Pamětihodnosti Žlutic a okolí

(PhDr. Květoslava Haubertová, duben 2006)

Žlutický zámek vznikl přestavbou a rozšířením hradu, založeného Rýzmburky vně hradeb v severozápadní části města. Sídlili v něm Vřesovici a pak Kokořovci, kteří jej přebudovali v raně barokním stylu v roce 1680 na obdélnou dvoupatrovou budovu se dvěma krátkými křídly. Při něm byla založena zámecká zahrada. V roce 1761 zámek vyhořel a nebyl obnoven. Zbyly z něj jen fragmenty: pozdně gotický portál z doby Vřesoviců, barokní brána v severozápadním rohu náměstí a některé architektonické prvky v bývalé zámecké zahradě – dnešním autokempu.

Nevděk, zřícenina hradu na tzv. Hradci (něm. Schlossberg) nad žlutickým předměstím Lomnice. Byl založen v polovině 15. století vládcem Žlutic Jakoubkem z Vřesovic na startegicky výhodném místě k ochraně města a Jakoubkova sídla. Byla v něm umístěna vojenská posádka, která střežila přístupové cesty od jihu, zatímco naproti němu současně postavený Mazanec střežil město do severu. Palác tohoto vojenského hrádku měl v přízemí nejméně tři místnosti, dodnes je zachována hradní studna. Komplex byl obehnán příkopem a valem. Hrad byl původně nazýván Nový hrad na rozdíl od „starého“ Žlutického hradu a když se Žlutický hrad přestavoval na zámek, říkalo se Nevděku „Starý zámek“ (1635). Tehdy patrně ještě stál, ale od roku 1568 byl pustý. Název Nevděk je poprvé doložen roku 1539. Okolí Nevděku bylo využíváno hospodářsky, už roku 1484 je pod ním doložen panský dvůr (nyní Hradský dvůr) a roku 1557 ovčín.

Mazanec, kdysi vojenský hrádek postavený okolo roku 1446 Jakoubkem z Vřesovic spolu s Nevděkem, ležícím na protějším svahu, k ochraně města. Již roku 1568 uváděn jako pustý, stál ještě 1578, ale roku 1651 zanikl. Mezi Mazancem a níže položeným Žlutickým zámkem se nacházely louky a zahrady žlutických měšťanů, které v letech 1718 a 1724 skoupila vrchnost pro rozšíření zámecké zahrady. Jméno Mazanec se odvozuje od okrouhlé podoby návrší a původně se vztahovalo k místu, později i hrádku. Německý název „Wosanzen“ vzniklý později je zkomoleninou českého názvu.

Kostel sv. Petra a Pavla prošel stavebně velmi složitým vývojem. Předcházela mu stavba románská, nejstarší dochovaný fragment je raně gotický v severovýchodním rohu lodi. Z nynější stavby je nejstarší presbytář se sakristií a věží nad ní, k níž se roku 1575 přistavělo točité schodiště. Postupně byly přistavěny hlavní, jižní a severní loď. Roku 1572 se stavělo na západní věži, kam byly přeneseny zvony z dříve samostatně stojící zvonice. V roce 1660 postihla kostel pohroma, když v důsledku vichřice se zřítila vež nad sakristií a prorazila klenbu presbytáře, jež pak byla obnovena raně barokně. Nakonec byla barokně upravena západní věž a roku 1782 osazena sochami. V roce 1910 byl kostel renovován a od šedesátých let do roku 1994 celkově zásadně rekonstruován. Z vnitřní výzdoby kostela jsou nejstarší fresky v jižní lodi. Z ultrakvistické doby pochází český nápis na vítězném oblouku (1494), tři zvony (1534, 1570), renesanční kamenná křtitelnice od Anny Miřkovské s českými nápisy (1603), šest náhrobníků z let 1551 – 1590, m. j. figurální Zumrů z Herstošic a Salominy Kalihrachové, a konečně obraz rodiny Václava ze Štampachu (1618), který se do roku 2002 nacházel v kostele ve Valči. Ostatní zařízení kostela je z období rekatolizace a po něm: hlavní oltář s obrazy Navštívení a Korunování Panny Marie od chebského malíře Ebernharda z r. 1667, skupina Ukřižování pod triumfálním obloukem (1684), konšelské lavice s malbami svatých (1686). Ostatní zařízení bylo sňato při opravě kostela a čeká na restaurování (kazatelna z r. 1672). Vzácné varahny z roku 1774 jsou dílem Franze Prokopa Nolliho z Úterý, nástroj byl nedávno restaurován a nyní se dokončuje dřevěné osazení. Čtyři náhrobky nápisové a znakový Kokořovců jsou z let 1636 – 1730.

Kancionál, český zpěvník kostelních písní pro žlutické literátské bratrstvo pochází z roku 1558. Vzácná na pergamenu česky psaná kniha s notami a mnoha iluminacemi vznikla v dílně Jana Táborského z Klokotské Hory, správcem staroměstského orloje. Český text je dílem písmomalíře Vavřince Bílého. Iluminace verzálek, drobnomalby a celé obrazy (znaky knížat z Plavna, Jana Táborského, města Žlutic, cechů sladovnického, kloboučnického a kovářského, obrazy „O svatém mistru Janu z Husince“ a „O českých mučednících“ zobrazující jejich smrt na hranici a zobrazení dárců) jsou dílem vynikajícího malíře 16. století Fabiana Puléře, rodáka z Ústí n. Labem, který studoval malířství v Německu, Nizozemsku a Itálii a je považován za geniálního mistra drobnomalby. Kniha o rozměrech 63 x 40 x 13 cm váží 40 kg, 494 pergamenových listů je svázáno v prkenných, koží potažených, deskách zdobených mosazným kováním. Kancionál byl ze žlutického muzea dočasně deponován v Památního národního písemnictví v Praze a po dokončení rekonstrukce budovy muzea se vrátí do Žlutic.

Fara, dříve děkanství (Dukelských hrdinů č. p. 97) je jednopatrová nárožní budova postavená v dnešní podobě roku 1769 a obnovená po požáru r. 1779. Na nároží jsou patrny sluneční hodiny z doby vzniku stavby. Farář P. Miroslav Janák je v r. 1972 opatřil nápisem: „Život je sen. Čas plyne. Svůj doušek života pij.“, dnes již neznatelným. Budova má gotické sklepy s kamennými valenými klenbami. Při ohradní zdi farní zahrady jsou dvě kašny – při ul. 28. října bez ozdob, při ul. Dukelských hrdinů s barokní plastikou koně.

Hospodářský dvůr Kokořovců (Kokořovský dvůr, Karlovarská č. p. 160) stojící naproti zaniklé tvrzi Mazanec, pochází z r. 1680. Po 1. pozemkové reformě byl součástí zbytkového statku F. Diviše (124 ha). Po II. světové válce byl využíván státním statkem a po roce 1990 byl restituován. Budovy mají propadlé střechy.

Sloup Nejsvětější Trojice z r. 1704 na Velkém náměstí je dílem žlutického sochaře Osvalda Wendy. Třináct metrů vysoký sloup se sochami sv. Václava, Vojtěcha a Ludmily, asi 45 andělíčky na sloupu a 15 na soklu, byl obehnán r. 1854 balustrádou se šiškami. Na soklu sloupu jsou tři nápisové desky: ze severní strany dedikace Ferdinanda Hroznaty z Kokořova a města Žlutic a chronogramem 1704, ze západní strany modlitba ke sv. Trojici a z jižní strany ohlášení čtyřicetidenních odpustků pro toho, kde se pomodlí třikrát Sláva Otci, Otčenáš a Andělské pozdravení, datované 1764.

Vladař, vrch 693 m n.m. Nejvýznamnější archeologickou památkou žlutického okolí je halštatsko-laténské a slovanské hradiště na vrchu Vladaři s mohutným systémem valů. V listopadu 1421 se zde tři dny tehdy již slepý husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, pak prorazil křižácké obklíčení a uchýlil se do bezpečného Žatce. Událost připomíná pamětní deska na úpatí Vladaře a každoroční Vladařské pochody pořádané žateckými milovníky historie.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie ve zrušené obci Skoky u Žlutic byl zbudován v letech 1736 – 1738. V devadesátých letech 20. století byly učiněny kroky k obnově poutní tradice tohoto místa, která se opírá o zázračný obraz Panny Marie. Dnes je kostel i jeho vnitřní zařízení opakovaně poškozováno zloději.

Busta T. G. Masaryka v místní části Protivec je dílem lidového umělce Václava Kobližky z K. Varů. Byla odhalena po Únorových událostech, 12. července 1948 v den vysvěcení nového zvonu místní kapličky. Na příkaz z vyšších míst byla někdy v letech 1962/3 odstraněna a ukryta. Zakopanou bustu nalezli místní lidé a 27.10. 1990 byla instalována na původní místo.

Štědrá byla původním sídlem vladyků ze Štědré. Zbytky jejich někdejší tvrze s příkopy jsou patrny v jihovýchodní části obce na zahradě domu č. p. 21. Na druhém konci obce (SV okraji) je původně gotický, pak barokně přestavěný kostel Narození P. Marie s dřevěnou kruchtou. Zámek z 18. století obklopený parkem byl střediskem panství a letním sídlem Kokořovců.

Štědrý hrádek, zřícenina bývalého hradu na strmém skalnatém ostrohu nad Boreckým mlýnem. Založen byl ve 14. století. Když jej dobyl Jindřich z Plavna a začal odtud a ze svého hradu Hasištějna válčit proti králi Václavu IV., přitáhlo královo vojsko ke Štědré, dobylo hrad, vypálilo jej a zbořilo. Král Zikmund pak sice Bohuňkovi ze Šumburku roku 1429 povolil aby hrad vystavěl znovu, ale roku 1453 je uváděn jako pustý a nebyl více obnoven.

Chyše, původně vladyčí sídlo připomínané již roku 1169, v 15. století městečko a v 16. století město, se stává nahromaděním dochovaných historických památek pozoruhodnou perličkou Karlovarska. Renesanční zámek přestavěný barokně a v 19. století ve stylu anglické gotiky je i s parkem po provedené privatizaci intenzivně rekonstruován. V jeho blízkosti je bývalý karmelitánský klášter zrušený císařem Josefem II. roku 1785 a k němu náležející klášterní kostel Jména P. Marie s vynikajícími dřevořezbami. Panorama Chyše rámuje kostel Povýšení sv. kříže, raně barokní, obklopený hřbitovem, stojící na mírném návrší zvaném Špičák.

Valeč, ves s tvrzí, připomínanou již roku 1358, přestavěnou pak na hrad, byla povýšena Vřesovici na městečko roku 1514. Valeč byla střediskem panství a sídlem vrchnosti. Nejvýznamnější bylo období Štampachů (1517 – 1721) a Kagerů (1721 – 1798), kteří učinili z Valče špičkový zjev barokní stavební kompozice. Nejvýznamnější je zámek se zámeckým parkem osazeným sochami od Matyáše Bernarda Brauna a jeho okruhu, zámecký kostel N. Trojice, před ním stojící sloup N. Trojice a zámecká fara (Dům zámeckých kaplanů) a v městečku samém pak farní kostel sv. Jana Křtitele, původně gotický, s epitafy a náhrobníky Štampachů a na náměstí Mariánský sloup. Vesnice valečského panství Mokrá a Velký Hlavákov sousedily s územím žlutického městského statku Štoutovem a Týništěm. Dnes patří Valeč do farnosti Žlutice. Po založení žlutického muzea se do Žlutic dostaly některé exponáty z Valče. Roku 2002 byl epitaf rodiny Václava Štampacha z roku 1618 přenesen z kostela ve Valči do kostela ve Žluticích a umístěn v presbytáři nad vchodem do sakristie.

Luka, kostel sv. Vavřince, původně gotický, přestavěný roku 1722 do dnešní podoby má interiér z 18. století, dřevěný malovaný strop s obrazem Nanebevzetí P. Marie, symboly evangelistů a dřevěnou kruchtu. Je zde i figurální renesanční epitaf Ladislava z Vřesovic. Naproti kostelu stojí barokní Mariánský sloup z let 1730 – 1740. Nad kostelem stojí zámek, dvoupatrová, čtyřkřídlá budova původně asi barokní, upravená ke konci 19. století v novorenesančním slohu. Nad obcí je hřbitovní kaple sv. Anny z roku 1648. V dolní části obce roku 1842 postavená synagoga byla před II. světovou válkou vypálena a zbořena, takže svědkem někdejší židovské komunity je dnes již jen židovský hřbitov rozkládající se mimo obec.

Zpět na nabídku