STAMPIN´GROUND - Carved From Empty Words
Konečně tady máme velice slušnou kapelu, která nepochází ze severu ani ze států. Anglická pětice STAMPIN´GROUND se objevila z čistého nebe a udeřila na nás se svými deseti nářezovými skladbami. Angličané produkují velice brutální mix thrashe, hardcoru a deathu. Představte si koktejl z těchto kapel: Agnostic Front, Merauder, Napalm Death, Benediction. Zpěv je pořádně drsný, ale ne deathový chropot. Zvuk je na výborné úrovni: kytary řežou jako pily a bicí burácí jako když duní hrom. Pod produkcí je podepsán pro mě neznámý Dave Chang, jehož zvukařským vzorem bude určitě Colin Richardson nebo Andy Sneap. Zásluhu na vydání této desky má agilní Century Media. Díky.
TJ bodů 8+
ZPĚT na tabulku recenzí
HYPOCRISY – Into The Abyss
Neúnavný Peter Tagtgren je po pár měsících opět tu. Před dvěma měsíci vydal album svého elektro-projektu PAIN a 31.7. vydal zbrusu nové album své domovské kapely HYPOCRISY. Severské trio připravilo deseti skladbovou kolekci, která ani o centimetr nevybočuje z linie, kterou HYPOCRISY nastínili na posledních 3-4 albech. Rychlé skladby se mísí s pomalejšími / těch rychlých je podstatně víc než na minulých albech/, blackový zpěv střídá deathový /blackový vocal drtivě převažuje/ atd. Žádné změny, žádná překvapení se nekonají, zkrátka 42 minut klasiky. O tom, kdo a kde album vyprodukoval se nemá cenu zmiňovat. Osobně bych doporučoval Peterovi tak dvouletou pauzičku, aby byl po jeho výtvorech větší hlad.
TJ bodů 8+
ZPĚT na tabulku recenzí
Hypnos - mini CD 2000
Na stole mi tentokrát přistálo mini CD očekávaného projektu tří šílenců: Bruna, Pegase a R.A.D. Bruno (ex Krabathor) se postaral samozřejmě o vokál a basu, Pegas (ex-Krabathor, ex-Dehydrated, ex-Apoplexy) se věnuje bicí baterii a R.A.D. slušně ovládá šestistrunku. Během dvou dní v hlohoveckém studiu Exponent pod dohledem Tomáše Kmeťa a Romana Slávika natočili už v prosinci 1999 Hypnos čtyři skladby - tři svoje a jednu předělávku od legendárních Bulldozer (The Cave z roku 1986). A hned můžu říct, že se naplnilo očekávání v tom, že Krabathor bude mít ve svém hudebním stylu konkurenta nejzdatnějšího právě v Hypnos. Je zcela zřejmé a nakonec i Brunův "dres" na coveru alba jasně napovídá kterým směrem se chlapi dívají pro inspiraci. Zejména morbidangelovský feeling není možno přeslechnout. Zatímco úvodní skladba Infernational a závěrečná In Blood We Trust jsou ultrarychlé zářezy, druhá v pořadí Bleeding The Scums je pomalejší a propracovanější a dýchá atmosférou pro mě jednoho z nejlepších alb padlých andělů "Blessed Are The Sick" z roku 1991. Hudební stránka tohoto mini CD je tedy z mého pohledu v podstatě bez výhrad. Jinak tomu je ale u zvuku, který není příliš silnou stránkou. Na obhajobu zvukařů je třeba zopakovat, že dva dny na nahrávání není mnoho. Na regulérním albu, které má vyjít v září však takový zvuk jen těžko obstojí.
OSI bodů 7
ZPĚT na tabulku recenzí
Dark Tranquility - Heaven
Uběhlo sotva 13 měsíců a švédští Dark Tranqulity vyrukovali s novou deskou s názvem HEAVEN. Loňské přelomové album PROJECTOR tak má svého následovníka. V koutku duše jsem doufal, že se seveřané vzpamatují a vrátí se ke starému stylu s menšími obměnami, ale to se bohužel nestalo. Celou kauzu bych přirovnal k tragédii PARADISE LOST. No ale teď se pojďme podívat na obsah alba. Tady není ovšem o čem přemýšlet. Necelá třičtvrtě hodina gotického melodického death metalu, pokud to tak mohu charakterizovat. Na povrch se více dostávají klávesy, ale pro skupinu typické kytary zůstávají. Vše pochopitelně ve středním tempu, zabalené do kvalitního zvukového kabátce. Na albu hrají i dva noví členové skupiny: Michael Nicklasson-basa a Martin Brandström-klávesy a doplňují tak zbylé kvarteto Stanne, Sundin, Henriksson, Jivarp. Co s vámi chlapci? Asi lepší pětka, ze staré známosti.
TJ bodů 5+
ZPĚT na tabulku recenzí
OPPROBRIUM - Discerning Forces
Název OPPROBRIUM asi nikomu z vás nic neřekne, ale vysloví-li se jméno INCUBUS, tak pravé metalisty napadnou bratři Howardové z USA. Pod názvem INCUBUS vydali dvě alba: Serpent Temptation a pak naprosto geniální death-thrashový granát Beyond The Unknown. No a teď oba kluky máme nazpět, ale s jiným jménem. Abych přiznal barvu, tak jsem čekal od alba víc. Zklamaný sice nejsem, ale radostí také neskáču, přesto, že kapela umístila na kotouč velice slušný materiál, který ovšem kvalit svého předchůdce nedosahuje. Bohužel. Jestliže chcete přirovnání, tak bych současnou muziku přirovnal k Sepultuře na albech Arise nebo Chaos A.D. Discerning Forces je desítka drsných metalových kompozic, jednou v rychlém podruhé ve středním tempu. Co ovšem musím vyzdvihnout je zvuk. Není sice nijak oslnivý, ale zatím nejlepší, jaký kdy Howardové vyprodukovali. Na starosti ho měl překvapivě starý známý producent /zejména v osmdesátých letech/ Harris Johns /Kreator, Tankard, Destruction…./. Obal se taky povedl, takže příznivci klasického deathu si mohou toto album klidně zakoupit, protože neprohloupí.
TJ bodů 8
ZPĚT na tabulku recenzí
DEFTONES – White Pony
Milovníci amerického neometalu se konečně dočkali po různých peripetiích třetího řadového alba americké smečky DEFTONES. Já jsem se také velice těšil, protože předchozí album Around The Fur z roku 97 na mě udělalo velký dojem a dá se říct, že nasadilo vysoko laťku, kterou se chlapcům nepodařilo s novým albem White Pony překonat. Co se tedy událo nového? Kvartet Chino Moreno, Abe Cunningham, Chi Cheng a Stephen Carpenter k sobě přibrali starého známého Franka Delgada, který už kapele pomáhal na desce Around The Fur. Frank má na starosti různé elektronické mašinky a gramofony, které společně s ostatními nástroji a zpěvem utvářejí nezaměnitelný sound DEFTONES. Tím pádem dostali větší příležitost všelijaké zvuky a kapela tak otupila ostří svých kytar. K tomu přidala depresivní nálady a nové album bylo na světě. Aby svůj nový směr DEFTONES ještě více umocnili, pozvali si do studia Maynarda Jamese Keenana /ex TOOL, nyní A PERFECT CIRCLE/, aby vytvořili společně velice sugestivní song Passenger. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že album má výborný zvuk, protože o produkci se postarala sama skupina společně s Terry Datem /OVERKILL, PANTERA, MACHINE HEAD, METAL CHURCH……/. K novému CD už běží na satelitu i klip ke skladbě Change /in the house of flies/ a určitě bude následovat i další kus. Osobně bych preferoval Digital Bath nebo Street Carp. Jak už jsem řekl, svého předchůdce nepřekonali, ale připravili výborné album, které je na první poslech těžko stravitelné, ale o to déle vám vydrží v přehrávači.
TJ bodů 9
ZPĚT na tabulku recenzí
DEICIDE – Insineratehymn
Jsou prázdniny, tzv, okurková sezóna, ale přesto některé kapely vydávají svá novinková CD. Jednou z nich je i americký soubor DEICIDE, který netřeba blíže představovat. Na této grupě je velmi interesantní to, že funguje pořád ve stejné sestavě /Benton, Hoffamanové, Asheim/ a že pravidelně po 2-3 letech vydává své řadovky. Tentokrát se museli obejít bez Scotta Burnse, který se svou činností prozatím skončil, ale našli si velice rychle náhradu: Jima Morrise, spolumajitele studia Morrisound na Floridě. To je ostřílený borec, který vyprodukoval spoustu výborných death metalových alb, takže poplašnou zprávu, kterou vyprodukoval magazín SPARK, že nová deska Bentonovců bude mít garážový zvuk, musím kategoricky odmítnout. Insineratehymn má kvalitní zvuk, za který by se nemusela stydět žádná deathová tlupa a já doufám, že ve SPARKU si svou reputaci napraví v nejbližší době, protože skupině tím moc dobrou reklamu neudělali. Potkal jsem totiž pár lidí, kteří po vyslovení slov Deicide a Insineratehymn okamžitě prohlásili, že deska má špatný zvuk, aniž by ji slyšeli. A hádejte odkud čerpali? No, nebudeme to dál rozebírat. Já jen dodávám, že na albu najdete 10 nových kousků o celkové délce něco přes 31 minut a jedná se o klasický death-metal, který kapela produkuje již od svého prvního albového zápisu, který vyšel právě před deseti lety. Zajímavý je i obal se šestkovým symbolem, který vytvořili Guido Poggi a Glenn Orenstein. Nic nového pod sluncem, ale dnes už je to klasika.
TJ bodů 9-
ZPĚT na tabulku recenzí
STUCK MOJO - Declaration Of A Headhunter
Hned v úvodní skladbě Set The Tone STUCK MOJO předvedou o čem to na jejich novém albu bude. Skvělé melodie v dostatečně tvrdé skořápce a několik rozdílných vokálů se pak linou celým albem, které je určitě vrcholem dosavadní tvorby amíků. Ve čtvrté skladbě se ještě k rapování zpěváka jménem Bonz a melodickému hlasu nového baskytaristy Dana Drynema, přidá hlava a mozek kapely Rich Ward se svým growlingem, jak vyšitým od nejtěžších deathmetalových smeček. Tato kombinace všech tří prvků se pak objevuje i v dalších skladbách Give War A Change, The One a Hatebreed. Úvodní pecka a také závěrečná Reborn se ještě blýsknou skvělým "diskonápěvkem", kterým by strčili jakoukoli diskokapelu dneška do kapsy. Jediné, co bych malinko klukům vytkl, je dost vysoké množství nehudebních i hudebních vložek mezi jednotlivými songy. I přesto, že jsou všechny do jednoho kvalitní a určitě ne nezajímavé, v některých pasážích alba je jich příliš a kazí tak kompaktní dojem z poslechu jinak vynikající fošny. Nevadí, pokud budu mít chuť poslechnout si i za čas něco melodičtějšího, rozhodně vím kam sáhnout a vy to víte už také.
OSI bodů 8+
ZPĚT na tabulku recenzí