Učíme se, že ve středověku měli slovníky ve verších, aby se studentům lépe učily nazpaměť, ale v hodinách literatury děláme totéž. Jaroslav Seifert PÍSEŇ O VIKTORCE MAMINKA ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA CHLAPEC A HVĚZDY KONCERT NA OSTROVĚ HALLEYOVA KOMETA ODLÉVÁNÍ ZVONŮ MOROVÝ SLOUP Vladimír Holan ZÁŘÍ 1938 ODPOVĚĎ FRANCII RUDOARMEJCI TEREZKA PLANETOVÁ NOC S HAMLETEM František Hrubín JOBOVA NOC HIROŠIMA PROMĚNA ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU Jan Zahradníček LA SALETTA ZNAMENÍ MOCI DŮM STRACH ČTYŘI LÉTA Jiří Kolář ODY A VARIACE DNY V ROCE ROKY VE DNECH PROMÉTHEOVA JÁTRA VRŠOVICKÝ EZOP Josef Kainar OSUDY NOVÉ MYTHY VELIKÁ LÁSKA ČESKÝ SEN ČLOVĚKA HOŘCE MÁM RÁD LAZAR A PÍSEŇ MOJE BLUES Miroslav Holub ACHILLES A ŽELVA TAK ZVANÉ SRDCE JDI A OTEVŘI DVEŘE ANDĚL NA KOLEČKÁCH TŘI KROKY PO ZEMI Oldřich Mikulášek ORTELY A MILOSTI SVLÉKÁNÍ HADŮ ŠOKOVANÁ RŮŽE DIVOKÉ KAČENY Bohumila Grögerová & Josef Hiršal JOB BOJ Václav Hrabě BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU STOP-TIME Toto je čistá faktografie z 26. maturitní otázky, k celé zkoušce dospělosti je nutné umět třicetkrát tolik. Český student je v hodinách literatury bombardován názvy děl a jmény hlavních hrdinů, a proto nezbývá čas na podrobnější diskusi a přečtení ukázky z každého díla. K výše uvedeným názvům tedy stačí připlácnout nějaký obecný žblept, např. vrchol tvorby, spojení výtvarného umění s poezií, téma života a smrti, pochmurná atmosféra, kritika společnosti, motiv lásky, úvahy o životě a smrti, vzpomínky na blízké, nepřetržitý proud vědomí, lyrizovaná próza, všední jazyk, snaha proniknout pod povrch skutečnosti, sonda do nitra člověka, svět jako boj protikladných sil, odmítavý postoj ke státní zvůli, smutný až tragický ráz, úderná vlastenecká lyrika, oslava všední skutečnosti nebo nervydrásající drama o lidských vášních. Pokud se někdy dozvíme něco hodně neobvyklého a netradičního, pak si to obvykle pamatujeme celý život, např. legendární věty: „František Halas se inspiroval svou devadesátiletou babičkou.Ve sbírce Staré ženy podává obraz ženy, která prostě úplně maximálně zestárla.“ Ke všeobecnému vzdělání to má daleko, na druhou stranu umění bavit společnost patří mezi důležité sociální dovednosti. Zkouška dospělosti, nebo také divadýlko, pak vypadá třeba takhle: „Védy obsahují staroindickou filozofii,“ „ne,“ „opěvují přírodní síly,“ „ano; jaká je nejstarší řecká literatura,“ „Starý zákon,“ „ne, ale máš pravdu, že Nový zákon je psán řecky,“ „Pindaros,“ „ne, kdo psal o Trojské válce,“ „Homér, Ilias, danajský dar blablabla...“ „Pindaros byl významný čím,“ „odvodilo se z něj slovo pindat,“ „ale jakou psal lyriku,“ „sólovou,“ „ne, to byla Sapfó,“ „hm, tak sborovou,“ „ano, výborně!“ rozzáří se češtinářův důležitý ksichtík.
Závěr: Povinná maturita z češtiny je strašná nespravedlnost. Zatímco matikáři, fyzikáři a dějepisáři se snaží vykládat svůj předmět zajímavě, aby u nich studenti chtěli maturovat, češtináři se svými studenty již od prvního ročníku držkují, aby pilně studovali, protože z literatury maturovat musí. Matikář nikdy nemůže říct: „Spočítej celou Petákovou, budeš z toho muset maturovat.“ Ministři a ministryně školství by se nad sebou měli zamyslet.
