webmaster: © 2004" DataD	Historie „Pes má krásu bez ješitnosti, silu bez krutosti, odvahu bez surovosti a vůbec všechny lidské ctnosti bez lidských chyb.“ George Gordon Byron    Snad se mnou budete souhlasit, když říkám, že na vojně má člověk opravdu spoustu času k přemýšlení, co a jak si v dalším životě zařídí. Mojí vojenskou službou se prolínaly úvahy o psovi - společníkovi na rušné cestě životem. Od dětství mi imponovaly collie - noblesní plemeno, vždy elegantní, vyrovnané, klidné, vpravdě aristokratické mezi ostatními psy.    V roce 1986" jsem navštívil Speciální výstavu collií v Brně a byl opět uchvácen jejich kultivovaností i velebným a sladkým zevnějškem. Využil jsem tedy katalogu z výstavy a napsal několika chovatelům. Někteří neodepsali vůbec, ostatní korespondence byla velmi různá. Většinou nabízeli štěně - snažili se o prodej. Informace o plemeni, popř. jakýkoli citový vztah neprojevil nikdo. Jedinou výjimkou byl krásný dopis paní Boženy Hábové z Blanska, která psala o tom, co do jejího života collie přinesly a jak jej obohatily. Nabízela radu, pomoc, svůj čas. Vzájemné setkávání podmínila tím, že mně nepůjde o množení psů, ale o poznání a porozumění plemeni. Naše sympatie byly vzájemné. V paní Hábové jsem poznal nejen výborného člověka, přítele, ale i fundovaného chovatele a rádce. V dopisech mi otvírala dosud nepoznaný svět psů, pejskařů, byla mou průvodkyní v začátcích.    Při "blanenských návštěvách" jsem se zahleděl do krásné feny JOY ze Zlatého Lomu, byla nakryta psem Vigsbjergs VEGO. S končící vojnou se realita koupě štěněte přibližovala. Ze čtyř novorozeňat jsem si intuitivně vybral sladkou fenku NOBLESSE ze Zlatého lomu (viz. sekce Collies in Memory). Díky zvláštním náhodám se později stala součástí mého života ještě dvě štěňata z téhož vrhu - NORICA ze Zlatého Lomu (viz. sekce Collies in Memory) a NIELES ze Zlatého Lomu (NIELES, foto 2), který se však po několika letech dostal k dalšímu chovateli. Noblesse a Norica se tedy staly základem mé chovné stanice. Obě byly pozoruhodným kontrastem - Norica úspěšnější výstavně, méně už chovatelsky, u Noblesse tomu bylo naopak. Oběma jsem se snažil vytvořit v naší zahradě "Na Zeliskách" optimální podmínky k životu, vlastnoručně postavil kamennou podezdívku ke kotci (byl naší společnou chloubou) a každé ráno jsme si to všichni rázovali tichým údolím Říčky k Muší boudě a zpět, abych byl svěží na svou odpolední... Tam, uprostřed lesnatých strání, jsem prožíval svůj vztah a uvědomoval si okamžiky obdarování... Na Zeliskách obě fenky prožily i spokojený "důchod" a tam také odpočívají navždy. „Tituly a úspěchy jsou pro veřejnost hnacím motorem, ale lidé, kteří jsou se zvířaty v opravdovém kontaktu, chápou, že nad tím vším stojí člověk se svými city, postoji, chybami, nikoli s množstvím zvířat a viditelných úspěchů...“ J. H.    Během svého chovatelského úsilí jsem se snažil s nadšením získávat veškeré informace o plemeni, učil se na collie dívat, pozorovat, hledat typ, který mi vyhovuje, nepřemýšlet o budoucím chovu, ale podvědomě se nechat nadchnout a okouzlit. Jste-li renomovaní chovatelé, zajisté se mnou nesouhlasíte, a já Vám to nemám za zlé. Ironií mého života je to, že právě tato cesta se stala základem mého chovatelského působení. Neskromně podotýkám, že mi nechyběla pokora začátečníka, vděk za každý nový poznatek, návraty a poučení se z chyb, porozumění psům.    V roce 1989" se staly součástí naší psí rodiny sheltie. Motaly se na výstavách velkým psům pod nohama, nebylo možno nepropadnout jejich kouzlu. Od paní Elišky Čurdové jsem si přivezl prvního psa - ATHOS Hlinecký svah (viz. sekce Shelties in Memory), pak od ing. Mira Kotuláše fenku ELLA GOLD Fatranský sen (viz. sekce Shelties in Memory). Oba nováčci se rychle zabydleli, nebyli příliš úspěšní chovatelsky, ale jejich výstavní úspěchy překonaly veškerá má očekávání. (Athos - Champion ČSFR, Středoevropský vítěz..., Eliška - Interchampion, Mezinárodní champion krásy...). “Vždy jsem se snažil najít kompromis mezi chovatelstvím s velkým „CH“ a milovnictvím psů a plemene. Nechtěl jsem být jen majitelem a velitelem, ale mít psy i na mazlení, vytvářet citové pouto mezi "smečkou" a mnou. Sloučení obou zásad bylo pro mne zpočátku těžké, ale cílený chov, láska, intuice, hledání nových cest, nepolidšťování zvířat, nýbrž pozorování jejich přirozeného chování ve smečce mi otevřelo oči.“ J. H.	česky english deutsch

nahoru