Mayská kultura rozvíjející se téměř 2000 let od prostých zemědělských osad až po velkolepá a nádherná chrámová města se v krátké době hroutí. Města nenesou zřetelné stopy násilného ničení, ale jsou spíše náhle opuštěná. Přestává veškerá stavební činnost a některé stavby zůstávají nedokončené. Zejména se nebudují stély a kamenné památníky s nápisy a kalendářními údaji. Bylo vyslovena řada teorií o důvodech zániku této kultury, většina z nich však nemohla obstát.

Co se skutečně stalo nejlépe objasňují kroniky napsané latinkou v mayštině samotnými Mayi, kteří od španělských dobyvatelů v 16.století přijali křest a byli vychováni v prvních klášterních školách ⁽¹⁾. Z nich se dovídáme následující.

Do severní mayské oblasti, na Yucatán,v létech 948-968 vtrhly bojové oddíly Itzů - ozbrojené družiny válečníků ze středního Mexika. Z mayských pramenů napsaných později na Yucatánu není jasné, kdo byli tito Itzové ⁽²⁾. Mluví se o nich jako o cizincích jiného jazyka. Ve skutečnosti šlo zřejmě o jednu skupinu vlastních Mexičanů, nejspíše Toltéků, kteří vybudovali ve středním Mexiku několik měst ⁽³⁾. Centrem jejich moci byl Tollan asi s 55 tisíci obyvateli. Mexičtí dobyvatelé vtrhli také do jižní Mayské oblasti - na Guatemalskou vysočinu, kde obsadili řadu Mayských měst ⁽⁴⁾. Pozdější Mayské kroniky 16.století napsané v této oblasti mluví přímo o Toltécích z Tollanu ⁽⁵⁾.

Vpád Mexičanů do mayských oblastí byl tak hrozivý, že se ještě více, než 500 let po něm tradovaly vzpomínky na události s ním spojené. Početně mnohem silnější Mayové bojující pouze kamennými sekyrkami a kopími s pazourkovými hroty neměli proti mexickým vetřelcům žádnou šanci. Ti totiž používali novou účinnou zbraň, a to luk, který Mayové neznali. Sbory mexických lučišníků doslova decimovaly celé mayské armády. Navíc mayská města neměla žádné hradby a opevnění. Ve skutečnosti nešlo o města v našem pojetí. Jednalo se pouze o ohromná a nádherná náboženská centra s chrámy, pyramidami a stélami. Některé budovy označené za paláce nebyly zřejmě také trvale obydleny. Byly to pouze svatyně, či posvátná centra výuky hieroglyfického písma, kalendáře, astronomie a kultu. Obyvatelstvo a vládnoucí teokratická vrstva obývali široké předměstské okolí vesnického charakteru.

Kulturně níže stojící Mexičané vnutili Mayům svou nadvládu a kulturu ⁽⁶⁾. V průběhu asi 200 let byli tito cizinci mayským prostředím postupně vstřebáváni. Dochází i k určité renesanci smíšené maysko-mexické kultury. V této době snad vznikl Drážďanský kodex, který podle dat čerpá i z mnohem starších pramenů. Je zajímavé, že mayské kroniky vzniklé na Yucatánu i na Guatemalské vysočině vůbec nic nevědí o mayských dějinách před vpádem Mexičanů v letech 948 - 968. Pozdější vládnoucí mayské rody, které se postupně opět ujímají moci, odvozují svůj původ od Mexičanů, a to přímo od toltéckých bojovníků ze středomexického Tollanu ⁽⁷⁾.

Kolem roku 987 dobyli mexičtí Itzové významné mayské město Chichén Itzá. Nebylo zničeno, ale stalo se centrem dalších výbojů, odkud Itzové v letech 987-1007 ovládli severní Yucatán. Chichenitzejské stavební památky tvoří dvě kulturně zcela odlišné skupiny. Starší stavby jsou typicky mayské, s nápisy a kalendářními daty. Na ně navazují mladší stavby v čistě mexickém stylu, které napodobují architekturu vzdáleného středomexického Tollanu. V nových budovách již nejsou žádné hieroglyfické nápisy, ani kalendářní údaje. Stěny jsou vyzdobeny reliéfy a freskami, zobrazujícími vítězné boje Itzů. Tyto scény jsou vyryty i do zlatých kotoučů nalezených v tomto městě ⁽⁸⁾. Také v Drážďanském kodexu na straně D39 (podle Knorozova) jsou zobrazeni dva mayští zajatci mezi dvěma mexickými válečníky.

V době, kdy Itzové upevňovali svou moc v Chichén Itze a v severnímYucatánu objevila se zde další vlna mexických útočníků, a to Tutul Xiu. Obsadili starobylé mayské město Uxmal, které již dále nebylo budováno. Nevyskytují se zde žádné stavby , které by nesly mexické výtvarné, nebo architektonické rysy, jako je tomu v Chichén Itzá. Podle kronik Tutul Xiu obsadili Uxmal v letech 987-1007 ⁽⁹⁾.

Historická data dějin dobytí Chichén Itzy a Uxmalu jsou nesmírně důležitá pro posouzení správnosti použité korelace MD/JD k  převodu mayských dat na náš systém datace. Vpádem Mexičanů v obou městech po určité době končí zhotovování mayských hieroglyfických textů s kalendářními údaji a daty. Zopakujme si.

948 - 968	Itzové pronikají na Yucatán
987	Itzové dobývají Chichén Itzu
987 - 1007	Itzové ovládají severní Yucatán

V Chichén Itze je řada hieroglyfických textů a nápisů s daty, mezi nimiž jsou vesměs krátké intervaly maximálně několika let. Poslední z dat podle Böhmovy korelace MD/JD připadá na 20.července 995. Tedy do doby, kdy Itzové město plně kontrolují a rozšiřují svou moc po severním Yucatánu. Současně začíná výstavba města v mexickém stylu.

987 - 1007 Tutul Xiu se usazují v mayském Uxmalu

I v tomto městě je řada dat v krátkých intervalech za sebou. Poslední z nich podle Böhmovy korelace připadá na 27.červenec1011. Také toto datum spadá do závěru konečného obsazení města Mexičany. Nemůžeme vyloučit, že při posledních výzkumech mohou být objeveny nápisy s daty o něco málo pozdějšími, než zde uvádíme. To však nemůže podstatně ovlivnit naše závěry.

Při užití korelace podle Goodman-Martínez-Thompsonova přepočítávacího koeficientu, to je 584 284 dnů dostáváme teoretické hodnoty posledních nalezených dat následovně.

Chichén Itzá - 29.červenec 891. Poslední nápisy by tak končily již 96 let před dokázaným příchodem Itzů.

Uxmal - 5.srpen 907. Poslední nápisy s datem by teoreticky končily asi 80-100 let před příchodem Tutul Xiu.

Pro tak brzké a náhlé ukončení tvorby datovaných nápisů nebyl samozřejmě žádný důvod.

Böhmova korelace MD/JD (622 261) přepočtu mayských dat na křesťanský systém datování mnohem lépe odpovídá historickým skutečnostem. Po obsazení Chichén Itzy i Uchmalu mexickými okupanty dochází po určité době ke koexistenci maysko-mexických kultur. Dokladem toho je zmizení mayských textů s daty až na závěr konečného upevnění mexické nadvlády. V této době také ještě vzniká Drážďanský kodex, i když některá jeho data se týkají hluboké minulosti, ale i vzdálené budoucnosti vzhledem k době, kdy vznikal ⁽¹⁰⁾.

Při užití Goodman-Martínez-Thompsonovy korelace končí poslední data v Chichém Itze a Uchmalu 80-100 let před vlastním příchodem Mexičanů, což je zcela nelogické. Na tuto nesrovnalost jsme již upozornili Instituto Nacional de Antropologia e Historia. México.

Mayské kroniky 16.století podrobně popisují vpád Mexičanů do severní Mayské oblasti, to je na Yucatán (Chichén Itzá, Uxmal), a do jižní oblasti zaujímající Guatemalskou vysočinu. Vůbec se ale nezmiňují o tak zvané střední oblasti, kde se nacházejí nejmonumentálnější mayská chrámová velkoměsta, jako jsou Palenque, Copán a Tikal. Život v těchto největších kulturně-hospodářských centrech náhle končí, ustává veškerá stavební činnost, nevznikají žádné nápisy s texty a daty. Zničení vyspělé mayské kultury bylo pro útočníky zřejmě snadnou záležitostí. Veškerými nositeli vyšší kultury byla totiž teokratická vrstva kněží, kteří ovládali hieroglyfické písmo, matematiku, astronomii, kalendář i technologii budování staveb. Stačilo pouze likvidovat tuto početně malou privilegovanou vrstvu, aby došlo k úplné a nevratné zkáze. Zánik uvedených třech velkých měst lze také určit na základě výskytu posledních dat.

Palenque	Böhmova korelace kolem roku 890	Thompsonova korelace kolem roku 786
Copán	Böhmova korelace kolem roku 904	Thompsonova korelace kolem roku 800
Tikal	Böhmova korelace kolem roku 973	Thompsonova korelace kolem roku 869

Z výše uvedené ukázky vyplývá, že za použití Böhmovy korelace mají poslední vyskytující se data blízko k posledním datům, kdy na Yucatán vpadly Mexičané, aby si jej podmanili. Při svém postupu museli nutně projít městem Palenque, proto je jeho pád tak raný. Také je oproti Yucatánskému poloostrovu ke střednímu Mexiku o několik set kilometrů blíže. Mayské kroniky 16.století, které vyprávějí o postupu Mexičanů na Yucatána proti městu Chichén Itzá se zmiňují také o tom,že vetřelci se v létech 928-948 objevili v kraji Bakhalal ⁽¹¹⁾ .

Není jasné, kde se skutečně nacházel. Je možné, že to bylo právě v okolí města Palenque.

Zatímco se oblast Yucatánu a Guatemalské vysočiny od konce 10.století dále v maysko-mexické koexistenci hospodářsky a kulturně vyvíjela až do dnešních dnů, situace v tzv. střední oblasti byla úplně jiná. Tento prostor zaujímá část mexického státu Chiapas a Guatemalský Petén. Zánikem takových center, jakými bylo Palenque, Copán a Tikal došlo k úplnému vylidnění celé oblasti, která je až do dnešních dnů naprosto pustá a zarostlá ve stovkách čtverečních kilometrů tropickým lesem ⁽¹²⁾.

Poznámky,literatura.

1. Nejdůležitější z nich jsou knihy Chilam Balam sepisované od 2.poloviny 16.století na
   Yucatánu. Jejich obsah je historický, prorocký, mytologický, rituální a kalendářní.
   Historické texty zahrnují období přibližně od roku 928 do roku 1638.
   KNOROZOV, Ju.V.: Pismennosť indějcev maja. Moskva-Leningrad 1963.
   ROYS, R.L.: The book of Chilam Balam of Chumayel. Carnegie Institution of
   Washington. Publ. 438. Washington 1933.
   

   Na Guatemalské vysočině vznikaly po španělské conquistě literární památky vysoké hodnoty umělecké i historické. Jsou to Popol Vuh a Letopisy Cakchiquelů.

   Popol Vuh zachycuje dějiny mayského kmene Quichéů v období pronikání toltéckého vlivu na Guatemalskou vysočinu.

   Letopisy Cakchiquelů zapsal Francisco Hernández Arana Xahilá v létech 1560-1582 a po roce 1600 Francisco Díaz Gebutá Queh. Obsahují anály od roku 1540 s nejrůznějšími údaji a kroniku městského státu Cakchiquelů, jejíž první část je mytologická a druhá historicko-chronologická popisující putování různých kmenů z toltéckého Tollanu, mezi nimiž byli i Cakchiquelové, na Guatemalskou vysočinu i příchod a počínající vládu Španělů.

   BRASSEUR DE BOURBOURG, CH. E.: Popol Vuh. Paris 1861.
   BRINTON, D.G.: The Annales of the Cakchiquels. Philadelphia 1885.
   GIRARD, R.: Le Popol Vuh. Histoire culturelle des Maya-Quichés. Paris 1954.
   RECINOS, A.: Popol Vuh.Las antiguas historias del Quiché. México-Buenos Aires 1964

   Také z pera vzdělaných španělských autorů 16. a 17.století pochází řada cenných Informací o Mayích. Mezi nimi vyniká zejména františkánský mnich Diego de Landa, Jehož Zpráva o věcech v Yucatánu (Relación de las cosas de Yucatán, 1566) je jedním ze základních děl pro mayská studia.

   LANDA, D. de: Soobščenije o dělach v Jukataně. Překlad ze španělského originálu. Úvod od Ju.V.Knorozova. Moskva-Leningrad 1955.

2. COE, M.D.: The Maya. Suffolk 1972.
   KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.
   MORLEY, S.G.: The Ancient Maya. Stanford 1956.
   THOMPSON, J.E.S.: The Rise and Fall of Maya Civilization. University of Oklahoma Press, 1966.

3. COE, M.D.: op.cit.
   DIEHL, R.A.: Tula. The Toltec Capital of Ancient Mexico. London 1983.
   VAILLAND, G.C.: Aztecs of Mexico. New York 1962.

4. COE, M.D.: op.cit.
   KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.
   THOMPSON, J.E.S.: op.cit.

5. BRASSEUR DE BOURBOURG, CH.E.: op.cit.
   BRINTON, D.G.: op.cit.
   GIRARD, R.: op.cit.
   RECINOS, A.: op.cit.

6. Viz literatura v poznámce 2), 4), 5).

7. Viz literatura v poznámce 4).

8. COE, M.D.: op.cit.
   KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.
   SANTOS, J.G.: Los mayas y las incognitas del imperio antiguo. Madrid 1981.

9. KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.
   THOMPSON, J.E.S.: op.cit.

10. COE, M.D.: op.cit.
    KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.
    SANTOS, J.G.: op.cit.
    THOMPSON, J.E.S.: op.cit.

11. KNOROZOV, Ju.V.: op.cit.

12. Užití Böhmovy korelace k převodu mayských dat na křesťanský systém datování:
    BÖHM, B., BÖHM, V.: Kdy začal Mayský kalendář? Vesmír. Přírodovědecký časopis Československé a Slovenské akademie věd. Ročník 70 (1991) č.2 s.98-105.
    BÖHM, B., BÖHM, V.: Calculation of the Correlation of the Mayan and Christian System of Dating. Actes du XII^e Congrés International des Sciences Préhistorques et Protohistoruques. Bratislava, 1-7. Septembre 1991, s.123-127.
    BÖHM, B., BÖHM, V.: Results of Mayan Astronomy in the Dresden Codex and Correlation of the Mayan System of Dating with the Christian One. Abstracts 1. The Sections of the XIII International Congress of Prehistoric and Protohistoric Scienses. Forlí (Italia), 18-14 September 1996, s.544-545.