Napsali
o nás
• Česká
biskupská konference
•
OLDIN – olomoucký arcidiecézní informátor
•
Nezbeda
•
Česká biskupská konference
Zpráva České
biskupské konference z 13. ledna 2006 (http://tisk.cirkev.cz/art/clanek.asp?id=7924)
Patnáctiletý Nezbeda
Martina
Jandlová
Křesťanský
zábavný měsíčník "Nezbeda", určený čtenářům ve věku
od 7 do 12 let, vstupuje letos do patnáctého roku své existence.
Brno/Zlín:
U zrodu časopisu stál v roce 1991 redaktor dětské rubriky tehdejšího
časopisu Velehrad Josef Janota, který na základě impulzu olomouckého
arcibiskupa Jana Graubnera začal připravovat projekt nového křesťanského
časopisu pro děti. Ke spolupráci přizval výtvarníka Vítězslava
Koutníka. Oba patřili ke zkušeným salesiánským spolupracovníkům, a
to velkou měrou přispělo k formování časopisu v salesiánském
duchu. Z mnoha navržených názvů se oběma autorům zalíbil nejvíce
"Nezbeda" jako symbol sympatického dareby, který však při svých
rošťárnách neztrácí upřímnost, čestnost a smysl pro kamarádství.
První číslo
"Nezbedy" vyšlo v lednu 1992. Časopis byl vydáván salesiánským
nakladatelstvím Portál.
Díky
velkorysosti dobrodince sídlila redakce ve svých počátcích zdarma ve
stavebních buňkách v Otrokovicích. Přesto byly začátky složité.
Koncem roku 1993 odešel z existenčních důvodů z místa šéfredaktora
Josef Janota a zůstal spolupracovat jen externě. Do redakce nastoupil
Leoš Hrdlička a funkci šéfredaktora převzal Vítězslav Koutník. V
tomto složení redakce pracuje doposud, externě přispívá šest
spolupracovníků.
V roce 1994
se redakce přestěhovala do Zlína, do budovy kláštera Regina, kterou
spravovali zlínští salesiáni. "Nezbeda" opustil
nakladatelství Portál a jeho tisk převzala tiskárna ve Zlíně. Právě
odtud se Nezbeda vydává na pouť k dětem po celé republice dodnes.
..zpět
na obsah
•
OLDIN
Zpráva z olomouckého
arcidiecézního informátoru – 1-2/2006
Patnáctiletý
Nezbeda
Rozhovor
připravil Ondřej Jakubíček
Křesťanský
zábavný měsíčník Nezbeda, určený čtenářům ve věku od 7 do 12
let, vstupuje letos do patnáctého roku své existence.
U
jeho zrodu stál v roce 1991 redaktor dětské rubriky tehdejšího časopisu
Velehrad Josef Janota z Otrokovic, který na základě impulzu tehdejšího
světícího biskupa olomouckého Jana Graubnera začal připravovat
projekt nového křesťanského časopisu pro děti. Ke spolupráci přizval
výtvarníka Vítězslava Koutníka, dnešního šéfredaktora časopisu.
Z mnoha navržených názvů se oběma autorům zalíbil nejvíce
“Nezbeda” jako symbol sympatického dareby, který však při svých
rošťárnách neztrácí upřímnost, čestnost a smysl pro kamarádství.
O
redakční práci v časopisu Nezbeda jsme hovořili s jeho
redaktorem Leošem Hrdličkou.
Letošní
rok vstupujete s Nezbedou do patnáctého ročníku. Konkurence časopisů
na trhu je velká. Jak je možné takovou dobu přežít?
Za
dobu existence Nezbedy vznikla řada dětských časopisů a také celá
řada z nich zanikla. Někteří si jistě vzpomenou například na
Kamaráda, Delfína nebo Flip. Tyto časopisy neměly až takové problémy
s penězi. Státní a jiné granty jim mohly pomoci žít bez vážnějších
finančních problémů. Nezbedovi za celou dobu existence nebyl nikdy udělen
žádný státní grant ani nebyly přiděleny nějaké dotace. Vše si
musíme sehnat sami. Dodnes existence časopisu je do značné míry závislá
na dobrovolné spolupráci a pomoci dobrodinců.
Jaké
jsou náklady na vydávání Nezbedy?
Asi
nejlépe by se to dalo dokumentovat na jednom výtisku. V roce 2005
byla jeho cena 15 Kč, z toho přímé náklady na tisk jsou 6,40 Kč
a poštovné je 6,20 Kč. Takže z jednoho časopisu zbývá 2,40 Kč
na režijní náklady (provoz redakce, nájem, telefon, mzdy, honoráře,
odvody do státní pokladny…). Ztráta za rok tedy činí přibližně
200 tisíc korun.
Kde
získáváte finanční prostředky na pokrytí této ztráty?
V první
řadě jsme omezili některé výdaje. Například distribuci si provádíme
kompletně sami, a to od roku 1995. Samotné balení vykonávají naši
rodinní příslušníci a kamarádi zcela zdarma. Naše dva platy se po
celou dobu výrazně nevalorizují. Oba redaktoři nemáme ani polovinu průměrné
mzdy v České republice. Na uživení rodiny to není také nic moc.
Peníze,
které potřebujeme, získáváme od různých dárců. Jednorázově také
přispívá salesiánská provincie a loni také Česká biskupská
konference.
Jak
se dá zvládat práce na vydávání časopisu ve dvou lidech?
Špatně.
Máme mezi sebe rozdělenou veškerou činnost. Už nezbývá čas na další
práce včetně marketingu. Nakonec to odnáší vždy naše rodiny. Potřebovali
bychom dalšího pracovníka, ale není ho už z čeho zaplatit.
Všiml
jsem si, že nemáte v časopise žádnou reklamu. Není to škoda? Tím
by se daly získat také nějaké finanční prostředky.
Poslední
placenou reklamu jsme měli v roce 1995. Dnes o zadání placené
reklamy v “dětském křesťanském časopise” není zájem. Pokud
ano, pak si zadavatelé diktují mnohdy pro nás nesplnitelné podmínky.
Konec konců také jedna reklama zabere 1/28 obsahu časopisu.
Jste
křesťanský časopis pro děti. Jak se to projevuje v obsahu časopisu?
Nezbeda
by měl být vždy takový, aby čtenářům v žádném případě
“neublížil”. Naopak. Svým obsahem by měl povzbudit. Takže například
povídky i příběhy mají vždy nějaké mravní ponaučení. Dále se věnujeme
událostem v liturgickém roce (Vánoce, Velikonoce, různé svátky).
Také komiksové příběhy, bez kterých to už dnes nejde, jsou věnovány
postavám význačných osobností a světců, kteří nám i dnes mají
co říci.
V současné
době má Nezbeda konkurenci v Duze a Tarsiciovi a časopisu pro dívky
IN!.
Není
to konkurence. Duha je katechetický časopis, Tarsicius je zaměřen na
ministranty a IN! je časopis věnovaný ryze dívčím problémům a také
je určen starším čtenářkám. My svým zaměřením zůstáváme stále
takoví, jak to uvádíme v podtitulu: zábavný křesťanský měsíčník
pro děti. Zábava by tedy měla být alespoň trochu poučná a vždy
vkusná a slušná.
Na
trhu jsou jiné časopisy pro mladé, po kterých nejeden kluk či děvče
alespoň “tajně” sáhne. Namátkou jen mohu připomenout, že taková
Dívka nebo Bravo mají hodně daleko do křesťanského vnímání světa
a také míra vkusu některých článků je velmi nízká. Tento typ časopisů
čte mnoho dětí z křesťanských rodin. To souvisí ve velké míře
s výchovou v rodinách. Pro nás to znamená, že musíme udělat
takový časopis, který sice nikdy nemůže konkurovat, ale zaujme svou
skladbou, přílohami, provedením, barevností… Děti se nesmí stydět
si jej vytáhnout ve škole před spolužáky.
Někteří
lidé se ptají, jestli má Nezbeda imprimatur (církevní schválení) a
zda je tedy vhodný pro křesťanskou mládež.
Nejsme
věroučný časopis a ani teologický časopis. Pravdou zůstává, že
vydavatelem do doku 2004 byla Salesiánská provincie v Praze a od
roku 2004 je zřizovatelem firmy Nezbeda,
s. r.o. Na vydávání časopisu má také zájem náš olomoucký
arcibiskup Jan Graubner. On je také tím, který v roce 1991 dal
podnět k vydávání dětského křesťanského periodika.
Jaké
jsou vaše plány do budoucna?
Udržet
se. V současné době máme náklad osm tisíc kusů. Časopis je
distribuován po celé České republice. Oslovit a získat takové množství
čtenářů není dnes jednoduché. I když se dnes můžeme opírat o téměř
patnáctiletou tradici, přesto máme stále potíže se získáváním
nových čtenářů, jejichž věk se pohybuje okolo osmi až dvanácti
lety. Rychle nám “stárnou” a je potřeba každý rok sehnat alespoň
500 nových čtenářů. Snažíme se proto oslovovat také duchovní správce
farností a dnes zejména katechety, kteří mají k dětem nejblíže.
Toto
jsou pragmatické důvody. Skutečností zůstává, že vydávání
Nezbedy má stále smysl a je i dnes v přemíře tiskovin potřebné.
Může pomoci formovat mladého čtenáře v dobrého křesťana i občana
naší společnosti.
Co
se týká obsahu, máme dnes již mnoho spolupracovníků, kteří se
dobrovolně podílejí na přípravě, a také pravidelné autory a
dopisovatele. I přes to vždy uvítáme nové ochotné pomocníky na všech
úrovních (distribuce, shánění prostředků, zprostředkování
kontaktů s lidmi…). Nevyhýbáme se také spolupráci s jinými
periodiky.
..zpět
na obsah
•
Nezbeda
Rozhovor s šéfredaktorem
časopisu – 4/2006
Patnácté
narozeniny
Rozhovor připravila
Martina Jandlová
Jak by asi
vypadaly pořádné reklamní titulky při oslavě nějakého radostného
výročí, kterým 15. narozeniny časopisu Nezbeda bezesporu jsou? Zkuste
vymýšlet. Třeba:
Nejlepším
přítelem člověka není pes, ale Nezbeda!
Nezbeda
pronikl do Evropy dříve než Česko do Unie
Na
dovolenou jedině s Nezbedou
A
mohli bychom určitě ještě dlouho pokračovat. Vždyť časopis, který
držíte v ruce, už je starší než mnozí z vás čtenářů. Je to
tak, letos už dostal “občanku”. Chcete vědět, jak to tenkrát všechno
začalo? Tak teď je na to ta správná chvíle. A kdo jiný by mohl
zavzpomínat a vyprávět, než jeden z Nezbedových “tatínků”, jeho
současný šéfredaktor Vítězslav Koutník.
Vzpomínáš
si, jak to tenkrát začalo? Zavolal ti Josef Janota a...
A dali jsme
si schůzku u nich doma. Tam jsem se teprve dozvěděl, o co vlastně jde.
A okamžitě jsem na spolupráci v dětském časopise přikývl. Pokud
totiž v něčem “jel” Joe Janota, stálo to vždycky za to. On
si vzal na starost textovou část, já výtvarnou. Protože v Čechách
žádný takový časopis nebyl a my přesně nevěděli, jak má vypadat,
snažili jsme se sehnat veškerý dostupný křesťanský tisk pro děti
ze západních oblastí Evropy. Po čase jsme měli v ruce dětské časopisy
z Německa, Itálie, Švýcarska, Francie, Velké Británie a dokonce
i z Norska. Trochu se nám z toho zatočila hlava, protože ty časopisy
už tenkrát vypadaly tak, jako Nezbeda dnes. Dokonalý tisk, křídový
papír, všechny stránky barevné atd. A tak u Janotů v obýváku přišlo
na svět první číslo Nezbeda, jehož titulní stránku jsme připomněli
v letošním únorovém čísle.
Kdyby
ses mohl znovu rozhodnout, volil bys stejně?
Určitě. Je
to činnost, která mě baví. Můj koníček – kreslení, se mi stal
dokonce zaměstnáním. I když práce je dnes mnohem více. Ke
kreslení se přidalo ještě psaní článků, vyřizování
korespondence, distribuce časopisu, vedení agendy předplatitelů, občas
nějaké besedy nebo přednášky...
A
napadlo tě někdy, že budeš šéfredaktorem časopisu, který má tisíce
čtenářů po celé republice?
Ani ve snu.
Kdyby záleželo jen na mně, možná bych byl stále stavebním
technikem, což je mé původní povolání. Ale tam “nahoře” jsou
cestičky, po kterých si nás Všemohoucí vede. Teprve teď s odstupem
času si uvědomuji, jak vzájemně nesouvisející události zapříčinily,
že dnes dělám to, co dělám.
Aby
se něco povedlo, musí mít člověk také štěstí. Co bylo rozhodující
pro Nezbedu?
Nevím,
jestli se tomu dá říct štěstí. Spíš bych řekl, že jsme vše prožívali
podle úsloví: “Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže!” Snažili
jsme se dělat maximum a Pán Bůh nám žehnal. A taky v té době hodně
pomohlo, že v České republice podobný časopis ještě
neexistoval, takže jsme nemuseli “bojovat” s žádnou konkurencí.
Co
považuješ za Nezbedův největší úspěch?
Že si drží
tak dlouho oblibu mezi čtenáři, že se “dožil” patnáctých
narozenin. A potom i takové malé zadostiučinění. Titulní strana z lednového
čísla Nezbedy roku 1995 se tak líbila Italům, že nás požádali o
svolení a otiskli ji o rok později jako titulní stranu svého časopisu.
To nám v redakci “oživilo pýchu”, neboť Nezbeda pronikl do Evropy
dřív než Česko do Unie.
Jaké
zásady se v redakci držíte?
Musíme mít
stále na paměti, že časopis je pro děti, a nesklouznout k dospělosti.
Ale to mi nedělá potíže, protože manželka mi co chvíli říká, “že
mě na blbiny užije, že jsem pořád jako malý kluk”. Další naší
snahou je, aby byl obsahově pestrý, aby si tam každý čtenář našel
to svoje.
Nezbeda
by nebyl tím, čím je, bez tvých nezaměnitelných ilustrací a veselých
postaviček. Kterého výtvarníka máš nejraději jako čtenář ty?
Už v dobách
dětství jsem obdivoval kresby Františka Buriana, doprovázely většinu
mých oblíbených dobrodružných knih. A jeho obrázky mám rád dodnes.
Ale líbí se mi i řada dalších ilustrátorů.
Co
kromě něj rád čteš? A jaký časopis provázel tvé dětství?
Čtu převážně
zajímavosti a fakta, která se dají použít v časopise a která
rozšiřují obecný rozhled. Víceméně pracovně mám co chvíli v rukou
Bibli. A k ní samozřejmě biblický slovník a různé
encyklopedie. Ve chvílích klidu a relaxace (těch je čím dál míň)
si občas “střihnu” nějakou detektivku, případně knížku s historickou
nebo válečnou tématikou.
A v dětství?
Coby školák jsem četl časopis Pionýr, později přejmenovaný na Větrník.
Občas jsem si ještě koupil Ohníček nebo ABC. Nezapomenutelné chvíle
pro mě byly, když jsem se dostal k některému svázanému ročníku poválečného
časopisu Vpřed či Junák.
Je
těžší dílo začínat nebo v něm pokračovat?
V začátcích
nás provázela nejistota, jestli si Nezbeda získá dostatek příznivců
a jak obstojí mezi jinými dětskými časopisy, které u nás už tenkrát
měly tradici.
Teď zase žijeme
v nejistotě, jak dlouho budeme schopni časopis vydávat. Každý rok řešíme
problém s nedostatkem peněz. Mnohokrát se během těch patnácti
let stalo, že jsme si říkali: “Je to dobré, pro letošní rok snad
vyjdeme.” A pak “bum” – zdražili třeba poštovné (v průběhu
existence Nezbedy se to stalo už několikrát). Dnes to dokonce došlo
tak daleko, že poštovné je dražší než samotná výroba časopisu. A
tak, přestože hospodaříme jako strýček Skrblík, stejně býváme v říjnu
na dně. Abychom maximálně ušetřili, snažíme se všechno v redakci
dělat sami. Od prvního písmena v časopisu až do nabalení všech
zásilek a odvezení balíků na poštu. Pán Bůh zaplať všem těm dobrým
lidem a brigádníkům, kteří nám nezištně pomáhali a pomáhají.
Co
bys jako tatínek popřál Nezbedovi k jeho patnáctým narozeninám?
Nezbedovi
bych popřál, aby ho v roce 2021 “nelovily” děti ze zaprášených kufrů
na půdách, aby ho nenacházely jen po náhodných generálních úklidech
knihoven a domácností v balíčcích do sběru a nechodily za rodiči
s otázkou: “Co je to za časopis?”
Přál bych
si, aby naopak – alespoň v takovém nákladu jako nyní –
obveseloval děti i při svých třicátých narozeninách.
..zpět
na obsah