| Metro je z hlediska pochopení japonského dopravního
systému nejvhodnější. Po jeho pochopení jsou ostatní
druhy dopravy zcela jednoduše zvládnutelné, protože
vychází ze stejného systému. K popisu jsem přiložil i několik obrázků pro snazší orientaci při vaší cestě (jeden vhodný obrázek je lepší, nežli celá kniha). |
![]() |
Na přiloženém obrázku je pohled na
panel linek metra v Nagoji. Na tomto příkladu je pomocí
výřezů naznačen systém platný nejen pro metro, ale
i pro vlak a autobus. Nad automaty vždy naleznete takovouto mapu. Na mapě je označena stanice na které se nalézáte. V tomto případě je to na spodním výřezu Nagojako (jak vidíte je to napsáno i latinkou, takže se není čeho obávat). Výchozí stanice se často označuje nějakým výrazným způsobem (barvou, velkou značkou apod.) a samozřejmě nemá cenový údaj. Od této stanice jsou nakresleny veškeré spoje, jenž jsou dosažitelné pomocí zde zakoupeného lístku. Takže vám zbývá jediná věc, a to podívat se do mapy, abyste zjistili, na kterou stanici se chcete dostat a vyhledat ji na panelu. Pod každým názvem stanice (nebo vedle) je uvedena částka kterou stojí lístek ze stanice v níž se nacházíte. Tuto částku si připravte a vložte do automatu pod tabulí. Nemáte-li přesnou hodnotu, nevadí. Vhoďte nejbližší vyšší (automaty berou i papírové bankovky a akceptovatelné mince a bankovky jsou navíc ještě vyjmenovány u vstupních otvorů). |
![]() |
Tyto vstupní otvory se nacházejí v šikmé
spodní části automatů. Bankovky se vsouvají do spodní
prohlubně (je to naznačeno šipkou). Vkládaná částka
se průběžně zobrazuje a kdykoliv je samozřejmě možné
zrušit vkládání stornovacím tlačítkem a celá již
vložená částka se vysype zpět. Kromě ukazatele vložené
částky se rozsvěcí tlačítka s částkami ktreré je
možné v daný okamžik zvolit, takže po dosažení (či
přesažení) zvolené hodnoty stisknete příslušné
tlačítko a automat vám opět ve spodní části vydá
lístek a vrátí případný přeplatek. Nyní již zbývá projít kontrolou lístků, kterou vydíte níže. Vložte do otvoru na hraně lístek (textem nahoru) a na konci si jej opět vemte (je označen). Obdobná procedura vás bude očekávat i na konci cesty při opouštění metra, pouze s tím rozdílem, že lístek již nevyjede. |
![]() |
Nyní zbývá ta nejtěžší část cesty - poznat kdy máte vystoupit. Není to tak těžké jak se zdá. Ve velkých městech je aktuální pozice zobrazována na světelném panelu stanic, dále je psána japonsky i latinkou na displejích nad průchozími dveřmi a je hlášena z reproduktorů a v nejhorším si stanice můžete počítat. Poslední možnost je však potřebná zpravidla pouze u malých místních vlakových spojů (něco jako našich lokálek), kde samozřejmě pouze hlásí stanice a je-li reproduktor jeden a ještě napůl nefunkční, tak je počítání zpravidla nejsnazší způsob v přeplněném vlaku (jinak se raději zeptejte průvodčího, či přímo požádejte, ať vás "vyhodí" ve vaší cílové stanici). Ale to je již k vlaku, který následuje. |
| Vlakové spoje se v podstatě od metra nijak neliší,
pouze přibývá větší rozsah sítě. Proto je běžné
používání stejného typu automatů na prodej lístků,
jako v předchozím případě. Takto se samoobslužně
prodávají lístky všem co cestují do blízkého okolí
(zpravidla nepřesahující sousední prefekturu). Je také
možné, že nenajdete přímý spoj do cílového bodu (i
když v něm je stanice vlaku). V takovém případě
patrně jde o místní spoj, který není přidružen k
dominantnímu uskupení majitelů železnic. Druhou možností
je, nepoužívanost spoje. Proto se podívejte do místního
průvodce (máte-li nějaký), zda do dotyčného místa
nevede přímý spoj (například autobusová linka),
nebo se zeptejte na informacích (ve větších městech
vystačíte s angličtinou). Do vzdálenějších míst je nutné si koupit lístek u přepážky (jako u nás). Je-li pro vás název špatně vyslovitelný (nebo se bojíte, že díky špatnému vyslovení byste mohli koupit lístek do jiného cílového bodu) napište si latinkou název podle mapy a pro jistotu ji můžete mít připravenou (kdybyste byli na něco dotázáni japonsky, aby nedošlo k nedorozumění). Je dobré se také dotázat na přestupové stanice a ty si vyhledat pro představu v mapě. Lístek pak užíváte stejně jako jeho menšího kolegu, až do cílové stanice. Rychlost vlaku není rozhodující pro cenu jízdenky (platíte za dopravu mezi zvolenými stanicemi, nikoli za rychlost a je tedy na vás, zda celou trasu urazíte rychlíkem či courákem). Problém je v tom, jak poznáte rychlík od couráku a ve které stanici staví rychlíky (vlaky v japonsku vypadají většinou stejně jako metro). Je-li na vlaku napsáno toto: |
| hlavně proto, abyste zbytečně neztráceli
čas cestou v nevhodném vlaku. Cestování Šinkansenem je stejné jako u ostatních vlaků (pouze jde o poněkud dražší cenovou skupinu, ale na druhé straně zase podstatně rychlejší). Pokud na to máte, lze jen doporučit, jelikož cesta s ním trvá stejně, jako když do téhož místa poletíte letadlem. Také díky jeho užívání na dlouhé vzdálenosti nebudete asi muset přesedat a lístek si jednoduše koupíte v automatu. Odpadnou vám tím veškeré starosti s orientací a nemusíte se bát, že v přeplněném vlaku neuvidíte na světelnou ceduli s názvem následující stanice. Cestování je velmi příjemné a pohodlné (pouze vaše peněženka bude mít zřejmě jiný úhel pohledu). |
![]() |
| Cestování autobusem má opět stejné schéma jako
předchozí metro a vlak, ale je tu jeden aspekt, který
věc poněkud komplikuje. Při pohledu do mapy je okamžitě
jasné kudy jezdí vlak, kde má stanice a jak se jmenují.
U metra je to obdobné jako u vlaku. Opět stačí mapa,
máte-li mapu města je na ní často i vyznačení linek
metra nebo samostatné schéma, případně obojí. Ale u
autobusu jste tak trochu odkázáni na vlastní orientační
a komunikační schopnosti. V zásadě je ale nutné si
uvědomit shodu s výše uvedeným a tak se prvně podívejte
na cedulku na zastávce. Jste-li na důležitém místě
máte vyhráno. Cedulka bude přehledně vypracována zřejmě
i s přepisem latinkou. Opět bude vaše stanice zvýrazněna
a u ostatních stanic bude uvedená hodnota lístku. Podívejte
se na koncovou stanici, podle ní poznáte autobus, do
kterého máte nastoupit (jako u nás bude mít tuto
stanici napsánu jako cílovou). Při nástupu do autobusu si vezměte lístek, který na vás vystrčí automat. To je odlišnost oproti metru a vlaku! Neplatíte při odběru lístku, ale při jeho vracení během vystupování. Lístek má označení té stanice, kde jste nastoupili a tak po vás bude automat ve předu u řidiče požadovat částku dle ujeté cesty (tu co jste viděli na cedulce). Průběh jízdy (názvy zastávek i cena) se zobrazují na světelné tabuli nad řidičem. Jedete-li v době, kdy jezdí málo lidí a chcete-li vystoupit na nedůležité zastávce, pak je třeba abyste užili tlačítka, jímž tuto skutečnost dáte řidiči navědomí (nechcete-li skončit na konečné). Na uklidnění mohu podotknout, že Japonci hojně užívají vlak, který tak plní i úlohu tramvají (proto jich v Japonsku mnoho nenajdete) a lze se tak dostat na většinu míst bez užití autobusu (zvláště se to týká turistických míst). Víhodné může být užití dálkových autobusů, protože s jejich pomocí můžete cestovat mezi odlehlými místy v noci (večer nastoupíte a ráno jste v cíli). Jejich cena bývá nižší nežli běžný vlak (a nesrovnatelně nižší nežli Šinkansen) a navíc ušetříte jeden nocleh, což se také může hodit. |
Z uvedeného je zřejmé, že cestování po Japonsku není nic složitého, jak se často uvádí v nejrůznějších průvodcích, evidentně neznalých věci. Nebojte se proto a směle se vydejte k Vašim cílům. Budete-li v Zemi vycházejícího slunce pobývat delší dobu, určitě začnete používat nejrůznější druhy permanentek a vícenásobných lístků (jako to ostatně děláte v Čechách).
Zpět na stránku Současnost a aktuality.
Zpět na stránku Japonsko.