Tantrická přání
(Někdy je dobré se
zastavit a zamyslet se nad "Životem")
Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal
z ní balíček zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký balíček, ale
balíček s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a
krajku. "Toto jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v New
Yorku. Od té doby uběhlo asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si To
nechat na zvláštní příležitost. A teď, myslím si, že přišel ten moment."
Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které
chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně
otočil, povídal. "Neschovávej nic na zvláštní příležitosti, každý den,
který žiješ, je výjimečný." Stále ještě myslím na jeho slova, neboť
změnila můj život.
Dnes čtu daleko víc než předtím, a uklízím daleko míň. Sedím na
své terase a vychutnávám přírodu bez toho, aby jsem si všímal buřinu v zahradě.
Strávím víc času s mojí rodinou a s mými
přáteli a méně času v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka
zkušeností, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám. Používám
denně moje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si svoje nové sako,
když jdu nakupovat do supermarketu. I moje oblíbené vůně používám vždy, když
mám na to chuť, nenechávám je na svátky.
Věty jako "Jednoho dne ..." zmizely z mého slovníku.
Když se to vyplatí, chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je
dělat. Nejsem si celkem jistý, co by dělala manželka mého přítele, kdyby
věděla, že tu už zítra nebude.
"Zítra" – slůvko, co bereme až příliš často na lehkou
váhu. Myslím, že by zavolala ještě své rodině a blízkým přátelům. Možná by
zavolala i dalším přátelům, aby se udobřila, anebo omluvila za spory. Myšlenka,
že by ještě šla na večeři do čínské restaurace se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její oblíbené jídlo. To jsou ty všechny
malé neudělané věci, které by mne velice rušili, kdybych věděl, že jsou moje
dny spočítány. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem už neměl vidět přátele,
s nimiž jsem se chtěl ještě "jednoho dne" potkat. Znervózňovalo
by mne, kdyby jsem nenapsal dopisy, které jsem chtěl "jednoho dne"
napsat. Znervózňovalo by mne, kdyby jsem neřekl dost často své milé, jak ji mám
rád. Nyní už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do mého
života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu.
Říkám si, že každý den je něco zvláštního, ... Každý den, každá
hodina, každá minuta jsou něco výjimečného.