Seznam míst, o kterých je řeč:
Městečko (spíš rybářská vesnice) s nejkratším názvem na světě na samém jihu Lofot. Nějaké to muzeum (většinou sušených ryb a podobných neuvěřitelných věcí spojených s rybařením) a konec silnice. Dál na jih už jsou jenom skály a moře. Dostat se do Å vyžaduje trochu pevnější nervy, protože "Silnice krále Gustava Olava" je posledních pár kilometrů před Å široká tak na jeden autobus a cyklistu - klenuté mosty dlouhé až 180m nevyjímaje. Jelikož jsou ty most klenuté, a není vidět na druhou stranu, tak je průjezd po takovém mostě sázkou do loterie. Nám se stalo, že na jednom mostě jsme nejdříve narazili na jiný autobus, když jsme vycouvali tak na náklaďák se sušenými rybími hlavami a teprve napotřetí jsme projeli. To jsme ale tvrdě donutili vycouvat auto, které si z druhé strany najelo asi do čtvrtiny mostu.
Tohle město proslavil nádherný růžovobílý mramor, kterým je obloženo např. sídlo OSN v New Yorku nebo císřský palác v Tokiu. Ve městě samotném je s ním vyzdobeno náměstí (já osobně si myslím, že nic moc, ale asi nejsem estét). Jako skoro všude v Norsku, od 18.00 do 10.00 je tohle město uplně mrtvé. Tohle nechápu, kde ty lidi jsou? Přece nemůžou pořád sedět doma a čumět na bednu, ne? Možná mísním obyvatelům křivdím, protože když jsem ve Fauske byl, tak pršelo. Ale stejně...
Asi nejkrásnější z norských fjordů. Zde se také nachází asi nejznámější vodopád v Norsku Sjø söstere (Sedm sester - mimochodem, je jich fakt sedm). Samotný fjord je asi jenom 16 km dlouhý, ale jelikož je ze všech stran uzavřený mezi vysokými skalami ze kterých padají vodopády, tak celkový dojem je ohromný. Ve skalách nad fjordem jsou k vidění samoty, které si údajně dali vystavět lidé, co nechtěli platit daně. Jsou přístupné pouze po vodě a po provazovém žebříku. Když přijedou z berňáku, tak obyvatelé vytáhnou žebřík a je to.
 |
|
|
Z tohodle města jsem skoro nic neviděl, tak alespoň dvě zajímavosti. Je zde obří zábavní park - to je ta první zajímavost. Tou druhou zajímavostí je, že Göteborg je jediné město ve Švédsku, kde jezdí tramvaje (mají modrobílou barvu).
Co napsat o Lillehammeru? Všichni ho znáte jako dějiště olympijských her. Snad jedině něco málo o skanzenu Maihaugen. Jeho základ položil v minulém století cestující zubař Anders Sandvig. Nachází se zde budovy z počátku 18. století až do dnes. Horské farmy přenesené sem z údolí Gudbrandsdalen žijí stále svým životem i s nájemníky (slepicemi, kravami, ovcemi, hospodářem a jinou havětí). Součástí skanzenu je i muzeum popisující historii Norska od pravěku až po naši současnost a jiné expozice. Když nic jiného, tohle místo stojí v Lillehammeru opravdu za návštěvu a investice 70 NOK se vyplatí.
olympijský stadion v Lillehammeru rychlobruslařská dráha v Hamaru
Tak v tomhle místě se nachází typický norský dřevěný kostlík (v Norsku se nazývají stavkirke). Tenhle je z 12. století a stojí opravdu za vidění. Protože je celý ze dřeva, tak je zvenčí napuštěný dehtem (nebo asfaltem, či co...), aby se do něj nepustili šmejdi nebo vlhkost. Ten tér, kterým je natřený, z něj dělá ideální dovolenkový cíl pro pyromany.
Univerzitní město ve Švédsku (53 000 obyvatel), jehož základy položil král Knut Veliký v roce 1020. Po delší období největší město Skandinávie. K největším pamětihodnostem tu patří nejvýznamější románská katedrála Severu. Stavba katedrály trvala skoro sto let a vysvěcena byla v roce 1145. Uvnitř jsou astronomické hodiny ze 14. století (Horologium mirabile Lundense), které ukazují čas, datum a postavení Slunce a Měsíce. V podzemí katedrály se nachází také krypta z roku 1123. Mně osobně by zajímalo, jak tam dolů dostali náhrobní kameny o velikosti asi 2x3 metry. Jinak je ve městě staršná spousta jízdních kol. Tomu odpovídají také ohromná parkoviště pro stovky kol. Já tam to svoje zaparkovat, tak ho hledám asi ještě dnes.
Švédské přístavní město (260 000 obyvatel). O Malmö toho moc nenapíšu, protože při mé návštěvě mi bylo šíleně zle, takže celou dobu jsem strávil na hlavním nádraží Centralstationen. Tam jsem také udělal věc, kteru bych si v Praze na Hlaváku netroufl. Natáhl jsem se v hale na lavičku, batoh jsem si dal pod hlavu a v pohodě jsem na dvě hodinky usnul. Udělat to v Praze, tak mě budou buď otravovat Příslušníci (to bude lepší případ), nebo se probudím bez dokladů, peněz a jiných příjemných věcí. Jenom jedna věc je ve Švédsku stejná jako u nás. Vlaky tam mají také zpoždění, a to i o 45 minut!!! Paráda. Člověk se hned cítí trochu jako doma.
Hlavní město Norského království, takřka 500 000 obyvatel
(kolem 12% celkové populace). Leží na břehu Oslofjordu a na okolních
kopcích. Výškový rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší částí města
činí asi 400 metrů. Tohle město mě dokonale uchvátilo. Je tu spousta
zeleně a parků, ve kterých se povalují a opalují spousty obyvatel
(spíše rudnou, než opalují). Zde se také producírují různí existencové
(od "umělců" z Petrohradu, kteří pařili na garmošku a balalajku až
po kršňáky). Jinak je tady k vidění spousta věcí počínaje radnicí
a královským palácem konče. Když už jsem se o radnici zmínil, tak
jako tuzemce mě potěšilo, že radnice v Oslu se stavěla asi 20 let.
Jenomže v tomhle případě za to mohla válka a poté nedostatek prostředků.
Tento park se také nazývá Vigelandův park. Na ploše několika
hektarů se zde nachází 212 žulových a bronzových plastik, čítajících
650 postav. Plastiky zobrazují koloběh lidského života od narození
až po smrt, vztahy mezi rodiči a dětmi i mezi mužem a ženou. Gustav
Vigeland na tomto svém díle pracoval 20 let od roku1921. Městší radní
s ním uzavřeli smlouvu, podle níž se zavázali poskytnout mu materiál
a prostor za to, že veškeré dílo připadne městu.
 |
 |
 |
|
|
|
|
Pomyslná rovnoběžka se souřadnicemi 66° 30' severní zeměpisné šířky. V místě, kde silnice E6 protíná polární kruh je vystavěn památník a muzeum. Můžete si tu také koupit certifikát o překonání polárního kruhu (50 NOK). Kolem je spousta kamenných mužíků (malých kamenných pyramid) - říká se, že kdo si zde postaví takového mužíka, tak se sem někdy v budoucnu vrátí. V okolí polárního kruhu jsou jich stovky a jsou vděčným objektem k fotografování. Nachází se zde památníky válečným zajatcům, kteří za války zemřeli právě při výstavbě nynější silnice E6.
 |
|
|
Jeden z nejobtížněji dostupných norských národních parků leží při švédské hranici a navazuje na velký švédský národní park Padjelanta. Jeho rozloha je 17 000 ha. Můžete tu spatřit losa, soba, rysa i rosomáka. Od roku 1968, kdy byl do jezera Bevervatn vysazen, tu můžete vidět i bobra. Přístup do parku je prakticky jen jedinou uzoulinkou cestou, kde se dvě protijedoucí auta mohou vyhnout jen na vyhrazených místech. K vidění jsou tu překrásné vodopády (Helligfoss, Trollfoss, Storskogvasfoss) i kopce (Rakkotjåkka 1300 m n.m.). Připadalo mi, že cesty v NP Rago značkoval nějaký úchyl, který někde ukradl kýbl s barvou a štětec. To, že jsem musel šplhat přes padlé stromy a balvany, to mi nevadilo. To jsem ještě netušil, že cesta povede místy potokem a okolí bude mírně podmáčené. Ale i tak to stojí za to. Můžete tu trávit celé hodiny a nenarazíte na jediného člověka. V dnešní době je to oáza klidu.
 |
|
|
Silnice, která protíná od jihu k severu celý Skandinávský poloostrov. Nejjižnější místo bude patrně ve švédském Trelleborgu, dále pokračuje přes Malmö, Göteborg, Oslo, Lillehammer, Dombås, Trondheim, Mo i Ranu, Fauske, Narvik, Altu, Oldefjord (tam odtud už je to jen kousek na Nordkapp) a končí po 3000 kilometrech u Norsko-Ruských hranic ve městě Kirkenes. Podél celé trasy silnice jsou výstražné značky "pozor na losy". Norové vědí, proč varovat. Každý den se v Norsku srazí s losem minimálně jeden automobil. Pro lidi, kteří si pletou soba s losem: sob je něco jako jelen, los je o dost větší než kůň, má placaté parohy a vůbec je takový lépe stavěný. Když se srazí s náklaďákem, tak mám dojem, že ho asi dost zruší.
Jeden z výchozích bodů na Lofoty. Cesta trajektem ze Skutviku do Svolværu (přes Skrovu) trvá asi 4 hodiny. Když není zrovna dobré počasí, tak je to jízda na kterou hned tak nezapomenete. Co jsem stačil zaregistrovat, tak za ty 4 hodinky se stačilo udělat zle asi tak 10-ti lidem. Ovšem fascinovalo mne, že tam byla maminka s kočárkem. To dítě v něm bylo celou cestu v naprosté pohodě. Holt jde asi o zvyk. To houpání působí asi jako uspávadlo. Alespoň pro někoho... Jinak když je pěkné počasí (ale to je málokdy), tak se vám během plavby otevírá krásný pohled na norské pobřeží na jedné straně a na Lofoty a Vesterály na straně druhé.
lodí do Svolværu
Svartisen - v překladu "černý led". Druhý největší norský ledovec. Větší už je jen Jostedalsbreen v horském masivu Breheimen. V současné době zabírá plochu asi 370 kilometrů čtverečních a má kolem šedesáti splazů. Je poznamenán celkovým oteplováním, protože v 50. a 60. letech měl o 100 kilometrů čtverečních více. Splaz který jsem viděl, ustoupil od roku 1960 o více než 500 metrů (podle mého skromného odhadu) a zanechal po sobě jenom ohoblovanou skálu. Teprve při pohledu na odlamující se kusy ledovce, které jsou velké až 20 metrů, si člověk uvědomí jaké je nic. Ledovec se odlamuje do jezera které vytvořil a podle místních na něm padající kusy ledu tvoří až více než pětimetrové vlny. Samotný splaz je velmi silný, ale je nebezpečné se po něm pohybovat, protože se v něm vyskytují praskliny i 40 metrů hluboké. Tam když někdo spadne, tak má smůlu. Zemře hnusnou chladnou smrtí a ledovec ho rozdrtí tak , že už se z něj nikdy nic nenajde. Mimochodem - povrch ledovce je opravdu černý, proto ten název.
odkryté vrásy u Svartisenu
Hlavní město Lofot (asi 5000 obyvatel) leží na jihu ostrova Austvågøy. Obyvatelé se v zimě živí rybolovem a v létě vysáváním turistů :-) Nad městem se tyčí hora Blåtind (597 m n.m.), ze které je pěkný výhled na město a od konce května do poloviny června i na půlnoční slunce. I s návratem do Svolværu je možné celý výlet na vrchol a zpět zvládnout během 5-6 hodin.
 |
|
|
Bývalé hlavní město Norska, nyní třetí největší město má 143 000 obyvatel. Ve městě stojí za vidění katedrála Nidarosdomen (je největší gotickou katedrálou na území Skandinávie), dřevěný most Gamle Bybro, rybí trh (docela humus) i guvernérský palác Stiftsgården - největší dřevěná stavba severu (takový jakýsi dřevěný palác), nyní občasné sídlo královské rodiny. Chcete-li si prohlédnout Trondheim z jízdního kola, tak na mnoha místech v centru si ho můžete půjčit. Fuguje to jako když si berete v obchoďáku vozík. S tím rozdílem, že tady šoupnete do vozíku 20 NOK, projedete se, na druhém konci města postavíte kolo do stojanu, zasunete řetízek a dvacku zase vytáhnete. Prostě vodpornej monarchistickej kapitalismus, sdírající z lidí kůži i s masem. Fuj!!!
 |
|
|
Najděte si vlastní zájezd do Norska:
Připomínky, námitky a dotazy :
Poslední aktualizace: 16.1.2001
