P r o l o g
	Píše se rok 2002. V typicky pošmourném dubnovém pátku se prodíráme Prahou. Je pozdní odpoledne, na přední sklo dopadá několik kapek deště. Za několik minut dojíždíme na letiště. Poslední kontrola – pas, peníze, kartu a vízum. Pozdrav řidiči a jdeme. Přibližně za hodinu odlétá letadlo Českých aerolinií do největšího města Spojených arabských emirátů. Přicházíme k odbavení – na obrazovce svítí nápis  DUBAJ   17.20.
L e t í m e
	Rozhodnutí odjet do Dubaje mělo několik kroků, přičemž ten největší byl asi měsíc před odletem. Dlužno podotknout, že nebyl z mé strany, ale ze strany mého přítele Jožky. Přátelství je to trošku komplikované, protože Jožka bydlí ve velkém městě na samém východě našich východních sousedů. To nám ale nezabránilo v tom, abychom koncem března neseděli v jedné pražské vinárně a tam jsem dostal tu nejjednodušší otázku –„ideme?“. Bylo dílem okamžiku, že jsem českoslovenštinou odpověděl „hej jedeme“. Samotné vyřizování cesty není nic složitého. Stačí si vybrat tu správnou cestovní kancelář, ta pro Vás zařídí ubytování, stravování, letenku a samozřejmě vízum. Výhodou je, že vám udělá cestu tak říkajíc na míru. Řeknete si od kdy do kdy, popřípadě jakou leteckou společností a je to. Jedinou zvláštností je, že vízum je vyřizováno v tomto případě v Emirátech a vy odjíždíte pouze s faxovou kopií. Pak už se musíte spolehnou na to, že tam někde, na středním východě hluboko po půlnoci místního času, skutečně bude stát človíček, který vám před vstupními formalitami předá originál víza. Pro našince zvyklého na neplnění slibů je trošku složité smířit se s tím, že zkrátka tohle zafungovat musí. Trošku uklidnění pak vnese do vašeho cestování pracovnice odbavení na letišti, kterou faxová kopie nepřekvapí a klidně vás na tenhle doklad pošle do světa. Dnes už mohu říci, že všechno zafungovalo znamenitě a skutečně bez problémů. Krátce po 17. hodině již sedíme v Airbusu A310 Českých aerolinií na pravidelné trase Praha -Dubaj. Cesta trvá něco málo přes šest hodin. Letíme směr Brno, Vídeň, Bělehrad, Istanbul, Bejrút. Dále pak přes Saudskou Arábii  do Kuvajtu a nad Perským zálivem do Dubaje. Celková délka zobrazovaná na televizních obrazovkách v letadle je 5200 km. Obsluha na palubě letadla perfektní. Najezení a spokojení se podíváte  na film a za chvíli jste na místě. Dubajské letiště je opravdu veliké, tak že nikoho nemůže překvapit, že po vystoupení 15 – 20 minut jdete a jedete po pohyblivých chodnících k pasové kontrole. Před touto kontrolou čekal již zmíněný pán, který nám předal originál víza a zmizel.  Za chvíli se vynořil na druhé straně za pasovou kontrolou. Celé odbavení pak není nijak dlouhé a během několika minut se ocitnete na druhé straně, vyzvednete si kufry a jste venku. Pak už stačí jenom nasednout do připraveného auta, a to vás doveze noční Dubaí do hotelu. Náš hotel jsme si ještě v Praze vybrali v samém středu města. S odstupem času se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí. Nejeli jsme totiž do Emirátů ležet na pláži, ale především něco vidět a pro tuhle činnost to byl hotel umístěn naprosto ideálně. Jsou dvě hodiny po půlnoci. Je veliké horko, zdá se mi hodně vlhko. Později se ukáže, že vlhko je zapříčiněno deštěm, který byl den předem. Déšť je zde naprosto výjimečný a místní se velmi těšili na zamračenou oblohu.  No u nás by si jí užili.....