Poslední úvaha

 

Nějak se mi nedaří najít dobrou práci v které bych vydržel déle než rok. Ted je to jedenáct měsíců co jsem v práci a co se nestalo, dostal jsem výpověď pro nadbytečnost. Zrovna firma v které jsem pracoval musí mít problémy a propustit polovinu lidi i se mnou. Nemám vůbec ani malou představu co bych dělal jiného. Není zatím nic, co by mě tak zaujalo, že bych si za tím šel a udělal v tom kariéru. Práce u počítače je dobrá v tom, že jste v teplíčku a v klidu mezi kolegy  a máte přístup na internet zdarma, ale po čase je vše stereotypní a začínám se nudit. Přestane mě bavit neustálé sezení v kanceláři a ničení si oči z monitoru a začne mě vadit, že nemám pohyb a tělo začíná lenivět. Nakonec je to asi dobře že jsem musel z této práce odejít. Už mě to začínalo zase nudit a jestli něco nemám rád tak je to mrhání časem. Času je málo a je třeba si ho vážit. Závidím upírům, že mají tolik času. Mají tolik času ze se naučili být rozvážní a věčné přemýšlení z nich děla silné osobnosti. Vše co se naučí, na co přijdou, čemu porozumí v nich zůstává na věky a oni se stále jen rozvíjí ve své duši. Jak já jim závidím ten věčný čas. Stále jsou mladí a tím mohou skvěle využívat vše co se naučili za svůj život a jen to dále zdokonalovat. Kolik mi na to máme času abychom se něco naučili? Asi 60 let, ale z toho asi 40 let něco pochytáváme a učíme se a asi 20 let z toho to vše dokážeme plně využít. A těch dvacet let je velmi málo na to využít vše co naše duše umí a co dokáže. Asi na to nikdy nepřijdeme co vše v nás umírá za možnosti s naším tělem. Je pravda že duše po smrti svého hostovaného těla si najde nové, ale to už se jen málokdy dozvíme že jsme zase zpět a můžeme pokračovat dále v sebepoznávání. A když to poznáme, máme zase jiné tělo a nejsme to přesně my. No… jsme, ale není to tak super jako mít upíří tělo. Lidské tělo je oproti upířímu  velmi zranitelné. Nemluvím o upířím těle žijící z krve, nýbrž z lidské energie, kterou jsme mu schopni dávat. Máme ji všude kolem sebe. Někdo tak moc, ze je vnímána pocitem. Je to síla osobnosti. Nevěřím, že nějaký upír žije z lidské krve, to je dle mého názoru smyšlená pohádka. Měl jsem jednou možnost pocítit obrovskou silu osobnosti z duše, kterou jsem neviděl, pouze vnímal na krátký okamžik. Jsou tomu asi tri roky a stále si vzpomínám na ten úžasně omamný, energický pocit. Neznámý pocit, který jsem později pochopil s malou nápovědou od dívky, která tuto silnou osobnost vyvolala a vyvolat umí. Nevím jak se jí to daří. Mě se to dařit nechce přestože se snažím. To už jsem ale jinde, než jsem chtěl být, takže bych se měl vrátit k tomu, co jsem měl na mysli. Byl to věčný život?! Ano, dá se to tak nazvat, ale kdo by chtěl žít věčně… Musí to být hrozná nuda J  (a jsme zase na začátku úvahy)

Takže závěr? Nic není ideální a nic není dokonalé. Naučme se žít v tom, v čem jsme se narodili a využívat své schopnosti k štastnému životu bez hledání něčeho, co asi stejně nenajdeme.

Nebo najdeme?

Nemá to cenu, takto bych se mohl dohadovat celé věky a pak bych zjistil, že jsem starý a všechem čas jsem ztratil a promarnil přemýšlením jak žít večný a štastný život.

No, aspoň něco jsem zjistil, že se tím už nemám zabývat…

 

V Praze 20.3.03 napsal Dodge Viper - Demure

 

Dodge Viper