Vztah korelace k astronomickým úkazům.
(Kritika Thompsonovy korelace).

Bohumil Böhm, Vladimír Böhm

Platnost, nebo neplatnost přepočítávacího koeficientu sloužícího k převodu mayských dat na náš datový systém lze ověřit u těch mayských dat, která se evidentně týkají určitých známých astronomických úkazů. K tomu mohou nejlépe posloužit dvě známá dataDrážďanského kodexu.

První z nich na straně 24 je mayské datum (v dekadickém tvaru) 1 364 360 dnů, ku kterému se připočítávají efemeridy viditelnosti Venuše (J.E.Teeple 1926). V uvedeném mayském dnu se měla tato planeta podle mayských výpočtů asi po 4-7 dnech po dolní konjunkci poprvé objevit na ranní obloze jako jitřenka před východem Slunce. Při užití Böhmova přepočítávacího koeficientu 622 261 dnů se mayské datum 1 364 360 dnů rovná 27.lednu roku 727, kdy se skutečně Venuše nacházela 8 dnů po dolní konjunkci, která nastala 19.ledna roku 727. Na ranní obloze krátce před východem Slunce zazářila jako jitřenka.Když převedeme přepočítávacím koeficientem 584 284 dnů podle Goodman-Martínez-Thompsonovy korelace mayské datum 1 364 360 na juliánský den (J.D.) vyjde 1 948 644, což je 5.únor roku 623. V tento den se ale Venuše nacházela teprve 15 dnů před dolní konjunkcí. Chyby více než 20 dnů se při sledování oběhů této planety Mayové dopustit v žádném případě nemohli.

Druhé mayské datum (MD) 1 412 848 dnů na straně 31 D.K., které je výchozí pro připočítávání efemerid zatmění (M.Meinshausen 1913, C.E.Guthe 1921, H.Spinden 1930), jsme určili pomocí Böhmova přepočítávacího koeficientu 622 261 dnů jako skutečné datum slunečního zatmění, pozorovatelného v celé mayské oblasti. Došlo k tomu dne 29.října roku 859. Použitím Thompsonova korelačního koeficientu 584 284 dnů vyjde 7.listopad roku 755, kdy k žádnému zatmění nedošlo.

Z výše uvedeného rozboru je patrné, že přepočítávací koeficient 584 284 Goodman-Martínez-Thompsonovy korelace, používaný dosud k převodu mayských dat na náš kalendářní systém je chybný. I když připustíme, že se mayští atronomové při zjišťování dob synodickýh oběhů planet mohli o několik dnú zmýlit, u stanovení data zatmění Měsíce, nebo Slunce tuto chybu udělat nemohli o více než jeden den, poněvadž se jedná o úkazy časově velmi úzce omezené a k případnému vypočítanému zatmění by nedošlo. Z tohoto pohledu je tedy právě velmi důležité uvedené mayské datum 1 412 848 dnů z Drážďanského kodexu, které je výchozí pro připočítávání efemerid zatmění.

Nesprávnost Thompsonovy korelace jsme dokázali i na souvislostech historických a v návaznosti mayského kalendáře na pozdější datování Aztéků. Tyto skutečnosti jsou však předmětem našich dalších publikovaných studií.