Ať žije kapitalismus!
aneb Jak může někdo nesnášet turisty?
Horké léto 2003. Seděl jsem v loďce uvázané v Čertovce, v příjemném chládku pod obloukem Karlova mostu. Před chvílí jsem se vrátil z obvyklé projížďky. Kromě běžného výkladu podávaného turistům jsem si krásně pokecal s třiadvacetiletou černoškou, studentkou z New Orleans. Nápor turistů v poledne trochu polevil, z nedaleké hospody Pod mostem vyhrávala tichá hudba a já si s nohama nahoře vychutnával svůj chleba se sýrem. Skvělá brigáda! Loni v létě jsem skládal tvárnice a rovnal role se skelnou vatou ve skladu stavebnin. Kolegou mi byl nablblý a věčně zhulený učeň, který už stačil z kuchařiny jednou propadnout. Ve volných chvílích nás přicházíval seřvat tlustý a oslizlý vedoucí skladiště. Ale tady jsem měl v náplni práce vozit turisty v loďce a vyprávět jim o Praze. Pracovní kolektiv sestával výhradně z ambiciózních studentů ze všech koutů republiky. Ve chvílích volna jsme diskutovali o našich školách, probírali povahy jednotlivých národů, které se vozily v našich loďkách, a v neposlední řadě se chlubili výší dýšek, která jsme dostávali od štědrých turistů. Všichni se při výkladu snažili, nikdo nás nemusel kontrolovat. Tak vypadala kapitánská práce. Prodejci nabízeli náhodným chodcům na ulici projížďky lodí a byli placeni za prodaný lístek. Protože v létě prochází pod Karlovým mostem převážně turisté, byly lístky nabízeny v angličtině, s cílem co nejvíc vydělat. Někteří Češi se ale cítili tak dotčeni, že místo aby s úsměvem odvětili: „Děkuju, nechci!“ jak je v civilizovaném světě zvykem, málem naplivali prodejcům do obličeje se slovy: „My jsme Češi! Strč si to za klobouk!!!“ Jednomu prodejci se to stalo v jednom dni již potřetí, a tak to ortodoxním vlastencům vrátil: „No a co! Tady se mluví anglicky! Vás je tady mnohem míň!!“ Ubrblaný důchodcovský pár se zarazil a se sklopenou hlavou si to odšinul dále po dlažbě. Mimoděk se mi vybavil prošedivělý profesor dějepisu v béžovém svetru, jak varovně bodá ukazovákem až do stropu. Ohlédl jsem se. Za mnou svítil čerstvě omítnutý Hotel Čertovka, vedle něj vyčuhovaly cihly z domu s otřískanými pavlačemi, ve kterém patrně bydlely shrbené babky za regulované nájemné. Podobně vypadá i celá matička Praha. Na okraji města vypadávají panely z šedivých paneláků na rozpadlé chodníky, zatímco okolo košů ve větru poletují odpadky. Naproti tomu v centru se nám pod nohama lesknou ornamenty z dlaždiček a při pohledu z Karlova mostu se na nás smějí opravené domy, které turista zaplatil svým pobytem v hotelích, svým obžerstvím v hospodách i svým řvaním mezi obchody se suvenýry. Toto je pohled kapitalistův; ukecaný moralista by raději lamentoval nad havarijním stavem Karlova mostu tak dlouho, až by se nám národní kulturní památka úplně zřítila.
!!! hrozně moc hustá plastelína !!!
