.  Procházím se po pláži, na které je velmi málo lidí. V mlžném oparu je vidět jeden z nejluxusnějších hotelů tohoto světa ve tvaru plachetnice s napnutými plachtami „Burj al Arab“. Krásné palmy a svěží vítr, který stále profukuje od Perského zálivu, dělá dubajské horko snesitelné. K našemu překvapení nedělá problémy nosit lehké dlouhé kalhoty v teplotách přesahující 30 St. Kolem třetí hodiny máme objednanou cestu zpět do hotelu. Vše proběhne bez problémů, loučíme se s řidičem drobnou odměnou a jdeme si odpočinout v klimatizovaném pokoji.   Začíná se stmívat. Naším cílem je zeleninový a rybí trh. Při cestě zpět pak trh s eletronikou. Záliv již bravurně překonáváme za pomoci převozníků za 0,5 Dhs. Na druhé straně si sedáme venku ke stolečku a objednáváme si kuřecí gyros, ostrou omáčku, rýži, hranolky, placky, čerstvý zeleninový salát a láhev vody. Platíme 13 Dhs. Spokojeni jdeme objevovat další krásy města. Náš cíl  je na samém konci Dubaje u moře. Samotný zeleninový trh, který je v polovině obrovské přízemní stavby procházíme se zaujetím.. Celé trsy banánů visí od stropu, pod nimi vyskládané ovoce a zelenina nejrůznějších tvarů a barev nám známé i neznámé. Prodavači nám nabízejí svoje zboží a často i ochutnání. Zážitek obrovský a neopakovatelný nám pak nabízí druhá polovina této budovy – rybí trh. Na obrovské ploše stovky Arabů oblečených do jakéhosi modrého stejnokroje nabízí takové množství ryb a dalších mořských úlovků, o kterých se mi ani nesnilo. Plná kolečka ryb jsou stále dovážena na patřičná oddělení, kvádry ledu i drobná ledová drť je neustále doplňována, křik a hluk. Ohlušeni tímto hlučným a pro nás exotickým prostředím procházíme dále. Nejen oči, ale i nos v těchto místech přichází na své. Mnozí turisté si často s kapesníkem na obličeji  prohlížejí,co všechno se dá v moři ulovit. Ryby čerstvé i solené nejrůznějších velkostí a tvarů jsou zde v neuvěřitelném množství.    Vracíme se zpět směrem k řece. Po krátkém hledání a vyptávání se dostáváme na trh s elektronikou. Pouhým srovnáním některých cen konstatuji, že ceny jsou zde o cca 10 – 15% nižší. No a pak teprve se začíná se smlouváním. Kam až lze dojít, nevím. Zpátky se vracíme opět taxíkem. Povídáme si s místním taxikářem. Je jím Ind, který je zde již 8 let. Od něj se dozvídáme, že ačkoli voda zde stojí 2 Dhs, benzin pouze 1 Dhs. Doma má ženu a děti a jednou za rok se jezdí domů podívat. Vrátit se zpět prozatím nehodlá.. Podle jeho tvrzení zde vydělává téměř desetkrát více než doma. Necháme se odvést do hotelu nedaleko od našeho. Víme, že zde je restaurace, ve které je pro cizince čepované pivo. Přes kontrolu u dveří (nás si ani nevšimla) vcházíme do místnosti. Rázem se ocitáme v jiném světě. Typický, tmavým dřevem obložený anglický pub, u stolů bloňdáci s bříškem, kteří sledují na několika televizních obrazovkách anglický fotbal. Pivo roznáší několik mladých dívek evropského vzezření i oblečení. Není zde k hnutí, kouř, hluk. Jenom ty ceny 15–16 Dhs za půl litru piva pro nás přece jenom vysoké. Dáváme si jedno pivo, postupně odmítáme nabídky od Indky, Filipínky i Rusky a vracíme se zpět do hotelu.