„Tak a jdeme do města“, prohlásili jsme a vyrazili. Je půl třetí v noci.  Nedaleko svítí nápis „OPEN 24 HOURS“. Jedná se o supermarket, kam vyrážíme. Důvody naší cesty do obchodu v tuto hodinu jsou v podstatě dva – jednak jsme skutečně zvědaví na tuhle zemi a jednak jsme dost utahaní po cestě. Vychlazené pití je tedy tím druhým důvodem. Noc je horká a po ulicích se prochází velké množství lidí. Také provoz je silný i když převládají taxíky. Naše představa, že arabský svět je výhradně mužská záležitost a ženy jsou k vidění pouze zahalené, dostává první povážlivou trhlinu po několika metrech chůze. Muži v nejrůznějším oblečení, v tuto dobu více evropského střihu. Také žen a dívek je vidět poměrně hodně. Nacházíme se však v moderní části Dubaje a ženská část je tedy především z mimoarabského světa.

  Zde snad je na místě mírná odbočka. Spojené arabské emiráty jsou skutečně muslimskou zemí se všemi klady a zápory, které s tím souvisejí. Jedno však je nutno zdůraznit na samém počátku vyprávění. Spojené arabské emiráty včetně největšího města Dubaje je bezpečné místo. Již po několika hodinách strávených na tomto místě si zvyknete na ten úžasný pocit, že se můžete rozhlížet, sedět nebo se jen tak procházet v jakoukoli denní nebo noční hodinu s pocitem bezpečí. A to nejen pánové. I dámy nemusejí mít žádné obavy. Snad naprosto typickou ukázkou je tahle scénka.
Na tržišti s rybami, kde prodávají jenom a pouze muži – venku hluboká tma. V těchto místech se prochází atraktivní blond paní – Angličanka, kterou doprovázejí  její dvě dcery – odhadem 11 a 14 let stejné barvy vlasů. Všechny tři jsou oblečeny podle evropské mody s přihlédnutím na místní klima, kdy i v tomto večerním čase se teplota pohybuje kolem 30 stupňů. Procházejí se beze strachu, s úsměvem, který je prodavači opětován. Ukazují jim své úlovky a když už u nich nic nekupují, ochotně půjčují nejrůznější dary moře, se kterými se mladé dívky fotografují
V moderní části Dubaje, kde je velké množství hotelů a tedy i cizinců je možno spatřit dívky ve věku cca 20 let oděné velmi-velmi evropsky. Rychle jsme pochopili  za jakým účelem se dívky vydávají do města. Závěrem pak snad vůbec nepřekvapí, že si často mezi sebou povídaly plynnou ruštinou,… 
Dnes mohu s plnou zodpovědností prohlásit, že toto je možno spatřit pouze a jenom v malé části moderní Dubaje. Je to naprosto ojedinělé a o několik ulic dále nemožné a naprosto nemyslitelné.

  Další úžasnou věcí v těchto místech je skutečnost, že můžete jíst opravdu vše no co máte chuť. Jak v luxusních hotelích, ve stánku na nábřeží, tak i v malé hospůdce na rohu ulice si vyberete jídlo dobré a zároveň bezpečné vašemu zažívacímu traktu. Skutečnou lahůdkou pak byla návštěva typicky indické hospody, kde jsme jako jediní jedli příborem, v jakési kukani kuchař připravoval jídlo na řežavém uhlí a sám majitel tohoto podniku přišel utřít umakartový stůl a donesl jako pozornost podniku láhev vychlazené vody. I v tomto případě bylo jídlo chutné a bez jakýchkoli dalších zdravotních potíží.

  Pro vyváženost celého vyprávění a především této odbočky je nutno zmínit se o několika zásadách, které je doporučeno dodržovat.
          Oblečení se doporučuje bez krátkých kalhot a pro dámy zahalená ramena. Zdůrazňuji doporučuje. Je pravda, že většina cizinců toto dodržuje, ale viděl jsem i pány v kraťasech a dámy v oblečení odvážnějších střihů a nikdo se nepozastavoval, nezakazoval.
            V UAE je zakázáno konzumovat alkohol. Skutečně dodržované – v podstatě není možno koupit nic alkoholického až na výjimky, o kterých bude ještě psáno. V obchodech nebo restauracích alkohol neprodávají.
            Fotografování žen a mužů může být problém. Ženy jak zahalené, tak nezahalené, by neměly být fotografovány vůbec, pánové pouze s jejich výslovným svolením. No ani v tomto případě bych vše neviděl tak černobíle. Skutečností je, že je třeba si uvědomit, že je člověk na návštěvě v cizí zemí a tedy by měl ctít požadavky místních. Mně se jednou podařilo vyfotografovat muže, který o to evidentně nestál. Na svoji obranu musím říci, že jsem fotografoval svoje přátele a nevšiml jsem si ho. Když fotoaparát bleskl právě v okamžiku, kdy se obrátil zpět, byl jsem počastován vyčítavým pohledem, ze kterého se dalo vyčíst „proč mi to děláš, když o to nestojím?“ Krátká omluva a rozcházeli jsme se opět jako přátelé.

Tak dost. To pro začátek stačí. Je třeba se zase vrátit zpět do teplé dubajské noci prvního dne našeho příletu. Námi navštívený supermarket se v ničem nelišil od evropských a chvála Bohu ani našich. Zboží plno – pivo pouze nealkoholické. Nakupujeme pár věcí a ihned si ověřujeme, že kartou se dá platit bez problémů. Stejně jako v supermarketu je možno platební kartu použít až na malé výjimky v podstatě kdekoli. Vracíme se do hotelu a jdeme spát. Ještě předtím si čteme přivítání zástupce cestovní kanceláře v tomto městě a zároveň nabídku na možné výlety. Jsme pozvání na 10 hod na „Welcome drink“