Že prej
krásná ztráta…!
Tak to teda kecy –
Co já si tak pamatuju,
Tak to bolí, přeci!!!
Sedmnáctka na krku,
Děvče v plném
rozpuku.
Elle Ti říká:“ Je to príma“
Bolí to míň nežli rýma.
Diagnóza je všem jasná,
DEFLORACE však není
krásná
Jsem tu sama, plna
splínu,
Chci tři dávky aspirinu
A až budu v deliriu
Zapomenu na Tebe,
Stejně přijdu do nebe..
Potkala jsem kluka, co o
mě stál.
Nevim však čeho, čeho se bál.
Měl špeka
v ruce,
Vypadal cool,
Když ale promluvil,
Promluvil vůl..
Zběsilé myšlenky, plodí
se.
Dívky už bez obav, holí
se.
Něco teď drsnýho, hodí se.
Chlapec nic netušíc, doví
se.
Že děti už bez čápa, rodí
se.
I on zas potají, bojí se
Že zničené srdce zas,
zhojí se.
Pán a pani na poušti,
Své duše tu vypouští.
Jedna duše, druhá duše,
No konečně….! – splynutí!
…. Nikdo z nás však
netušil,
že umřeli pro žití….
Kostel z cihel
postaven,
Ježíš už je unaven,
Z osudů lidí co
chodí světem,
Všechno je zvláštní jak
si to pletem.
Myslíme na lásku –
pácháme zrady
Chceme mí svobodu-stavíme
hrady
Věříme v přátelství-bojujem
spolu
Sedíme u stolu a pijeme
kolu…
V létě zas na vodu,
Spát sama ve stanu,
Když vo
tom přemejšlim,
Vim, že Tě dostanu.
Tak teda na vodě,
Spim nahá ve stanu,
Nechám to náhodě – já –
Snad to dostanu…
Když chceš tam, tak chceš hned zpátky
Čteš můj dopis mezi řádky,
Slavíš život, bouchaj zátky
Drogy nejsou špatný látky,
Tak něvěř chlape na pohádky..
BEZ NAZVU
Co je slunce bez paprsků,
Co je dítě bez pamlsků
Co je víra bez boha
Co je londýn bez soha
Co je dáša bez havla
Co harapes bez madla
Co je škvarek bez sádla
Co je kotek bez mádla
Co je flaška bez zátky
Co je skřítek z pohádky
Na co je plář bez moře,
To ví ten pán nahoře….
Fakt už se netřesu z každýho
průseru,
Dyť já to unesu! I blbou nevěru,
I klidně Věru, dyť já to beru….
Hlavně se nedělej, že si fakt svatej,
Dyť i v těch nebesích pravidla platěj….
Myslím na lásku,
Složenou z pár oblázků,
Nevěřím na osud,
Něco mě strhává,
Jsem sama bezmocná
A občas ulhaná..
Jak těžký je poddat se osudu.
Další porce lásky,
Buď budu anebo nebudu…
Vítězem nad pocitem viny,
Teď už jen u mísy
Chrlím ze sebe splíny..
Už dlouho držím v těle splíny,
Už dlouho dlouho peru plíny,
Už dlouho přemlouvám se k tomu..
Už dlouho hledám cestu domu.
Je ráno
Je podzim
Je léto
Je noc
Nedýchám
Blouznim
To už je moc!!
Možná sem řekla
Víc než sem měla
Možná sem vypila
Víc než sem chtěla
Možná sem ospalá
Možná sem bdělá
Možná sem stydlivá
Možná sem smělá
Možná sem na hovno
Možná sem skvělá
Možná sem svoboda
Možná sem cela
Možná sem…
… co já vím?
Toť myšlenka celá…