Interview zaznamenaný na této stránce má význam i mimo Buddhovo učení.
Nangi
Následující je převzato ze stránek www.volny.cz/buddha_czech
Bhikkhuní Vajirá: Ctihodný pane, několik většinou pokročilých meditujících ti v nedávné době písemně kladlo otázky, které se týkají dosažení nejvyšších plodů meditace. K těmto tématům se též vyjádřilo několik tvých žáků. Seřaď prosím ta témata, tedy ty otázky a tvé odpovědi dle vlastní úvahy. Ráda ti pomůžu výslednou diskusi editovat. Na začátek vysvětli prosím kritéria, podle nichž se pozná, zda je někdo ariya-puggala, zda je tedy, česky řečeno, ušlechtilá osoba, která prožila Nibbánu a která také podle toho žije.
Áyukusala Thera: Hlavním kritériem je, že ušlechtilá osoba nemá pochyb o tom, že prožila to nejjemnější štěstí, které Buddha označil pojmem Nibbána. Takováto osobní jistota nepřítomnosti pochyb je výsledkem vlastního přezkoumání ve třech oblastech: za prvé v oblasti prožívání má ariya-puggala jasnou vzpomínku na klid a smířenost po odvrácení se od všech aspektů světa, za druhé v oblasti vědění má jasno o postupu dosažení toho klidu a o zbavení se bludných názorů, za třetí v oblasti jednání si během rozumné doby, to znamená během aspoň jednoho roku, ověří, že už nedokáže udělat něco, čeho ušlechtilá osoba není schopna. Navrhuji dál užívat pro ušlechtilou osobu krátké označení ariya.
Nangí: Co když si někdo namlouvá, že prožil Nibbánu, ale byl to jen prožitek klidu a míru, anebo nějaký neobvyklý mystický stav? Stává se to?
AT: Ano, něco takového se stává poměrně často. Právě proto se dělá přešetření průběhu té meditace, která vedla k tomu, domnělému či pravému, prožitku Nibbány. Nejdůležitější přitom je zjistit, co předcházelo vstupu do Nibbány a jak se po tom prožitku změnil prožitkový postoj k sobě a ke světu. Tady nejde o postoj názorový nebo o proklamace přesvědčení. Hlavní je ale to, že ariya ví, co prožitku Nibbány předcházelo a zaujímá k tomu všemu postoj velmi střízlivý.
NG: Co bývá důvodem, že si někdo namlouvá, že prožil Nibbánu?
AT: Nejčastěji je to opravdová touha dosáhnout toho nejvyššího cíle. Chci zdůraznit, že se v takovém případě ta osoba pak většinou zcela poctivě podvádí. Někdy však ten člověk jedná pod tlakem vypočítavých zájmů, takzvaných vested interests, osob s ní spřízněných, tedy za účelem prosazení něčeho, co se dá označit jako politikaření.
NG: Ctihodný pane, dej několik příkladů osob, které si namlouvaly, že prožily Nibbánu.
AT: Popíšu jen zhruba, v čem se některé ty osoby pohybovaly. Ale nebude jistě vadit, když se v tom někdo pozná. Minulý rok rozesílal jeden meditující zprávy, že dosáhl vstupu do proudu, přičemž se dožadoval potvrzení od různých učitelů. Vedoucí jeho lokální skupiny, která byla učitelkou a zároveň organisátorkou meditačních kurzů, mu to potvrdila zcela zřejmě z politických důvodů. Ostatní laičtí učitelé tradice Áyukusala se snažili s ním rozebrat jeho postup meditace, načež mu sdělili, že se u něj jedná o divoké zážitky spojené s poněkud ujetými představami. To onoho domněle osvíceného rozzuřilo. No ale mnich, pod jehož vedením onen člověk meditoval, se zachoval kompetentně: ani mu to nevyvracel, ani mu to nepotvrdil, jen ho nabádal, aby dále pracoval na čištění mysli.
NG: Stalo se takové namlouvání si pokroku i nějaké ženě?
AT: Ano, několika. Vím o dvou ženách, které si tu záležitost dosud nedokázaly vyjasnit a obě veřejně vystupují jako učitelky meditace. O těch zde ale nechci hovořit. Zmíním však jednu další, jejíž příběh může být poučný. Navíc se jedná o ženu, která opakovaně vnáší konflikt mezi ženou a mužem do otázek Dhammy a meditace, jakož i do věcí spojených s psychoterapií. Asi tak po týdnu meditace na zásedu Pod Hrbom mi v individuálním pohovoru řekla, že se nechce snažit o žádný postup v meditaci vhledu, nýbrž chce, abych jí pomohl znova prožít Nibbánu, kterou prožila na loňském zásedu. Byl jsem jejím výrokem překvapen a jako pokus o řešení jsem s ní podrobně probral postup i její loňské meditace, načež jsme dospěli k závěru, že se nejednalo o prožitek Nibbány, nýbrž o zklidnění mysli v souvislosti s poruchami vhledu, jež se nazývají vipassaná-upakkilesa. V následujících pohovorech se stavěla pasivně a před ukončením zásedu mi řekla, že mne už vůbec nebrala jako svého učitele, že celou dobu má někoho jiného jako učitelku a že si rozumějí mezi sebou jako ženami, které mne jakožto muže odmítají. Ta její takzvaně jiná učitelka mi však tuto verzi nepotvrdila. Zajímavé je snad ještě zmínit, že tato otázka konfliktu a odmítnutí pokračovala v oblastech každodenního života a profese jakousi pomstou, při níž pak ona žena prosadila, že nesmím být přítomen při diplomování satiterapeutů, jejichž trenérkou byla. Jak na tom ona ale je teď se svým pokrokem v meditaci, to mi není známo.
Sukhí: Není nebezpečné, ctihodný pane, že taková osoba dále vede výcvik vámi vytvořené satiterapie, v níž je přece důležité přímé a kongruentní jednání a komunikování mezi terapeutem a klientem, případně učitelem a žákem?
AT: Samozřejmě tu je nebezpečí, že tak neupřímná terapeutka poškodí své klienty. To je ale v odborných kruzích často diskutovaná tématika iatrogenního poškození. Vážím si tvého rozhodnutí, milá Sukhí, nepřihlásit se do satiterapeutického výcviku právě z těchto důvodů.
SU: Jak si ale, ctihodný pane, vysvětlujete, že takovým lidem jejich jednání nepřijde v rozporu s tím, co se od vás naučili a co sami dále učí a veřejně zastupují, když se hlásí k satiterapii a k tradici Áyukusala?
AT: Zmíněná satiterapeutka není jediná, kdo takto rozporuplně žije a jedná. Ty rozpory si lidé sami před sebou zakrývají různými mechanismy vytěsňování, které jsou v psychologii analyzovány v rámci kognitivní disonance. Jako motivace je za tím většinou jakási krátkozraká snaha urvat co se dá a používat to pro vlastní profit. Tibetský mistr Čogyam Trungpa tento postoj nazýval spirituální materialismus. Česky bych to nazval spirituální hrabivost. A tato hrabivost je též jedním z důvodů namlouvání si, na které se už předtím ptala Nangí.
Yasa: Je možné prožívání meditačního pokroku nějak nahromadit? Dá se meditace jako úkol vyřídit? Jako mnich jsem na Srí Lance meditoval na element země v lesním klášteře Tapovane. Již dříve jsem se věnoval té samé meditaci v rámci kurzu Dibba-Vihára. Vždy mi sice zůstávají získané dovednosti, s pokrokem meditačního prožívání ale začínám při každém novém zásedu znova. V Tapovane seděl tehdy mnich, který svůj zásed meditace vipassaná na asi 6 týdnů přerušil, aby nám novým sámanerům pomohl zařídit viza. Po tom přerušení si znova sedl pro meditaci a když uběhly asi tři nebo čtyři dny tak meditaci ukončil a prohlásil, že dosáhl uskutečnění první stezky a jejího plodu. Vy jste mu, Bhante, prý jeho dosažení potvrdil. Je něco takového možné?
AT: No, to je těžko možné. Za prvé chci opětovně zdůraznit, že jsem nikomu — a to ani na Srí Lance, ani v Česku, ani jinde — žádné dosažení Nibbány nikdy nepotvrdil. Když mi někdo přišel vyprávět o svém úspěchu v meditaci, tak jsem vždy udělal dvě věci: jednak jsem s ním sdílel radost ve smyslu muditá, jednak jsem s ním probral postup jeho meditace a jeho prožívání ve smyslu yoniso-manasikára. A to samé jsem udělal též, když mi tebou zmiňovaný mnich přišel říci o svém domnělém dosažení první stezky; o tom, že by dosáhl stezku druhou nikdy řeč nebyla. S tímto mnichem jsem měl už před léty potíže jak probrat jeho domnělou dovednost jhány, protože nikdy nedokázal svá tvrzení podpořit rozumným popsáním toho, co se v jeho meditaci děje. Snažil jsem se ho učit potřebnou terminologii, daroval jsem mu knihu Visuddhi-Magga a půjčil mu k tomu také knihu Mahási Sayadaw: Pokrok v pěstování vhledu — kterou mi ostatně dosud nevrátil…
YA: Ptám se tedy konkrétně, zda je možno dosáhnout uskutečnění stezky v meditaci kratší než je těch sedm dní, o kterých jako o minimu mluví Buddha v závěru Satipatthána-Sutty?
AT: To zpravidla možné není, protože změny prožívání spojené se zráním jednotlivých stupňů vhledu potřebují delší dobu ničím nerušeného meditačního pobývání.
BV: Měli jsme případ mnicha, který ačkoliv je přesvědčen, že uskutečnil Nibbánu a je tedy ariya, nedokáže technicky popsat postup meditačního rozvíjení stupňů vhledu a neumí vstupovat do prožitku lokuttara-jhána, neboli meditačního dosahování plodu. Ty jsi, Bhante nezpochybnil jeho přesvědčení, přičemž jsi uvedl Buddhovo rozlišování typů ušlechtilých osob. K tomuto tématu jste pak ty a ctihodný Hitakusala spolu vypracovali tabulku typů ušlechtilých osob, ve které je znázorněno, že jsou i takoví ariyové, jednak kteří znají jen stezku magga a nikoliv ale plod phala, jednak kteří nedosáhli prožitku Nibbány jako výsledku meditace. Jak je to s časovou dimenzí při uskutečnění Nibbány někým, kdo není káya-sakkhí na základě dosažení Nibbány prostřednictvím meditačního pokroku, nýbrž je díky propustnosti své mysli saddhá-anusárí, nebo díky své moudrosti dhamma-anusárí?
AT: Ušlechtilé osoby, ariyové, kteří dosáhnou prožitku Nibbány buďto jako vjemově propustný saddhá-anusárí, anebo jako moudrý dhamma-anusárí, získávají tuto prožitkovou jistotu jakožto vyvrcholení svého po léta nepřerušeného svatého života. Ve svém svatém životě sice technicky neprovádějí postupy vipassaná, avšak díky úplné všímavosti sammá-sati v každodenním životě a díky plnému uskutečnění ostatních šesti členů Ariya-atthangika-magga uskutečňují prožitek Nibbány jakožto sammá-samádhi. Takže časové nároky jsou u těchto áriyů zpravidla mnohem vyšší než je tomu u těch, kdo postupují prostřednictvím meditačního pokroku.
BV: Lze tedy praxi takovéto ušlechtilé osoby zařadit v matici Yuganaddha-Sutty do typu sukkha-vipassaná? Jsou i zde splněny požadavky čitta-visuddhi a ditthi-visuddhi, které implikují, že ta osoba umí prožívat skutečnost bez ztrácení se do myšlení či názorů? Jsou taktéž splněný požadavky Rathopama-Sutty nevytvářet si představy na-nimitta-gáhí a výmysly na-anuvyaňjaná-gáhí?
AT: Ano, všechny tyto tři matice zde platí. Přestože ve smyslu vipassana-pubbangama-samatha tato osoba neprochází stupni vipassaná-ňána v návaznosti na meditaci ána-apána-sati, nýbrž používá matici čtyř podkladů všímavosti satipatthána při zaznamenávání událostí každodenního života. Výsledný prožitek Nibbány je však prožitkem lokuttara-jhány a je tudíž označen jako samathá.
BV: To jsme se zatím věnovali hlavně tomu prvnímu kritériu jasné vzpomínky na klid a smířenost po odvrácení se od světa. Kromě oblasti prožívání jsou tu ale též kritéria vědění a jednání. U toho Hitou zmíněného mnicha jsou tato dvě kritéria zřejmě důležitější než to první kritérium meditačně dosaženého prožitku.
AT: Ano, ale i u něj je nutná prožitková jistota.
BV: A co onen Yasou zmíněný mnich a ty dvě ženy, na které se ptala Nangí?
AT: Pokud zcela poctivě podvádějí sami sebe a jsou přesvědčení, že to, co prožili, opravdu byla Nibbána, tak je u nich nutné přešetřit jejich vědění ve smyslu čtyř patisambhidá-ňána tak, jak jsme to probírali v rozhovoru o Buddhovském vědění s Hitou.
BV: Ano, tam to Hitakusala shrnul těmi slovy, že jsou pro pochopení meditačního prožívání nutné ty první dvě Buddhovské znalosti, attha-patisambhida ňána a dhamma-patisambhida ňána. To pronikavé vědění o souvislostech významů, to je ta attha-patisambhida ňána, a pronikavé vědění o souvislosti, respektive o rozlišení jevů dhamma-patisambhida ňána. To druhé, které je v pokročilé meditaci prožíváno jako dhamma-vičaya, má vztah ke třetí Buddhovské znalosti nirutti-patisambhida ňána. A dále tam říká, že poslední z těch znalostí které recitujeme, a kterou i končí matice čtrnácti Buddhových znalostí je anávarana ňána. Její význam si pamatuji jako vědění jak odstraňovat překážky …a k tomu mě napadlo, že když jsme se tu zabývali prožíváním a věděním, tak ta poslední vědomost Buddhy anávarana ňána se zrovna hodí k jednání. Tím je pak ta triáda prožívání – vědění – jednání i tady kompletní.
AT: Ano, ale i jednání lze reflektovat jen do té míry, do jaké je zaznamenáno v osobním vědění toho, kdo si chce přešetřit, zda je opravdu ariya. A to může potřebovat delší dobu; jak jsem již zmínil, minimálně rok. Buddhovské znalosti jsou předpokladem u toho, kdo chce dané osobě pomoci s přešetřením jejího vědění. Avšak ta osoba sama musí získat minimum vědění, které je v jejím případě zapotřebí, což je subjektivní a individuálně rozdílné. Zato ale jednání lze reflektovat intersubjektivně.
BV: V čem spočívá to pro přešetření realizace ariya-puggala požadované vědění kromě toho, že ta osoba ví o tom, jaké bylo její jednání?
AT: Je za prvé nutné vědění o tom, jak došlo k dosažení Nibbány. I ten nejhloupější mnich musí vědět co se událo před jeho spočinutím v tom nejvyšším klidu a smíření, jako tomu bylo u mnicha, kterého Buddha nechal žmoulat v rukou bílý kapesník a dívat se na vycházející sluníčko. Osoba, která absolvovala základní vzdělání dle dnešních kritérií, by měla umět popsat události své meditace, které jsou spokojené jako čistý kapesník, jejich ušmudlané výsledky či jejich pomíjivost, jakož i to, pro dosažení Nibbány nejdůležitější, vědění o jejich nežádoucnosti a možnosti odvrátit se.
BV: Jednoduše řečeno, mělo by tam být to vědění, které se v tradici Áyukusala denně recituje v závěru Girimánanda-Sutty.
AT: Ano, přesně tak. Nebo také to vědění, jež je obsaženo v knize Mahási Sayadaw: Pokrok v pěstování vhledu, které je rovněž obsahem posledního přednesu na intensivních zásedech tradice Áyukusala.
SU: Je možné, aby člověk, který je ariya-puggala pomlouval a zostuzoval svého učitele? Je možné, aby vnášel rozkol do společenství sanghy? Takto přece nedávno jednali někteří vaši žáci, ctihodný pane, o kterých je mnoho českých buddhistů přesvědčeno, že dosáhly prožitku Nibbány.
AT: To možné není. Lidé, kteří něco takového udělají, tak tím právě dokazují, že nedosáhly kvalit ušlechtilé osoby. Ze sedmi žen a dvaceti osmi mužů, kteří prošli monastickým tréninkem v tradici Áyukusala jsou to jen tři ženy a jen čtyři muži, kteří takto darebně jednají. Člověk, který vnáší rozkol do sanghy a zostuzuje Buddhu nebo své učitele, rozhodně není ariya.
SU: Jaké to bude mít pro ně osobní důsledky?
AT: Pokud to udělá mnich s vyšší ordinací bhikkhu-upasampadá, tak přestává být mnichem. V případě sámanerů, tedy noviců nebo novicek, to lze napravit omluvou a polepšením se pod vedením učitele. V každém případě si ale takoví rozvraceči a pomlouvači blokují možnosti meditačního postupu. To platí i pro laické meditující.
NG: A co kdyby ta osoba útočící na svého učitele to sama nepovažovala ani za pomlouvání a rozvracení, ale chtěla ho šířením obviňujících tvrzení potrestat a znemožnit?
AT: No, to by pak bylo dost šílené počínání. K čemu by to mělo být dobré?
NG: Vždyť právě toto ale přece dělají tři bývalé mnišky a tři bývalí mniši Áyukusala a jsou v tom podporováni několika dalšími osobami, mezi nimiž jsou i čtyři laičtí učitelé meditace, které jsi, ctihodný pane, jako skupinu označil jejich počátečními slabikami HaKaKeNe. Proč to asi dělají? Komu to může k čemu pomoci? Dá se věřit, jejich tvrzení, že jim jde o čistotu Buddhovy nauky?
AT: To by se jim dalo věřit asi tolik, kolik se dalo věřit Hitlerovým nacistům, že jim jde o čistotu lidské rasy ariyů. Už tenkrát byl ten pojem ariya zneužit. Nejen ušlechtilé osoby ve smyslu buddhistickém, nýbrž každý rozumný člověk chápe, že poškozováním a znemožňováním nelze nikoho polepšit a nic napravit. Jen nenávistí zaslepení fanatici nebo hloupí fundamentalisti mohou používat pomlouvání, poškozování a rozvracení jako prostředky k dosažení svých cílů. To by ušlechtilé osoby nikdy neudělaly. Navíc se ti bývalí mniši Kovařík, Skála a Honzík nezastavili ani před krádežemi. A ty bývalé mnišky jednaly podobně bez zábran, tak jako jejich vůdkyně Muchová, která sice vrátila jistou peněžní částku, aby nahradila škody, jež způsobila tradici Áyukusala, brzy pokračovala ale v poškozování. Kdo takto jedná, nemůže být ušlechtilá osoba ariya-puggala.
NG: Které způsoby jednání se nemohou vyskytnout u ušlechtilé osoby?
AT: Ve své promluvě Ratana-Sutta říká Buddha, že žádný ariya nemůže udělat šest zlých činů, mezi nimiž je poškození učitele a sanghy. A jakmile dosáhl druhé nebo třetí stezky, není schopen žádných činů motivovaných hrubou chtivostí nebo nenávistí, takže krádeže a pomluvy jsou vyloučeny. Ariya má jasno o tom, že každá bytost je dědicem svých činů, to jsou zákony kamma-vipáka, které mnoha způsoby vysvětlil Buddha. Takže ariya by se nikdy nezúčastnil onoho jednání bývalých učitelů a mnichů, které mělo zcela zřejmě za účel nadělat co nejvíce škod na co nejvíce místech.
SU: Neškodí tímto způsobem jednání hlavně sobě?
AT: Samozřejmě, že každý tím, že chce někoho poškodit, škodí především sám sobě. Škůdci buddhismu jako HaKaKeNe či ony zvrhlé bývalé mnišky však škodí i mnoha dalším lidem, které ohlupují.
NG: Bhante, můžeš krátce shrnout, co ti škůdci dělají z hlediska Dhammy škodlivého?
AT: Tak za prvé Karel Hájek dlouho připravoval útok na svého učitele pod záminkou potrestat ho za to, jak sám napsal, co je „způsob výuky mnišek, se kterým nesouhlasím“. Nikdy se ale se svým učitelem o tomto způsobu výuky nebavil. Svůj útok postavil na strategii, kterou jeho žena Helena Hájková úspěšně použila, když si v roce 2002 vydupala, že tvůrce satiterapie nesmí být přítomen diplomování satiterapeutů, které trénovala. Jako novum ale použil záminku trýznění mnišek, které tenkrát ještě neexistovaly. Takže škodlivé bylo za prvé to zákeřné připravování útoku namísto férové diskuse toho „způsobu výuky“, jenž byl dodatečně užit jako záminka. Za druhé bylo škodlivé zneužití pozice laického učitele a satiterapeuta k tomu, co bylo pak vzorem pro škodlivé jednání dalších osob. Za třetí ti škůdci buddhismu udělali blázna z jedné bývalé mnišky, která veřejnost nejprve seznámila s tím jak je spokojená se způsobem výuky mnišek Áyukusala, načež ze sebe o půl roku později nechala udělat oběť údajného trýznění…
NG: Bhante, dovol, abych tě tu přerušila a vložila dvě doplňující otázky: Za prvé, je to v pořádku, že používáš plná jména škůdců? Za druhé, jak seznámila ona mniška se svou spokojeností veřejnost?
AT: To je v pořádku, protože o nich neříkám nic nedoloženého — na rozdíl od nich, kteří šířili na stovky adres nedoložená podezření o svém učiteli. A jak ta mniška seznámila veřejnost? Ona mniška, tehdy ještě ctihodná sámanerí Čírá transkribovala a editovala svůj rozhovor s učitelem o své výuce ze dne 13. ledna 2005. Tento rozhovor byl jakousi její závěrečnou prací a je dostupný na internetu (www.ayukusala.org). Po tomto dokončení třetí fáze výcviku se Čírá věnovala meditaci v centru pro sinhálské mnišky, odkud napsala děkovný dopis svému učiteli, jenž je rovněž dostupný na internetu. Svého učitele pak už jen krátce navštívila pro reflektující pohovor k ukončení svého výcviku; záznam tohoto velmi detailního pohovoru není však veřejně dostupný. Před odletem na začátku května pobývala Číra nějakou dobu ve společnosti Hany Muchové, tehdy ještě sámanerí Vimokkhy. Během této doby jí Muchová zřejmě začala vymývat mozek a namlouvat, že v jejím výcviku bylo sexuální trýznění. Číře se tehdy začaly dělat vředy po celém těle a musela být opakovaně operována. Rovněž z její mysli hnisaly nepěkné věci, o kterých jsme se dozvěděli až po půl roce. V den svého odletu ze Srí Lanky se ctihodná Číra svému učiteli ještě přišla rituálně poklonit, požádat ho o prominutí jakýchkoliv nepravostí, které kdy provedla, a nechala se pak na jeho náklady odvézt na letiště. Po příletu do Prahy poslala bývalá Čírá krátké sdělení učiteli, že je „v pořádku“. V Praze z ní pak ale takzvané psychoterapeutky Jitka Vodňanská a Helena Hájková postupně udělaly oběť trýznění a zveřejnili jim důvěrně sdělené informace o jejím intimním životě. V tomto poškozování pak pokračovali ti Hájkem hecovaní učitelé meditace HaKaKeNe a Muchovou svedení mniši.
NG: Bhante, jak by měli ti škůdci jednat, aby si nezasloužili být označeni jako škůdci?
AT: Za prvé měli přímo konfrontovat toho, koho označili za trýznitele, a nechat k němu promluvit jeho domnělé oběti o tom, čím byly poškozeny. Za druhé měli kontaktovat mnišské učitele dosud neinstruovaných nových mnichů a nesvádět je k nemnišské účasti na orgiích nenávisti a poškozování jejich starého učitele a buddhismu všeobecně. Za třetí měli nejprve vyjasnit, co se komu stalo a co kdo udělal a k čemu se přiznal, než rozpoutali ničící aféru v mediální a sociální oblasti. Za čtvrté, pokud vůbec pochopili něco z Buddhova učení, měli si udělat nejprve jasno o možnostech nápravy a pomoci těm, kteří pochybili — ať už jako pachatelé nebo jako oběti.
NG: A jak ale mají být potrestáni pachatelé a jak má být zamezeno dalším škodám?
AT: Trest je záležitostí právnickou. I mniši a mnišky jsou regulérní občané, kteří podléhají zákonům platného práva. Kdyby Číra měla někoho, kdo se jí dokáže zastat, tak by ten člověk udělal dvě věci: za prvé by konfrontoval všechny osoby, o nichž Číra říká, že ji poškodili, a za druhé by jistě podal trestní oznámení na Muchovou, Vodňanskou a Hájkovou, které zveřejnily důvěrné informace o intimním světě Číry. Je ostatně zajímavé, že všechny tyto tři právě jmenované ženy o sobě tvrdí, že dosáhly Nibbány a jsou tedy údajně ušlechtilé osoby. Snad se někdy zamyslí nad tím, jak jednají.
NG: Jakým způsobem lze kontrolovat jednání ušlechtilé osoby? Je možné intersubjektivně nějak prozkoumat i meditační praxi ušlechtilé osoby?
AT: To, zda je někdo ušlechtilá osoba, je jedině jeho vlastní záležitostí. Kontrola jeho jednání a prozkoumání meditační praxe je možné v rámci ušlechtilého přátelství, kdy ale o to může požádat jen sám ten ariya, který si to chce vyjasnit. Proto se zdržuji kontroly jednání svých žáků, vůbec nemluvě o zasahování do světa těch, kdo se za mé žáky nepovažují.
YA: Dale je zde ten mnich, ktery mi sdelil, ze meditacne uskutecnil prvni a druhou stezku. Kdybych uvazoval o tom, ze jej pozadam aby se stal mym ucitelem, vychazeje z jeho vyse uvedenych tvrzeni o meditacnim pokroku, jak zjistim, ze se jedna o opravdu kompetentni osobu a jake kvality musi mit osoba, kterou si volime jako ucitele Dhammy?
AT: Prosím tě, Yaso, a co jako by tě měl ten chlapec učit? Angličtinu? Když někdo něco umí a taky se naučí jak to učit, tak ho žáci časem jistě objeví. Co člověk umí, může občas druhým ukázat. Opravdu schopní učitelé se ale sami nikomu za učitele nenabízejí. Plnohodnotný člověk přijímá za učitele toho, s kým udělal dobrou zkušenost a koho si může vážit. Stupeň pokroku na cestě Dhammy hraje při tom jistě velkou roli, není však jediným rozhodujícím faktorem. Jsou plně osvícení arahanti, kteří ale neumějí učit. Dokonce jsou Buddhové, takzvaní Paccekabuddhové, kteří neučí. Ty toho mnicha znáš. Víš jak vás učil a kolik vás dokázal naučit během pobytu ve Weduwa-Arannya z toho vědění, jež jsem pro něj na papíře připravil. Napsal jsem o něm pak chválu, protože sámanerové byli spokojeni, ačkoliv se jeho výuka ani zdaleka nevyrovnala výuce, kterou vám dávali ctihodný Ákásakusala nebo Tíranakusala. U učitele se vždy ptej, čeho je učitelem. Takže to by ti mělo stačit pro rozhodnutí, které zůstane jen rozhodnutí tvé.
YA: Jaké kvality musí mít osoba, kterou si volíme jako učitele Dhammy?
AT: Především, kvality, které ceníme jako všeobecně lidské. To znamená vycházet při volbě učitele z vlastní životní zkušenosti a používat tak zvaný zdravý selský rozum. Pokud se týče obsahu toho, co učitel učí — což je v našem případě Dhamma — tak je rozhodující přezkoušet, zda učitel opravdu také žije to, co učí. Neméně důležité je to, zda učitel umí naslouchat a tudíž respektovat naši jedinečnou životní situaci a učit podle toho. Až teprve na jednom z dalších míst je posouzení toho, jakého pokroku v meditaci učitel dosáhl a jak tu metodu meditace umi didakticky zprostředkovat. Zanedbatelná není životní zkušenost učitele, tedy to, co víme o tom, jak sám zvládal různé životní situace. Nejdůležitější vlastností je však to, jak je učitel pro nás intuitivně ten pravý, opravdový, jak ho jako opravdového dokážeme vnímat.
Ayukusala Central European Sangha – ACES