Vyjádření SMČR

v rámci odborného připomínkového řízení

k návrhu změny leteckého předpisu L 2, Pravidla létání

Regulace bezpilotních systémů

Tento materiál reaguje na podněty, připomínky a informace získané od široké modelářské veřejnosti po vyhlášení výše uvedeného odborného připomínkového řízení a uveřejnění souvisejících dokumentů. Jeho nedílnou součástí je náš protinávrh obsahující drobné úpravy měněných částí předpisu s názvy Hlava 1 – Definice a Doplněk X – Bezpilotní systémy a dále zcela nový návrh textu označený jako Doplněk Y – Modely letadel do 20 kg.

Jako zásadní nedostatek navržené regulace, která se také týká široké modelářské veřejnosti zahrnující jak organizované, tak i neorganizované letecké modeláře a dále i běžných občanů, kteří si zakoupí létající hračku v běžném obchodě, se ukázala forma, jakou je rozsah regulace této široké skupině osob podávána. Zejména mají problémy s použitou odbornou terminologií využívanou v profesionálním letectví, se kterou je letecký personál seznamován v rámci mnohahodinové odborné přípravy. Dalším nedostatkem je, že obsahuje společnou textaci jak pro profesionální UAS/UAV aplikace, tak i pro rekreační a sportovní hobby aktivity této nezaškolené veřejnosti.

Z výše uvedených hlavních důvodů navrhujeme, aby se využil současný legislativní stav, kdy modely letadel s maximální vzletovou hmotností do 20 kg, ve smyslu zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, nejsou považovány za „letadla“. Tento stav nijak nebrání tomu, aby pro případ potřeby odstranění právních pochybností o kompetencích MD ČR a ÚCL se působnost zákona rozšířila i na tyto modely letadel tak, že létání modelů letadel s maximální vzletovou hmotností do 20 kg bude považováno za součást civilního letectví. Současně by ale bylo dobré zachovat dnešní stav, kdy modelářský materiál nelze považovat za letadlové součásti a modeláře za letecký personál, protože právě toto může vést ke zkrácení textu regulace modelů letadel do 20 kg pouze na rozsah týkající se holých „pravidel létání“.

Náš návrh tedy doplňuje do dokumentu Hlava 1 – Definice novou definici modelu letadla, která je podkategorií bezpilotního prostředku UAV a je definována pouze účelem, ke kterému byl daný UAV konstruován, vyroben a také používán. Doplnění této definice zároveň řeší na národní úrovni možný výkladový problém přímo použitelného evropského předpisu (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 785/2004 ze dne 21. dubna 2004, o požadavcích na pojištění u leteckých dopravců a provozovatelů letadel), který s tímto pojmem pracuje v definici rozsahu své použitelnosti. Pojem „model letadla (model aircraft)“ totiž není nikde v evropské legislativě definován a zatím jej ani nevyložil v tomto kontextu žádný soud ve svém rozhodnutí.

Dále doplňuje do dokumentu Doplněk X – Bezpilotní systémy výjimku z jeho působnosti pro modely letadel do 20 kg, pokud se jejich létání bude řídit nově navrženým Doplňkem Y – Modely letadel do 20 kg. Základní princip, který je jasně definován jak v úvodu nového Doplňku Y tak v jeho závěru, že létání v rozporu s jeho ustanovením se vždy řídí a posuzuje podle Doplňku X. Z toho důvodu také nově navržený text  Doplňku Y neobsahuje žádné výjimky, které by se řešily využitím povolení ÚCL. Pokud tedy bude modelář se svým modelem chtít výjimku, pak musí akceptovat skutečnost, že bude létat nejen s povolením ÚCL, ale i podle pravidel stanovených v Doplňku X. Z tohoto důvodu tedy nebyly v Doplňku X navrženy žádné další změny.

Návrh dokumentu Doplněk Y – Modely letadel do 20 kg vychází z textu Doplňku X. Jeho základní rozdíl spočívá v odstranění částí textu, které jsou nezbytné pro deklarování výjimek týkající se regulace letadel (bez pilota) a které pro normálního občana – modeláře nemají informační hodnotu. Dále jsou z textu odstraněny všechny možnosti povolování ad-hoc výjimek od ÚCL. Přesto ÚCL zůstává v dokumentu zachováno na dvou místech. Poprvé v roli osoby, která pro potřeby zejména „velkého letectví“ vede evidenci modelářských ploch a vzdušných prostorů užívaných leteckými modeláři, pokud tato informace má význam z hlediska zajištění bezpečnosti leteckého provozu, nebo pokud daný provozovatel modelářské plochy vznese požadavek na stanovení místní trvalé výjimky z pravidel stanovených Doplňkem Y. Poté zůstává ÚCL zachováno právo provést kontrolu modelu letadla, aby mohl rozhodnout o použitelnosti příslušných předpisů.

Doplněk Y obsahuje i další odlišnosti textu od Doplňku X, které jsou zvýrazněny žlutě (to se netýká pouhé záměny termínu „bezpilotní prostředek“ za „model letadla“ a vypuštění části textu). Nejdůležitější navržené změny budou dále zdůvodněny, ostatní považujeme za zjevně logické a tedy je ponecháváme bez komentáře. Jsme však připraveni je kdykoliv na požádání zdůvodnit.

1. Vypuštění absolutního zákazu „nebezpečných“ pohonných jednotek

Tento odstavec původního Doplňku X byl z návrhu Doplňku Y vypuštěn. Na místo toho byl příslušným způsobem modifikován bod 2.3 Doplňku Y včetně použití původní poznámky. Modely letadel podle Doplňku Y mohou být používány výhradně v režimu létání v dohledu pilota, tedy v malém okruhu v okolí místa vzletu modelu. Proto je zde mnohem menší riziko vzniku škody oproti profesionální aplikaci, jak bylo vyloučení těchto pohonů zdůvodňováno. Poznámka slouží zejména k upozornění modeláře na možná rizika s tím spojená a podmínky, jakými je povinen se řídit, aby se riziku vzniku škody účinně předcházelo.

2. Vymezení použitelného vzdušného prostoru

Toto je řešeno čistě taxativním výčtem prostorů, které lze pro provoz podle Doplňku Y použít a to deklarací v bodu 2.7, do kterého je ještě doplněna výkladová poznámka.

§ Bod 1.7 nahrazuje proces schvalování (stanovený pro plochy určené pro bezpilotní prostředky) procesem evidence modelářských ploch. Jsme přesvědčeni, že většina modeláři dnes využívaných ploch bude mít pro civilní letectví zejména evidenční význam a tedy proces schvalování nebude ze strany ÚCL potřeba. Samozřejmě se zachovává právo ÚCL v evidenčním osvědčení stanovit místní podmínky pro provoz modelů letadel a to jak směrem překračujícím běžné limity stanovené textem Doplňku Y, tak i omezujícím vzhledem k místnímu charakteru okolí a okolního provozu.

§ Bod 2.8 řeší létání v řízených okrscích, kdy jsou výškové a vzdálenostní limity uspořádány na jednom místě, čímž se výklad pro modelářskou veřejnost zjednodušuje. Je zde také explicitně doplněna využitelnost ÚCL stanoveného prostoru v okolí modelářského letiště, pokud se bude nacházet v řízeném okrsku, kde mohou platit ÚCL stanovená místní pravidla létání (např. povinnost oznámit zahájení a ukončení modelářského provozu příslušnému středisku řízení letového provozu).

§ Bod 3.1.1 nově povoluje létání modelů letadel s maximální vzletovou hmotností do 3 kg (zavádí novou hmotnostní kategorii) i ve vzdušném prostoru třídy E až do výšky 700 m nad zemí. Tato výška vychází jak z prostého výpočtu letu volného modelu například kategorie F1A do aktivace determalizátoru, tak z běžné praxe létání termických rádiem řízených modelů větroňů a modelů s elektropohonem.

a. Úlohou volného modelu je provést neřízený let po co nejdelší dobu od jeho vypuštění do stanoveného časového maxima, kterým je běžně 180 sekund. Model je vypuštěn ve výšce cca 50 m nad zemí. Pokud se modeláři podaří jej umístit do stoupavého proudu, pak ve  většině  případů toto maximum i zaletí. Pokud bude průměrná stoupavost modelu v termickém proudu 3 m/s, pak bude v okamžiku aktivace determalizátoru ve výšce cca 590 m nad zemí. Modelář nemá po vypuštění modelu žádnou možnost, jak ovlivnit rychlost stoupání modelu nebo výšku jeho letu a tedy i navrženou výšku 700 m nad zemí může model v časovém limitu překonat. Už z tohoto důvodu by bylo nesprávné deklarovat pilotům letadel, že v prostoru třídy E se nemohou setkat s modelem letadla.

b. Úlohou termických větroňů je plnit letové úkoly spočívající v časové výdrži. Modely startují pomocí vlečného zařízení a po vypouštění běžně dosahují výšky 250 až 300 m nad zemí, kde modelář, který je řídí, s nimi poté vyhledává termické proudy. Navržená výška 700 m vychází z běžné praxe a pro modeláře v těchto kategoriích by měla být běžně dostatečná i s ohledem na viditelnost těchto modelů. Tento druh termického létání vyžaduje pravidelný trénink, kde by běžné omezení výškou 300 m (prostorem třídy G podle Doplňku X) vedlo spíše ke zvýšení bezpečnostního rizika, neboť modelář by neměl tolik zkušeností s létáním ve vyšších výškách, které jsou běžně dosahovány při soutěžích, u nichž by pořadatel musel získávat povolení od ÚCL k létání ve větších výškách.

Plochy využívané pro létání těchto kategorií nelze zanést trvale do map, neboť jejich poloha se ad-hoc mění podle aktuálního stavu porostu a je závislá i na souhlasu jejich majitelů. Pro létání v prostoru třídy E by bylo pojištění odpovědnosti vždy povinné bez ohledu na to, zda jde o letecko-modelářskou soutěž nebo propagační létání či jen tréninkové nebo rekreační létání, což je ošetřeno bodem 3.1.3. Hmotnostní limit 3 kg byl navržen tak, aby pokrýval oblast masově užívaných modelů letadel u nichž by povolovací procedury vedly k neúměrnému zvýšení administrativní zátěže správních orgánů, zejména ÚCL.

Existují i větší modely větroňů, se kterými se létají obdobné termické soutěže (například využívající Skynavigator), ty se ale vesměs konají na klasických letištích po dohodě s jejich provozovateli a to zejména kvůli jejich větší vzletové hmotnosti nežli navržené 3 kg. Jejich aktivity by se i nadále řídily Doplňkem X a vesměs by vyžadovaly povolení ÚCL.

§ Bod 2.10 zavádí zákaz létat s rádiem řízeným modelem letadla v takové blízkosti od evidované modelářské plochy, pokud by tím mohlo dojít k rušení radiových signálů používaných k řízení modelů letadel na evidované modelářské ploše a přilehlém vzdušném prostoru. Rušení je totiž nejčastějším důvodem mimořádných situací při létání rádiem řízených modelů letadel a ve většině případů za to může jiný „neukázněný“ modelář. Doplnění takového ustanovení vidíme jako velké posílení bezpečnosti létání modelů zejména na budoucích evidovaných modelářských plochách.

§ Bod 2.17 se téměř neliší od bodu 3.1.5 Doplňku X. Pouze odstraňuje nutnost získat povolení ÚCL k létání ve vyjmenovaných ochranných pásmech. Zachovává však povinnost modeláře získat k takovému létání souhlas správního orgánu či oprávněné osoby. Nutnost povolování létání ještě ze strany ÚCL zde považujeme za zbytečnou byrokratickou zátěž, protože vždy budou muset být dodržena všechna ostatní pravidla Doplňku Y a tedy v takovém správním kroku nevidíme ani přidanou informační hodnotu pro civilní letectví. Příkladem může být například létání na modelářském stadionu pro upoutané modely v Hradci Králové, který leží v ochranném pásmu vodního zdroje. Jeho existence je pro civilní letectví zcela nezajímavá a tedy povolení od ÚCL je zcela zbytečným administrativním krokem.

§ Bod 2.19 mění pouze slovo přímá za slovo horizontální. Přímá vzdálenost by totiž limitovala využitelný prostor okolo pilota modelu ne zcela dobře představitelným kulovým vrchlíkem, zatímco horizontální vzdálenost vytváří okolo pilota modelu využitelný prostor ve tvaru válce s vertikální osou a poloměrem 700 m. Výška využitelného prostoru by poté byla běžně v prostoru třídy G 300 m nad zemí, pro modely do 3 kg zasahující až do prostoru třídy E do 700 m nad zemí a v řízeném okrsku ve vzdálenosti větší jak 5,5 km od vztažného bodu letiště do 100 m nad zemí.

3. Omezení povinnosti sledovat model bez vizuálních pomůcek

Dané ustanovení v bodu 2.18 bylo doplněno o podmínku, která jej vztahuje pouze na modely, které má modelář možnost za letu řídit. V případě volných modelů letadel modelář model nemusí sledovat trvale, a nebo jej naopak může sledovat i za pomocí dalekohledu. Modelář po vypuštění modelu jej poté nejen sleduje, ale i následuje, aby jej bezpečně nalezl a získal zpět, k čemuž se běžně používají i dalekohledy.

4. Legalizace letecko-modelářských soubojů

Bod 2.20 byl doplněn tak aby létání letecko-modelářských soubojů nebylo považováno za porušení pravidla zabraňovat srážkám za letu. Principem soubojů sice nejsou kolize s jinými modely letadel, ale vzhledem k charakteru létání se občas kolizím zabránit nedá a jsou nedílnou součástí těchto soutěžních kategorií. Doplnění textu má pouze zabránit případným výkladovým problémům.

5. Vypuštění povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti pro modely letadel do 3 kg

Pro létání v rámci letecko-modelářského veřejného vystoupení modelů do 3 kg návrh v bodu 3.1.2 obsahuje pouze doporučení sjednat pojištění odpovědnosti. Povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti pro létání dle bodu 3.1.3 v prostoru třídy E je však i v případě letecko-modelářského vystoupení (zejména letecko-modelářských soutěží) zachována. Tato úprava není přímým požadavkem plynoucím z činností SMČR, ale týká se zejména neorganizovaných modelářů a dále kroužků mládeže zřízených při Domech dětí a mládeže nebo Školními zařízeními, které nejsou součástí SMČR. Jejich činnost se vesměs týká stavby malých volných modelů házedel, která bývá zakončena nějakou místní modelářskou soutěží pořádanou ke konci školního roku na školním hřišti. Zajištění odpovídajícího požadovaného pojištění pro tyto malé a státem či sponzoringem podporované modelářské kroužky je téměř nemožné. SMČR však má i tyto své aktivity sjednaným pojištěním plně pokryty.

6. Vypuštění taxativních limitů bezpečných vzdáleností od modelu letadla nad 7 kg

Body 3.3.1 a 3.3.2 obsahují úpravu, která taxativní limity vzdálenosti od modelu letadla nahrazuje obecnou definicí doplněnou o povinnost přijmout vždy přiměřená opatření. Zejména se může jednat o létání upoutaných modelů letadel za ochrannými sítěmi, kdy by vzdálenost diváků 100 m od modelu znamenala, že model fakticky neuvidí. Zachována však zůstává bezpečná vzdálenost 150 m letícího modelu od hustě osídleného prostoru, kterou považujeme z hlediska bezpečnosti za důležitou.

7. Zpracování Doplňku pro modelářskou veřejnost a občany

Vzhledem k neomezeným možnostem získání modelů letadel pro rekreační a sportovní vyžití všemi občany, dovolujeme si též upozornit na nutnost srozumitelného zpracování textu předpisu. Použití zkratek užívaných pouze a výhradně v leteckém provozu vnáší do předpisu nesrozumitelnost pro širokou veřejnost a z toho následně plynoucí averzi vůči takovému předpisu. Je nutné při tvorbě předpisu postupovat formou srozumitelného výkladu jednotlivých pojmů včetně uvedení zkratek v plném změní (bez zkrácené formy) a jejich případné vysvětlení.

Námi navržené řešení zejména zpřehledňuje textovou část určenou pro běžné letecké modeláře a tím zjednoduší jak výklad stanovených pravidel, tak i uchopitelnost daného regulačního rámce běžným občanem, při zachování základních zásad bezpečného létání.

V případě, kdy by námi navržená koncepce samostatného Doplňku Y, určeného výhradně pro létání s modely letadel do 20 kg, nebyla z nějakého důvodu akceptovatelná, jsou poté body 1. až 6., uvedené v tomto textu výše, samostatnými připomínkami k návrhu Doplňku X.

29.11.2009

Zpracoval: Ing. Pavel Macek, Ing. Petr Cejnar

Projednáno dne 28.11. 2009 na zasedání KLeM ČR a lektorů KLeM ČR

Schváleno:        Karel Koudelka – předseda SMČR

Ing. Petr Cejnar – člen předsednictva KLeM ČR

Odesláno na ÚCL dne 30.11.2009