Někdy si říkám…

Někdy si tak říkám k čemu se tady pořád jen honíme za penězi… Stále jen chodíme do práce, strávíme tam skoro celý svůj život a než se nadějeme tak jsme staří a už se nemůžeme hýbat. Život by měl přece vypadat úplně jinak, než chození do práce, vydělávání peněz na někoho a dostávat od něj nějakou část, kterou vyměníme za to, že chceme bydlet, jíst a žít v tomto světě. Život je moc krátký na to, abychom ho promarnili v práci. Život se má žít a užívat si volného času s přáteli. Dělat to co nas baví, učit se stále nové věci, přemýšlet nad životem a rozvíjet své vědění… Číst knihy od moudrých lidi, dělat si vlastní názory na život, psát své myšlenky na papír a rozvíjet debaty s přáteli na různá témata… Koho stále baví poslouchat jen kdo, kde, s kým a co dělal… Mě teda určíte ne… Není horši otázka než: „Tak co, jak ses dneska měl a co jsi dělal?“ Muj mozek při těchto otázkách a odpovědích úplně zakrňuje… Potřebuji mozek používat, rozvíjet, a nutit přemýšlet. Nejlepší k tomu jsou přátelé, kteří jsou inteligentní a dokáží svůj mozek také používat. Je to nádherný pocit, když vedete živou debatu na nějaké zajímavé téma u kterého musíte přemýšlet a vzájemně se dostáváte dál se svými poznatky o poznání druhého člověka. Pomalu se vám skládá mozaika a kousky v kterých tápete se skládají a hezky do sebe zapadají. Slyšíte názory na stejné věci i z jiného pohledu a učíte se ze svých chyb. Když se večer odeberete ke spánku po takto krásně prodebatovaném dni, tak vám mozek funguje na maximum a celé tělo z toho má tak krásné pocity, které se nedají jen tak lehce popsat… Ten pocit, že víte zase něco víc o něčem co vás zajímalo, o světě kolem nás i vedle nás, který nevidíme, je tak krásný že nikdy nechci aby skončil.

Napadlo mě jak se dá komunikovat s okolím i se sebou. Můžu bud mluvit nahlas pomocí úst nebo mluvit, ale jen pro sebe. Určitě to každý zná, Říkáte si něco pro sebe, slyšíte to, ale ostatní nic neslyší. Máte pocit jako by se hýbal jazyk a slyšíte svůj hlas v celé hlavě, můžete šeptat i křičet. Skoro se to neliší od normální hlasového projevu. Jen slyšíte sami sebe. Zkoušel jsem ještě třetí způsob. Použit myšlenku. Myšlenkou přeneste tolik informací během malého okamžiku, že se vám o tom ani nezdálo. Nic neříkáte, v hlavě nic neslyšíte, pouze dáváte průchod myšlenkám. Je to jako balíček informací, který vypustíte do prostoru během vteřiny a kdo ho chytí si jej nezměněný přečte. Nejste svazováni žádnými slovy, které vás zdržuji při jejich hledání. Slova nepotřebujete, máte myšlenky a předáváte si je mezi sebou. Bohužel neznám nikoho s kým si takhle popovídat :-)

 Z nudy napsal Dodge Viper – Demure  13. 6. 2002

Dodge Viper