První den v nové škole

Když jsem chodila do šesté třídy, přestěhovali jsme se.
šechno se rázem změnilo.
Jen těžko jsem si zvykala v neznámém prostředí.
Nejvíc jsem se obávala prvního dne v nové škole.

To ráno jsem se probudila a celý byt krásně voněl ranní bílou kávou.
Když naše dřevěné hodiny s kukačkou odbíjeli půl osmé, vyrazily jsme s maminkou svátečně oblečeny do školy.
Před školou mi maminka popřála hodně štěstí, udělala mi křížek na čelo a já, tabulka, písátko a houbička jsme zůstaly náhle na všechno samy.

Když vejdu do třídy, vidím, jak vzadu za lavicemi visí několik kabátků na háčcích a nad každým z nich iniciály.

"Co já??
Kam já si ho pověsím?" ptala jsem se sama sebe.
Začala jsem hledat svůj háček.
Dojdu až na konec řady a tam jsem ho uviděla.
"Jééé, můj háček! Tady jsi! Tak to už mě asi čekají."

Do třídy vešel pan učitel, zavolal si mě na stupínek, celé třídě mě představil
a posadil mě do druhé lavice u okna.

"Tak děti, namočte si pera do kalamářů a začneme psát," řekl pan učitel.
Cítila jsem, jako by někdo tahal za vlasy.
Prudce jsem se otočila a můj dlouhý cop mi ušpinil krásnou bílou zástěru.
Zjistila jsem, že kluk za mnou mi namočil cop do svého kalamáře.

Když pan učitel uviděl ten modrý flek na mé zástěře, zeptal se kluků za mnou: "Kdo to z vás dvou byl?"
Ale já jsem je předběhla a řekla: "To byla moje chyba, pane učiteli."
Když byla přestávka, kluk, který seděl za mnou mi přišel poděkovat.

A to, že se jmenoval Tonda, už přece víš.
Nebo snad neznáš jméno svého pradědečka, Gábinko?
A neboj, věřím, že ten svůj zítřejší první den zvládneš minimálně tak dobře jako tenkrát já v šesté třídě.

Gabriela Kurucová - 8.B