Velikonoce

I když jsou Velikonoce všeobecně označovány za nejvýznamnější křesťanské svátky,
ve skutečnosti vznikly ze židovského svátku "pesach".
Jeho prostřednictvím si Židé připomínali útěk
svých dávných předků z Egypta pod vedením Mojžíše.
Na oslavu tohoto útěku jedli beránka, který nebyl pro tento účel rozhodně vybrán náhodně.
Židovští předkové byli totiž původně kočovníky, jejichž hlavní obživou byl dobytek.
Mezi ním si svou příslovečnou mírností získal výsadní postavení právě beránek,
kterého proto začali využívat, jako zvíře obětní.

V lidovém prostředí v obřadním roce navazují Velikonoce na čtyřiceti denní postní dobu.
Od Popeleční středy do Božího hodu velikonočního.
Každá ze šesti neděl má své jméno a je spojená s dodržováním neměnných obyčejů.

Půst zahajuje první neděle (Invocabit),
v českém prostředí nazýváme Černá nebo pytlová, pravděpodobně proto,
že během půstu ženy odkládaly pestré oděvní součástky
a oblékaly se do černých šatů, plédů a zástěr.
Někdy je také nezývána Pučálka podle pokrmu z namočeného a usmaženého hrachu.
Méně časté označení je "lišky" neděle podle preclíků,
který pekly hospodyně zvláště v oblasti středních Čech.
Preclíky se navlékaly na proutky - kolik dětí bylo v domě,
tolik proutků maminky ozdobily preclíky a zavěsily je venku na stromy s tím,
že je dětem "nadělila" liška.
Tento obyčej se objevuje i v jiný postní den v ostatních oblastech Čech.

Druhá neděle (Reminscere) je v lidovém prostředí nazývána Pražná podle tradičního jídla "pražmy".
Jedná se o staro slovanský pokrm připravovaný pražením nedozrálého obilí.
Častější označení této neděle je Sazometná v tento den se nejen vymetají komíny,
ale vše, čeho se po zimě chceme zbavit.

Třetí neděle (Oculi) se podle pověry, že kolikrát kdo tuto neděli kýchne,
tolik roků ještě bude živ, nazývá Kýchavá.
Tento obyčej odrážel strach z moru, jehož první příznaky byly spojeny s kýcháním,
proto si lidé při kýchání přáli:
"Pozdrav tě Pán Bůh,"aby toto nebezpečí zažehnali.

Čtvrtá neděle (Laetare) měla zvláštní postavení,
neboť toho dne bylo možno částečně uvolnit postní kázeň.
Výrazem toho bylo v církevním prostředí změna barvy rouch
- fialová byla nahrazena růžovou.
V lidovém prostředí v tuto neděli chodil družba se ženichem navštívit dům,
do něhož chtěli přijít o velikonoční pomlázce na námluvy (proto se tato neděle nazývá Družebná).

Pátá neděle (Judica) Černá, Smrtná nebo Smrtelná, byla poslední před Velikonocemi.
Je spojena se zahalováním křížů v kostele,
s tradicí sahající do starokřesťanských počátků církve.
O smrtelné neděli byl obecně rozšířen zvyk "vynášení smrti" - Moreny.
Tento obyčej spojujeme s ukončením zimy.

Poslední neděle, Květná,
je dnem, kdy si připomínáme památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma.
Název je odvozen od květů, jimiž Krista vítali.
Do lidového prostředí se obyčej přenesl v podobě svěcení kočiček, jívy, košťat apod.
Mimo to se nosilo "jaro do vsi" - oblékaly se nové šaty, vymetala se neřest, nesmělo se péct . . .

Po posledních nedělích přichází tzv. Pašijový týden (svatý, veliký):

- Modré pondělí
- Škaredá středa
- Zelený čtvrtek
- Velký pátek
- Bílá sobota
- Boží hod velikonoční
a po nich

Pondělí velikonoční to je z hlediska českého lidu nejvýznamnějším dnem
Velikonoc spojeným s pomlázkou a velikonočním hodováním.
Existovalo několik druhů pomlázek:
rodinná - vyšlehávání hospodyně všemi členy domácnosti, rodičovská
- vyšlehávání dětí, pomlázka maličkých, kteří chodili šlehat své kmotry
a prarodiče a pomlázka dospělé mládeže.

Společným rysem všech typů pomlázek je obdarování koledníka vajíčkem
- bílým, malovaným (jednobarevným, batikovaným, s ornamenty)
nebo jinak ozdobeným (vyškrabovaným, leptaným, s aplikacemi atd.)

Vajíčka:
Lidé uctívali odpradávna vejce jako symbol nekonečnosti života.
Jako první si je v období jarní rovnodennosti začali dávat patrně už Egypťané.
Barevná vajíčka jsou dnes nejrozšířenější tradicí Velikonoc.

Beránek:
U nás tuto tradici představuje beránek pečený ze speciálního těsta.

Pomlázka:
tento symbol byl velice oblíben u Rudolfa II. posláním pomlázky bylo pomladit,
tedy nikoliv zmrskat toho, na koho byla použita, zvířat nevyjímaje.
Což ukazuje na její souvislost s vítáním jara a věčného koloběhu života.
Podobné poslání mělo mít také polévání vodou.

Kočičky:
Evropané si kočičky zařadili mezi symboly Velikonoc coby náhražku.
Místo palmových ratolestí, které si obyvatelé Jeruzaléma obstarali,
aby jimi mávali na uvítanou Ježíši přijíždějícímu na oslátku slavit Velikonoce.

S. Šnáblová, K. Vrabcová - 9.A