Severské ságy oplývají velkým počtem různých bohů, kteří mají rozmanité vlastnosti (ať už kladné, nebo záporné). Takříkajíc hlavní bůh je Oðin - bůh básnické inspirace, kouzel a záhad. Jeho manželka se jmenuje Frigga - ta zná osudy všech lidí. Þor je bůh válečníků, obránce Ásů proti odvěkým nepřátelům, obrům. O jeho ženě Sifě víme jen to, že díky jedné z Lokiho lumpáren má zlaté vlasy. Bragi je bohem výřečnosti a poesie. Jeho manžela Iðuna střeží jablka věčného mládí. Bragiho bratr, krásný Balðr, který se oženil s Nannou, a kterého nešťastnou náhodou zabil jeho slepý bratr Hoðr (opět v tom měl prsty Loki). Dalším z bohů je statečný a moudrý bůh války Týr - ten přišel o ruku, když pomáhal spoutat vlka Fenriho. Další postavou je Heimdallr strážce a herold při Ragnaroku, poslední bitvě bohů. Loki, o kterém tu již byla několikrát řeč, je velmi rozporuplnou postavou. Napůl bůh, napůl démon. Jeho otcem je obr Farbauti. Oženil se se Sigyn. Jeho děti, které měl s obryní Angrbodou jsou: vlk Fenrir, had obepínající zemi Jormungandr a vládkyně podsvětí Hel. Z dalších bohů stojí za zmínku už jen snad bůh mořeplavby a rybaření Njorðr. Ten si vzal za manželku obryni Skaði, ale nemohli se shodnout, kde spolu budou žít. Njorðr chtěl žít na břehu moře, Skaði chtěla žít v horách. Jejich děti, Freyr a Freyja dohlíželi nad plodností a úrodou.

Na počátku všeho byl vesmír rozdělen na tři části: Krajinu mlh – Niflheimr (chladná a mrazivá krajina), Muspellsheimr (věčně žhavá krajina plná ohně) a mezi nimi velká prázdnota Ginnungagap. Do Ginnungagapu vtékala řeka, která neustále zamrzala. Led se hromadil a jeho plocha se zvětšovala. Když led dosáhl hranice Muspellu, začal tát a z kapek vody vznikl ledový obr Ymir. Z něho potom vznikla celá skupinka obrů. Když Ymir spal, tak se potil a zpod levé paže mu vyrostli muž a žena. Aby toho nebylo málo, zpod nohou mu vyrostl obr. Dalším tvorem, který vznikl při tání ledu, byla kráva Auðhumla. Z jejích struků vytékaly čtyři mléčné řeky a těmi Ymira živila. Kráva olizovala slané ojíněné kameny. Prvního dne večer se z ledu vynořily lidské vlasy, druhý den hlava a třetího dne vyvstal z ledu muž. Jeho jméno bylo Búri. Ten se oženil a měl syna jménem Borr. Opět se oženil (s obryní) a měl tři syny, kteří se jmenovali Vili, Vé a Oðin. Zemi mezitím obývali obři. Tři bratři Vili, Vé a Oðin zabili obra Ymira, ze kterého vyteklo tolik krve, že se v něm skoro všichni obři utopili. Tato vyteklá krev se stala mořem kolem světa a jezery ve vnitrozemí. Odin a jeho bratři odnesli Ymira do Ginnungagapu a položili ho doprostřed země. Z těla udělali zemi, z kostí skály, ze zubů kameny a balvany. Z obrovy lebky, kterou podpírají čtyři skřítci, vytvořili nebe. Stromy, to jsou Ymirovy vlasy. Jiskry a žhavé kameny vyletující z Muspellu bratři pochytali a usadili je na oblohu – to jsou hvězdy a ostatní nebeská tělesa. Z Ymirova obočí vytvořili bratři val, který obklopuje Miðgarðr – oblast, kde bydleli lidé. Ymirův mozek vyhodili do vzduchu a vytvořili tak oblaka, které nám plují nad hlavou.

Přesně tak, jak to stojí v básni Grímnismál:

Z Ymiho masa země stvořena byla
a z jeho krve moře,
z kostí skály, stromy z vlasů
a z lebky nebe;
a z jeho brv bozi vlídní
lidem zbudovali Miðgarðr;
z jeho mozku mraky chmurné
po obloze plují.
 
 

Stejně jako ve všech kulturách, i dávní seveřané věřili, že svět nebude existovat věčně a jednou zkrátka přijde konec. Konec v podání severských mýtů je ale zároveň začátkem čehosi nového. Posuďte sami, budu se Vám snažit podat stručný nástin událostí, jak se seběhnou. Kurzívou jsou psané pasáže z díla Gylfaginnyng (Gylfiho oblouzení).

Nejprve, jako předzvěst budoucího neštěstí, přijde zima. Ne ledasjaká zima, ale zima fimbulská, příšerná. Takové budou tři zimy po sobě a mezi nimi nebude léto.

Zle je s lidmi,
smilstvo bují,
meče pukají,
vlk vyje s vichry,
vniveč se propadá svět.

Podle mythologie, slunce i měsíc se pohybují po nebi a jsou neustále pronásledováni vlky, kteří je chtějí spolknout...

Vlk spolkne slunce a to bude pro lidi těžké neštěstí. Jiný vlk pohltí měsíc, což způsobí též mnoho strastí. Hvězdy zmizí z nebe Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí vlk Fenrir...

 Hlavní útok na svět bude veden ze tří směrů. Z moře se vyplazí had Jormungandr. Jeho pohyb rozbouří moře tak, že vypluje loď stvořená z nehtů, Naglfar. Na této lodi plné bojovníků bude Loki kormidelníkem. Od jihu přitáhne démon ohně Surtr a synové Muspellu. Ze všeho nejstrašnější podívanou poskytne asi rozzuřený vlk Fenrir, který se požene napříč světem s tlamou rozevřenou od země až k obloze. V tu chvíli Heimdallr povstane a zatroubí na svůj roh a bitva začíná. Freyr se neubrání Surtrovi a je zabit. Þor zasadí smrtící úder hadu Jormungandrovi, ale je postříkán jedem, který umírající had vychrlil a umírá. Vlk Fenrir zabíjí Oðina, ale jeho smrt krátce nato pomstí Oðinův syn Víðarr. Obludný pes Garmr a Týr se utkají v souboji, ve kterém se vzájemně zabijí. Stejný osud postihne i Lokiho a Heimdallra. Nakonec démon Surtr vrhne na celou zemi oheň a všechno spálí. Je tu však otázka:

Co tedy zbude, až celý svět shoří a všichni bozi budou mrtvi a stejně tak všichni einherjové a veškeré lidstvo? Vždyť jste předtím říkali, že všichni budou žít v tom či onom světě na věky věků.

Odpověď nám přináší jiná báseň, Voluspá - Vědmina píseň:

Znovu však vidím zvedat se z moře
zelenou zemi jak v začátku věků.
Nad proudy vod orel poletuje,
který ze skal rád po rybách slídí.

Ásové se scházejí na Idské pláni,
hovoří spolu o hrozné sani,
vzpomínají velkých věcí,
starých run vládce světa.

Nyní se najdou na travnaté pláni
zas zlaté kostky, jež k zábavě byly
v počátku věků vládnoucím rodům.
 

Více o severských mýtech najdete v knihách:

R. I. Page - Severské mýty (NLN 1997)
Snorri Sturluson - Písňová Edda (SNKLU 1962)
Snorri Sturluson - Prozaická Edda - Edda a Sága o Ynglinzích (ODEON 1988)
The Hávamál (Cambridge 1923)

Pavel Veselý
14.2.2001