Vysílací řetězec stránky - §§Ident:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§Ident&>28.10.08&>identifikace člena Web2.0 MetaÚstava metasoud pro Moravu&.

Metasoud

Hledání: Stránky---Info---Činnost---Připomínky---Kontakty---Komunikace---Aktivity---Oddíly---Klíče---Registry---Struktura

Klíče: metaústava - meta&ústava - meta&úst - μεταustava - μετα&ustava - μετα&ust - metaspolek - metastát - metanoia - noosféra

řecky => μετα <=> ΜΕΤΑ <=> META <=> meta <= česky

Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

prezentuje aplikaci ZxZ

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+zásady&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Zásady&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Každý dodatek v kterémukoliv oddílu označte hlavičkou v podobě příslušného řetězce a aktuálního data. Změny označujte červeně. Před novými změnami staré označte normálně. Po vychytání chybiček aktuální změny označeny vyhledatelným návěštím §§+ a to od zarážky počáteční +00 po +x coby aktuální. Pro zahájení připomínky aktivujte řetězec tj. namísto _I mezi dvěma znaky & smažete podtržítko. Připomínka bude plošně registrována na stránkách metaspolku. Po registraci připomínky deaktivujte řetězec tj. mezi dva znaky & před I vložíte podtržítko. Připomínku můžete provést i bez aktivace řetězce použijete-li dotyčný řetězec z cizí stránky. Chcete-li začít komunikovat se členem metaspolku založte v příslušném komunikačním oddílu odstavec s datem a hlavičkou cizího vysílacího řetězce a komunikujte stejně jak bylo uvedeno výše. Zachovávejte stejnou strukturu stránky. Význam stejné struktury stránky metaspolku je v tom, že každý člen může převzít zaniklou stránku. Po zániku stránky správce metaspolku MetaÚstava může jeho úlohu převzít některý z jiných členů, nejlépe Vzorník sám.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+pokračujeme&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Pokračujeme&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&.

Zadáním aktuálního datumu vždy nově začíná pokračování komunikace.

Vlastní metařetězec pro žádost o kontakt: 3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+komunikace+kontakt&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Komunikace&>DD.MM.RR&>Kontakt&.

Registrační stránka člena metaspolku: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metaustava_metaspolek.HTM

Správce: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metaustava_metaspolek.HTM

Vzorník: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_vzornik.HTM

Metasoud: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM

Čas: dd.mm.rr

Čas: dd.mm.rr

Stav: ve výpisech správy metaspolků registrováno připojení stránky

Potvrzení registrace: na stránce evidence metaspolků registrace

Kvitování potvrzení o registraci:deaktivace řetězce

 Čas: od 28.12.08

Vyhledávání klíče, stránky a řetězce: průběžně

Vyhledání klíče, stránky a řetězce: dd.mm.rr

Příprava vysílajícího registračního řetězce: aktivován

§§Vyslání registrace na Web2.0:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§Vyslání registrace na Web2.0&>od 28.12.08&>Registrační oznámení pro uživatele Web2.0.&.

Vyslání identifikačního řetězce na registrační stránku: vyhledáním klíče, stránky a řetězce

Registrace: automaticky

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+směrníky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Směrníky&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&.
Správce metaspolku integruje směrníky z každé příslušné webstránky.

Moravská MetaÚstava metaspolek:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metaustava_metaspolek.HTM<

Moravská MetaÚstava vzorník:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_vzornik.HTM<

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+metaservery&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Metaservery&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Obsahuje odkaz na příslušný moravský metaserver spřažený s metaspolkem. Každý metaspolek obsluhuje alespoň jeden metaserver, který je takto členem metaspolku Web2.0 pro Moravu. Stránka metaserveru obsahuje metařetězce obsažené v oddílech Navigace členů moravského MetaÚstava. Slouží coby náhrada pomalého vyhledávače, přičemž každá webstránka metaspolku poskytuje v oddílu Navigace svému metaserveru seznam odkazů na používané řetězce. Metaserver z každé webstránky řetězce integruje. Příznakem integrované stránkové navigace je řetězec &III& .

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+navigace&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0Morava_metaustava_metasoud_metaspolek.HTM&>Navigace&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Navigace slouží každé stránce k pamatování odkazů coby náhrada pomalého vyhledávače. Příznakem vlastní stránkové navigace je řetězec &II& . Záleží na stránce jakou navigaci si udržuje. Každou stránkovou navigaci integruje Metaserver do svého oddílu.

Vzorníky: MetaBible MetaTeorie MetaSex

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+důvody&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Důvody&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Věk globalisovaného lidstva je charakterizován praxí systémovosti coby globálního práva. Globalisovaný člověk pro své žití potřebuje praxi osobně pojatého globálního práva tedy poznávání systémovosti v nejrůznější lidské činnosti tedy rovněž účastí v různých metaspolcích a také v metaspolku kultivovaného ústavního pořádku. Každý má tak možnost ohodnotit sebe i jiného člověka. Jde o to, že praxe systémovosti vyžaduje potřebnou metakomunikaci i v oblasti ústavního pořádku. Kultivovaný ústavní pořádek lze charakterisovat MetaÚstavou a Ústavou. MetaÚstavní pořádek byl již dostatečně popsán, zbývá totéž pro ústavní. Každá zemská samospráva a s ní spřažená zemská metaspráva noosféry má v rámci Web2.0 rezervovanou sekci MetaÚstava s povinností tuto naplnit.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+vymezení&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Vymezení&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Stránka "Morava_metaustava_metasoud" je členem "Web2.0 Morava MetaSpolek" a je s ním kompatibilní. Člen tohoto metaspolku předně sdílí certifikát ZxZ jakožto prohlášení o shodě na svobodu praktikovanou systémovostí coby globálním právem a vymahatelnou povinností. Člen tohoto metaspolku má právo okopírovat si kteroukoliv stránku metaspolku s povinností upravit ji předně v oddílu +činnost části +popis do podoby metaspolkově přínosného originálu. Člen tohoto metaspolku má povinnost zachovávat jeho strukturu i ducha.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek+oddíl+činnost&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Činnost&>28.12.08&>Připomínky k oddílu.&. Smyslem činnosti stránky "Morava_metaustava_metasoud" je nastavit kopírovatelný vzor pro metaspolek MetaÚstava. Aktuálně je vytvářena základní struktura moravské sekce MetaÚstava. V společných sdílených částech je uvedeno, co je tomuto metaspolku třeba obecně činit. Část označená jakožto "Činnost" je specifická pro každou stránku člena tohoto metaspolku. Každý člen si na své stránce udržuje svou verzi v oddílu "Činnost" podle něhož si svůj obdobný oddíl synchronizují ostatní uživatelé Webu 2.0 cestou společné komunikace. Součástí společné činnosti je udržovat ukazatele na všechny členy tohoto metaspolku.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+registr&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&
Registr ukazatelů tohoto metaspolku: => Navigace

Historie komunikace

Registrační stránka

Komunikace se členy

Kliknout na tlačítko <= pro návrat

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+sdílení&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+popis&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM& 

§§+00 (aktuálně pokračování +50, +x, , metasmlouva +s, metaevangelium +e, metaprávní_řád +p, metaústavní_řád +u, metasocialisace +ms) Máme "vyhmátnout" universální podstatu metaústavního pořádku lidstva epochy globalisace tedy podstatu každého ústavního pořádku. Tou je všeobecně přijímané tvrzení, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Nemluví se v něm o člověku ale o lidech tedy o člověku ve společenství lidí a to předně v důstojnosti a pak i v právech. Začněme výkladem první částí uvedeného výroku. Co znamená důstojnost ve vztahu ke svobodě a rovnosti přednostně před právy? Určitě povinnost, ale ne jen tak ledajakou. Svoboda a rovnost vyžadují povinnost dodržovat řád žití založený ve vesmírném řádu. Jde o povinnost činit přirozeně tedy universální vládou Logu platnou pro všechny lidi. To na poprvé nikomu moc neříká a tak vládu Logu je třeba vyjádřit její všeobecně chápanou vlastností a tou je systémovost. Potom první část výroku nabývá podoby: Lidé jsou svobodní a rovní předně v povinnosti přirozeně činit systémovostí a pak i v právech. Skutečně, pokud lidé nebudou činit systémově ale svévolnicky nemůžou být svobodní a rovní v povinnosti i v právech. Pouze lidé činící systémovostí mohou být ponecháni sami sobě ve své svobodné činnosti s nutností omezovat je pouze právy systémovými a nikoliv omezeními pozitivisticky stanovenými. Stejnou přirozenou systémovostí jsou pak lidé svobodní a rovní i v právech. Universální výrok metaústavního pořádku a tedy jakéhokoliv ústavního pořádku tedy zní: Lidé jsou svobodní a rovní v povinnosti přirozeně činit systémovostí a analogicky i v právech. Tím je určena i ústavně právní ochrana svobody a rovnosti lidí ústavním soudem. Právo musí podléhat systémovosti a této předně musí podléhat ústavní soud a jeho soudci. Už hodně dávno se intuitivně pociťovalo, že právo nemůže být založeno svévolně a požadovalo se, aby bylo založeno v přirozeném právu, ale vše ztroskotalo v právně nezakotvitelné přirozenosti. Nyní víme, že přirozenost znamená systémovost, která je právně založitelná, prozkoumatelná i vymahatelná. Systémově založitelné právo pak umožňuje zkoumat spravedlnost coby nezávislost. Pouze lidé svobodní a rovní v povinnosti přirozeně činit systémově mohou být nezávislí a tím správně spravedliví. Lidé neschopní přirozeně činit systémovostí jsou podjatí svévolností a nemohou správně vykonávat spravedlnost. Nyní víme jaké vlastnosti musíme požadovat na ústavních soudcích jakožto vzoru ústavním činitelům včetně zákonodárců. Ústavní činitelé musí ochraňovat podstatu ústavního pořádku a k tomu musí být schopní svobodně a rovně činit přirozenou systémovostí coby přirozenou povinností. Jedině takoví lidé mohou být natolik nezávislí, že svými verdikty mohou zakládat ústavní pořádek coby precedenční právo i základní zákon. Odtud každý z ústavních činitelů jakož i soudců pro vytváření zákonnosti musí být schopen přirozeně činit systémovostí. Zbývá se ještě zmínit o rovnosti podmíněné lidskou důstojností. Jde o to, že člověk i na nejnižším společenském žebříčku musí ústavním pořádkem vědět, že stejně jako on budou metaústavním pořádkem činit lidé na všech vyšších společenských žebříčcích. To má neobyčejný význam pro zastupování zájmů lidí v systému demokracie. Především to platí o každém ústavním činiteli najmě zákonodárném. Nejen to, každý svobodný a rovný člověk (bez ohledu na společenské postavení) musí být schopen vytvářet zákonnost skrze přirozenou schopnost činit systémově. Člověk porušující tuto schopnost porušuje základ ústavního pořádku a dopouští se podle svého společenského postavení zločinu omezování svobody počínaje jednotlivcem, skupinou a konče občanstvem coby masového zločinu. Od ústavních činitelů jakožto vzorů občanů nutno začít. Prověřme je na dodržování metaústavního pořádku coby základu ústavního pořádku v rámci akcí této části metaspolku. Předpoklady k tomu jsou založeny. Český ústavní pořádek je úvodní klauzulí (Čl. 1 Listiny základních práv a svobod coby součástí ústavního pořádku České republiky) založen v přirozeném právu, to je nade vší pochybnost. V preambuli Listiny základních lidských práv a svobod je zmínka o uznání neporušitelnosti přirozených práv člověka v návaznosti na obecně sdílené hodnoty lidství. Tato hodnota lidství spočívá na společenství lidí skrze metaevoluci kultury vytvářející systém poznání. V preambuli Ústavy se ještě uvádí duch nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti. Základ ústavního pořádku je neoddělitelně svázán se státní svrchovaností. Plná svrchovanost (suverénnost) Česka je dodržena, je-li zabezpečena ústavně vnějšně i vnitřně. Tato ústavně zabezpečená svrchovanost znamená platnost i Listiny základní práv a svobod a tedy universálního a základního ústavního pořádku jak bylo uvedeno výše. Podle Čl. 10 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost spočívající v systémovosti jeho žití coby přirozeného práva. To umožňuje podávat k Ústavnímu soudu masové stížnosti na porušování systémovosti i ze strany ústavních činitelů. Kdokoliv ve státě nemůže porušovat uvedenou ochranu osobnosti porušováním systémovosti jeho žití ze strany nesystémových nařízení zákona. Odtud musí zákon vyhovět systémovosti žití a to i ze strany zákonodárce příslušný zákon tvořící. Tato zásada ústavního pořádku se týká i samotných ústavních soudců. Je proto možné k Ústavnímu soudu podat žalobu na příslušné ústavní soudce pro porušování Listiny základní práv a svobod. Nakonec je možné podat žalobu na Ústavní soud k Evropskému soudu pro lidská práva nebo až k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Listina práv a svobod, jakožto základní ústavní zákon, nemůže být pominuta ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou, tj. tato smlouva musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod předně s výše zmíněnou její úvodní klauzulí. Ústavní soud je podle ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti najmě jeho ústavního pořádku počínaje úvodem Listiny základních práv a svobod. Kontrola ústavnosti je navíc nastavena specifickým slibem té které skupiny ústavních činitelů. Podle ústavního slibu je ústavní soudce povinován chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a taktéž rozhodovat nezávisle dodržováním Ústavy a tedy Listiny základních páv a svobod najmě její úvodní klauzuli. Také ostatní ústavní činitelé mají v ústavním slibu stejnou povinnost dodržovat Ústavu tedy i Listinu základních práv a svobod a její úvodní klauzuli. Tato klauzule jakožto první je nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná, a nezrušitelná. Takto naplňuje vlastnost přirozeného práva. Tato klauzule má sílu základního zákona. Česká Ústava však její základní porušování nepostihuje a to dokonce ani masové. Masové porušování uvedené klauzule zakládají masové zločiny. Česko ratifikovalo Mezinárodní trestní soud jemuž masové zločiny příslušejí do kompetence. O schopnosti dodržovat základní ústavní pořádek vypovídá certifikát ZxZ jakožto veřejné prohlášení o shodě na svobodu praktikovanou systémovostí coby přirozenou povinností i právem. Kdokoli vstoupí do tohoto metaspolku pak certifikátem ZxZ implicitně signalizuje dobrou vůli i schopnost dodržovat universální ústavní pořádek. Osoba s masovou mocí chybějící v tomto metaspolku sama sebe usvědčuje z masových zločinů. Nuže v rámci akcí tohoto metaspolku se přesvědčeme, kdo je vlastně kdo a nakolik nás může doopravdy zastupovat. Prověřme stav metaústavnosti v Česku, důkazy poslouží k požadavku nápravy předčasnými parlamentními volbami. §§+01 Prověřit stav metaústavnosti si zasluhuje i Všeobecná deklarace lidských práv OSN. Ta je Čl. 1 založena na tvrzení, že: Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a právech; jsou nadání rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. To je však evidentně chybné tvrzení, které do lidských práv zanáší systémovou chybu a odtud pak do dalších článků uvedené deklarace a příslušných ústav. Předně je touto systémovou chybou postiženo právo unie americké i evropské. Ovšem taktéž i ústavy, které vycházejí ze správné definice svobody a rovnosti avšak trpí nedostatkem metaústavního výkladu. Lidé se nerodí svobodní a rovní, ale jsou svobodní a rovní v důstojnosti činit skutky systémovostí, čehož novorozenci či kojenci zdaleka nejsou schopné. Kdo není schopen této důstojnosti nemůže být považován za svobodného a rovného. Proto je tu také věk rodičovské (pěstounské) péče a věk právní odpovědnosti. K metaústavnímu založení svobody a rovnosti by měla přistoupit OSN a s ní také USA a EU. Už kvůli proklamované světlé budoucnosti EU by metaústavní definici svobody a rovnosti rozhodně měla obsahovat Lisabonská smlouva EU. Správně by Čl.1 Všeobecné deklarace lidských práv měl znít: Lidé jsou svobodní a sobě rovní v důstojnosti coby povinnosti činit systémovostí a stejně tak i v právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím činit lidskou přirozeností přirozenou systémovostí a touto spolu jednat v duchu přátelství. Svět by se rázem změnil jako kouzelným proutkem, zlo páchané četnými patsunami svévolníků by zmizelo. Předně všeobecnou povinností jednat přirozenou systémovostí a tedy vymahatelností i přezkoumatelností, a pak také právem založeným v přirozené systémovosti. Na světě je právě proto tak mnoho zla, že Čl. 1 Všeobecné deklarace lidských práv je špatně formulován. Uvedený Čl. 1 je ovšem formulován špatně záměrně, aby totiž vyhověl diktatuře kapitálu. Jeho správné znění by znamenal právní konec kapitalizmu. Pro nástup globalisace však nezbude než ho správněji definovat naznačeným metaústavním způsobem. §§+02 Přirozeností a tedy nezadatelností známe konečně základní axiom svobody a rovnosti. Konečně známe základní přirozenou povinnost i právo lidí. Co z tohoto axiomu lze odvodit? Kdo nectí a ve svém žití nedodržuje všelidský metaústavní pořádek nemůže se ho dovolávat. Kdo pohrdá lidskou důstojností, založenou na systémovosti, a odmítá ji ctít a dodržovat nemůže být svobodný a rovný. Kdo ohrožuje svobodu a rovnost jiných nemá na svobodu a rovnost právo. Kdo pohrdáním přirozené povinnosti masově ohrožuje či ničí život jiných nemá na život právo. K lidské důstojnosti, založené v systémovosti, přísluší právo na život i na smrt a to podle toho co dotyčnému lépe vyhovuje. Každý kdo ctí metaústavní pořádek vydá o tom prostřednictvím Internetu (ZxZ) veřejné prohlášení o shodě na svobodu i rovnost praktikovaných důstojností činit systémově coby přirozenou povinností. §§+03 Osoba přímo či spoluúčastí masově porušující všelidskou povinnost vyplývající z axiomu svobody a rovnosti dopouští se masového zločinu spadajícího do kompetence Mezinárodního trestního soudu a ve lhůtě jím nepotrestaného přísluší instanci Posledního soudu. Jedná se především o zastupitelský výkon demokracie na všech stupních a pak o příslušné představitele organizací mimo jakoukoliv státní jurisdikci. Je-li právo řádem každé civilizované společnosti, pak globalisací vzniká možnost globálních společností vymykajících se jakémukoliv právnímu řádu. Faktem je, že globalizací vyvstává činnost fyzických či právnických osob stojící mimo jakékoliv právo. Učinit tomu přítrž znamená ustanovit metaústavní řád platný jak pro ústavní pořádek, tak pro společnosti stojící mimo každou ústavu. Je úkolem metaústavního pořádku globální řád ustanovit, obhajovat ho a také ho náležitě vymáhat. Aby byl metaústavní řád dokonalým výrazem práva musí být "řádem" založeným v podstatě přirozenosti jednotlivostí tedy v systémovosti. Bez této systémovosti se právní pozitivizmus stává zdrojem konfliktu tříd, když zvýhodněný uživatel práva takové právo zachovává jako své stvrzené právo, kdežto poškozený se snaží takové právo svrhnout coby křivdu a to třeba násilím. Takto vznikly třídy, každá hájící svůj prospěch. Globalisací však prospěchu celku svědčí systémové právo, které svou zavazující moc získává ze všeobecné vůle k přirozené systémovosti. Globalizujícím kapitalizmem dle vztahu k metaústavnímu pořádku vznikly dvě protikladné metatřídy, metatřída svévolníků odmítající metaústavní pořádek, a metatřída metarealistů přijímající metaústavní pořádek založený na systémovosti axiomem svobody a rovnosti. Metatřída svévolníků neuznává a porušuje metaústavní pořádek čímž globalizací ohrožuje existenci lidstva čímž právně zakládá právo vést proti ní obranný metatřídní boj v rámci Třetí světové války i Posledního soudu. Na masové zločince odmítající akceptovat axiom svobody a rovnosti metaústavního pořádku lidstva epochy globalizace se hledí jako na útočníky vůči nimž v konečné instanci platí právo nutné obrany v rámci metakaranténního opatření Posledního soudu. Hlavní zbraní v třetí světové válce mezi oběma metatřídami je oboustranně přijímaný konkurenční boj na poli ekonomickém, politickém a duchovním. §§+04 Ctění, vyznávání a praktikování metaústavního axiomu svobody a rovnosti zakládá příslušnost k metatřídě metarealistů. Absence ctění, vyznávání a praktikování metaústavního axiomu svobody a rovnosti zakládá příslušnost k metatřídě svévolníků. Ctění, vyznávání a praktikování nejrůznějších -izmů (předně amerikanizmu, katolicizmu a judaizmu) zakládá implicitní příslušnost k metatřídě svévolníků. Metatřída svévolníků je smrtelným nebezpečím a nepřítelem lidstva. Certifikát ZxZ je veřejným prohlášením o příslušnosti k metatřídě metarealistů. Absence certifikátu ZxZ je implicitním veřejným svědectvím o příslušnosti k metatřídě svévolníků. Podle skutků se rozeznají nejbezpečněji. Světová osa zla je ukotvena ve třech státech a tvoří ji USA, Izrael a Vatikán. Odtud praktikování apartheidu Izraelem (judaizmem) podporovaného USA (amerikanizmem) je projevem příslušnosti k metatřídě svévolníků. Odtud jakákoliv podpora praktikování apartheidu Izraelem je projevem příslušnosti k metatřídě svévolníků. Odtud absence certifikátu ZxZ palestinskou samosprávou strany Hamáz je projevem příslušnosti k metatřídě svévolníků. Odtud konflikt mezi vládou Izraele a samosprávou Gazy je projevem metatřídy svévolníků, který v okamžiku bifurkace lidstva globální krizí příslušností k metatřídě startuje metatřídní boj. Uvedený konflikt je řešitelný pouze likvidací apartheidu Izraele s ustavením metastátu Palestina a čím dřív se to stane, tím méně lidských obětí ze střetu svévolníků bude. §§+05 Metatřída svévolníků neuznává všem lidem, řádům a zákonům nadřazený metamravní či metaetický axiom svobody a rovnosti. Příslušník metatřídy svévolníků neuznává dbát všelidské hodnoty systémovosti coby všelidské povinnosti. Mravnost coby morálka či étos je pro příslušníka metatřídy svévolníků buď tlach nebo svévolně nastavený princip. Odkazem na metaústavní axiom svobody a rovnosti však existuje přirozená mravnost coby přirozená povinnost i ctění přirozených práv. Už starořecká kalokagathie znamenala spojení krásného a dobrého duchovní harmonií, která ovšem není nic jiného než systémovost. Podobně na tom byl starořecký stoicizmus jehož jádro spočívá žít ve shodě s přirozeností. Také stoa nedovedla vymezit, že přirozenost je v systémovosti. Podobné se kdysi odehrávalo v staré Číně s učením Tao. Přirozenost coby sledování cesty Tao či lépe systémovosti má tedy dávnou historii. V novodobí existují pokusy pochopit "Tao fyziky", neboli vnést do vědy přirozenou systémovost. Přirozenost se nikdy nestala součástí nějaké Ústavy. Platonova Ústava chápe přirozenost jakožto správnost, spravedlnost má být správností. Jenže správnost tkví právě v systémovosti. Právě systémovost svou přirozeností zakládá platnost přirozené mravnosti v povinnostech i právech. Přirozená mravnost (morálka, étos) je postoj člověka, spočívající na svobodném rozhodnutí vůči systémovosti. Přirozeným mravním zákonem pak je v činnosti dodržovat systémovost tedy to, co požaduje metaústavní axiom svobody a rovnosti. Ideologie amerikanizmu, katolicizmu a judaizmu, tvořící podstatu metatřídy svévolníků, neznají a neuznávají přirozený mravní zákon coby dodržování systémovosti. Z tohoto pohledu jde o nemravné ideologie působící špatnost a zlo, o to větší v rámci světové osy zla to je USA, Izraele a Vatikánu. Podstatou metatřídního boje tedy je boj o přirozený mravní zákon coby metaústavního axiomu svobody a rovnosti. §§+06 Globálním porušováním metaústavního pořádku lidstva ze strany metatřídy svévolníků dochází k ohrožení existence celého lidského rodu. Odtud plyne právo lidstva na nutnou sebeobranu v podobě metatřídního boje za obnovení globální vlády systémovosti v podobě metaústavního pořádku založeného v přirozeném mravním zákoně vyjádřeném též axiomem svobody a rovnosti. Důsledky potlačování přirozeného mravního zákona dlouhodobě předvádí Izrael praktikováním apartheidu za mocenské podpory globalizujícího kapitalizmu především ze strany USA, OSN, Rady bezpečnosti a samozřejmě Vatikánu. Izraelská praxe apartheidu přirozeně indukuje odpor postižených Palestinců a to dokonce až s použitím hrubé síly, proti níž má prý Izrael právo na sebeobranu. Ano, ale obranu přiměřenou a té judaizmem ovládaný Izrael není schopen. Za této situace přichází právo lidstva na nutnou sebeobranu proti judaizmu Izraele dlouhodobě praktikujícího apartheid a rovněž všelidská sebeobrana vůči těm, kteří v tom Izrael podporují. Záležitost ignorování přirozeného mravního zákona netýká se jen izraelského judaizmu, ale celého lidstva, nejedná se jen o záležitost lokální, ale o globální. Vždyť nynější globální krize je důsledek ignorování přirozeného morálního zákona v rámci celého lidstva. Především finančníci - a z nich předně vyznavači amerikanizmu, katolicizmu a judaizmu - pohrdli přirozeným morálním zákonem a jsou přímo odpovědní za současnou globální krizi finanční a následně ekonomickou. A podílnictvím na tomto globálním zlu mají rovněž mocní pohrdající přirozeným morálním zákonem z nichž zvláště vyznavači amerikanizmu, katolicizmu a judaizmu jsou odpovědní za jiné globální krize i za počínající genocidu lidstva. Tak startuje metatřídní boj za spasení lidstva od sebezničení, jehož součástí je působností globalizace rovněž Poslední soud. Metatřídnímu boji je nutné dějinně porozumět. Metatřídním bojem totiž končí dějiny svévolníků a ty je třeba zběžně nastínit. Je přímo symbolické začít metatřídní boj odsudkem judaizmu. Kdysi dávno v starověku na počátku našich věků to vše začalo, když Ježíš začal hlásat příchod Království nebeského s nutností Posledního soudu. Vytýkal starověkým židovským zákoníkům, že místo Království nebeského uctívají svévolně založené zákony. Ježíš svým učením byl pro svou dobu nepřijatelný a tak skončil popravou jako rebel nebezpečný tehdejšímu impériu. Jeho učení se však stalo dědictvím lidstva s nadějí na příchod všelidsky spravedlivé vlády. Učení Ježíšovo spolu s učeními starých Řeků ihned přešlo do ranného křesťanství, které se však zase nehodilo mocenským ambicím první katolické církve a tak místo žití učením Ježíše nastoupil kult osobnosti Ježíše s vymýcením stoupenců původního učení ranného křesťanství. Mocensky svévolnické pojetí katolické církve však úplně nezvítězilo, když došlo k rozštěpení křesťanské církve na západní a východní větev. Tento stav vedl k tomu, že učení Ježíše nakonec našlo pokračování v islámu, když prorok Mohamed ve svém učení prohlásil Ježíše za proroka a převzal od něho ideu o Království nebeském, o nutnosti Posledního soudu a zavedl vlastní ideu nutnosti boje proti nevěrcům. Na konci starověku se odkaz Ježíšova učení projevil i na Velké Moravě jakožto požadavek implementace východní křesťanské církve s přijetím křesťanství do místní podoby jakéhosi mravního zákona. Ve středověku se idea Ježíšova učení objevuje v díle Husově coby požadavek návratu katolické církve od svévolnosti k mravnímu zákonu Království nebeského. Ještě před Husem připomeňme církevní exkomunikaci mistra Eckharta, který požadoval opuštění kultu Ježíše a návrat k učení Ježíše jeho žitím. Vstupem lidstva do novověku se zrodila snaha očistit učení Ježíše a to předně vznikem protestantizmu a pak také osvícenstvím. Připomeňme Kantův kategorický imperativ se snahou ustanovit jakýsi mravní zákon. Osvícenectvím dochází k omezování panství katolicizmu nastolením požadavku přirozeného práva, deklarací práv občana a odkazem na ideu svobody Francouzské revoluce. Pak nastoupil liberalizmus a amerikanizmus s vládou zákona, ovšem nezaloženého na přirozenosti. Diktatura kapitálu pak způsobila, že se na přirozenost a mravní zákon zapomnělo. Po druhé světové válce sice došlo ke vzniku Všeobecné deklarace lidských práv avšak bez odkazu na přirozenost. K marxizmu či marxizmu-leninizmu možno stačí říci, že šlo o učení svévolníků odmítající mravní zákon i podstatu Ježíšova učení jakožto záležitost nemající historické opodstatnění. Ježíšovo učení takto prošlo dějinami svévolníků a vyvrcholení našlo na konci globalizujícího kapitalizmu v přechodu k demokratismu. Jádro Ježíšova učení nelze ignorovat, na druhé straně pro působnost globalisace i vědy je ho nutno založit na systémových základech. A jako na začátku dějin svévolníků, tak i na jejich konci, to znamená kritikou judaizmu a jeho odsouzením a podobně i dalších svévolnických učení zbavených metaústavnosti chápané v podobě přirozeného mravního zákona či axiomu svobody a rovnosti. §§+07 Platí-li axiom svobody a rovnosti pak také vzniká potřeba vyvodit z něj i nejlepší vládnutí pro lidi svobodné a rovné. Takto přirozeně vznikají metaústavní zákony vládnutí lidí svobodných a rovných. Vzniká vláda lidu coby lidí svobodných a rovných neboli systémová demokracie a jemu odpovídající společenské zřízení - demokratismus. V základu demokratismu leží idea suverenity lidu coby svobodných a rovných lidí schopných důstojnosti coby činění systémovosti. V demokratismu veškerá politická moc přísluší lidem svobodným a rovným nikoliv však těm, kteří nejsou schopní svobody a rovnosti. K tomu vede metaústavní axiom svobody a rovnosti založený na podmínce důstojnosti lidí spočívající v užívání rozumu a svědomí činit systémově. Všichni svobodní a rovní občané mají fakticky spolurozhodovat o politických otázkách, jež se jich týkají. Svobodní a rovní lidé jakožto celek však státní moc společně mohou vykonávat jen ve velmi omezeném rozsahu. Proto musejí být metaústavou určeny přirozené zákony, které umožňující zprostředkovanou účast lidí na shodě ve formování politické vůle. Demokracie svobodných a rovných lidí systémovostí nalézá u občana a jejich představitelů shodu v záležitostech obecného blaha. Formální pravidlo demokratického výkonu moci zvláště princip většiny skýtají splněním metaústavních zákonů garanci vůči bezpráví. Vládnoucí elity tedy technokratická byrokracie, zájmové skupiny a masmédia jsou podřízeny metaústavnímu axiomu svobody a rovnosti. Kapitalistická demokracie zdaleka lidem nesplňuje podmínku kontroly. Globalisací proto musí nastoupit demokracie systémová vyhovující současně demokracii parlamentní, zastupitelské, fundamentální, poradní, spoluurčující i životní. Potíž je v tom jak systémovou demokracii lidem svobodným a rovným vymoci. Není jiného řešení než metatřídní boj. Tragédie kapitalistické demokracie spočívá v nemožnosti postihu za její porušení. To je nutno změnit. Globalisací přišel čas metatřídních bojů tedy i čas odsudků Metaústavního metasoudu. Globalisací přišel čas hájit zájmy lidstva, všech svodných a rovných lidí. Masové porušování metaústavního axiomu svobody a rovnosti či také přirozeného mravního zákona zakládá skutkovou podstatu masového zločinu psychoterorizmu jehož odsudek v první instanci přináleží Mezinárodnímu trestnímu soudu nebo v konečné instanci odsudku Posledního soudu. Pojmenovaný odsudek masového zločinu je publikován v rámci Černé listiny psychoterorizmu a vykonán v rámci metakarantény Posledního soudu. Tak je v rámci systémové demokracie zaručena vymahatelnost, správnost, spravedlnost a náprava věcí veřejných. §§+08 Je pro Metastavní metasoud nejvyšší čas jednat. Příslušní představitelé příslušné ideologie praktikující masové porušování metaústavního pořádku páchají masové zločiny psychoterorizmu, jde především o představitele amerikanizmu, katolicizmu a judaizmu. Příslušní představitelé soustátí USA praktikováním ideologie amerikanizmu dopouštějí se masových zločinů psychoterorizmu. Příslušní představitelé státu Izrael praktikováním ideologie judaizmu dopouštějí se masových zločinů psychoterorizmu. Příslušní představitelé státu Vatikán praktikováním ideologie katolicizmu dopouštějí se masových zločinů psychoterorizmu. Příslušní představitelé judaizmu USA a Izraele jsou praktikováním zločinné ideologie usvědčeni z masových zločinů psychoterorizmu. Představitelé soustátí USA, státu Izrael a státu Vatikán jsou v postoji k palestinsko-izraelskému konfliktu 2008/2009 usvědčeni z masových zločinů psychoterorizmu. Představitelé světového amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu jsou v postojích k palestinsko-izraelskému konfliktu 2008/2009 usvědčeni z masových zločinů psychoterorizmu. Představitelé Evropské Unie jsou spolu s českým předsednictvím Rady Evropy v postojích k palestinsko-izraelskému konfliktu 2008/2009 usvědčeni z masových zločinů psychoterorizmu. §§+09 Stejné ideologie účastné na protahování izraelského apartheidu jsou účastné na globální finanční a ekonomické krizi, jako i na krizích dalších (klimatu, životního prostředí, manželství, duchovnosti). Příbuznost není náhodná, jedná se o zločinné spolčení v světové ose zla. Současné krize postihují téměř celé lidstvo a lidé by měli zvědět, kdo konkrétněji za toto zlo může. V prvé řadě jsou to finančníci vyznávající ideologickou praxi amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Po nich jsou to představitelé státní moci coby politici vyznávající stejnou směs ideologií. Finančníci nebo politici praktikováním uvedených ideologií páchají masové zločiny. Proč uvedené ideologie působí všude takové zlo je evidentní, jde o společné pohrdání systémovostí což působí zlo. Uvedené ideologie totiž pohrdají přirozeným mravním zákonem a umožňují bez mezí pěstovat svévolnost a nedbát systémovosti. Nejde však jen o ideologie, ale i o jejich skrytou podobu ve formě náboženství. A zde už jde o psychoterorizmus a ovládání lidí ve smyslu potlačování metaústavního axiomu svobody a rovnosti. Náboženství tvrdí, že Bůh existuje jakožto absolutno a současně něco nad absolutnem. To je nesmysl uvažování, protože nad absolutnem nemůže už nic být. Bůh tedy nemůže být nad absolutnem (teizmus) ani absolutnem (panteizmus). Nic už není nad absolutnem, není nic než absolutno, vše je v absolutnu. Nutností polidštit absolutno přiznáním absolutnu nadřazené konečné osoby Boha však náboženství popírá samo sebe, protože podle teologie je Bůh nekonečný. Podle teologie Bůh je aktuální nekonečno a tudíž nejedná se o výlučný teizmus nýbrž o zprzněný panteizmus. Panteizmus je však pro náboženství nepřijatelný. Máme tu tedy protikladnost náboženství a teologie. Překonat tento antagonizmus lze pouze tak, že panteizmus bude nahrazen absolutnem samotvořícím relativno (systémovost) s vyloučením Boha a náboženství. Jediným posláním absolutna je samotvorba systémovosti, a člověk má být jejím obrazem, v tom je jeho důstojnost. Vše co se nepodřídí systémovosti absolutna je přetvořením zničeno k jejímu zachování. Vše se podílí na této samotvorbě systémovostí, což praktikovanou důstojností lidí zakládá svobodu a rovnost. Podílnictví konečného v nekonečném zakládá člověku možnost volit systémovost tedy být obrazem absolutna. A k tomu není třeba ideje osoby Boha. Naopak tohoto podílnictví není schopné náboženství a ideologie s ním spjaté. Náboženství nemůže připustit lidi svobodné a rovné, ztratilo by nad lidmi moc. Náboženství také nemůže připustit systémovost, hned by se projevila lživost náboženství. Náboženství je takto svévolnickým nástrojem moci, je svévolnickou ideologií moci založené v popření systémovosti. A popření systémovosti je zjevným aktem zla spočívajícím v potlačení svobody a rovnosti. Náboženství svévolnicky ovládá mysl lidí smyšlenkou osoby Boha a je nedůstojné lidí svobodných a rovných. Náboženství patří do metatřídy svévolníků neslučitelné s existencí lidstva, proto musí nastoupit Poslední soud. Zbývá popsat konstrukci Boha svévolníků. §§+10 Svévolníci nemají žádnou přirozenou autoritu a tak si ji musí vymyslet v podobě Boha. Provedou to celkem primitivně. Vezmou model absolutna a nad něj postaví osobu Boha, který jednak činí skrze absolutno, jednak jakožto osoba slyší a vidí všechny lidi. Věřící takto mají svého Otce a mohou po něm jako děti škemrat své prosby. Jedná se tedy o panteizmus nad něhož je nadstaven teizmus. Pak vznikne církev, která Boha u lidí svévolně zastupuje a také ho tak vykládá. Bůh je nakonec zbaven své základny, zůstává smyšlená osoba Boha sama o sobě schopná stát se lidem Otcem. Protože Bůh činí mimo absolutno stává se z něho svévolník schopný svévolníky ve svévolnosti uspokojit. Lidé zotročení dogmatem jsou zbavení svobody uvažovat a nejsou na podfuk s Bohem schopni přijít. Podfuk je v tom, že absolutno vylučuje nadřazenou osobu Boha. Tvrzení, že Bůh je absolutno a současně osoba se navzájem vyvracejí. Bůh coby nekonečno a současně konečno jakožto nesmysl vylučuje Boha, není ho. Bůh jakožto absolutno nemůže být osobou, je-li nekonečnem nemůže komunikovat s konečnem, takže se jakožto Bůh vylučuje také. Není Boha, je pouze aktuální absolutno. Existuje pouze absolutno, osoba Boha je výmysl svévolníka. Bytí absolutna vylučuje osobu Boha. Zbývá určit co je absolutno. Absolutno je pra-základ mnohotvárného a samoorganisujícího jsoucna tvořící svět jednotlivostí a současně veškerého jsoucna vůbec. Absolutno nepotřebuje nadřazenou osobu tvůrce, samo je tvůrcem všeho jednotlivého. V absolutnu je vše založeno, nakolik od něho jakožto od první působící příčiny vše jednotlivé vychází a je jím jako posledním cílem přitahováno, nakolik se vše jednotlivé účastní jeho plnosti sdíleného účastenství a takto představuje věrný obraz metareality. Pra-základ všeho sám není jako takový založen v ničem jiném, než sám v sobě. První a poslední příčina všech jednotlivostí musí být sama nezapříčiněna a existuje faktem absolutní nutnosti své existence. Bytí absolutna je samo od sebe věčné, pouze Jest. Proto v absolutnu splývají bytnost a pobyt každé jednotlivosti tedy i každé osoby. Toto absolutní bytí je sdíleno všemi jednotlivostmi a v tom spočívá systémovost, jíž je absolutno v samé sobě konstituováno a kterou nad vším jednotlivým vyniká. Dokonalosti absolutna (jeho relativnost coby sdílená systémovost a samoorganisace), které jsou svým nejniternějším kořenem dány, nazýváme vlastnostmi (atributy) absolutna. Absolutno je plnost bytí, není omezeno žádným nebytím nějaké osoby a je aktuálním nekonečnem, které je věčně dokonané v sobě samé stáváním se jednotlivostí. Proto absolutno přesahuje vše konečné, neustále se samotvořícím bytováním, aby ve všem bylo obsaženo. Absolutno je prvopočátkem všech jednotlivostí. Být jednotlivostí, bytováním, znamená obsahovat bytí absolutna to znamená být neustálou reprodukcí svého stavu připravenou k obnově systémovosti. Absolutno není statično, ale dynamično v reprodukování stavu systémovosti. Všechno jednotlivé má podíl na absolutnu, sdílí se v jeho bytí. Lidé svobodní a rovní se vědomou systémovostí bytováním stávají podílníky na bytí absolutna. Nic jednotlivého nemůže vstoupit do osobního vztahu s absolutnem, pouze dodržováním systémovosti. Jediným posláním absolutna je sdílením všeho dbát na dodržování řádu systémovosti. Co stávajícímu řádu systémovosti nevyhoví, je s určitou tolerancí přetvořeno k řádu novému. V tomto počínání je absolutno neosobním prazákladem. Teizmus, panteizmus i ateizmus se mýlí, jsou tomuto prazákladu všeho vystaveni také. Pouze ve sdílené systémovosti se lidé svobodní a rovní mohou setkávat s absolutnem. Řád absolutna promítnutý do bytování lidí vytváří metaústavní pořádek lidstva nebo také přirozený (nikým nezadaný) mravní zákon lidí svobodných a rovných. Řád absolutna s jistou mezí toleruje své porušování a tak napomáhá evoluci a nakonec i metaevoluci. Čas metaevoluce právě nastal, když řád kapitalizmu překročil mez tolerance entropie řádu absolutna, je čas na negentropii. A stejně tak se svévolníky, především s vyznavači ideologie amerikanizmu, judaizmu nebo katolicizmu. Lidstvu globalisací nastal čas metatřídního boje za metaústavní pořádek demokratismu. §§+11 Občany na počátku globalisace vedou hňupoelity neschopné systémovosti a tím na občanech páchající masové zločiny. Výstižným příkladem toho je soustátí EU (hňupovládami členských států a také českým předsednictvím) a její Lisabonská smlouva, která má zajistit lepší byrokratické řízení, nikoliv však lepší součinnost členských států hájících zájmy euroobčanů. Bez systémovosti deklarované v Lisabonské smlouvě není EU schopná efektivně konkurovat aktérům světové soutěže. Stávající hňupoelita EU není schopná euroobčanům zajistit konkurenceschopnou efektivitu. Co však euroobčanům perfektně zajistí bude tak akorát psychoterorizmus masových zločinů plynoucí z byrokracie a to jak vládou EU, tak i každou vládou členského státu. Lisabonská smlouva euroobčanům negarantuje prosperitu zajištěnou systémovostí jakožto prostředek konkurenční výhody. Vlády členských států, které Lisabonskou smlouvu ratifikovaly dopustily se masových zločinů na občanech svých i eurounijních. Euroobčany ovládá zločinné spolčení lidí vyznávajících ideologie amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Globalisace a s ní adekvátně působící EU vyžaduje nastavit Lisabonskou smlouvu s větší perspektivou než je pouze potřeba byrokratického řízení. Odkud začít? Lidstvo epochy globalisace vyžaduje novou civilizaci založenou na systémovosti tedy na metaústavním pořádku týkající se každé vlády státu či metastátu. Tato metaústavnost znamená nové společenské zřízení založené na systémové demokracii. Kde tato nová civilizace může začít fungovat je právě EuroUnie. Eurounijní integrace nezbytně vyžaduje systémovost na několika úrovních. Jednak na úrovni nejvyšší, pak na úrovní střední tedy každého členského státu a pak na úrovni nejnižší tedy na úrovni občanů a také zaměstnanců. Nová civilizace založená na systémovosti potřebuje nejen systémovou politiku, ale ekonomiku nebo-li jinak řečeno systémovost zaměstnanců potřebuje systémovost manažmentu a systémový manažment systémovost zaměstnanců. A systémovost zaměstnanců, manažerů, ekonomů a politiků potřebuje někde systémovost kultivovat tedy předně školy a pak hlavně metaspolky v rámci každého metastátu. Tato provázanost ovšem nemůže pomalým evolučním výběrem, ale vyžaduje revoluční výchozí nastavení a tím nemůže být učiněno jinak než systémově laděnou Lisabonskou smlouvou. Lisabonská smlouva tedy musí být tou roznětkou, která nastartuje eurounijní revoluci. Bez toho nemá eurounijní integrace smysl, respektive bez toho se EuroUnie rozpadne. Eurounie se musí stát systémem států a metastátů a to nejde bez nové systémové civilizace, bez nového systémového společenského zřízení, bez systémové demokracie a nové systémové politické ekonomie. Odtud pak nová systémová civilizace bude přebrána zbytkem lidstva. Půjde o něco podobného jako svého času Francouzská revoluce, tentokrát však její heslo Volnost, Rovnost, Bratrství lze parafrázovat jako Systémovost, Svoboda, Přátelství. Systémovost zaručí svobodu a rovnost, metaústavní pořádek zaručí přátelství. Systémovou demokracii nelze budovat jen z jedné strany, ale z více. Stěžejní stranou v tom je matavládnutí skrze metaspolky. §§+12 Zatím však má EU k systémovému počínání hodně daleko. Přístupem k izraelsko-palestinskému konfliktu 2008/2009 předvedla EU veřejnou podporu apartheidu Izraele, navíc nebránila investice eurobčanů do infastruktury v pásmu Gazy. České předsednictví EU v uvedeném konfliktu nevyzvalo celou EU k sankcím proti izraelskému apartheidu a taktéž obě strany konfliktu k ukončení vzájemného ostřelování. Pokračování izraelského apartheidu mělo být sankcionováno odvoláním diplomatických zástupců členských států EU v Izraeli. Poškozena byla důstojnost občanů EU. Česko a Polsko coby členské státy EU a současně NATO ohrožují skrze celou EU Rusko a tak se nelze divit příležitostnému přerušení dodávek plynu z Ruska do Evropy. Porušováním systémovosti Evropa zažívá energetickou krizi. Nadále je poškozována důstojnost občanů EU. Eurounijní poškozování euroobčanů nelze přehlédnout. Eurounijní orgány odmítáním systémovosti poškozují euroobčany. Vlády členských států odmítající systémovost poškozují občany vlastní i euroobčany. Eurounijní manažment odmítající systémovost poškozuje zaměstnance, spotřebitele, euroobčany. Odbory odmítající systémovost poškozují přímo zaměstnance a skrze nesystémový manažment nepřímo spotřebitele a euroobčany. Politická strana odmítající systémovost potlačuje občany i euroobčany. Představitelé EU jsou zločinně spolčení ideologiemi amerikanizmu, judaizmu i katolicizmu a masovým porušováním systémovosti poškozují euroobčany. To všechno pohrdáním metaústavního pořádku lidstva a tím i eurounijními občany. Uvedené masové porušování systémovosti v EU svědčí o nutnosti zavést do Lisabonské smlouvy klauzuli, která vládou systémovosti uvedené nesystémovosti nedovolí. To však nelze vymoci politicky. Je tu v EU sice formální demokracie, ale psychoterorizmem zdeptaní euroobčané sotva mají šanci zvolit systémové představitele do europarlamentu, nakonec není koho volit. Volby do europarlamentu nejsou svobodné, svobodné nejsou ani volby do parlamentů členských států EU. Nezbývá než metatřídní boj za systémovou demokracii. Poškozování euroobčanů došlo takové míry, že nezbývá než eurounijní generální stávka euroobčanů proti porušování systémovosti. A okamžitě může začít Lisabonskou smlouvou i proti českému předsednictví. Následně může pokračovat proti finančnímu, ekonomickému a politickému porušování systémovosti v celé EU. §§+13 K porušování systémovosti nyní dochází stále více globálně a je mu třeba porozumět. Diktatura kapitálu je postavená na prioritě zisku tedy na potlačování systémovosti a odtud růst globalizujícího kapitalizmu také stále více porušuje globální systémovost. Její rostoucí porušování má však své meze dané metarealitou. Všudypřítomná metarealita či absolutno působí skrze hru entropie a negentropie, když s jistou mezí toleruje porušování systémovosti, čímž způsobuje evoluci a metaevoluci. Lidská činnost ve hře entropie a negentropie na úrovni lokální funguje od věků, avšak nově čím dál více na úrovni globální. Globalizací k porušování systémovosti stále více dochází na úrovni globální. Střet svévolnosti se systémovostí vede k nápravě v podobě zla a čím globálnější porušování systémovosti, tím větší zlo. To je patrné na nynějších globálních krizích kapitalizmu. Jinak řečeno, entropie působená globálním porušováním systémovosti dostává civilizační systém do bifurkačního stavu či do bifurkačního bodu evoluce, kdy musí dojít k negentropickému snížení entropie tedy i k metaevolučnímu skoku od kapitalizmu k demokratismu. Omezit působení zla v důsledku takového skoku je možné a to metatřídním bojem. Postupná evoluce znala třídní boj jakožto způsob snižování entropie a to až formou generální stávky. V případě metaevoluce však už jde o metatřídní boj s nutností globalisace generálních stávek. Globálními krizemi nastupuje čas nutnosti globálních generálních stávek proti globálnímu porušování systémovosti a za nastolení globální vlády systémovosti respektováním přirozeného mravního zákona či dodržováním metaústavního axiomu svobody a rovnosti. Tento boj nutno vést na všech úrovních lidstva, nejlépe proti nesystémovému činění OSN, Rady bezpečnosti a vlád samotných členských států OSN. Pochopitelně také na úrovni EU a jejích členských států. Vedení EU není schopné systémovosti, tím také toleruje vlády markantně neschopné systémovosti, jako právě v případě Ukrajiny. Důsledky takového zla zapříčiněného přerušením dodávky ruského plynu přes Ukrajinu právě pocítila část Evropy. Netřeba se zlobit na Rusko, vinu za zlo plynové krize nese nesystémovost vlády EU i vlády Ukrajiny. Ignorovat to, znamená zlo podporovat. Sankce vůči Ukrajině jsou jednoduché, jde o zneužití dominantního postavení na trhu. To by EU měla umět zvládnout, jak ostatně v několika obdobných kauzách předvedla. Analogicky jako vláda Ukrajiny za omezení dodávky plynu by měla být postižena i vláda Izraele za ničení eurounijních investic do infrastruktury v Gaze nebo za praktikování psychoterorizujícího režimu apartheidu. Pokud tak EU neučiní pouze dokáže, že není schopná systémovosti a musí být vystavena eurounijní generální stávce. Účast na globálních generálních stávkách je cestou jak omezit různá globální zla a kdo tak nečiní podporuje zlo a měl by být patřičně sankcionován nakonec až metakaranténou Posledního soudu. §§+14 Globálním zlem svévolníků přichází dějinná nutnost Posledního soudu. Dokud totiž zlo svévolníků nedosáhlo dimenze globality nebyl zapotřebí, lidstvu nehrozilo sebezničení. Dokud zlo svévolníků nedosáhlo meze globality mohla živelná evoluce lidstva probíhat bez rizika sebezničení. V podmínkách globálního zla nutno metaevoluci lidstva provést nikoliv živelně, ale asisstovaně a to právě Posledním soudem. Poslední soud přichází na konci dějin svévolníků potrestat masové zločiny a zlo z nich plynoucí. Než však k tomu dojde, byla tu možnost potrestat masové zločiny ještě dána Mezinárodnímu trestnímu soudu. Marně. Není jiného zbytí než potrestání masových zločinů svěřit Poslednímu soudu. Poslední soud v duchu metareality nebude činit za lidi, ale skrze ně. Jeho verdikt dopadne na představitele metatřídy svévolníků a svěřen bude těm, kteří zlo masových zločinů pocítí na vlastní kůži. Po právní stránce půjde o nutnou sebeobranu. Vše je téměř připravené. Globální studená občanská válka je realitou, nutno vysečkat propuknutí globální krize té či oné. Projevené globální zlo už není anonymní, má své adresné původce. Podle skutků poznáte je. Cílem Posledního soudu je nastolení globální vlády metaústavnosti a z ní vyvozené ústavnosti lokální. Poslední soud akceptoval a zohlednil historický odkazy proroků Ježíše, Mohameda i další o podobě posledního soudu. Ohlašovaný příchod posledního soudu byl až doposud v každém čase dějin svévolníků pozastaven, dokud jeho příchod globalizací uzná celé lidstvo tedy rovněž Izrael, Vatikán i USA. Jedině vstup i těchto občanů v plném počtu do systémové spásy umožní lidstvu dojít plnosti lidství v níž Bůh už nebude osobou, ale spíše systémovostí všechno ve všem. Před působností Posledního soudu musí lidstvo projít závěrečnou zkouškou pravosti, která otřese vírou mnohých věřících i nevěřících, teistů i ateistů, totiž všemu nadřazené autority absolutna a jemu vlastní systémovosti. Tato zkouška bude spočívat v konfrontaci svévolnosti s Pravdou pravd. Pronásledování Pravdy pravd, které provází její putování v dějinách svévolníků, nakonec odhalí tajemství jejich nepravosti v podobě věroučného podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od universální pravdy spočívající v systémovosti. Největším věroučným (náboženským i vědeckým) podvodem je svévolnictví, jimž člověk oslavuje sám sebe místo uznání systémovosti a její spasitelnosti od sebezničení. Tento podvod v dějinách svévolníků vyvstává vždy, když někdo předstírá, že bez systémovosti může splnit spasitelskou naději lidí. Světová vláda systémovosti se neuskuteční nějakým dějinným trumfem svévolníků, nýbrž vítězstvím systémovosti nad posledním řáděním svévolnického zla. Vítězství systémovosti nad vzpourou zla svévolníků má podobu Posledního soudu a to po závěrečném otřesu pomíjejícího světa svévolníků. Ta doba je tady. §§+15 Posledním soudem je odhaleno, jak se každý systémovostí choval a co je skryto v jeho mysli a podle toho odsouzeny jeho skutky. Systémovost je vládcem věčné tvořivosti všeho jednotlivého. Odkazem na systémovost náleží Poslednímu soudu plné právo definitivně odsoudit svévolnické skutky lidí i jejich vzpurnost. Poslední soud však nepřišel jen proto, aby odsoudil, ale aby systémovostí spasil lidi od sebezničující svévolnosti. Odmítáním systémovosti v nynějším globalisovaném životě se každý již sám odsuzuje k metakaranténě Posledního soudu a podle svých masových zločinů se může porušením metakarantény odsoudit i k věčné záhubě. Vítězství vlády systémovosti mezi lidmi nenastane bez posledního útoku svévolníků a proto bez Posledního soudu. Na konci dějin svévolníků v čase Posledního soudu započne vláda systémovosti, aby dovršila konečné vítězství dobra nad zlem svévolníků, které spolu bojovaly o život v průběhu dějin. Na konci časů svévolníků nastoupil Poslední soud, aby soudil skutky živých i mrtvých a každému odplatil podle toho, jak přijímal nebo odmítal systémovost. Poslednímu soudu už předcházelo vzkříšení všech odkazů mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých. Ty odkazy, které konají dobro, jsou vzkříšeny k opětnému životu, ale odkazy páchající zlo budou odsouzeny k věčnému zatracení. To se už stalo v podobě MetaÚstavy, MetaBible a MetaTeorie všeho. A byly takto před Poslední soud postaveny odkazy všechny kultur, jaké kdy byly. Před systémovostí, která je pravda, je s konečnou platností odhalena pravda o vztahu každého člověka k absolutnu. Poslední soud jasně prokáže dobro, které každý vykonal nebo opomenul vykonat během svého žití. Všechno zlo, které svévolníci páchají, je zaznamenáno v jejich skutcích, aniž to tuší a Posledním sudem se obrátí proti ničemníkům. Poslední soud nastal ve chvíli globálního porušení systémovosti a jejího slavného návratu. Poslední soud nakonec pronese konečný verdikt nad celými dějinami svévolníků. Jím poznáme poslední smysl celého díla metaevoluce lidské kultury a celé ekonomie spasení od sebezničení i obdivuhodné cesty, po kterých systémovost vede každou jednotlivost k jejímu poslednímu cíli. Poslední soud ukáže, že systémovost vítězí nad všemi svévolnostmi spáchanými myslivými stvory absolutna a že láska daná systémovostí je silnější než smrt navozená svévolností. Poslední soud svým poselstvím volá lidi k zachování skrze obrácenost žít systémovostí, pokud absolutno ještě lidem dává dobu příhodnou k spáse od sebezničení. Vnuká systémovou bázeň před svévolností. Podněcuje k úsilí o spravedlnosti vlády systémovosti. Hlásá blaženou naději na návrat vlády systémovosti, která přichází v onen čas metaústavnosti, aby systémovost došla slávy ve svých věřících, a aby na systémovost soustředil obdiv u všech, kdo víru pravou v systémovosti přijali. §§+16 Po konci dějin svévolníků dojde systémovostí vláda své plnosti. Po Posledním soudu budou spravedliví navždy vládnout systémovostí vybaveni metaústavností na těle i na duchu, i samotný řád vesmíru bude na planetě Zemi obnoven. Pak bude systémovým lidstvem obnoven celý svět, těsně spojený s lidským činěním a jehož prostřednictvím bude dosahovat vše metaevoluce. Konečně se uskuteční řád metaevoluce tím, že se v systémovosti sjednotí vše, co je na nebi i na zemi. V tomto novém světě systémové demokracie bude absolutno přebývat mezi lidmi a dovršením lidství bude uskutečněna jednota lidského pokolení. Ti, kteří budou spojeni s žitou systémovostí vytvoří společenství systémové demokracie odtud zvané demokratismem. V demokratismu se systémovost absolutna bude nevyčerpatelným způsobem otevírat vyvoleným k metaevoluci, systémovost se stane nevyčerpatelným zdrojem metaevoluce, míru, štěstí a vzájemného sdílení. Dojde k systémovému spojení metaevoluce vesmíru a lidstva. Dosavadní svět zohyzdněný hříchem svévolnosti pomine, aplikované absolutno bude systémovostí všechno ve všem. Lidstvo přestane samo sebe ohrožovat sebezničením. Ze systémovosti absolutna se i lidem dostane nepomíjející možnosti být součástí věčné metaevoluce. Vyznání systémovosti se stane obrazem sdíleného absolutna. Demokratismus znamená novou civilizaci epochy globalisace vybavenou metavěděním i metavěřením absolutna coby Synergion všech synergionů. Sama systémovost je vyznáním nejen metavědění, ale i metavěření vždy zakončeného důvěryhodným přitakáním ”Staniž se sdílenou systémovostí Synergion synergionů” zkráceně ”Staniž se systémovostí” coby systémového pojetí slova Amen. Skrze sdílenou systémovost metaústavnosti a s ní i v ní je v lidech svobodných a rovných všechna důstojnost, čest a sláva. AMEN! §§+p Globálními krizemi kapitalizmu nastal čas metaprávně vymezit konec dějin svévolníků a současně počátek nové globální civilizace založené na systémové demokracii. Příslušná fyzická osoba odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se zločinu proti lidství a lidskosti. Příslušná fyzická osoba praktikující ideologii příslušného svévolnického -izmu (především ideologii amerikanizmu, judaizmu nebo katolicizmu) implicitním odmítáním praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se zločinu proti lidství a lidskosti. Příslušná osoba masově činná a odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná osoba masově činná a praktikující ideologii příslušného svévolnického -izmu (především ideologii amerikanizmu, judaizmu nebo katolicizmu) implicitním odmítáním praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná právnická osoba masově činná odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná masově činná právnická osoba praktikující ideologii příslušného svévolnického -izmu (především ideologii amerikanizmu, judaizmu nebo katolicizmu) implicitním odmítáním praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná osoba účastnící se voleb do zastupitelských orgánů občanů a odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná vláda, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný zastupitelský sbor občanů, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný sbor zákonodárců, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný sbor soudců, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný sbor státních zástupců, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný pedagogický sbor, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná osoba vlastnící nebo spoluvlastnící subjekt coby právnickou osobu a odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná osoba spravující lidské záležitosti a odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný manažment, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná osoba kapitálového hráče odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná investorská osoba odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušný redakční masmediální sbor, byť svým jediným členem, odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná moderující masmediální osoba odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Příslušná masově publikující (klasicky nebo na internetu) osoba odmítající praktikovat metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu. Metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace může být nastolen pouze metatřídním bojem, kterému je nápomocen Poslední soud. Masoví zločinci sami sebe odsuzují k metakaranténě Posledního soudu. §§+u Metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace. Axiom 1: Lidé jsou svobodní a rovní předně v povinnosti přirozeně činit systémovostí a pak i v právech. Axiom 2: Lidé porušující Axiom 1 nejsou svobodní a rovní. Lidé masově porušující Axiom 1 dopouštějí se masových zločinů a v souladu s nezadatelnou přirozeností jednotlivostí sami sebe vystavují metakaranténě Posledního soudu a důsledkům z jejího porušení. Axiom 3: Lidé svobodní a rovní dle vzoru Metaústavy zakládají další axiomy příslušné Ústavy. Axiomy 1 až 3 zakládají pořádek příslušné Ústavy. Rozšiřující axiomy příslušné Ústavy tvoří základní zákon jemuž podléhají ústavní zákony příslušné Ústavy a jimž jsou podřízeny i všechny zákony příslušného práva. Takto přestává platit právo pozitivisticky stanovené a začíná platit právo systémově odvozené. Zákon 1: Lidé svobodní a rovní neuznávají jakékoliv dogma příslušného -izmu, náboženství nebo příslušné ideologie. Zákon 2: Lidé svobodní a rovní uznávají pouze stát (soustátí) založený (založené) demokratismem na Zákonu 1 tedy bez vázanosti státu (soustátí) na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Náboženské (ideologické) vyznání se připouští pouze mimo výkon moci, protože výkon moci podmíněný vyznáním náboženství (ideologie) zakládá masové zločiny. Zákon 3: Lidé svobodní a rovní podle Zákona 2 zakládají demokratické hodnoty státu především v tom, že svobodní a rovní lidé musejí být zastupováni lidmi svobodnými a rovnými a stejnými lidmi jim musí být vládnuto. Členové tohoto metaspolku mohou mít dodatečné připomínky v příslušném oddílu. §§+e Všem obyvatelům planety Země, především lidem dobré vůle, metaposelství dobré zprávy čili metaevangelium o původu zla. Za vším zlem lidí skrývá se porušení systémovosti. Je to právě zlo, které lidem signalizuje porušení systémovosti, a na zlo jsou lidé dostatečně vnímaví. Lži a ohavnosti rovněž svědčí o porušení systémovosti, ale nejsou už tak působivé. Vstupem do epochy globalisace je lidem třeba jiného všelidského pořádku přirozeně odvozeného z reality. Náboženství zklamalo, když klamavě zavedlo institut Boha v domnění, že za lidi nastolí pořádek. Proto také umožnilo i dosud umožňuje páchat tolik zla. Ve skutečnosti má absolutno za úkol jediné, spravovat sdílenou systémovostí všechny jednotlivosti. Absolutno akceptuje systémovost pouze skrze hru entropie a negentropie, nemůže vnímat dobro nebo zlo, natož lidskými smysly. A navíc pouze lidem je pro potřebu metaevoluce kultury dáno vědomí schopné vnímat systémovost skrze zlo a dobro. Už malým dětem je určena výchova k této schopnosti. Mluvíme-li o zlu, pak vždy jen v rámci lidí, nikdy v rámci absolutna. Zlo lidmi snadno pochopitelné spočívá v porušení systémovosti (coby dobra, správnosti, pravdivosti, sladěnosti, dokonalosti či plnosti bytování) jež by jsoucímu k jeho bytostnému celku mělo relativnem absolutna příslušet. Mravní zlo neboli špatnost je předně chybné svobodné rozhodnutí vůle proti přirozenému mravnímu zákonu kodifikovaný metaústavním a metaprávním pořádkem. S odkazem na relativno absolutna existuje jakési minimální lidské zlo, které je nutné tolerovat pro samotné zachování evoluce lidské kultury. Z pohledu tvoření relativna absolutnem, týkající se všeho, je třeba lidské zlo minimalizovat. Důstojnost člověka epochy globalisace je právě v tom, že si je vědom povinnosti bojovat proti zlu coby projevu porušení systémovosti. Každý člověk si je svou důstojností vědom povinnosti dodržovat systémovost a bojovat proti zlu coby jejímu porušení. Všelidská snaha o minimalizaci lidského zla až doposud měla podobu třídního boje, nástupem globalisace však třídní boj ztratil smysl a místo něho nastupuje metatřídní boj. Nutno vědět co každá metatřída sleduje. Metatřída svévolníků je orientována na zlo jakožto prostředku vládnutí v prostředí diktatury kapitálu a formální demokracie. Metatřída metarealistů je minimalizací zla orientována na dobro skrze dodržování systémovosti jakožto prostředku vládnutí a to v prostředí systémové demokracie. Každý si může vybrat zda bude stát na straně zla, nebo na straně dobra jíž slouží metaústavní a metaprávní řád! Po takovém vymezení civilizace epochy globalisace je už od počátku roku 2009 možné metatřídní boj začít a spoluvládnout skrze systémovost. §§+s Všemu lidu planety Země byl na Internetu veřejně dán metaústavní a metaprávní pořádek lidstva epochy globalisace coby všelidská metasmlouva. Žádná právnická osoba nevznesla veřejně proti této metasmlouvě námitky nebo nesouhlas a toto mlčení znamená souhlas. Každá právnická osoba je tedy vázána přirozeným metaústavním a metaprávním pořádkem lidstva epochy globalisace na základě přirozeného mravního zákona. Každá právnická osoba je posuzována metastátním a metaústavním pořádkem lidstva epochy globalisace a toto posuzování přechází na příslušný metaústavní metasoud. Tímto dějinným okamžikem lidstva oficiálně končí dějiny svévolníků a začínají dějiny metarealistů, končí epocha kapitalizmu a začíná epocha demokratismu coby globální praxe systémovosti a tedy i systémové demokracie. Metaprávní a metaústavní pořádek lidstva epochy globalisace je nadřazen každému právu tedy i církevnímu či jinému. Každé právo je povinováno akceptovat metaústavní a metaprávní pořádek lidstva epochy globalisace. Lidem svobodným a rovným nastává povinnost praktikovat metaústavní a metaprávní systém lidstva epochy globalisace. Staniž se sdílenou systémovostí skrze Synergion synergionů! §§+17 Osvětlením původu zla ujímá se metaústavní soudnost či metasoudnost metasprávy globalisovaného světa. Nyní je každému zřejmé, že každá ideologie coby svévolnický -izmus plodí zlo jednoduše proto, že omezuje svobodu jakožto možnost systémové tvořivosti. A o to více ideologie globálnější. Ideologie se ze svého zlo snaží vylhat, jenže metarealitu oklamat nelze. Pro metarealitu svévolnost znamená porušovat systémovost, tím podporovat nárůst entropie a při jisté míře s nutností negentropie. Svět svévolníků je tedy nutně provázen periodickými krizemi, a pokud dojde až ke globálnímu porušení systémovosti dostaví se i globální krize. Ty se právě dějí. Svět je především praktikováním ideologie amerikanizmu v globální krizi. Jak k tomu došlo? Amerikanizmus znamená duchovní bídu a tak si pro symbiózu volí duchovněji zaměřené svévolnické ideologie, předně judaizmus a katolicizmus. Takto se svévolnické ideologie navzájem posilují až v rámci metatřídy svévolníků dochází ke globálnímu zločinnému spolčení proti systémovosti. Masové praktikování dominantních ideologií působí masové zločiny v dimenzi globální a metatřídní. Páchání masových zločinů, zvláště globálních, stává se pak předmětem metasoudnosti i metatřídního boje. Představitelé metatřídy svévolníků vehementně usilují o zamaskování své zločinnosti, proto o ní zarytě mlčí a globální krize se snaží řešit nesystémově to je potlačováním projevů a nikoliv příčin. Uvedené dominantní ideologie páchají masové zločiny globálně, mají však svá centra. Bylo by velkou chybou bojovat výlučně proti těmto centrům, musí jít o metatřídní boj na úrovni globální tedy především proti ideologiím amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Přesto ideologická centra pominout nelze a to poukazem na zdroj porušování systémovosti. V soustátí USA zdrojem všeho zla je nesystémová ústava vzniklá v době otrokářství a nesystémově čili mechanicky doplňovaná o dodatky. Americká ústava postrádá systémovost v tom smyslu, že dodatky netvoří Listinu práv a svobod nadřazenou všemu právu především vymezením svobody a rovnosti. Dodatky americké ústavy se sice týkají svobod, ale svobodu nevymezují a umožňují diktatuře kapitálu coby výlučné ideologii páchat masové zločiny, jichž jsme nyní svědky v podobě globálních krizí. Americká ústava je nesystémová také v tom, že se odvolává na Boha a že se tím soustátí USA nepřímo zakládá i na ideologii náboženství. Takto vzniká scestné právo legalizující svévolnosti. Vzniká zrůdný právní stát, který legalizuje masové zločince v řízení státu! Američané nyní správně usilují o změnu, ale pokud si systémově nenastaví svou ústavu o skutečné změně mluvit nemohou. K ideologii amerikanizmu je kultem peněz nejblíže ideologie judaizmu mající centrum v Izraeli. Ideologie judaizmu založená v tradičních textech pohrdá přirozeným mravním zákonem tedy svobodou založenou v systémovosti a raději staví na svévolnicky stanovených zákazech a příkazech, mimořádně složitých, bránících systémovosti a tím svobodě a tvořivosti. Navíc Izrael svou ideologií judaizmu praktikuje vůči palestinské etnicitě apartheid. Pro páchání masových zločinů nemá izraelský apartheid žádné právo na existenci, musí být zlikvidován což však zdaleka neznamená likvidaci státu Izrael. Jde o to, že Izraelci a Palestinci musí podstoupit "rozvod" a čím dříve, tím lépe protože zla mezi nimi notně ubude. Tento "rozvod" provázený vznikem státu Palestina a zánikem apertheidu Izraele musí být prvotní, teprve až potom mohou následně probíhat mezistátní jednání a případně v nouzi nejvyšší i války. Ideologické spolčení amerikanizmu a judaizmu nachází podporu v spolčení jejich center. Pro amerikanizmus je však duchovně judaizmus příliš složitý a omezující a tak si raději volí svévolnického Boha v podobě ideologie katolicizmu. Nejde už o spolčení v kultu peněz, ale v kultu svévolnického Boha. Amerikanizmus potřebuje pro své masové zločiny posvěcení svévolnického Boha a to snadno nachází v katolicizmu. Ideologie katolicizmu má své centrum ve Vatikánu jehož "ústavou" je Katechizmus katolické církve odporující systémovosti a přesto vhodný pro globální duchovní armádu světa. Zbývá se ještě zmínit o soustátí EU, která svou ústavu odmítla a místo ní plánuje Lisabonskou smlouvu, která Listinu svobod a práv nestaví na vrchol eurounijního práva a bez takové absence systémovosti zakládá na masové zločiny, především spolčováním ideologií amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Vzniká zrůdné právní soustátí, které ve vládnutí občanů legalizuje masové zločince! A pokud je metasoudnosti vystavena EU tak i Česko, aby tma nebyla pod svícnem. Česká ústava obsahuje Listinu základních práv a svobod nadřazenou všemu právu, obsahuje sice vágní ustanovení svobody, rovnosti a důstojnosti i vyloučení založenosti státu ve výlučné ideologii nebo náboženství a přesto zde dochází k pěstování výlučné ideologie diktatury kapitálu, k masovým zločinům a ke spolčování ideologií. Důvodem proč tomu tak je to, že ústavní soudce vybírají svévolníci. Vždyť co je to za zrůdné ústavní soudce, kteří legalizují státní psychoterorizmus skrze regulační poplatky, co je to za právní kreatury zohledňující pietu šlechtické hrobky a pohrdající pietou dvaceti tisíců padlých! České ústavě chybí zakotvenost v metaústavním pořádku lidstva, pak by všechno zlé pominulo. Ukázkou toho je i české předsednictví Topolánkovy vlády i prezidenta Klause. I vůči Česku platí adresný údiv, cože je to za zrůdné právní uspořádání, které ve své právní praxi legalizuje masové zločince! Takto pokoutně se tedy ideologie amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu globálně spolčují proti systémovosti, proti svobodě a rovnosti vyplývající z metaústavnosti lidstva epochy globalisace. Uvedené ideologie svou dominancí stávají se jádrem metatřídy svévolníků a hlavním předmětem metatřídního boje. Co je však důležitější, stávají se původci zla, jehož nyní globálními krizemi pociťuje každý obyvatel planety Země a je pouze na něm kterou stranu metatřídního boje přijme za svou. Každý obyvatel této planety by se neměl nechat balamutit o příčinách zla globálních krizí a jejich řešení. Jako v každé nemoci je třeba pro vyléčení postihnout příčiny a ne projevy. Pouze hňupočlověk může oželet systémovost, svobodu, rovnost a důstojnost za cenu přijetí nějaké ideologie coby -izmu. Lidstvu je třeba napomoci dostat se z globálních krizí jakousi obdobou globální generální stávky. Na pořad dne přicházejí globalizované generální stávky jakožto prioritní formy metatřídního boje. Jako vždy v bifurkačních stavech rozhoduje i náhoda, nyní v podobě světové osy zla zjevného globální krizí. Tuto světovou osu zla nutno zlomit vyloučením její ukotvenosti v Izraeli a Vatikánu. Právnická osoba Izraele praktikující na svých palestinských občanech dlouhodobě apartheid dopouští se masových zločinů a sama na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu, přičemž tato metakaranténa se druhotně vztahuje i na každou právnickou osobu pomáhající izraelskou metakaranténu porušovat, výjimku ve styku s Izraelem tvoří humanitární pomoc. Právnická osoba Vatikánu praktikující konkordátem na svých duchovních občanech po celém světě dlouhodobě psychoterorizmus dopouští se masových zločinů a sama na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu, přičemž tato metakaranténa se druhotně vztahuje i na každou právnickou osobu pomáhající vatikánskou metakaranténu porušovat, výjimku ve styku s Vatikánem tvoří humanitární pomoc. Pokud nová americká administrativa myslí změnu vládnutí vážně, bude ctít metakaranténu Posledního soudu samouvalenou na Izrael a Vatikán. Toto respektování týká se EuroUnie i jejích členských států. První na řadě jsou vztahy diplomatické a vojenské, pak i politické a hospodářské. Poslední soud tímto startuje, každý strůjce svého osudu. Staniž se sdílenou systémovostí skrze Synergion synergionů. §§+18 Světová osa zla byla zlomena, zbývá zlomit i zbývající globální zlo. A nejen to, globální zlo už nelze nikdy připustit, každému globálnímu zlu je třeba provždy předcházet. Z tohoto důvodu nutno založit precedens. Příslušná právnická osoba vykonávající masovou moc s pohrdáním praxí metaprávního a metaústavního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masových zločinů, byť jediným svým členem, čímž sama na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak každá právnická osoba napomáhající tuto metakaranténu porušovat; uvedená příslušná právnická osoba je orientována na některou z vyjmenovaných činností: hypoteční, bankovní, finanční, investiční, spořitelní, ekonomikou, politickou, ozbrojenou, vládní, zákonodárnou, soudní, činnou v trestním řízení, úřednickou, zastupitelskou, pracovní, zdravotní, universitní, školní, nevládní, vědoučnou, věroučnou, mediální. Uvedeným způsobem rizikové právnické osoby vyloučené z demokratického procesu přestanou páchat zlo a obnovenou důvěrou v činnost právnických osob pomine globální krize přítomná a vyloučí se i budoucí. To se však nestane samo sebou, ale pouze metatřídním bojem. Kdo se tedy chce podílet na světě zbaveného zla musí se účastnit boje proti zlu. Také jinak řečeno, kdo se nezúčastní boje proti zlu vlastně zlo podporuje. Jméno, které jedině spasí svět zní "boj proti zlu", o jehož podstatě mohl metaposelstvím každý zvědět. Žádný spasitel lidi nespasí bez jejich účasti v boji proti zlu. Každý spasí sám sebe pouze účastí v boji proti zlu. Globální zlo v podobě globálních krizí není důsledkem zla jednotlivců nebo skupin, je záležitostí zla společenského zřízení kapitalizmu. Zlo je pojmenováno a lze tak proti němu úspěšně bojovat. USA nyní mají jedinečnou šanci zrušit své působení ve světové ose zla. Svět chce změnu vládnutí, nejen v USA. Lze souhlasit s vizí nového vedení USA. Svět se globálním zlem nezvratně změnil a my se musíme bojem proti němu změnit s ním. Smyslem svobody a krédem každého člověka dobré vůle musí být boj proti zlu. Hodnoty, na nichž závisí úspěch lidstva v jeho přežití jsou staré a spočívají v boji proti zlu. Tyto hodnoty jsou totiž opravdové. Byly vždy tichou silou za pokrokem v dějinách lidstva. A doba globalisace po nás žádá návrat těchto hodnot uznáním systémovosti, a to od každého obyvatele planety, v povinnosti k sobě, ke své zemi, k Zemi a lidstvu. Je tu nyní na Zemi přítomná metatřída svévolníků a zla. Je tu také naše metatřída metarealistů a dobra. Naše moc dobra roste obezřetným používáním systémovosti; naše bezpečnost pramení z přirozené oprávněnosti naší záležitosti, ze síly našeho příkladu činit systémovostí a díky zušlechťujícím kvalitám lidskosti a zdrženlivosti ve svévolnosti. Metatřída metarealistů prezentuje se jednoduchým způsobem totiž možností přeměnit globální zlo v dobro. Je tu globální krize a problém jak z ní ven. Je tu obrovská kapacita nezaměstnaných lidí a na druhé straně obrovská kapacita kapitálu potenciálně schopná rozhýbat ekonomiku, nikoliv však zneužitá k jalovému zadlužení. Je tu systémové řešení spočívající v možnosti globálně všechny nezaměstnané proškolit či rekvalifikovat k systémovosti a této pak využít k systémové ekonomice, k metamanažmentu žití, životem a prací. Je pravý čas na masovou rekvalifikaci lidí. Je výjimečný čas vytvořit systémovou ekonomiku a politiku. Je čas založit systémovou demokracii. Je čas efektivně využít duchovní kapacity rostoucího počtu seniorů. Je čas na zbrojení, tentokrát však v duchovní rovině a proti metatřídě svévolníků. Staniž se sdílenou systémovostí skrze Synergion synergionů. §§+19 Svět svévolníků pohrdl plánem na spásu lidstva před sebezničením. Metatřída svévolníků nechce přiznat příčinu zla globálních krizí, chce protahovat zlo až na mez únosnosti. Ze tří center světa se na lidstvo valí erupce zla a působí patsunami po celém lidstvu. Je ovšem rovněž nespočet menších zdrojů zla a metakaranténa Posledního soudu bude fungovat globálně. Než však metakaranténa Posledního soudu prolne celou metatřídou svévolníků bude to vyžadovat nějaký čas. Světová rebelie jakož i spolčení proti metaprávnímu a metaústavnímu pořádku lidstva epochy globalisace dosáhne předpokládané kulminace koncem prázdnin a k předpovězenému datu 9.9.2009 bude svět svévolníků připraven na sankce vyplývající z porušování metakarantény Posledního soudu. Potom svévolnické zlo dosáhne stupně, kdy svévolník svévolníkovi bude nepřítelem a kdy každý svévolník zaujme nutnou sebeobranu proti jinému. Potom se v plné síle zlem projeví zjevení moci metareality nastolující dobro. To už je však vnitřní záležitost metatřídy svévolníků a netýká se metatřídy metarealistů, která musí být připravena omezit chaos a převzít vládu systémovosti nad světem. Přesto až na každého člověka dopadne zlo svévolníků musí jasně vědět o jeho původu totiž pramenícího od právnických osob pohrdajících metaprávním a metaústavním pořádkem lidstva epochy globalisace a páchajících tím masové zlo. Jako mantru si člověk stižený zlem svévolníků musí říkat, že pochází od členů právnických osob páchajících masové zločiny a že toto zlo se nakonec nesmí obrátit vůči nevinným. Svévolníci škodí vším možným, předně mrtvou tradicí. Proto konec dějin svévolníků musí být především zmrtvýchvstáním vší lidské tradice, oživlé a sloužící žití, životem a prací. Svévolníkům je stále třeba připomínat páchání zla v jejich dějinách a to nejlépe starými texty. I nad těmi musí být vykonán Poslední soud. A musí se v tom také uvážit, že dávný autor textů nemohl říci plnou pravdu, ale naznačit ji alegoriemi a hlavně nedořeknutostí. Blaze člověku, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na straně hřešících [proti systémovosti], který nesedává s posměvači [metazákonnosti], nýbrž oblíbil si [vesmírnou] metazákonnost, nad její systémovostí rozjímá ve svém žití neustále. Je [žitou systémovostí] přirozený jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas a jemuž zdroj života [úrodou] neuvadá. Vše co přirozeně [systémovostí] podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem [chaosu]. Na soudu posledním svévolníci neobstojí, ani hřešící [proti systémovosti] v shromáždění spravedlivých. Všudypřítomný [metasprávce systémovosti] zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků globalizací vede [lidstvo] do záhuby. Na konci dějin svévolníků je však situace jiná, pravdu naopak nutno lidem neskrytě vyjevit, bez nutností náznaků a nedořeknutostí. Staniž se sdílenou systémovostí skrze Synergion synergionů. §§+20 Za masové zlo jsou svými členy zodpovědné příslušné právnické osoby pohrdající metaprávností a metaústavností či jednoduše systémovostí. Škodí masovými zločiny nejen osobně, ale také následnými skutky. V odsudku jejich počínání nutno metakaranténou postihnout nejen je samotné, ale i jejich zlé projekty a díla. Metasoudnosti v tom připadá povinnost založit případné precedenty. A není k tomu nutno chodit daleko, stačí skutky místních svévolníků. Psychoterorizující regulační poplatky u lékaře jsou způsob masových zločinů a samy na sebe uvalují metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Psychoterorizující projekt dálnice R52 z Brna přes Mikulov je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Psychoterorizující provoz páteřního radaru NATO na slavkovském bojišti u Brna je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Psychoterorizující projekt amerického radaru v českých Brdech je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu napomáhající porušovat. Psychoterorizující eurounijní projekt Lisabonské smlouvy je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu napomáhající porušovat. Příslušný projekt ničící životní prostředí je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Příslušný kontaminovaný výrobek je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Příslušný masmediální produkt je způsob masového zločinu a proto sám na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu a stejně tak i na každou právnickou osobu tuto metakaranténu pomáhající porušovat. Svévolníci pohrdáním systémovostí plodí zlo. které mají trvale přítomno ve své tradici. Je stále aktuální připomínat jim to. Proč se státy bouří, proč velmoci marně kují plány diktovat? Srocují se vůdcové Země, vládcové se spolu umlouvají proti všudypřítomné systémovosti: "Zpřetrháváme omezení svévolnosti, přirozené povinnosti pryč odhodíme". Správce systémovosti jenž trůní všude však vesele se činí. Svévolníci jsou Vládci systémovosti jen k tolerování. Jednou k nim však promluví zlem, ve svém rozlícení je naplní děsem. Vládce systémovosti na vrcholu samotvoření metaevoluce ustanovuje svého zástupce na Zemi. Ten přednese vládou systémovosti výsledek metaevoluce. Člověk je potomek vesmírné metaevoluce, to ona nakonec člověka zplodila. Chtěj člověče vládu systémovosti a země ti budou předány do správy, k trvalému správcování i dálavy Země. Rozdrtíš svévolníky železnou mocí, rozprášíš je jak nádoby z hlíny. Nuže, vůdcové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové té které země! Milujte vesmírnou vládu systémovosti, ať se nerozezlí, ať na cestě metaevoluce nezhynete, jestliže jen málo vzplane nadměrným zlem. Blaze všem, kteří se k systémovosti utíkají! §§+21 Pandemie metakarantény šíří se rychle světem svévolníků. Je jako mor, jako lepra nebo španělská chřipka. Stačí ochomítnout se kolem stiženého metakaranténou a už ji další má. Nejvyšší čas příchodu Posledního soudu. Svévolníkům jedna globální krize nestačí, už zakládají další. Finančním trhům zase nezbude než ztráta důvěry ve schopnost vlády USA i vlád jiných, postižených amerikanizmem, splácet dluhy. Na scéně globální ho trhu je další bublina, tentokrát vládní. USA se staly závislými na pravidelném přísunu kapitálu ze zahraničí. Jen za posledních dvanáct měsíců americká ekonomika “pohltila” 700 miliard dolarů, které jí poskytli věřitelé z celého světa, ale především z Číny. Americká vláda opět vstupuje do hry utrácet a půjčovat si, jen aby ekonomiku opět rozhýbala. V 90. letech to byla internetová bublina, začátkem 21. století se pak ve zlaté sele proměnily hypotéky. A nyní je na světě další bublina tentokrát politicko-ekonomická. Krátkodobá politika pro období globální krize stává se chybně standardním dlouhodobým nástrojem pro všechny vlády včetně té americké. Ekonomicky krátkodobě prospěšné opatření ohrožují dlouhodobou perspektivu občanů. Amerikanizmus, jenž globální krizi vyvolal má být použit i pro její léčení. Amerikanizmus je přece styl žití je na úvěrech závislý. Nyní je tento styl vládou USA povýšen na úroveň supervelmoci. Obamova vláda supervelmoci nastupuje jakožto “dlužník poslední instance” a jako chronický dlužník. USA dohromady koncem roku 2008 dlužily světu přes dva biliony dolarů. Americká vláda stojí tváří v tvář obrovské vlně dluhu – vnitřního i vnějšího. A její krátkodobý program chce utrácet ještě víc. Nová americká administrativa chce ještě víc zadlužit americké občany, se zadlužením však nechce opustit tradiční amerikanizmus. Kritický okamžik však přijde za rok či dva s životně nutnou změnou stylu žití, který vyvolá obrovský odpor. Jištění dluhu USA je založeno na amerických dluhopisech a ty USA nebudou schopny splácet a finanční trhy nakonec ztratí důvěru v solventnost americké vlády. Dluh americké vlády je další nebezpečná toxicita globálního finančního trhu. Největším problémem USA je neschopnost uvědomit si, že excesy amerikanizmu posledních dvaceti let nejde prostě jen přebít dalším zadlužením, tentokrát superstátu, ale že bude nutné opustit krizový styl amerikanizmu. Nejnovější americký dluh má se v duchu amerikanizmu opět užívat pro udržení blahobytu a plýtvání. Americká vláda není schopná ani ochotná využít nového dluhu na nutnou změnu myšlení Američanů. Americká vláda není schopná dluh utrácet tak, aby se jí to dlouhodobě vyplatilo změnou stylu žití a to je začátek další, ještě větší krize. Američtí ekonomové i politici stižení amerikanizmem nejsou schopní bránit dlouhodobé a systémové principy před krátkodobým populizmem zájmových skupin. Je to proto, že ve vleku amerikanizmu nejsou schopní systémovosti. Americká vláda není schopna globální krizi způsobenou amerikanizmem řešit systémově. Vše je amerikanizmem korunováno nezpochybnitelnou demokratickou “diktaturu většiny” deformující zákony lobbyistickým “legislativním gangsterizmem” těch, kteří v boji ze “společného” nejvíce ukrojí. Současná globální krize vznikla především proto, že se hospodářská politika vlád a centrálních bank snažila krátkodobě manipulovat s obecnou ekonomickou systémovostí právě ve prospěch zájmových skupin. Došlo tím tedy ke krizovému narušení struktury finančního a reálného kapitálu. To navíc přiživila ochota celého světa financovat nezdravou ekonomickou supervelmoc. Prasklá bublina amerikanizmu se globalizací rozšířila do celého světa a dopadá rozdílně na odlišné státy podle toho, jak moc se svezly na ekonomické bublině amerikanizmu. Postupy amerikanizmu vedly k tomu, že se ještě více zmanipulovalo zmanipulované a podnikatelům bylo znemožněno praktikovat ekonomickou systémovost trhu. Jsme svědky vzniku nové ekonomické bubliny amerikanizmu. Jsme svědky jak snadno amerikanizmus potlačuje svobodné rozhodování lidí. Pohrdáním systémovosti, jak mnoho je těch, kteří svobodného souží, mnoho je těch, kdo proti svobodnému povstávají. Mnoho je těch, kteří o svobodném prohlašují: "Ten ve všudypřítomné systémovosti spásu nenalezne". Ze všech stran je však svobodnému vláda systémovosti obranou, je jeho důstojností a slávou, to ona mu zvedá sebevědomí. Pozvedá svobodný hlas člověka k vládě vesmírnosti, a ona mu z vrcholu metaevoluce už odpovídá. Bez obav v bezpečí svobodný ulehne, usne a probudí se, neboť vláda systémovosti ho podepírá a zabezpečuje. Nebojí se svobodný davu desetitisíců svévolníků, kteří kolem proti němu se kladou. Povstaň, vládo systémovosti a vůdce svobodných, zachraň svobodného. Rozbije svou vesmírnou mocí všem nepřátelům svobodných kořistnické čelisti, svévolníkům zvyráží nenasytné zuby. Ve vládě systémovosti je spása. V lidu svobodných je požehnání činit systémově. §§+22 Amerikanizmus globálními krizemi dokázal, že je největším nepřítelem lidstva. A také všechny právnické osoby, které amerikanizmus provozují nebo sponzorují. V metatřídním boji proti svévolníkům jsou mezi lidmi pořád zdravé názory, které zbývá jen převzít. Stoupencům amerikanizmu chyběla a pořád chybí ochota k systémovosti a když na rizika systémově nereagovali tak nakonec musí vzniknout jiný svět dbalý systémovosti. Současná hospodářská krize je záležitostí globální a proto ji standardní ekonomické poučky a modely nedokázaly předpovědět, vysvětlit ani řešit. Události posledních šesti měsíců roku 2008 otřásly důvěrou investorů a veřejnosti v mezinárodní finanční systém kapitalizmu a v budoucnost vlastních domácích ekonomik. Svět se ocitl na nové křižovatce. Z této krize se zrodí systémovější společenský systém než je kapitalizmus. Život na dluh čili amerikanizmus se stal příjemnou samozřejmostí a toto nesystémové pojetí žití musí skončit. Zejména Čína, Japonsko, Německo a vývozci ropy - začaly vytvářet obrovské obchodní přebytky a zvyšovat devizové rezervy, které hromadně investovaly do amerikanizmu cestou amerických vládních dluhopisů, protože zaručovaly minimální riziko. Sílící poptávka po dluhopisech USA poskytovala levné financování deficitů a dluhu. Nízké úroky, život na dluh a bubliny na trhu, tak USA mohly pokračovat mnohem déle, než by tomu bylo o deset, dvacet či třicet let dříve. V tomto prostředí amerikanizmu předně v USA pokračovalo finanční inženýrství založené v oddělení, “zabalení” a přesunutí úvěrových rizik do toxického balíčku. Bez účinné regulace a dohledu byl takový balíček ohodnocen a prodán jako nízkorizikový i do zahraničí. Z oněch nízkorizikových balíčků se stala tzv. toxická aktiva, jejichž skutečná rizika se ukázala být neznámá. Jejich obchodovatelností se spustila globální řetězová reakce. Výsledkem nyní je, že finanční instituce naprosto omezily nové úvěrování. To neblaze zasahuje podniky a další subjekty na trhu. Otřásají se základy důvěry ve fungování tržních sil ve finančním sektoru kapitalizmu. Bez účinného systémového rámce a dohledu jednají instituce v zájmu rychlého zisku za cenu nadměrných rizik, která mohou mít v budoucnosti zhoubný dopad nejen pro ně samé, nýbrž pro celý finanční systém. Finančníci získávají okamžité peníze a slávu na základě dosažených výnosů. Nejsou však adekvátně postiženi, způsobí-li ztráty, či dokonce krach. Rizikům tedy amerikanizmus nevěnuje patřičnou pozornost. Finanční instituce absencí systémovosti nejsou schopny přesně měřit a řídit svá rizika, a slabý regulační rámec je ani nenutí rizika vykazovat. Nedostatek osobní zodpovědnosti k systémovosti je problémem amerikanizmu také v politice. Politici v USA v uplynulých devíti letech nedbali systémovosti. Činili tak ve víře, že si trh nějak poradí, ale i pod tlakem zájmových skupin. Posílení systémového rámce a dohledu vůbec totiž vyžaduje politické odhodlání, které je však cizí těm politikům, jejichž hlavním cílem je kariéra - a jejíž podmínkou jsou právě i vztahy se silnými lobby. Nedostatek odhodlání a neochota jednat ve veřejném zájmu se v politice amerikanizmu většinou netrestá. Analytikům a mezinárodním institucím chybí odvaha i ochota jít systémovostí proti proudu. V nastalém prostředí amerikanizmem zlomené systémovosti, odhalené nezodpovědnosti, zviditelnění rizik a nepředvídatelnosti státních zásahů bleskově vyprchala důvěra v mezinárodní finanční i celý hospodářský systém. Masová krize důvěry svými následky přerůstá a prohlubuje hospodářskou krizi. Masová krize důvěry je právě to, s čím ani nejprozíravější analytici nepočítali. Nasměrování cesty ven z krize systémovostí určí délku krize a ovlivní povahu příští konjunktury. Hlavní otázkou je, zda státy budou dělat vše pro to, aby zachraňovaly minulost, anebo se zaměří na vytváření lepších podmínek a příležitostí pro budoucnost. Zaměřenost toho kterého státu v zoufalém pokusu o zachování minulosti na pomoc existujícím výrobcům a finančním institucím směrem k jejich přežití ve stávající podobě, podpora existujícího exportu a ochrana domácího trhu povede k prohloubení krize. Finanční podpora exportu a sebezvýhodňování nedbáním systémovosti dostane svět do zhoubné spirály protekcionizmu a nacionalizmu. Cesta k budoucnosti obnáší přípravu ekonomiky založené na systémovosti a to rekvalifikací zaměstnanců. Dostupnost kvalitnějších zaměstnanců poskytuje konkurenční výhodu pro výrobce. Navíc v sektoru služeb lze pak s malými kapitálovými investicemi vytvořit mnoho pracovních míst. Především však ekonomika systémovostí potřebuje nápravu amerikanizovaného prostředí směrem pro poctivé podnikání. Reformy směrované k systémové demokracii jsou přínosem pro příští hospodářský rozvoj a růst důvěry investorů i občanů. Směr, kterým se vydají státy na křižovatce dějin ovlivní to, jak bude vypadat svět po překonání nynější globální krize. Podoba světa bez systémovosti by znamenala svět studené občanské války ochromující mezinárodní spolupráci v řešení naléhavých problémů, jako je energetická nejistota a globální oteplování. Jedině sdílenou systémovostí svět vyjde z nynější krize očištěn a posílen. V politice se namísto ideologií 20. století, především amerikanizmu, prosadí systémovost a rozhodování na jejím základě. Pro globální ztrátu systémovosti na pořad dne přichází nutnost obnovy důvěry. Aby se vše znovu rozběhlo, musí se celá soustava přeorganisovat. Krize v nynějším slova smyslu vzniká zejména intenzivním pocitem nedůvěry. Nynější krize se jeví primárně jako finanční, ale ve skutečnosti je bytostně systémová. To, že něco po léta fungovalo, neznamená, že dotyčný systém nemůže narazit na své meze. Sama povaha průšvihu je ostatně v tom, že ztráta systémovosti přijde nerozpoznána. Potřeba neustálého růstu s paralelním růstem entropie se stala celoplanetárním náboženstvím. Ignorováním systémovosti a zadlužováním kapitalizmus amerikanizmem stvrdil osudový omyl. Ostatně zadlužování říší, které už v podstatě nelze splatit, patřilo vždy k jejich závěrečným vývojovým stadiím. Kapitalizmus zbavený systémovosti předstírá, že kromě ekonomiky na světě není nic důležitého. Jako každé hrubé zjednodušení je i toto osudový omyl. Mnozí pořád věří starým receptům, avšak problémem není nedostačující důvěra v princip, nýbrž chybný princip samotný. Méně daní a méně státu nepovedou nutně z krize. Kapitalizmus se uchyluje k extrémům. Nejdřív bojovné heslo: Deregulujte svět! Nyní se pro změnu nahlas volá: Regulujte svět! Když teď nyní státy systémovostí nezachovají míru a vyváženost, sesypou se příští generace pod tíhou těchto dluhů. Jádro současné krize neleží v míře regulovaného trhu, nýbrž v jeho nesystémovosti, spočívá ve ztrátě systémovosti praktikováním amerikanizmu. Kapitalizmus je tímto v kulturní a morální krizi, současná globální krize má ohromný problém s vysvětlením. Navíc vede k jednání globální krizi prohlubující. Nezdravé banky neschopné systémovosti jsou zasypávány penězi. Samotné peníze systémovost neobnoví. Pomocný plán tudíž systémovost nestartuje. Ztrátou systémovosti má globální krize také kulturní dimenzi, především duchovní. A tato dimenze je dějinná a osudová. Je podružné, zda jednání budou o klimatické katastrofě, nebo o finančním debaklu - v každém případě potřebujeme systémovostí širokou, skutečně globální kooperaci. A ta není možná v podmínkách kapitalizmu, ale v společenském zřízení demokratismu. Zvládnout krizi nesystémovou podporou v nezaměstnanosti také nic neřeší, vede k hluboké sociální krizi. Jedině dbaní systémovosti současně zajistí několik podpůrných faktorů: naději na budoucí zlepšení, možnost o toto zlepšení sami se přičinit, zachovat důvěru v politické a ekonomické lídry. Bez systémovosti ani jedno není možné splnit. Sofistikované modely, jež měly své uživatele s vysokou pravděpodobností odstínit od rizika, náhle nefungují: spolu s padajícími akciemi se hroutí i “vědecká jistota” moderní aplikované ekonomie. Věda nedokáže matematicky modelovat společenské dění s tou mírou jistoty, s níž lze modelovat obíhání planet kolem Slunce nebo snad statistické hemžení v mravenčí kolonii. Krach zmíněných ekonomických modelů zvýraznil i důvody, proč se chování společnosti tolik vzpírá matematizaci a redukci na “nižší”, například biologickou úroveň reality. Pokroky finanční matematiky však naopak bývají do praxe zaváděny bleskově. To vede k vytváření stále méně průhledných finančních produktů, složitějších obchodů a v neposlední řadě k rychle rostoucí sebedůvěře finančníků spojené však s obdobně rychle klesající znalostí toho, co se na účtech přesně odehrává. Jenže vše amerikanizmem dospělo k bifurkačnímu bodu, kdy se faktickým i psychologickým vlivem nových poznatků pravdivost vědeckých poznatků jakoby vytratila - byly narušeny předpoklady jejich fungování, jejich myšlenkové východisko: trh založený v systémovosti. Člověk ale není pouze ekonomickým objektem, je i kulturním subjektem, nositelem, který na základě poznatků a představ mění sebe, svět kolem sebe a koneckonců i platnost svých dosavadních představ. A dělá to jak vědomě, strategicky, tak i nechtěně a s nečekanými důsledky. Klíčové lidské pojmy, ideály, cíle jsou námi samými vystaveny systémové evoluci. A tu nelze do matematických modelů vpašovat. Dojdeme-li k hranicím technokratických metod, zbývá pořád ještě kompas přirozeného mravního zákona, který lidstvo provedl staletími plnými nejrůznějších krizí. Když člověk svobodný volá po spravedlnosti, odpovídá mu vláda systémovosti. Tato v soužení zjednává svobodu, toleruje hříšníky, akceptuje rozjímání svobodných. Svévolní, dlouho ještě bude vámi tupena sláva vesmírné systémovosti? Milujete mamonem marnost, vyhledáváte lež. Vězte vláda systémovosti svou vesmírnou mocí pro své věrné koná divy. Vláda systémovosti vnímá činy hřešících, když po ní svobodní volají. Jste tím pobouřeni, nezhřešte však ještě více. Přemítejte o tom ve svém cítění v klidu a buďte zticha ve svém odporu. Spravedlnosti všudypřítomné moci obětujte svou zvůli, důvěřujte správci systémovosti. Mnozí svévolníci říkají: "Kdo nám dá bez volnosti užít dobrých věcí?" Nejdříve ať prý nad nimi vzejde jas projevu správce systémovosti. Cítění svobody dává skrytá systémovost, a ne zážitek jaký mívají svévolníci z hojných sklizní zvůle. Svobodný pokojně uléhá, pokojně spí, neboť sama vláda systémovosti v bezpečí mu dává bytovat v jejím bytí. §§+23 Amerikanizmus je sice globálním fenoménem, ale má své lokální verze. Amerikanizmus se tím má čile k světu, americký právě zažil výměnu stráží. Toho příhodně využil amerikanizmus ukrajinský a především izraelský. Světový, evropský i místní amerikanizmus tomu ze solidarity přihlížel, což si zasluhuje podrobnější metaodsudek. Amerikanizmus svou lokalizací ukazuje se jako hlavní zdroj globálního zla. V metatřídním boji je třeba předně ukázat na hlavní sponzory amerikanizmu amerického. USA se staly závislými na pravidelném přísunu kapitálu ze zahraničí, za posledních dvacet let na udržování amerikanizmu USA půjčili jak soukromí investoři, tak především asijské centrální banky stovky miliard dolarů. Čína má pohledávky vůči americké vládě ve výši 700 miliard dolarů, Japonsko 600 miliard, ropné státy z Blízkého východu půjčily americké vládě 200 miliard dolarů. Amerikanizmu USA však půjčují i menší a chudší země: americká vláda dluží Brazílii 130 miliard dolarů, Rusku téměř 80 miliard, Thajsku a Mexiku každému více než 35 miliard, Turecku! více než 20 miliard dolarů. Dohromady USA koncem roku 2008 dlužily světu přes dva biliony dolarů. Pro praktikování amerikanizmu USA finančním trhům nezbývá než ztráta důvěry v její neschopnost splácet dluhy. Hlavním mocenským garantem amerikanizmu je NATO a to ve směru do EU tak i do států mimo ni. Jádro amerikanizmu v EU tvoří noví členové coby současně noví členové NATO: Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Novým mocenským garantem amerikanizmu se má stát Lisabonská smlouva. Mediálním garantem amerikanizmu v Evropě je americký kapitál (CME). V Česku mediálně amerikanizmus šíří televizní společnosti jako je TV Prima, TV Nova, TV Barrandov, ale do určité míry také veřejnoprávní ČT. Speciálním projektem amerikanizmu jsou vojenské americké základny v Česku a Polsku. Samo Česko je ukázkou šíření amerikanizmu. V Česku fakticky působí výlučná ideologie amerikanizmu, i když to česká ústava výslovně vylučuje. Typickou ukázkou působení amerikanizmu je Topolánkova vláda nyní dokonce působící jakožto předsednický stát EU. Premiér Topolánek trpí politickou schizofrenií. Vykonává předsednictví EU a praktikuje amerikanizmus. Má blíž USA než EU. Nemluví tedy za sebe, ba ani za Česko, ani za sedmadvacítku, ale jako by byl občanem USA. Sympatizuje s apartheidem Izraele. Není to jen “schizofrenie“ osoby premiéra Topolánka, ale i schizofrenického evropského mínění. Topolánkovo předsednictví EU založené v amerikanizmu selhalo, v palestinsko-izraelském konfliktu i v plynové krizi. Diplomacie nesmí být schizofrenní. Izraelský amerikanizmus si vůči své provincii Gaze vyzkoušel válečnou agresi i válečné zločiny, za solidárního mlčenlivého přispění světového a především islámského amerikanizmu. Svět se ocitl na křižovatce a s ním i Blízký východ. Izrael se v Gaze nechal vlákat do pasti skrze operaci Lité olovo (hebrejsky Mivca Oferet jecuka), sám na sebe takto uvrhl metakaranténu Posledního soudu a nastartoval ho. Operace Lité olovo je pojmenována podle verše z dětské básně o Chanuce, v níž se mluví o drejdlu, malé káče odlité z olova, se kterou si děti během svátku světel hrají. Káča se roztočí, postupně se zpomaluje a nakonec se zastaví na jedné ze čtyř svých stran, a tak se hráč dozví, zda získává vše, polovinu, nic nebo vše ztratí. Poslední soud prokáže, na kterou stranu spadl olověný drejdl Izraele. Velkou hrou už nejde o Gazu, ale o existenci apartheidu Izraele. Uznat izraelský apartheid jednoduše nelze, ani Hamas. Hamas zvolil konfrontaci. Do Gazy v uplynulých letech proudili podzemními tunely bojoví experti, peníze i rakety - lidé možná po stovkách, rakety po tisících a dolary po milionech. Proč se hnutí spolehlo na ozbrojené násilí? Ve snaze vyprovokovat a donutit Izrael k odpovědi, která by ho znemožnila a díky mezinárodním tlaku by podkopala základy jeho politiky embarga Hamasu. Představitelé hnutí věděli, že izraelská odveta, ať bude jakákoli, se bez civilních obětí neobejde a Izrael bude muset ustoupit. Izrael v tom navíc předvedl vrchol proradnosti, když si vybral dobu agrese mezi střídáním amerických prezidentů. Útoky Hamasu na Izrael byly jen pověstnou hitlerovskou záminkou. Je české přísloví, které říká: Kdo chce psa bít, hůl si najde. Jedno arabské přísloví zase říká, že nemáme tahat vlka za ocas, když ho neumíme zabít. A Izrael zabít Hamas neumí. Taktika Hamasu se vyplatila, Izrael předčasně odstartoval Poslední soud z něhož bude ihned patrno kdo na jaké straně stojí. Egypt, Saúdská Arábie, Jordánsko a další islámské státy svým mlčením a pasivitou v konfliktu vlastně nepřímo podpořili apartheid Izraele. Jenže Poslední soud je dvousečná zbraň, snadno se obrátí proti kterékoliv straně konfliktu. Izraelský neúspěch zničit Hamas znamená definitivní zánik izraelské odstrašující síly apartheidu a nutnost rozdělení Izraele. Jak dál v Gaze i v celé záležitosti Palestinců? Přece vytvořením hned dvou palestinských států spojené do unie Je tu poslední kapička trpělivosti. Izraelští vojáci zřejmě proti Palestincům při operaci v Gaze používali mezinárodně zakázaný bílý fosfor. Reportéři tvrdí, že se jim podařilo získat fotografii dokazující použití této látky. Palestinští zdravotníci popáleniny bílým fosforem v Gaze ošetřovali. Hořící fosfor způsobuje těžké popáleniny a je obtížné jej uhasit - jediným spolehlivým způsobem je ponoření do vody. Je to vhodný precedens k vyhlášení nezávislosti palestinských států a sami Izraelci k němu dali popud. Vojenskou agresí Izraele vůči Palestincům v pásmu Gazy došlo fakticky k uznání nezávislosti pásma Gazy coby nezávislého palestinského státu. Apartheid Izraele dokonale separoval svá palestinská území a katapultoval je k vytvoření samostatných států. Právě nastala nejvhodnější konstelace, aby Izraelem separovaná palestinská území vyhlásila nezávislost na Izraeli, zvláště po precedentech Kosova a Jižní Osetie. Oba palestinské státy by měly vytvořit jakousi Unii palestinských států, po vzoru americké nezávislosti na koloniální Anglii. Tím se zároveň zruší apartheid Izraele. Střet Palestinců a Izraelců konečně dostane kvalitu suverénních a odpovědných států. Je k tomu nejpříhodnější okamžik, takový se už ztěží bude opakovat. Palestinci by ani na chvíli neměli váhat. Správně sice měli postupovat cestou vyhlášení a praktikování metastátů v rámci jejich metaunie, ale čas na to už vypršel. Nyní nutno jednat a využít příhodné situace. Palestinci také rychle pochopí kdo je vede a kdo proti nim stojí. Především poznají proradnost amerikanizmu praktikovaného četnými vládami islámských států. Nicméně máme tu pořád amerikanizmus v podobě NATO a EU. Příslibem členství v NATO či v EU amerikanizmus expanduje do dalších postkomunistických států. Amerikanizmus se totiž stává jediným ideologickým řešením postkomunistických států vůči Rusku. Ukázkou jak amerikanizmus skrze NATO a EU expanduje je Ukrajina. Jde rovněž i o ukázku působení amerikanizmu v médiích, které předvedli nadržování Ukrajině. Je konec nezávislosti médií, novináři jsou napadeni pandemií amerikanizmu. Jak vše probíhalo. Spor mezi Ukrajinou a ruským Gazpromem o uhrazení ukrajinského dluhu za plyn vyvrcholil zastavením ruských dodávek přes Ukrajinu. Gazprom zároveň posílil plynovou cestu přes Bělorusko a Polsko. Nechtěl přes Ukrajinu posílat plyn v plné nasmlouvané výši, když tvrdil, že ta ji z tranzitního plynovodu krade. To Ukrajina striktně odmítá s tím, že většinu sporného dluhu již uhradila a sama se podílí na udržení tranzitu plynu na Západ. Kde leží ve sporu pravda, nabylo možné zvenčí zjistit. A tak tuzemští vyjednavači při EU dostali první velkou možnost předvést, jak si s nepříjemným mezinárodním problémem poradí. EU se na počátku krize shodla, že situace není kritická a spotřebitelé nejsou ohroženi. Udělala tak kardinální chybu a musela ji hned napravit. Do míst sporu se vypravila česká delegace, aby se snažit přimět obě strany k řešení sporu. Ten však vyjednavači opět označili jako čistě obchodní a zároveň pohrozili oběma státům, že dávají všanc svou důvěryhodnost a v případě opakování sporů se EU může bez jejich plynu obejít. To bylo ovšem dost odvážné tvrzení, protože alternativní cesty hlavně ze střední Asie a Blízkého východu by plyn podstatně zdražily a navíc by okamžitě neměly dostatečnou kapacitu. K sporům o plyn navíc došlo v době, kdy udeřily mrazy a současná spotřeba plynu byla nejvyšší v roce. České předsednictví vyzvalo ukrajinský Naftogaz a ruský Gazprom, aby začaly jednat okamžitě. Státy Ukrajina a Rusko vinu za kritický stav svalovaly jeden na druhého. Ruský Gazprom tvrdil, že ukrajinský Naftogaz za plyn neplatí a zadržuje ho, navíc se firmy nedohodly na cenách pro rok 2009. Ukrajina zase vinila Rusko, že od ní chce příliš vysoké ceny a že záměrně krátí dodávky dalším evropským státům, aby ji tak přitlačilo ke zdi. Politici Ruska, Ukrajiny, států Evropské unie, šéfové ruského Gazpromu a ukrajinského Naftohazu bezvýsledně jednali. Rusko tvrdilo, že plyn pustí okamžitě - až bude na hranicích s Ukrajinou pozorovatelská mise, jež bude dodávky kontrolovat. Nakonec přišel náznak obratu: premiér Topolánek oznámil, že se jako zástupce státu předsedající EU dohodl s ruským předsedou vlády Putinem na podmínkách a rozmístění misí. Jenže smlouva byla špatně nastavena, nezabývala se tím jak se uskuteční. Nepodařilo se natlakovat plynové potrubí, Rusko z toho vinilo Ukrajinu. Vše se opět zaseklo. Rusko a Ukrajina začali jednat o nové smlouvě. Ruský plyn nakonec zase začal proudit přes Ukrajinu do Evropy, dohodly se na tom Rusko a Ukrajina. Spor o plyn měl jeden přínos a to nedůvěru k amerikanizmu EU a Ukrajiny. EU nemá pojištěn tranzit přes Ukrajinu. Součástí tranzitu přes Ukrajinu se musí stát inspektoři EU. Kromě toho spor odhalil nedostatečnou energetickou politiku EU. EU by se měla začít více orientovat na vodíkový cyklus a na skladování vyrobené energie paralelně v zásobnících na kapalný zemní plyn a také na kapalný vodík. Při dodržení systémové bezpečnosti je možné jít rovněž cestou jaderných elektráren. To jen zdánlivě vypadá jako zbytečnost. Šéfové Gazpromu a ukrajinského Naftohazu nakonec podepsali kontrakty. Smlouvy mezi oběma aktéry plynové války mají platit deset let a snad zabrání tomu, aby se podobný výpadek opakoval. Gazprom dostal pokyn začít s přepravou plynu v plném objemu přes trasy zvolené Ukrajinci. Rusko-ukrajinská bitva o plyn skončila. Do Evropy včetně Česka tak dorazily první obnovené dodávky ruského plynu přes Ukrajinu po dvoutýdenním přerušení, které v historii plynovodu “Bratrství“ nemá doposud obdoby. Spolu s ním přišly i další zajímavé zprávy: během roku 2009 by měl plyn zlevnit téměř o polovinu. Při rusko-ukrajinském vyřizování účtů totiž byly překvapivě zveřejněny ceny, za kolik se plyn nyní prodává do Evropy a jaký je výhled cen do konce roku. Zjednodušeně řečeno: za plyn se nyní platí 450 dolarů za tisíc kubických metrů, průměrná cena na konci roku 2009 by však měla být zhruba 240 dolarů, tedy téměř o polovinu nižší. Důvodem je prudký propad cen ropy na světovém trhu trvající už od loňského podzimu. Ten ovlivňuje i ceny plynu. Ale promítá se do ceny s šesti až devítiměsíčním zpožděním, takže pokles cen plynu by se měl začít projevovat zhruba od dubna. Není to obvyklé, že by se ceny takto zveřejnily. Zlevnění plynu by měly jako první pocítit velké podniky, kterým se cena mění každý měsíc. Od druhého čtvrtletí 2009, tedy od dubna, by měl plyn zlevnit i domácnostem. Zlevnění plynu pro domácnosti by přišlo po dvou letech neustálého zdražování, kdy jen v roce 2008 stoupla cena plynu o 34 procent. Není také známo, zda má být uhrazen ukrajinský dluh za loňské dodávky plynu, ale ani další plány ohledně tranzitní sítě. O její získání dlouhodobě usiluje Gazprom, Ukrajina to odmítá. Ukrajinský ministr zahraničí v minulých dnech připustil, že na opravy soustavy je třeba přes tři miliardy dolarů. Podle něj má Ukrajina už z prosince 2008 dohodu s USA, kde se v kapitole o strategické spolupráci mluví o možných investicích USA do plynárenské sítě. Americký amerikanizmus chce tady expandovat. Státy EU, které dříve investice do zlepšení sítě nabízely, Ukrajinou osloveny nebyly. Dále není jasné, jestli se plyn na Ukrajinu bude prodávat bez prostředníků. Tím je hlavně firma RosUkrEnergo, spojená údajně s Juščenkem, kterému se dohodnutý plán nelíbil. V Ukrajině podle vzoru amerikanizmu existují různá lobby a potvrzuje se pravá příčina plynové krize. Ukrajina se opět hádá, chce nová jednání o plynu. Je to jako zlý sen. Dodávky plynu přes Ukrajinu se mohou v příštích měsících opět zastavit. Důvodem jsou spory mezi ukrajinskou premiérkou a prezidentem Juščenkem o tom, zda je smlouva s Ruskem pro Ukrajinu výhodná. Jejich otevřená “hádka“ už znepokojuje i politiky v zahraničí. Jak je patrné, k dalšímu zastavení dodávek plynu zřejmě dojde. Nedávno dojednaný kompromis ohledně podmínek dodávky a tranzitu plynu z Ruska už “někomu nevyhovuje“. Zatímco premiérka Tymošenková nechce o revizi smlouvy, v níž se Ukrajina zavázala platit za plyn ruskému Gazpromu vyšší ceny, ani slyšet, prezident Juščenko tvrdí, že dohoda je pro Ukrajinu prohra. Nelíbí se mu údajně také, že z obchodu má být vyloučena firma RosUkrEnergo, s níž má blízké vztahy, a také že nebyly zvýšeny tranzitní poplatky pro Ukrajinu. Existuje zájem vyvolat nové jednání, aby se zlepšily podmínky pro Ukrajinu. Změny smlouvy jsou prý důležité pro přežití ukrajinské ekonomiky, která se řítí do nejhorší recese. Obavy o další možné přerušení dodávek plynu mají i další evropští politici a pozorovatelé. Nynější pnutí na Ukrajině nelze podceňovat. Byla to hlavně politická rivalita uvnitř Ukrajiny, která nakonec změnila vyjednávání a prohloubila krizi. A EU i NATO ukrajinský amerikanizmus podněcují. Na amerikanizmus také doplatí jeho největší sponzor - Čína. Čína může v roce 2009 čekat mohutné nepokoje a protesty vyvolané rostoucí nezaměstnaností. Zhoršující se hospodářská situace je varováním pro čínské komunistické vedení. Největší hrozbu pro sociální stabilitu Číny představují absolventi univerzit, pro něž je v období ekonomického útlumu stále těžší najít práci, a také příval dělníků, kteří přišli o zaměstnání v důsledku uzavření továren vyrábějících zboží určené na export. Rusko-čínské souznění, že za globální krizi mohou USA není přesné, může za ni také amerikanizmus pěstovaný v Číně i v Rusku. Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu se opět stalo místem, kde si bankéři a politici z vyspělých států dodávali sebevědomí v duchu amerikanizmu. Letos se řečníci trumfovali v odhadech, jak hodně kvůli krizi světová ekonomika zamrzne. Najdou se však výjimky. Faktem je, že existující světový finanční systém založený na amerikanizmu selhal. Ovšem nelze se plošně obrátit k ochranářství a ekonomickému sobectví. Příliš silné zásahy do ekonomiky a slepá víra ve všemohoucnost státu mohou být další chybou. Summit v Davosu dále rozvířil metakaranténu Posledního soudu, neboť přizval k jednání Izraelce praktikující apartheid a nedovedl odsoudit úlohu amerikanizmu v současné globální krizi. Skrze americký kapitál amerikanizmus expanduje do všech částí světa což jen vysvětluje současnou globální krizi. Expanze amerikanizmu děje se i po duchovní stránce symbiózou s ideologiemi judaizmu a katolicizmu. V boji proti globálnímu zlu amerikanizmu nezbývá než metatřídní boj. Vláda systémovosti je nakloněna usilování svobodného, je naladěna na jeho zneklidněnou mysl. Pozornost svobodnému věnuje, když o pomoc svobodný usiluje. Je svobodnému vůdcem, je mu neoslovitelnou autoritou, když ten systémovostí rozjímá. Vláda systémovosti usilování svobodného akceptuje, svobodný včas připraví podmínky a bude čekat na příhodný čas. Vláda systémovosti nemá zálibu ve svévoli, svévolník ve svém zlu není u ní hostem, jí do cesty nesmějí potřeštěnci, skrze svobodné nesnáší všechny, kdož páchají ničemnosti. Do záhuby vrhá každého, kdo lživě mluví, kdo prolévá lidskou krev a jedná lstivě, takové svévolníky má v ohavnosti. Svobodný však pro její hojné tolerování může přicházet do světa přirozenosti, smí uctívat přirozenost coby systémovost v bázni před její mocí. Vláda systémovosti ve své spravedlivosti svobodného vede navzdory těm, kteří proti němu sočí, svou cestu metaevoluce před svobodným činí přímou. Na řeči svévolníků není spolehnutí, jejich mysl je zdrojem zhouby, jejich usilování je hrob žití otevřený, na jazyku samá úlisnost. Vláda systémovosti odhalí jejich vinu, dojde na jejich zlé plány, zavrhne je pro tak četné svévolnosti, vždyť vzdorují všudypřítomné svévolnosti. Ať se zaradují všichni svobodní, kdo se k vládě systémovosti utíkají: věčně budou plesat, když je systémovost bude chránit, jásotem ji budou oslavovat ti, kdo milují už její jméno. Spravedlivému vláda systémovosti žehná, jako štítem ho obklopuje náklonností. §§+24 Nástupem globalizace největším zlem pro lidstvo stal se amerikanizmus. Co je amerikanizmus? Je to ideologie vystavěná na ideje síly kapitálu zbavená systémovosti a tedy vybavená zvůlí jakožto původcem zla. Ve své duchovní bídě amerikanizmus usiluje o symbiotické spojení s duchovními ideologiemi především s katolicizmem a judaizmem a své zlo násobí. Zlo je projevem porušení vlády systémovosti, a tak čím větší je zlo tím větší porušení vlády systémovosti a obráceně. Globalizací symbioticky spolčené ideologie amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu produkují zlo v míře schopné sebezničit lidstvo, ostatně jak to lidstvu nade vší pochybnost předvedly a prokázaly nynějšími globálními krizemi. Globální porušování systémovosti nemůže skončit jinak než sebezničením lidstva. Vše co poruší systémovost musí být její vládou zničeno či přetvořeno k novému řádu a pořádku. Stalo se to s komunizmem, stane se to i s kapitalizmem. Pro globalizaci už nelze připustit živelnou cestu vývoje vedoucí k sebezničení lidstva. Jedinou cestou jak spasit lidstvo od sebezničení je metatřídní boj a ten je nutno postavit na právní rovinu. Právnická osoba praktikující amerikanizmus, byť pouhým svým členem, dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Ideologie amerikanizmu má sice výlučné postavení mezi jinými, ale takto universální právo nelze založit. Je třeba nějakého společného jmenovatele vlastního všemu zlu a tím je porušování systémovosti respektive metaústavy a jejího axiomu svobody a rovnosti. Příslušná právnická osoba (příslušného státu či soustátí) praktikující ignorování metaústavního axiomu svobody a rovnosti, byť pouhým svým členem, dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná právnická osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace, byť pouhým svým členem, dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Takto nastavené právo se už může být universální právní normou a tuto je nutno konkretizovat. Příslušná poslanecká osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná senátorská osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná soudcovská osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná ministerská osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná premiérská osoba (příslušného státu či soustátí) ve funkci předsedy ministrů veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná právnická osoba (příslušného státu či soustátí) ve funkci parlamentní strany veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná právnická osoba (příslušného státu či soustátí) ve funkci představitele ideologie veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Skončily dějiny svévolníků a tak každé veřejně činné osobě vyvstává povinnost prevence proti masovým zločinům vlastněním atestu či osvědčení způsobilosti k systémovému činění. Už jeho chybění je masovým zločinem. Podobně jako u lékaře zločinem už je to, když praxi vykonává bez atestu. Vláda systémovosti toleruje své porušování, jevící se jako zlo, zlem trestá své porušení přes míru. Zlem dává šanci i bere sílu, uzdravuje i omezuje činnost děsem. Lidská mysl je zlem vyděšená, ale vláda systémovosti ho toleruje. Dokdy? Vrátí se však jednou vláda systémovosti k svobodnému pojmenováním zla a pak bude zlu bránit, ve své toleranci zachrání svobodného. Vláda systémovosti slouží živým, mrtvým už nic nepřipomíná, nikdo z mrtvých ji nevzdává chválu. Bez pojmenování zla vyčerpán je svobodný, když noci protrpí bděním na své posteli a hořem propotí své lože. Zrak mu slábne nevyspáním, kalí se mu vinou všech jeho protivníků. Pryč od něj všichni, kdo pácháte ničemnosti, vláda systémovosti jeho hořekování akceptuje. Vláda systémovosti akceptuje snahu svobodného, jeho úsilí nepřijde nazmar. Hanba a velký děs padnou na všechny nepřátele svobodného. Pryč do propadliště dějin odtáhnou v náhlém zakončení. §§+25 Ze všech ideologií či -izmů je amerikanizmus globalisovanému lidstvu nejnebezpečnější. Silou kapitálu zbaveného systémovosti vede k diktatuře kapitálu páchající kulturní genocidu, genocidu kultur. Amerikanizmus za sebou zanechává kulturní spoušť ve formě kulturního guláše, páchá rozemletí kultur do kulturního mišmaše zbaveného kulturní duchovnosti a tedy i systémovosti. Amerikanizmu v tom účinně a prioritně napomáhá katolicizmus a judaizmus. Ztráta kulturní systémovosti, ztrátou systémovosti kultur a zánikem kulturních společenství pak vede k nacionalizmu, typickým je americký praktikovaný USA. Amerikanizmus kulturní společenství nahrazuje nekulturním davem. Snadno je pak pro hňupoelitu takový dav ukočírovat. Také v Česku působí amerikanizmus skrze Občanskou demokratickou stranu (ODS) páchající kulturní genocidu, když vytváří kulturní guláš potlačením kultur lidu zemí českých se vznikem náhražkového českého davového nacionalizmu. ODS má pochopitelně strach, aby nebyla podobně i s Českem semleta do eurounijního kulturního guláše. Smyslem Lisabonské smlouvy je totiž opravdu zbavit zemské kultury vládnutí a semlít je do kulturního guláše jemuž pak lze snadno vládnout eurounijní technokracií. Výsledkem Lisabonské smlouvy, užitím amerikanizmu, bude semletí evropských kultur do eurunijního kulturního guláše se zánikem zemských vlád. V tom už má Česko proti Eurounii náskok. Tak si eurounijní technokraté představují jednotu. Ve skutečnosti eurounijní jednota či integrace potřebuje demokratismus kultur, jenž zaručí jednotu v kulturní různosti nápodobou vlády systémovosti. Opravdová eurounijní jednota si nemůže dovolit hazard Lisabonské smlouvy, potřebuje smlouvu založenou v kulturní subsidiaritě, v systémovosti zemských kultur a nikoliv v kulturním guláši dirigovaném eurounijní autokracií. Za tím účelem je třeba založit odpovídající precedenty. Příslušná vědoučná osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná věroučná osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná umělecká osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná technická osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná univerzitní pedagogická osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná školská pedagogická osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná mediální manažerská osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Příslušná pracovní manažerská osoba (příslušného státu či soustátí) veřejně činná ignorováním metaústavního a metaprávního pořádku lidstva epochy globalisace dopouští se masového zločinu a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z ní vyplývající. Vláda systémovosti je nejvyšší autorita svobodného, k ní se svobodný utíká, to ona ho ochrání a vytrhne ze spárů všech, kdo svobodného pronásledují, aby ho jako lev rozsápali, aby ho vyrvali z rodných kořenů, aby už svobodný nebyl. Vláda systémovosti, neoslovitelná autorita svobodného, trestá člověka jestliže něco svévolně spáchal, jestliže bezpráví lpí na jeho činech, jestliže odplácel zlem tomu, kdo mu přál mír, nebo ze zištných ohledů šetřil nepřítele, a tak nakonec nepřítel stíhá jeho žití, chytí ho a do země zašlape jeho život, uvede v prach jeho slávu. Povstane vláda systémovosti vždy ve svém mezním porušení, proti svévolnosti protivníků svobodného zvedne se z toleranční dřímoty, bděle při svobodném postaví se k soudu, k němuž globalitou dala příkaz. Pospolitostí všech kultur, až kolem svobodného vyvstane, k soudu nad svévolníky navrátí se vláda systémovosti na výšinu autority. Sama vláda systémovosti povede při s lidmi svévolnými. Svobodnému dopomůže k právu, podle spravedlnosti svobodného a jeho bezúhonnosti. Globalitou kéž je konec zlobě svévolníků. Vláda systémovosti dává oporu svobodnému státi spravedlivostí pevně. Ochranou je svobodnému vláda systémovosti, ochraňuje ty, kdo mají přímé city k systémovosti. Vláda systémovosti spravedlivě soudí, každý den má proč vzplanout pro zlo svévolníka. Což si člověk svévolný stále znovu nebrousí zbraň? Nenabíjí svou zbraň a nemíří zabít, nechystá smrtonosnou zbraň, nepřipravuje náboje ohnivé? Počíná-li svévolník ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. Kope jinému jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou jinému chystal. To, čím jiné trápí, jemu se vládou systémovosti na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu spadne. Svobodný bude vzdávat chválu vládě systémovosti, že je spravedlivá a bude citovat texty o vládě systémovosti, autoritě nejvyšší. §§+26 Amerikanizmus zbavuje člověka kulturní identity a tuto nahrazuje příslušností k davu. Amerikanizmem z člověka stává se nekulturní atomární bytost, malé kolečko v soukolí trhostroje. Současně s tím takto dekultivovaný člověk ztrácí smysl pro systémovost a bez ní pak i svobodu coby schopnost volby podle vlastního výběru. Ve volbě výběru je pak odkázán na davovou konformitu, kterou mu předepisuje hňupoellita věrná amerikanizmu. Vzniká typická davová struktura mravenčího společenství. Davu je milostivě vyhověno v potřebě svobody, jednou za čtyři roky se mu uspořádá volební šou v němž každý může, samozřejmě pod vlivem médií, rozhodnout koho volit. Jenže vše je připraveno tak, že existují pouze dvě velké strany založené v amerikanizmu. A svobodně vybrat vlastně není koho. V rámci atomizovaného jedince se svévolností meze nekladou, vzniká dokonalá iluze volnosti. Navíc školské a pracovní zařízení jakož i média jsou vedená v duchu amerikanizmu, amerikanizovaný člověk je systematicky vychováván k nesvobodě. Ať amerikanizovaný člověk ve volbách volí tu nebo onu stranu, vždy bude volit amerikanizmus. Volební řád je založen tak, že jiná strana se do volebního klání nedostane. Amerikanizmus je pro všechny případy patřičně pojištěn parlamentarizmem. Volení zástupci občanů musí splňovat způsobilost k amerikanizmu a zvolení zákonodárci se postarají o patřičné zákony podporující amerikanizmus. V tomto pojetí je amerikanizmus vlastně postfašizmem. Proto se amerikanizmus tak velice líbí postkomunistickým státům a především Číně. Jenže amerikanizmus praktikovaný coby státní ideologie stává se politikou terorizmem, tedy přesněji jeho odrůdou v podobě psychoterorizmu. Takto nastavený amerikanizmus je ideálním prostředím pro diktaturu kapitálu, pro vládu nejrůznějších lobby. Řadový občan je proti tomuto postfašizmu bezmocný, navíc státním psychoterorizmem zbavený svobody rozhodování a neschopný odporu. A k tomuto amerikanizmu není potřeba násilí, kterého bylo zapotřebí v komunizmu. Státnímu psychoterorizmu jde na ruku příslušná ústava, záměrně totiž neobsahuje akceptovaný metaústavní axiom svobody a rovnosti. Svoboda není v režimu amerikanizmu vymezena či pojmenována, pouze se ústavně hájí, neříká se však jaká. Amerikanizmus svobodou rozumí svévolnost mocensky či kapitálově silnější osoby a psychoterorizuje velmi jednoduše, svévolnými zákonodárci, svévolnými zákony, svévolnými soudci a vůbec svévolnými ústavními činiteli. Základní lidské právo coby základní lidská povinnost není v amerikanizmu deklarována a proto psychoterorizmus státu může snadno vládnout. Ovšem toto vše vede ke ztrátě systémovosti, k porušování vlády systémovosti, která se oklamat nedá. A tak amerikanizmus postupně vede k entropickému pnutí ventilovanému zlem s nutností patřičně ho omezit. V konečném důsledku však omezení zla je možné pouze zánikem amerikanizmu jakožto státní ideologie kapitalizmu totiž úplným zánikem kapitalizmu. Ta doba je globalizací tady. Globální amerikanizmus nakonec působí zlo v míře rovnající se sebezničení lidstva. A globalizací z tohoto procesu nikdo není vyjmut. Ani Česko. Stačí si vzít český příklad státního psychoterorizmu občanů skrze regulační poplatky u lékaře. V duchu amerikanizmu jde o to, jak ze zdravotnictví vypudit nejméně solventní skupinu občanů. Zákonodárně o jeden hlas právě prošel potvrzený státní psychoterorizmus regulačních poplatků u lékaře. Co jiného je zákon jenž projde o jeden hlas. Co jiného je vláda procházející pouze o jeden hlas. Co jiného je režim zákonů postavený na jediném hlasu amerikanizovaného prezidenta. Co jiného je ústavní soud, jehož verdikt je založen na rozdílu jednoho hlasu. Co jiného je patová situace v parlamentu. Už proto je na konci dějin svévolníků důležité znát genezi amerikanizmu. Amerikanizmus vznikl jakožto prostředek potlačení třídního boje. To se dokonale povedlo, ale současně amerikanizmus přivedl kapitalizmus k metatřídnímu boji za svobodu a rovnost. Amerikanizmus končí všelidským požadavkem metaústavnosti a metaprávnosti protože končí potlačováním metaústavního axiomu svobody a rovnosti coby základního práva a povinnosti. V tom je třeba založit odpovídající precedenty. Kdo z poslanců v uvedené kauze regulačních poplatků u lékaře zvedl hlas pro psychoterorizmus regulačních poplatků uvalil na sebe metakaranténu Posledního soudu. Kdo z poslanců KSČM pomohl vypárovat nemocného poslance a o jediný rozhodující hlas prohrát a tím dát opět zelenou psychoterorizmu regulačních poplatků, ten na sebe uvalil metakaranténu Posledního soudu. Rovněž příslušná krajská koalice potlačující psychoterorizmus regulačních poplatků a přitom ho svými členy uzákoňující na sebe uvaluje metakaranténu Posledního soudu. Metakaranténou postižení zákonodárci se postarají o její rozšíření. Pandemie metakarantény Posledního soudu se už vehementně šíří na všech úrovních společnosti. Kdo pomáhá porušovat metakaranténu na regulační poplatky u lékaře uvaluje ji sám na sebe. Divergující pandemie metakarantény vládou systémovosti rychle konverguje k Poslednímu soudu. Hňupem zve se člověk, jenž myslí si, že jeho svévolnost stojí výš než vesmírná autorita vlády systémovosti. Vláda systémovosti, neoslovitelná nejvyšší autorita, jak vznešené je její jméno po vší Zemi a jejich zemích! Svou velebnou vesmírností vyvýšena je nad nebesa. Již ústy nemluvňat a kojenců buduje mocný val proti svým protivníkům a svou mocí zastaví nepřítele planoucího pomstou za urážku vlastní ješitnosti. Vidí svobodný v nebesích její vesmírnost, dílo její tvořivosti, měsíc a hvězdy jež tam utvořila a spravuje. Co je potomek lidského rodu proti její vesmírnosti, že na něj pamatuje, že se ho zastává? Jen málo ho omezuje ve svobodě, a i když jí není roven přec jej korunuje stavem a důstojností nápodobovat ji. Svěřuje mu svou vládu nad svým dílem, všechno mu k správě klade, všechno domácí zvířectvo, rovněž polní či lesní zvířata, a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvory prohánějící se po mořských trasách. Vláda systémovosti, neoslovitelná autorita nejvyšší, jak vznešené je její jméno po vší Zemi a jejich zemích! Hňupem zve se člověk, jenž myslí si, že jeho svévolnost stojí výš než vesmírná autorita vlády systémovosti. §§+27 S nástupem globalisace je lidstvu životně nezbytný jiný styl vládnutí. Jedná se o občanskou svépomoc či samosprávu veřejně právních sdružení či uskupení občanů v rámci zemí, krajů, obcí nebo spolků. Smyslem takové autonomie vládnutí je nápodoba vlády systémovosti vlastní vší metarealitě což ovšem vyžaduje metaústavní schopnost činit axiomem svobody a rovnosti s následným zjednodušením zákonodárství. Toho se jednoduše dosáhne metaústavním a metaprávním dohledem v místě každé zemské samosprávy. Z pohledu globalisace je nutné část vládnutí přesunout z úrovně soustátí na státy, z úrovně států na země, ze zemí na obce, organisace, sdružení nebo spolky. A svoboda je tu právě k takovému autonomnímu vládnutí. Uvedená způsobilost musí předně platit pro představitele moci zákonodárné, soudní a výkonné. Pokud představitelé moci zákonodárné nejsou kompetentní k metaústavnímu a metaprávnímu pořádku potom občanům nemohou zajistit spravedlivé zákony. Jinak řečeno moc zákonodárná neschopná metaprávního a metaústavního pořádku se na občanech psychoterorizmem dopouští masových zločinů a tím odpovídajícího postihu v podobě metakarantény Posledního soudu. A právě toho si zasluhuje amerikanizmus coby forma postfašizmu. Z pohledu stylu vládnutí je amerikanizmus způsobem psychoterorizmu působící masové zločiny. Pro přítomnou globalisaci amerikanizovaný způsob vládnutí přestal vyhovovat. Potřeba globální změny stylu vládnutí vyplývá z nástupu globalisace a z deformované demokracie. Klasická představa demokracie má spočívat na třech nezávislých pilířích moci totiž zákonodárné, výkonné a soudní. Jenže amerikanizovaná demokracie se stala státním psychoterorizmem, je vystavěná na svévolnickém zákonodárství, které psychoterorizuje celou společnost prostřednictvím moci výkonné a soudní. Amerikanizovaná demokracie už není možná v podmínkách globalisace, protože hrozí občanům sebezničením. Životně nutná změna stylu vládnutí je však podmíněna změnou stylu myšlení, tedy změnou kulturního či civilizačního paradigmatu. Nová civilizace epochy globalisace vyžaduje opustit styl amerikanizmu a přiklonit se k metamanažmentu žití a tím současně přejít od kapitalizmu k demokratismu. Bez této podmíněnosti lidstvo čekají krize mnohem větší a hlubší než je krize nynější. Za příkladem psychoterorizmu netřeba chodit daleko, dobře poslouží Česko. Nejnovější uzákonění státního psychoterorizmu skrze regulační poplatky u lékaře ukazuje, že kolaborace krajských samospráv s vládním amerikanizmem je slepou uličkou vládnutí. Podobně i opoziční vládnutí stylem kolaborace s vládním amerikanizmem. A nejinak i vládnutí odborů. Rovněž amerikanizované koaliční vládnutí Topolánkova kabinetu je zdrojem zla státního psychoterorizmu. Boj proti globální krizi stává se bojem proti amerikanizmu coby hlavního zdroje masových zločinů. Komicky pak vychází snaha amerikanizované Topolánkovy vlády bojovat proti globální krizi zapříčiněné amerikanizmem. Kardinálním zdrojem masových zločinů je rovněž soudnictví, které si v nekonečném pingpongu přehazuje kauzy, aniž by bylo schopno vytvořit vlastní precedenční zákonodárství. Postfašistickou zvůlí trpí i soudy nejvyšší. Ukázkami postfašistických zákonů hýří česká sněmovna poslanců. Stačí uvést poslaneckou imunitu. Poslanci nejsou trestně zodpovědní za spáchání svých masových zločinů. V nově schváleném trestním zákoníku nejsou postiženy masové zločiny ústavních činitelů. Poslanci si dokonce zákonodárně pojistili, aby se odposlechy jejich masových zločinů staly trestným činem. Právě pachatelé masových zločinů musí být odposloucháváni preventivně. V jejich psychoteroristickém počínání nelze spoléhat až se masové zločiny stanou a teprve až dodatečně ústavní činitele vyměňovat, pokud se vůbec odvolat dají. Proti masovým zločinům je třeba prevence a to cestou atestace ústavních činitelů na způsobilost metaprávního a metaústavního práva tedy na systémovost. Člověk svobodný a tedy nezávislý cítěním souvislostí vzdává vládě systémovosti chválu a o jejích divuplných tvořivých počinech chce vyprávět. Bude se z ní radovat, jásotem ji oslavovat a o jejím věčném řádu, autoritě nejvyšší, texty citovat. Nepřátelé svobodného obrátí se do propasti dějin, upadnou do ní a zhynou její mocí, protože svobodnému sjednala právo, obhájila svobodného, globalisací usedla na trůn, jakožto soud nejvyšší a poslední. Globalisací vláda systémovosti omezí svévolnost mocností, do záhuby svrhne mocné svévolníky, jejich pýchu zahladí navěky a provždy. Po nepřátelích svobodného zůstanou provždy jen trosky. Vláda systémovosti vyvrátí mocné bašty svévolníků, i památka na ně zajde v zapomnění. Vláda systémovosti však trůnit bude věčně, soudné postavení má již globalizací připravenou. Rozsoudí svět svévolníků spravedlivě, povede při kultur podle přirozeného práva nikým nezadatelného. Vláda systémovosti je svévolnictvím zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení nad zlem svévolníků je hradem nedobytným. Ve vládu systémovosti po mnohé generace doufali lidé, kteří znali její spravedlnost. A ty z lidí, kteří se dotazují po vůli k řádu spravedlnosti nikdy vláda systémovosti neopouští. Proto svobodný cituje texty o vládě systémovosti, která všude trůní, oznamuje mezi lidmi její skutky. Za svévolně prolitou krví vláda systémovosti k odpovědnosti volá, pamatuje na svévolně postižené, i na úpění ponížených nezapomíná. Akceptuje svobodného, i to jak ho ponižují ti, kteří praktikovanou systémovost nenávidí, a svobodnému dává sílu odvracet se z bran smrti. O všech chvályhodných tvůrčích počinech vlády systémovosti chce svobodný vypravovat lidem každé samosprávné země a jásat bude nad tím, že poučený lid byl spasen od svévolnického sebezničení. Globalizací klesly mocnosti do pastí, jež udělaly, a v síti kterou nastražily uvízlo jejich kráčení v evoluci. Vláda systémovosti nynější globální krizí evidentně zjednala právo: lidskými právy svévolník uvízl v léčce přichystané vlastním úsilím zničit svobodu. Do dějinné propasti se navrátí svévolníci i všechny mocnosti, jež na vládu systémovosti zapomněly. Chudý ve svévolnosti však do propasti dějin neupadne. Povstane globalisací vláda systémovosti, konečně si svévolník přestane pyšně zakládat na své moci, konečně mocnosti stanou před jejím soudem. Zdrtí je vláda systémovosti strachem, konečně si mocnosti snad uvědomí, že jsou jenom společenstvím lidí. §§+28 Vláda systémovosti prolíná vším ve všem a týká se tudíž i všech lidských činností. V době globální krize nutno začít za vládu systémovosti rovněž považovat onu pověstnou neviditelnou ruku trhu. Je to nezbytné, když reakce na globální krizi odhalují neschopnost kapitalistických elit porozumět neviditelné ruce trhu což působí páchání masových zločinů psychoterorizmu s nutností řešit je metakaranténou Posledního soudu. Masové nepochopení neviditelné ruky trhu vede globalizací k masovému praktikování amerikanizmu a k masovým zločinům psychoterorizmu. Amerikanizmus pohrdá vládou systémovosti a proto z trhu učinil diktaturu kapitálu a z kulturního společenství lidí dav. Následkem toho deformoval demokracii a člověka ponížil na nepatrné kolečko trhostroje. V reakci na globální krizi především chybně působí vůdčí světová mocnost, která míní amerikanizmus zachovat a systémovost trhu nadále potlačovat. Americká elita prokazuje, že nerozumí globální krizi, nerozumí trhu, nerozumí realitě samé. Utlumuje jen příznaky globální krize, příčiny globální krize neodstraňuje. Ano, je možné investovat do materiální infrastruktury, ale ještě více do duchovní. Překonat globální krizi vyžaduje nové myšlení a to jedině masivní investicí do duchovní infrastruktury tedy do tvořivosti lidí, do umění lidí využít systémovosti k tvořivosti a to masovou rekvalifikací. Úplně špatnou cestou je rozdávat peníze ať už nezaměstnaným nebo jalovým podnikům. Masová podpora postiženým globální krizí musí být kryta rekvalifikační prací učící systémově podnikat a manažovat, musí lidi učit sami sebe zaměstnávat předně ve sféře duchovní infrastruktury a to s minimálními náklady, velmi rychle a pružně. Za přispění státních investic každý pracovní úřad musí se ujmout této činnosti. Bez takového přístupu důsledky globální krize povedou k dalšímu prohloubení psychoterorizmu státu a potlačování systémovosti. A pokud scestně činí jediná supervelmoc pak nápodobně mocnosti a státy. Neustále se volá jak řešit globální krizi a nyní konečně víme, že toho lze dosáhnout pouze obnovou neviditelné ruky trhu tedy vládou systémovosti. Kdo vládu systémovosti ignoruje nebo porušuje činí proti neviditelné ruce trhu a tím globální krizi ještě více prohlubuje. Volá se po obnově důvěryhodnosti v tržní systém tedy v neviditelnou ruku trhu a proto důvěryhodnost může získat pouze osoba způsobilá činit vládou systémovosti. Odtud každá právnická osoba nedůvěryhodná v dodržování vlády systémovosti musí být z tržního systému vyloučena. Pokud se tak nestane, stává se tato strůjcem další krize a masových zločinů. Dalším terčem kritiky musí být Eurounie. Současné vedení EU i jednotlivé eurounijní vlády pohrdají vládou systémovostí a nejsou tudíž schopné globální krizi řešit. Nejen to, nejsou s to eurounijní občany vést ke kýžené prosperitě. A to se týká nejen nynějšího eurounijního vedení, ale díky Lisabonské smlouvě rovněž každého vedení následujícího. Lisabonská smlouva je svou konstrukcí masovým porušením vlády systémovosti tedy rovněž neviditelné ruky trhu. Kdo tedy zvedl ruku pro Lisabonskou smlouvu nebo její ratifikaci vlastně podpořil úpadek Eurounie. Naposled takto ústavní většinou učinili čeští poslanci a tím rozhodli podílet se na úpadku občanů českých i eurounijních a vykonáním masových zločinů psychoterorizmu současně čelit postihu. Odvrátit tuto katastrofu mají už jen nemnozí ve svých rukou. Dnes se Lisabonskou rozhoduje o osudu Eurounie i lidstva. Opravená Lisabonská smlouva musí dlouhodobě nastavit fungování Eurounie vládou systémovosti tedy rovněž v rámci neviditelné ruky trhu. Pouze trvání na takto založené Eurounii totiž zaručí jak její integraci, tak prosperitu. Lisabonskou smlouvou totiž nejde o okamžité fungování Eurounie, jak její protagonisté prohlašují, ale o její dlouhodobé trvání zaručující eurounijním občanům vůči světu trvalou konkurenční sílu, tím svornost a pevnost. Aktuální eurounijní vedení v nynější globální krizi euroobčanům předvedlo neschopnost vládnutí. Kapitalizmus nynější globální krizí celkově prokázal neschopnost rozumět trhu, síle kapitálu, realitě, globalisaci, evoluci. Nesystémovým řešením nynější globální krize kapitalizmus prokázal neschopnost k životu, scestným řešením prokázal smrtelnou chorobu. Lidstvu nezbývá jiná cesta než nová civilizace demokratismu, která vědomím vlády systémovosti bude schopná čelit problémům globalizace, především lidstvo ochránit před rizikem sebezničení. Globální nekompetentností kapitalizmu v záležitosti neviditelné ruky trhu právem končí dějiny svévolníků. Člověk postižený zvůlí a zpupností svévolníka je v jednom ohni zla chaosu. Vládou systémovosti svévolníci nakonec zapletou se v těch piklech, které vymýšlejí! Když svévolník chválí své činy, pak jen pro své choutky a když chamtivec dobrořečí, zesměšňuje vládu systémovosti. Svévolník ve zpupném hněvu říká: vláda systémovosti nic nevypátrá, žádná její osoba tu není. Odtud pocházejí všechny pikle svévolníků vůči ní. Bez širokého vědomí lidí o vládě systémovosti úspěšné jsou cesty svévolníka v každé době doposud, vysoko od něho jsou cesty systémové, proto zlem soptí snadno proti svým protivníkům. Říkává si ve svém egu: "Mnou nic neotřese, z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého". V řeči má jen samou kletbu, lest a útisk, v činech trápení a ničemnosti. Na lákadlech kšeftů číhá na čekané, v skrýších organizací ubíjí nevinného, jeho oči prahnou po bezbranném. Číhá v úkrytu jako v houští lev, číhá na poníženého svévolnickou mocí, aby se ho zmocnil, do sítě slibů ho vtáhl. Plíží se a krčí, bezbranní upadají do jeho spárů. Říká si ve svém egu: "Vláda systémovosti vše zapomíná, skrývá svou tvář, nikdy nic neuvidí". Povstane však vláda systémovosti, pozvedne svou neviditelnou ruku, nezapomene na ponižované! Naskýtá se otázka: Smí svévolník beztrestně znevažovat vládu systémovosti, říkat si ve svém egu: "Ona nic nevypátrá"? Vláda systémovosti však skrze postižené akceptuje trápení a hoře. Vhlédne jimi a vše vezme do svých rukou. Bezbrannému dá spolehnout na svou vládu, opuštěnému poskytuje svou pomoc. Překazí moc svévolníka, skutky jeho zlého činění odhalí, nic jí neunikne. Vláda systémovosti kraluje navěky a navždy, mocnosti svévolníků zmizí z jejího řádu. Tužbu pokorných akceptuje, jejich cítění posiluje, má pozorné vnímání porušování svého řádu. Zjedná právo opuštěnému v spravedlnosti, zjedná právo zdeptanému svévolnými zákony. Člověk svévolný už globalisací na Zemi nebude vzbuzovat strach a vyvolávat psychoterorizmus. §§+29 Svévolníci fungují psychoterorizmem a činí tak snadno. Zavedou si nějakou svou ideologii ve formě -izmu a touto coby dogmatem psychoterorizují lidi. Této ideologické strategii je pak nápomocná taktika v podobě svévolně stanovené zákonnosti. Takto funguje marxizmus, marxizmus-leninizmus, amerikanizmus, katolicizmus, judaizmus a mnohé jiné -izmy. Moc neomezená vládou systémovosti stává se zvůlí, postrachem, politikou teroru a nakonec psychoterorizmem a to i ze strany jednotlivé osoby. Společné svévolníkům je ignorování axiomu svobody a rovnosti coby základního lidského práva a povinnosti. To však bylo možné jen do doby globalisace. Globalisací před lidstvem vyvstává životní nutnost a potřeba metaprávního a metaústavního pořádku. Globalisací nastává konec dějin svévolníků a tomu odpovídající globální akt nového pořádku lidstva. Příslušná právnická osoba pohrdající metaprávním a metaústavním pořádkem globalisovaného lidstva dopouští se svévolnickou činností psychoterorizmu coby masových zločinů a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z jejího porušování; za důkaz slouží chybějící atest způsobilosti veřejně činit vládou systémovosti, chybějící veřejné prohlášení o shodě na svobodu a chybějící uživatelský atest o veřejném produktu uvedené osoby. Příslušná právně pověřená osoba zastupitelská pohrdající metaprávním a metaústavním pořádkem globalisovaného lidstva dopouští se svévolnickou činností psychoterorizmu coby masových zločinů a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z jejího porušování; za důkaz slouží chybějící atest způsobilosti veřejně činit vládou systémovosti, chybějící veřejné prohlášení o shodě na svobodu a chybějící uživatelský atest o veřejném produktu uvedené osoby. Příslušná mediálně veřejně činná osoba pohrdající metaprávním a metaústavním pořádkem globalisovaného lidstva dopouští se svévolnickou činností psychoterorizmu coby masových zločinů a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z jejího porušování; za důkaz slouží chybějící atest způsobilosti veřejně činit vládou systémovosti, chybějící veřejné prohlášení o shodě na svobodu a chybějící uživatelský atest o veřejném produktu uvedené osoby. Příslušná tržně činná osoba pohrdající metaprávním a metaústavním pořádkem globalisovaného lidstva dopouští se svévolnickou činností psychoterorizmu coby masových zločinů a uvaluje na sebe metakaranténu Posledního soudu a důsledky z jejího porušování; za důkaz slouží chybějící atest způsobilosti veřejně činit vládou systémovosti, chybějící veřejné prohlášení o shodě na svobodu a chybějící uživatelský atest o veřejném produktu uvedené osoby. Výše uvedeným globálním aktem metaprávnosti a metaústavnosti je ukončena nynější globální krize a vyloučena jakákoliv v budoucnosti. K posouzení právnických osob je užitečné některé formy psychoterorizmu stručně popsat. Kromě uvedených atestů jsou tu dílčí projevy psychoterorizmu. Nejzávažnější psychoterorizmus je ten státní, kdy funkci ústavních činitelů vykonávají svévolníci odmítající axiomem svobody a rovnosti praktikovat základní lidské právo coby povinnost metaprávního a metaústavního pořádku a svou zvůlí občanům psychoterorizmem působí zlo a tím újmu. Svévolníci nedbají demokratických principů tedy nezávislosti moci výkonné, zákonodárné a soudní, a psychoterorizmem ve svých rukou soustřeďují svévolnou moc. Moc výkonná pak dubluje moc zákonodárnou a moc soudní zákonodárnou. V společnosti zbavené vlády systémovosti se vytrácí politická kultura, vláda snadno psychoterorizuje zákonodárce a ti ostatní společnost. Děje se tak strašením před opozicí, před komunisty, před předčasnými volbami, před pádem vlády. Psychoterorizmem nastupuje bolševizmus levicový i pravicový. Nyní tu řádí bolševizmus pravicový a příkladem toho je pro EU i svět činnost Topolánkovy vlády, nyní předsedající EU. Premiér Topolánek je současně předseda vládní ODS, která celou svou historií praktikuje psychoterorizmus pravicového bolševizmu. Výstižnou ukázkou toho byl předvolební psychoterorizmus v parlamentních volbách 2006, díky němuž ODS těsně zvítězila. Během svého opozičního působení ODS předváděla psychoterorizmus spočívající v zastrašování občanstva před vládnutím ČSSD a to bez relevantních důkazů. A tato odeessácká rétorika se projevuje i ve vládnutí premiéra Topolánka i v jeho předsednictví EU. Bez systémové koncepce za bolševické podpory své mateřské strany rozhazuje peníze daňových poplatníků. Psychoterorizmem prosazuje nesystémové zákony a reformy. Své vládnutí udržuje těsnou většinou za pomocí přeběhlíků a hlavně za porušování demokratických principů, kdy členové vlády jsou současně zákonodárci. Topolánkova vláda svými členy porušuje ústavní pořádek a bez odpovídající ústavní důstojnosti porušuje svobodu a rovnost. Porušuje ústavní pořádek také tím, že praktikuje amerikanizmus coby výlučnou ideologii státu. Jednoduše řečeno Topolánkova vláda škodí občanstvu svou svévolností, nekompetentností systémově vládnout. A taková vláda předsedá EU. Jak je to možné? EU ve svém právním řádu porušuje základní lidské právo coby povinnost a tak nabádá každou vládu členského státu páchat psychoterorizmus. Vedení EU podporou předsednické Topolánkovy vlády dále podporuje a legalizuje eurounijní psychoterorizmus. V takovém kontextu svévolnictví nemůže být Lisabonská smlouva nic jiného než eurounijním nástrojem psychoterorizmu. Topolánkova vláda pohrdáním vládou systémovosti otročí svévolnictví a v tomto duchu působí občanstvu Česka i EU zlo a to masovými zločiny psychoterorizmu. Svobodný utíká se k autoritě nejvyšší, k vládě systémovosti. Zbytečně mu svévolníci posměšně říkají: "Jen si užívej ve svobodě té nejvyšší autority!". Ve své zpupnosti hle, jak svévolníci zbraň připravují, zásobníky střel do ní kladou, aby z úkrytu skláli ty, kdo mají systémové cítění. Když se všechno od základů hroutí, co bez vlády systémovosti dokáže svobodný? Vláda systémovosti je ve svém bdění všudypřítomná, je na trůnu všude a po všech nebesích. Její všudypřítomnost sleduje systémovost, její dohled akceptuje i lidské činy. Vláda systémovosti zahrnuje činění svobodného i svévolníka: toho kdo miluje svévolnické násilí, ze své podstaty neakceptuje. Sešle na činění svévolníků déšť ničivého zla a smrtelný dech, jejich údělem stane se ničící zlo. Vláda systémovosti je ve své nestrannosti spravedlivá, miluje vše co je spravedlivé, její dohled akceptuje člověka poctivého. §§+30 Kapitalizmus není pro člověka poctivého, protože kapitalizmus ve svém jádru diktaturou kapitálu usiluje o masový psychoterorizmus. Kapitalizmus založený v psychoterorizmu je zločinnou společností. Psychoterorizmus kapitalizmu prolíná vším. Psychoterorizmus a systémovost se v kapitalizmu vylučují, kapitalistické masové potlačování vlády systémovosti indukuje psychoterorizmus a masové zločiny. V kapitalizmu co škola to psychoterorizmus, co vysoká škola to psychoterorizmus, co univerzita to psychoterorizmus, co absolvent vysoké školy nebo univerzity to zdroj psychoterorizmu, co odchovanec školy kapitalizmu to aktér psychoterorizmu, co rodičovská osoba k psychoterorizmu vychovaná to zdroj domácího psychoterorizmu, co manažer to zdroj pracovního psychoterorizmu, co zaměstnavatel to zdroj institucionálního psychoterorizmu, co voličská osoba to hráč psychoterorizmu, co poslanec či senátor to aktér psychoterorizmu, co zastupitelská osoba to působnost psychoterorizmu, co občan to oběť i spoluhráč psychoterorizmu. Svévolníci záměrně lidi zbavují imunity vůči psychoterorizmu a zvláště je vystavují autopsychoterorizmu. Kapitalizmus, fungující psychoterorizmem, staví občana proti občanům jiným a tak se globalizací stává studenou občanskou válkou, což je názorně vidět na nutné ochraně spotřebitelů. Ukončit tento marazmus přísluší plným právem pouze Poslednímu soudu. Postojem k psychoterorizmu a tedy i k vládě systémovosti dělí se lidstvo na dvě nepřátelské metatřídy. Kdo se zastává kapitalizmu zastává se psychoterorizmu a jím páchaných masových zločinů řešených metakaranténou Posledního soudu a důsledky z jejího porušování. V boji proti psychoterorizmu svévolníků vláda systémovosti pomůže! Pandemií svévolnosti a psychoterorizmu s poctivými je konec, za své mezi lidmi berou věrní poctivosti. Svévolníci jeden druhého svou řečí šálí, myslí zbavenou systémovosti mluví úlisnou řečí a obojakým cítěním. Kéž vláda systémovosti zcela vymýtí ty úlisné mysli a řeči, co se velikášsky chvástají, když říkají: "Naše řeč naší mocí kapitálu převahu nám zaručí, máme tím přece i moc slova. Kdo je tedy naším pánem?". Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků globální krizí vláda systémovosti skrze svobodné povstala a daruje spásu od sebezničení těm, proti nimž svévolník soptí. Co vláda systémovosti prosadí jsou činy ryzí, poklady přetavené do formy spravedlnosti v každé zemi, mnohokráte protříbené. Vláda systémovosti svévolníky střeží, vždyť nakonec vždy vyvolá krizi, a navždy bude svobodné chránit před tím pokolením svévolností zotročeným: diktaturou kapitálu kolem lidí obchází zvůle a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost psychoterorizmu. §§+31 Svobodný často svévolníky jmenuje hňupy, jenže to zase nevystihuje jejich zločinnost. Poctivý má chuť svévolníky jmenovat hovady. Jenže to by bylo urážkou každého hovada, které v rámci svých geneticky zakódovaných instinktů má zabudováno dispoziční zachovávání vlády systémovosti. Na rozdíl od hovada svévolník vlastní moc i rozum a proto pro něj nezbývá než jmenovat ho psychoteroristickou osobou a v známost uvádět jeho psychoterorizmus. Osoba nadaná svévolným rozumem svou mocí psychoterorizuje poctivé. Předně svévolnickými zákony, vyhláškami a příkazy zbavených vlády systémovosti. Psychoterorizuje taktéž svévolnými soudními rozsudky, které ztrátou nezávislosti nesplňují vládu systémovosti a pošlapávají důstojnost precedenčního práva. Ze stejného soudku plynou rozhodnutí příslušných státních zástupců i zastupitelů občanů. Nemůže být nezávislým vykonavatel práva jestliže pohrdá vládou systémovosti. Nejde jen o ztrátu nezávislosti, ale v důsledku působnosti zvůle na masy lidí jedná se o masové zločiny psychoterorizmu. Osoby vykonávající moc zákonodárnou, výkonnou nebo soudní dopouštějí se pohrdáním vlády systémovosti svou masovou mocí masových zločinů psychoterorizmu. Jejich odsudek je snadný, podle skutků poznají se snadno neboť vláda systémovosti nečiní nikdy za sebe ale skrze své jednotlivosti. Člověku důstojnému nadaného rozumem je třeba o vládě systémovosti vědět a také jí věřit. Spravedlnost je podmíněná správností a správnost vládou systémovosti. Osoba pohrdající vládou systémovosti pohrdá správností a tím i spravedlností. Svou společenskou mocí stává se svévolnická osoba zdrojem psychoterorizmu a v třetí světové válce proti terorizmu obecně terčem nepřátelským. Poctivý bez systémové zakotvenosti svobody marně hledá útočiště. Dlouho ještě bude vláda systémovosti odmítat akceptovat úsilí poctivého? Dlouho ještě chce poctivému svou moc ukrývat? Dlouho ještě poctivý musí u sebe hledat rady a strastmi od svévolníků se v cítění nespravedlnosti den ze dne soužit? Dlouho se ještě nepřítel poctivého proti vládě systémovosti bude vyvyšovat? Akceptuje však vláda systémovosti poctivého a odpoví mu! Rozjasní jeho bdělost, aby neusnul smrtonosným spánkem, aby nepřítel neřekl: "Zdolal jsem ho!" Bez založenosti ve svobodě poctivý nemá pevného základu. A protivníci poctivého budou jásat, zhroutí-li se. Svobodný však v spravedlivost doufá, jeho cítění správnosti jásá nad spásou založenou v systémovosti. Svobodný citovat bude systémové texty, neboť jimi vláda systémovosti akceptuje poctivého. §§+32 Co vykonavatel kapitalistické demokracie, v jejích pilířích, to osoba páchající masové zločiny psychoterorizmu. Důkazy o tom jsou zřejmé a nezpochybnitelné totiž absence vlády systémovosti coby základního lidského práva a základní lidské povinnosti. Ústavní činitel neschopný činit vládou systémovosti stává se zdrojem psychoterorizmu. Nejde o chybu jednotlivců, ale o systémový delikt kapitalistické demokracie. Demokracie kapitalizmu je grandiózní podvod na občanech, zamaskovaná kapitalistická demokracie je globalizací ve skutečnosti grandiózní (psycho)terorizmus. Představitelé kapitalistické demokracie jsou zločinně spolčení v páchání masových zločinů psychoterorizmem. Tvoří legalizovanou mafii coby základ postfašizmu. Uveďme příklad za všechny. Psychoterorizmem zločinně spolčení odeessáci za pomocí kolaborantů z řad novinářů, soudců, policie a státních zástupců vyhráli parlamentní volby a spolčili se ve vládní koalici s lidovci a zelenými. Psychoterorizmem zločinně spolčená vládní koalice spolčila se s přeběhlíky, aby získala těsnou většinu v Parlamentu. Aby vládní klika zakryla psychoterorizmus místopředsedy vlády neváhala psychoterorizovat špičky státního zastupitelství. Kritika psychoterorizmu státního zastupitelství vedla k dalšímu psychoterorizmu státního zástupců a soudců. Ve společnosti nastavený psychoterorizmus účinně ovlivňuje policii, státní zastupitelství a soudy včetně ústavního. Proběhlo další odvolávání státních zástupců kritizující poměry ve státním zastupitelství. Soud o soudcovské mafii vyzněl v neprospěch státního zastupitelství a tak znovu nastoupil psychoterorizmus nejvyššího soudu. A došlo k dalšímu psychoterorizmu a k svévolnému odvolání zákonem garantovaného přiděleného soudce. Legalizovaný psychoterorizmus je jako mor, šíří se společností. Na popud psychoteroristické vlády zákonodárci přijímají psychoteroristické zákony a skrze ně psychoterorizují policii, vládu, soudce státní zástupce, přestavitele úřadů, samosprávy, občany. Jednou legalizovaný psychoterorizmus plodí další psychoterorizmus. Zákonodárci věrní postfašizmu nastavují psychoterorizmus monopolu polostátní energetické společnosti. V rámci boje proti globální krizi do společnosti zavádějí diskriminaci velké skupiny občanů. Předseda vlády dává svému lobbyistovi příkaz k psychoterorizmu redaktora veřejně právního média, aby pomohl potlačit vysílání dokumentu o zločinné činnosti proodeessáckého přeběhlíka. Psychoterorizovaná média zbavená svobody a věrná autocenzuře nejsou schopná ochránit demokracii. Z demokracie stává se psychoterorizmem legalizovaný postfašizmus, který má být dokonce legalizovaný Lisabonskou smlouvou, jak to ostatně dokazuje české předsednictví EU. Předsednictví EU české vlády a českého státu dirigovaných odeessáckým postfašizmem je ukázkou postfašizmu samotné EU a eurounijního práva. Lidstvu nastává údobí globálního psychoterorizmu, cestě k sebezničení lidstva nic nestojí v cestě. Bloud si svým svévolnickým cítěním říká: "Vláda systémovosti tu není." A tak všichni ve svévolnosti kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo z nich nic dobrého neudělá. Vláda systémovosti však skrze vše jednotlivé včetně lidí dohlíží na svůj řád, u lidí prověřuje má-li kdo z lidí rozum, usiluje-li se po vesmírném řádu. Zpronevěřili se svobodě všichni svévolníci, zvrhli se do jedné sebranky psychoterorizmu, nikdo z nich nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. Cožpak nevědí všichni svévolníci, kdo páchají ničemnosti, kdo požírají poctivý lid, jako by jedli chleba, tedy ti kdo vládu systémovosti nevzývají, že se globalisací Posledním soudem třást budou strachem? S každým pokolením poctivých je vláda systémovosti. Radu poníženého v lidské důstojnosti ostouzí svévolníci, ale vláda systémovosti je ponížených útočiště. Kéž už globalisací přijde každé zemi spása! Až vláda systémovosti globalisací změní úděl lidu věrného vesmírnému řádu, bude svobodný jásat, každá země se ve svobodě zaraduje. §§+33 Globalizovanou kapitalistickou demokracií se vlády nad lidstvem ujali psychoteroristé. Lidstvu nezbývá než boj o svobodu, boj o rovnost, boj o důstojnost žití a v konečném postoji studená světová válka proti psychoterorizmu neboť jeho vymýcením totiž současně padne každý terorizmus. Boj proti psychoterorizmu stává se nezbytným předpokladem boje proti každému terorizmu. Kdo nebojuje proti psychoterorizmu stojí vlastně na straně terorizmu, který může nabývat všemožných forem, od manažerského a tržního až po samosprávný a státní. V kapitalistické demokracii občanstvu šéfuje postfašistická klika psychoteroristů. Vykonavatelé kapitalistické demokracie páchají masové zločiny psychoterorizmem jednoduše proto, že ke své veřejné činnosti nemusí vlastnit atestaci k systémovosti. Kapitalistickou demokracii mohou vykonávat svévolníci tedy lidé zbavení svobody a zotročení zvůlí, neboť právní řád kapitalistické demokracie nezná masové zločiny působené psychoterorizmem. Globalizující kapitalizmus je postižen chronickou pandemií psychoterorizmu a psychoterorizmus produkující. Kapitalistická pandemie psychoterorizmu zbavuje člověka svobody protože znamená masové potlačování základního lidského práva coby povinnosti, znamená potlačení vlády systémovosti. Každá vláda praktikující psychoterorizmus porušuje vládu systémovosti a tedy i systémovost trhu. Každá vláda založená na psychoterorizmu a tedy rovněž pohrdající metainformační technologií porušuje systémovost trhu a podílí se na globální krizi. Každá vláda odmítající čelit globální krizí investováním do metainformačních technologií dopouští se psychoterorizmem masových zločinů. Vláda státu, země, kraje či obce založená v psychoterorizmu a odmítající investice do metainformačních technologií dopouští se masových zločinů na svých občanech. Podstata nynější globální krize globalizovaného kapitalizmu spočívá v pandemii psychoterorizmu. Globalizující kapitalizmus nacházející se v permanentní pandemii psychoterorizmu neodvratně vede ke globálnímu porušování vlády systémovosti projevující se globální krizí trhu, globálním oteplováním, vymíráním živočišných druhů, nárůstem civilizačních chorob, narušováním životního prostředí všech živočišných druhů včetně lidí. Vše pobývá ve všudypřítomné vládě systémovosti, vše v ní bytuje, ale svévolníci to odmítají uznat a zlem činí proti ní. Dobro činí kdo dbá vlády systémovosti tedy kdo žije bezúhonně, kdo jedná spravedlivě, kdo cítěním systémovosti zastává pravdu, nemá pomlouvačnou mysl, druhému zvůlí nedělá nic zlého, na svého bližního nekydá hanu, pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si toho, kdo se bojí porušovat vládu systémovosti, kdo svévolí nemění co odpřísáhl, byť i ke své škodě, nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí slabostí ducha. §§+34 Vláda systémovosti opět zvítězila. Její působností pýcha předchází pád. Česká vláda pyšná na své předsednictví EU tradiční arogancí vsadila na psychoterorizmus vládnutí a v hlasování o důvěře padla. Avšak podobná praxe psychoterorizmu netýká se jen Česka, ale také eurounijní vlády, eurounijního parlamentu i členských vlád EU. Ti všichni pohrdli vládou systémovosti v úsilí čelit globální krizi. Odmítli investovat veřejné prostředky do metainformačních technologií, které jediné mohou globální ekonomiku nastartovat a jednou provždy zažehnat působnost komplexní globální krize. Každé vládnutí či každá moc nad lidmi pohrdající vládou systémovosti dopouští se svévolnickou zvůlí psychoterorizmu. A globalisací před lidstvem stojí jediný úkol - globálně provedenými předčasnými a skutečně svobodnými volbami zbavit se nekulturní politiky vládních stran, vlád a zastupitelů neschopných systémovosti. Obdobně globálně vedenými generálními stávkami nutno odstranit působnost psychoterorizujícího manažmentu odmítajícího přistoupit na systémovost v rámci firemní kultury. Systémovostí tedy skutečnou svobodou coby základním lidským právem a povinností konečně nastupuje zlatý věk lidstva. Svobodného ochraňuje vláda systémovosti od svévolnosti, proto se k ní utíká! Svobodný o ní praví: "Vláda systémovosti je mé dobro, nad její autoritu není." Ctnostným, těm kteří jsou v každé zemi, těm vznešeným, jež jsou pro spravedlnost v moudrosti oblíbeni nade všechno svobodný praví: "Útrapy si rozmnožují, ti kdo běhají za svévolnými autoritami. Ani trochu svého života v úplatek jim nedám, jejich svévolnické jméno nevyslovím. Vláda systémovosti je podíl žití mně určený, je mojí životodárnou silou, skrze ni svou volbu držím pevně. Všechny pravdy mi pomohly k stavu blažené systémovosti, moje dědictví evoluce je velkolepé. Dobrořečím vládě systémovosti, ona mi radí, i v noci moje zázemí ducha k řádnosti napomíná. Vládu systémovosti si před svůj vhled stále stavím, její moc je mi při rozhodování neustále nápomocná, její autoritou mým rozhodnutím nic neotřese. Proto se mé cítění raduje a moje vědomí jásá, v bezpečí přebývá i mé žití, neboť v moci chaosu mě neponechá, nedopustí, aby se její věrný ctitel ocitl v pasti zvůle. Stezku života mi dává poznat, vrcholem žité radosti je sledovat její evoluci, v dodržování její moci je neskonalé blaho žití." §§+35 Vláda systémovosti nepůsobí za jiné, nýbrž jen skrze jiné. Důsledky jsou nasnadě. Vláda porušující vládu systémovosti působí lidem zlo, lidem škodí a musí padnout. Musí padnout každý člen vlády porušující vládu systémovosti. Podobně i ten, kdo vládu zakládá. Kdo sestavením vlády pověří osobu svévolnickou musí padnout. Vláda sestavená ze svévolníků tedy odporující vládě systémovosti musí padnout vyslovením nedůvěry ze strany sboru zastupitelů. Padnout musejí verdikty zákonodárného sboru garantujícího důvěru padlé vládě. Sbor zastupitelů neschopný vlády systémovosti musí padnout vypsáním svobodných voleb. Svobodné volby znamenají volit zastupitelské osoby schopné vlády systémovosti. Zvolená zastupitelská osoba neschopná vlády systémovosti musí padnout. Padnout pro porušení vlády systémovosti v konečném důsledku znamená uskutečnit akt nutné sebeobrany. Vláda systémovosti musí být nakonec zhmotněná do podoby zemské. Svobodný musí hledat útočiště ve společenství příslušné zemské vlády systémovosti. Svobodné volby jsou aktem vlády systémovosti spočívající v možnosti dát každému šanci podílet se na zvolené vládě. Svoboda, rovnost, přátelství a důstojnost jsou podmíněny pouze schopností sdílet vládu systémovosti. Svobodný vládu systémovosti slovně nevzývá, on jí žije ve společenství s jinými svobodnými. Svobodný se může dovolávat účasti na vládě systémovosti pouze v její pozemské podobě. Každá zemská vláda systémovosti vyslyší při spravedlivou, věnuje pozornost bědování svobodného, dopřeje sluchu jeho přání z rtů bezelstné mysli. Ona jediná vynáší rozsudek nad svobodným, její systémový vhled zahledá, kde je právo. Sdílená vláda systémovosti ve své všudypřítomnosti zkoumá cítění každého svobodného, dozírá na jeho bdění i odpočinek, tříbí jeho vědomí, nic jí neunikne v její cestě evoluce, ani úmysl, jenž svobodnému myslí nepřišel ani na rty. Pokud jde o lidské činy, svobodný věren slovům o učení systémovosti vyvaruje se stezek rozvratníků přirozeného řádu. Vláda systémovosti svým odkazem drží kroky svobodného ve svých stopách, aby nesklouzl na scestí. K zemské vládě systémovosti svobodný volá a ona mu odpovídá, nakloní k němu své ucho, slyší co říká. Ukáže divy své ochrany, coby spása těch, kdo před útočníky se k její moci utíkají. Ochraňuje svobodného jako zřítelnici oka, skryje ho ve stínu svých křídel před svévolníky, kteří svobodného zahubit chtějí a poskytuje ochranu před úhlavními nepřáteli, když ti svobodného obkličují. Pýchou obrostlo cítění svévolníků, jejich ústa myslí zpupně. Obklíčením svírají svobodného při každičkém jeho kroku, slídí dohledem, jak ho psychoterorizmem přimět k nečinnosti. Nepřítel svobodného podobá se dravci, jenž lační po kořisti, je jak hyena, která číhá v skrytu. Globálním řáděním svévolníků povstává zemská vláda systémovosti, předejde svévolníka, srazí ho do propadliště dějin! Svou zbraní dá svobodnému vyváznout z moci svévolníka a dá mu vládnutí z moci lidí i lidu věku tohoto, jejichž podílem je pouze konzum. Vláda systémovosti lidem ze svých tržních zásob plní břicho, sytí je svými dary i potomky a zbytek nechává nemluvňatům. Svobodný však ve spravedlnosti uzří její pravou podobu, až procitne ze své izolovanosti bude se sytit jejím pravým zjevem. §§+36 Globalizující kapitalizmus má daleko od výchovy ke svobodě, lze ho správněji nazvat globální diktaturou psychoteroristů. Diktaturou kapitálu stává se každý svévolník aktérem psychoterorizmu. Svévolníka poznáme snadno, odmítá uznat nadřazenou vesmírnou autoritu vlády systémovosti. Takovým počínáním svévolník porušuje přirozený řád a působí zlo škodící lidem. Nynější globální krize je svědectvím takového globálního zla. Je konečně známa obecná teorie kterékoliv krize či zla. Každá moc odmítající nadřazenou autoritu vlády systémovosti působí psychoterorizmus. Odtud rovněž demokracie coby moc výkonná, zákonodárná a soudní odmítáním universální vlády systémovosti působí psychoterorizmus. Kapitalistická demokracie je tudíž zdrojem psychoterorizmu. Co je v kapitalizmu, působí psychoterorizmus. Každý subjekt moci vyznávající nějaký -izmus stává se odmítáním vlády systémovosti zdrojem psychoterorizmu. Pochopitelně globální kapitalizmus založený na diktatuře kapitálu stává se zdrojem globálního psychoterorizmu. Stejně tak amerikanizmus, judaizmus a katolicizmus, když jejich vyznavači jsou masivním zdrojem pandemie psychoterorizmu. Globalizací psychoterorizmus dosáhl pandemie, která se projevuje komplexní globální krizí. Nynější krize finanční a ekonomická je pouze součástí komplexní globální krize kapitalizmu. V této pandemii svévolnosti představitelé uskupení G20 představují zločinné spolčení psychoteroristů. Odtud pochopitelně uskupení EU není nic jiného než zločinným spolčením psychoterorizmu. A stejně Lisabonská smlouva je pouhou garancí psychoterorizmu vládnoucí garnitury. A členské státy EU nejsou ničím jiným než nástrojem psychoterorizmu. Padla vláda v Maďarsku, padla vláda v Česku. Pro psychoterorizmus vládních deforem musely. Česká koaliční Topolánkova vláda dobře poslouží za karikaturu vládního psychoterorizmu. A předčasné volby budou ukázkou svévolnické snahy o nový psychoterorizmus. Stejně tak volby do parlamentu EU. Tomu má odpomoci široké společenské vědomí toho co se má volit a tedy i koho volit. Není jiné zbytí. Nynější komplexní globální krize kapitalizmu vyžaduje adekvátní systémové řešení změnou kulturního paradigmatu s příklonem k systémovosti a to cestou kulturalisace systémovou socialisací coby výchovou ke svobodě metamanažmentem žití. Aby nedošlo k mýlce, mluvíme o metarealistické podobě kulturalisace a socialisace tedy zkráceně o metakulturalisaci a metasocialisaci. Protože kulturalisace je způsob socialisace bude metakulturalisaci coby metasocialisaci lépe vyjadřovat sousloví metakulturní socialisace. Metakulturní socialisací jedná se o zespolečenštění vlastnictví svobody sdílenou vládou systémovosti a nikoliv o socialistické svévolnické manýry. A nynější komplexní krizi kapitalizmu nutno chápat jakožto příležitost ke změně kulturního paradigmatu příklonem ke globální systémovosti. Pro rychlé ukončení komplexní globální krize kapitalizmu nutno každou osobu, fyzickou a právnickou, podrobit metakulturalisační socialisaci skrze metamanažment žití coby praxi základního lidského práva a povinnosti. A každou osobu, fyzickou či právnickou, páchající masové zločiny psychoterorizmu nutno vyloučit z lidské společnosti. A začít nutno tvrzením, že není žádného boha nad vládu systémovosti. Miluje svobodný vroucně vládu systémovosti, zdroj své síly k řádnému žití. Vláda systémovosti je odolný štít svobodného, jeho pevná tvrz, jeho vysvobozující moc od svévolnosti, jediná vláda jeho žití, neotřesitelná pevnost. Jí se totiž svobodný utíká k řádu všeho, proto štít jeho a ochrana spásy, nedobytná pevnost! Když svobodný vzývá zemskou vládu systémovosti, jíž patří chvála, je zachráněn před svými nepřáteli. Provazy smrti svévolníkovy ovinuly poctivého, zachvátily poctivého dravé proudy ničemníka, provazy psychoterorizmu se kolem poctivého stáhly, dostihly ho léčky smrti. V soužení poctivý vládu systémovosti vzýval, k svému zdroji o pomoc volal. Uslyší lid mysl spravedlivého pouze skrze zemskou vládou systémovosti, volání poctivého pronikne až k sluchu soudné doby. Vždyť i Země se pod mocí vlády systémovosti zachvěje, roztřese se, zemské desky v základech se hnou, chvějí se před plamenným hněvem porušením svého řádu. Z kráterů se po Zemi valí dým, z lávy sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. Skloní vláda systémovosti svou mocí i nebesa a sestupuje i na Zemi, pod nohama černé mračno popela. Na život smrtící mračno usedá a letí a vznáší se na perutích větru. Temno smrti vláda systémovostí svou skrýší učiní, vše stánkem smrti činí kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. Mračna popela se ženou před jasem lávy, v jejím krupobití hořícím. Vláda systémovosti svou mocí nad Zemí zaburácí, vydá svůj nejvyšší hlas krupobitím a hořícím kamením. Vyšle své šípy a rozežene mračna, množstvím blesků uvede život v zmatek. Jinde se objeví koryta či vlny vod. Základy světa se obnaží, když vláda systémovosti zaútočí, když zaduje svým hněvivým dechem. Podobně vztáhne zemská vláda vládou systémovosti moc z výše, uchopí lidstvo, vytáhne svobodného z nesmírného chaosu svévolnictva. Nepříteli mocnému svou systémovostí zemská vláda svobodného vyrve, těm svévolníkům z drápů, kdo nenávidí lidství, kdo hrubou silou zdatnější jsou. Přepadli svévolníci poctivého v den jeho běd, ale vláda systémovosti svobodného podepírá, činí ho svobodným a ubrání lidstvo před sebezničením, protože spravedlivé má v oblibě. Vláda systémovosti spravedlivému odplatí podle jeho pravdivosti, odmění svobodného podle správnosti jeho skutků, neboť svobodný dbá cesty vlády systémovosti, neodvrátí se svobodný svévolně od své svrchované vlády. Všechny její řády má svobodný na zřeteli, neodvrhne se od jí směrované evoluce. Jí se svobodný dokonale drží správnosti, vyvaruje se nepravosti. Podle pravdivých skutků svobodného vláda systémovosti odměňuje, podle čistoty jeho skutků, tak jak jeví se řádu všemu ve vesmíru. Moc vlády systémovosti věrnému osvědčuje věrností, dokonalému v systémovosti dosvědčuje dokonalostí, ryzímu v lidství svou ryzost osvědčuje, s neupřímným však pouští se do zápasu. Vesmírná moc od svévolníků ponížený lid zachraňuje, ale svévolníky povýšené nad její moc nutí odejít do propadliště dějin. Vesmírná moc spravedlivému rozsvěcuje světlo zemské vlády systémovosti. Vzor systémovosti září spravedlivému do jeho temnot. Vzorem systémovosti proběhne svobodný i nepřátelskou vřavou, vzorem systémovosti zdolá hradbu, vzorem systémovosti, jejíž cesta evoluce je tak dokonalá, naplní i svou cestu! To, co vládou systémovosti metaevoluce nastaví, je protříbené. Vláda systémovosti je štítem všech svobodných, kteří se k ní utíkají. Vždyť kdo je mocí vyšší než vláda systémovosti, kdo je pevnost a odolností vyšší, ne-li mocí systémovosti vláda naše zemská! Vzor systémovosti svobodného opásává statečností a cestu jeho činí dokonalou, dává svobodným nohám hbitost laně, na posvátných návrších v systémovosti jim dopřává stanout, učí ruce svobodného bojovat a jeho paže napnout silou vesmírné zbraně. Vzor systémovosti podává spravedlivému štít své spásy, systémovost pravici svobodného podepírá, systémovost síly svobodného mírností rozmnožuje. Dává svobodu krokům svobodného, jí se nohy svobodnému nepodvrtnou. Bude svobodný stíhat nepřátele systémovosti, dopadne je. A nevrátí se zpět, dokud je neudolá. Rozdrtí je svévolníky, že už nepovstanou, pod mocí spravedlivou padnou do propadliště dějin. Vzor systémovosti opásal svobodného statečností k boji; a ty, kdož povstávají proti systémovosti, vzor systémovosti jeho pohrdáním svévolníka srazí. Vzor systémovosti obrátí na útěk nepřátele svobodného, navždy umlčí ty, kdo svobodného skrze systémovost nenávidí. Budou svévolníci volat o pomoc, a nespasí je nikdo. Volat budou k zemské vládě systémovosti, ale ta neodpoví. Silou vesmírnosti roztluče je svobodný, budou jako prach ve větru, smetou se jak bláto z ulic. Vzor systémovosti dal spravedlivému vyváznout z rozbrojů lidu, ustanovil svobodné vůdcem zemských vlád. Spravedlivé vládě sloužit bude i lid, který vládu systémovosti neznal. Na slovo systémové uposlechnou vzpurní vládu zemskou, cizinci se budou vtírat do její přízně. Svévolníci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých pevností. Živa je věčně vláda systémovosti! Buď požehnána svobodného pevnost, vyvýšena buď zemskou vládou systémovosti universální moc systémovosti, svobodného spása! Moc systémovosti, jež svobodného pověřila vykonáním spravedlnosti, jednotlivé státy vládě systémovosti podrobuje. Moc vlády systémovosti vysvobozuje svobodné od nepřátel, pozvedá svobodné nad ty, kdo proti nim povstávají, svobodného násilníkovi vyrve. Proto svobodný vzdává vládě systémovosti chválu, cituje texty věnované jejímu jménu. Velká vítězství dopřává každé zemské vládě vláda systémovosti, prokazuje tolerování svobodnému lidu, lidu služebnému systémovosti, a jeho potomstvu navěky! §§+37 §§+ms Metasocialisace je způsob uvedení lidstva do stavu blízkého dokonalosti souměřitelné se samotnou metarealitou. Jde tím pádem i o způsob jak lidstvo spasit od svévolnického sebezničení. Metasocialisace je všelidská praxe základního lidského práva coby povinnosti. Podle principu metasocialisace je každý člověk svobodný a rovný v důstojnosti činit vládou systémovosti v povinnostech i v právech na této důstojnosti vystavěných. Odtud člověk odmítající praktikovat metasocialisaci, tedy lidskou důstojnost, nemůže být považován za svobodného a rovného. Lidská důstojnost spočívá v schopnosti svobodně tvořit řád zemské vlády nápodobný vládě systémovosti a tato důstojnost je kulturalisačně zajišťovaná skrze metasocialisaci. Metasocialisace je uskutečňována v rámci noosféry skrze každý metastát coby zemskou metasprávu příslušné kultury. Každé zemské metasprávě v rámci vlastní kultury přísluší právo metakulturalisace. Každá osoba nadaná masovou mocí a odmítající praktikovat metasocialisaci dopouští se masového zločinu a odpovídajícího odsudku metakaranténou Posledního soudu. V epoše globalisace je motivace metasocialisací všelidskou povinností, je záležitostí lidství. Kdo v epoše globalisace metasocialisací odmítá praktikovat lidství dopouští se zločinu proti lidství, páchá zločin proti lidskosti. Svévolník je odmítáním metasocialisace usvědčen z páchání zla, ze zločinnosti, ze zločinného spolčení proti lidství, proti lidskosti, proti lidstvu. Každá osoba praktikující metasocialisaci podrobuje se nadřízené autoritě základního lidského práva coby povinnosti činit systémovostí a tedy předně ji veřejně stvrdit prohlášením o shodě na svobodu v rámci certifikátu ZxZ. Praxe metasocialisace dosvědčuje se účastí v metamanažerské činnosti i v metaspolcích. Svým posláním přinášet blaho lidstvu musí být každý člověk ihned schopen odpovědět co je metasocialisace. Metasocialisací předně rozumíme nejen společenskou výchovu ke svobodě, ale i k systémovosti. Svoboda a systémovost jsou spojené nádoby, jedna bez druhé nemůže existovat. Boj za svobodu je bojem za systémovost a obráceně. Metasocialisace coby metalukturalisace musí začít školou a pak pokračovat prací, rodinou a končit metaspolky. Metasocialisace je vlastně výchovou k metamanažmentu žití, životem a prací. Metasocialisací aktivní škola musí být založena na systémovosti a tuto školákům neustále prakticky demonstrovat. Matasocialisovaná výuka a výchova spočívají v systémovosti. To však předpokládá opustit stávající pojetí učebnic a přejít na metabibliotéku ve formě systémově vedených archivů CD a DVD médií. Už každý školák či školačka musí neustále vědět a pociťovat propojenost na metaarchiv skrze osobní netbook a jeho nezbytné příslušenství. Systémově založená škola musí skrze netbook využívat a spoluutvářet intranet systémově pojatých metaarchivů. Systémově vytvářený a udržovaný archiv CD a DVD nosičů záznamů a nosičů dat jmenujeme krátce metaarchivem. Každý originál metaarchivu je vždy tvořen záznamem podléhajícím systémovosti, nikdy prostou kopií. To předně znamená být zbaven každého reklamního psychoterorizmu. Odtud i software užitý pro činnost metaarchivu nemůže být licencován, je veřejně přístupný. Specialisovaný metaarchiv může být dotačně podporován, tato podpora však nesmí omezovat systémového ducha metaarchivu. Činnost metaarchivu má minimálně splňovat podmínku veřejného prohlášení o shodě na svobodu praktikováním systémovosti coby základního lidského práva a povinnosti vyjádřené certifikátem ZxZ. Pro dimenzi metasocialisace je metaarchiv ideální záležitostí pro studující, nezaměstnané a pro důchodce. Metaarchiv není jen pasivním zdrojem metasocialisace, ale také jeho tvůrčím budováním. Školou založenou systémovostí činnost člověka pokračuje v kterékoliv podobě metaarchivu. Metaarchiv musí vlastnit a vytvářet každá zemská metaspráva a na ní navazující systém metaspolků obcí, měst, okresů a krajů. Základem metasocialisace je tedy především vytváření a údržba metaarchivů. Součástí metaarchivu je rovněž MetaBibliotéka včetně její audiotéky a videotéky. Metaarchiv je skrze DVD HDD rekordér napojen na televizi či videokameru a skrze netbook (skrze jeho videovýstup) na internet. Na straně výstupu metaarchivu je užito mininotebooku což je vlastně netbook používající namísto SSD uložiště HDD. Netbook i mininotebook jsou podle potřeby napojitelné na celou řadu USB zařízení prostřednictvím USB HUBu pasivního či aktivního. Pro dlouhodobou práci je mininotebook či netbook vybaven možností připojení externího LCD monitoru, USB optické myši, USB klávesnice a dalších USB zařízení. Speciálně mininotebook je dlouhodobě vybaven externí vypalovačkou DVD sloužící jako prohlížeč Cd a DVD i coby kopírka z metaarchivu i jakožto propojení mezi metaarchivy na internetu či externetu. Metasocialisace působí jak mezi metaarchivy na horizontální úrovní tak i na vertikální úrovni, kdy nejlepší soubory či tituly jsou vysílány na vyšší úroveň a současně jednorázová či neopakovaná zaslání jsou z vyšší úrovně odstraňovaná. Toto metasocialisační kolotání odehrává se nejen na metastátní úrovni metaarchivů jednotlivých zemských vlád, ale také mezi nimi a nad nimi. Odtud vzniká potřeba automatizovaných překladů mezi metaarchivy různých kultur za pomocí metajazyka coby metaesperanta tedy i ve styku s metaarchivem globálním. Metasocialisační kolotání takto činěné nemá jen ráz kulturní nýbrž i metakulturní, globální. Globální metasocialisační kolotání je vystavěno na třech universálních pilířích tvořených MetaÚstavou, MetaBibliotékou a MetaTeorií všeho a to skrze sdílenou vládou systémovosti. Precedens je založen. Metaarchiv Moravského metavědeckého centra k moravskému zemskému metaarchivu vysílá DVD s názvem Vesmír pohledem Hubblova teleskopu a obsahující šest dílů Hubblových obrazů (od TV Spektrum) a díl Konečná hranice Hubblova teleskopu (od TV NGC). Uvedené DVD je dobrým podkladem k rozjímání o vesmírné vládě systémovosti. Vesmírná nebesa vypravují o slávě vlády systémovosti, obloha Vesmíru hovoří o díle jejích všudypřítomných rukou. Metarealismem svoje činění předává vesmír vesmíru, jeden synergion druhému, jeden den druhému, noc noci sděluje výsledky vlády systémovosti. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nebes nelze slyšet. A přesto metarealismu tón zvučí celičkou planetou Zemí, metarealistická komunikace zní po širém světě. Moc systémovosti Slunci na nebi postavila stan. Ono jak zdroj života vždy z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic neskryje se před jeho žárem. Vládce systémovosti vládou systémovosti je dokonalý, jí udržuje se vše při životě. Svědectví vlády systémovosti je pravdivé, nezkušený jí zmoudří. Ustanovení vlády systémovosti jsou přímá, jsou pro radost citem i rozumem. Přikázání sledovat vládu systémovosti jsou ryzí, dávají očím světlo vzoru systémovosti. Bázeň porušovat vládu systémovosti je dokonalá, obstojí dbát jí vždy. Pozemské řády vlády systémovosti jsou pravda samá, jsou nejvýš spravedlivé, nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než včelí med z plástve. Jsou poučením i pro jejího služebníka, a když tento na ni dbá, má odměnu hojnou. Kdo bez ní může rozpoznat bludy? Zprostí i spravedlivého vin, jež jsou mu skryty. Též před opovážlivci chrání svého služebníka, nedopustí, aby svobodnému vládli svévolníci. Pak člověk bude v lidství bez vady a shledán svobodným, prost množství svévolnických nevěrností. Kéž spravedlivým líbí se řeč tato i to, o čem rozjímají ve svém cítění vládou systémovosti. Pozemská vláda systémovosti ve víře svobodných pevnost, od otroctví svévolnosti vykupitel svobodných! §§+38 Každá celistvost či celkovost je systémem v evoluci tedy synergionem. Nejinak je to s lidmi. Společenství lidí je systémová sounáležitost k uskutečňování společné hodnoty kultury, kdežto společnost je systémová sounáležitost nejrůznějších společenství k uskutečňování společného cíle občanství právní formou soustátí, státu a jeho zemí. Na úrovni zemí se stýká kulturní společenství se státem a vzniká kulturní společenství lidu neboli metastát. Společným jmenovatelem společnosti i společenství je systémovost. Zatímco u společenství je systémovost skrze kulturu implicitní, u společnosti musí být formalizována právním řádem společnosti jenž ovšem rovněž musí podléhat podmínce systémovosti. Aby totiž mohl být společenský útvar schopen společného jednání potřebuje jednotící řád právní (formální) a kulturní (neformální). Podle vlastnění pracovní svobody lze rozlišit třídy, podle vlastnění činnosti stavy. Oběma těmto celkům lidí je společná systémovost náležející k přirozeným společným dispozicím člověka. Vztahem k systémovosti coby nadřazené autoritě lidí globalisací vznikají dvě antagonistické a nepřátelské metatřídy, metatřída svévolníků a metatřída metarealistů. Systémovost ovšem vyžaduje vlastní formu. Aby společenský celek mohl jednat potřebuje jistou organizaci a organizovanost ve formě soustátí, státu či metastátu. Vedoucí orgány soustátí, státu nebo metastátu potřebují přirozenou systémovou autoritu, protože ostatní lidé je mají následovat jakožto svobodní lidé na platformě základního lidského práva coby povinnosti založené v systémovosti. A pokud se tak v dělbě moci systémově neděje nastupuje vůči občanům psychoterorizmus moci a svobodným lidem vládnou otroci svévolnosti volení otroky svévolnosti. Stát coby mocí organizované společenství lidu zemského (kulturního) a občanského (státního), v rámci vnitřním i vnějším, musí vycházet z nadřazené systémovosti reality. Nástupem epochy globalisace už má lidstvo k dispozici adekvátní civilizační i kulturní prostředek v podobě metasocialisace. Společenství lidí vytvářející celky soustátí (unie), státu (republika) či metastátu (kultura) jsou svou podstatou systémy v evoluci tedy lidské synergiony jimž přísluší systémové atributy práva a především základní právo coby povinnost činit systémovostí. Pro globalisaci musí Unie americká i evropská splňovat systémovost ve svém právním řádu i ve způsobu jak ho svobodným lidem skrze metasocialisaci nastavit. Metasocialisace vytváří kulturní paradigma civilizace epochy globalisace. Metasocialisace je jediným komplexním protikrizovým prostředkem týkající se všech lidských činností. Metasocialisace je jediný prostředek spasení lidstva od sebezničení. Odmítání metasocialisace zakládá zločiny nejhoršího druhu. Nástupem metasocialisace je třeba založit odpovídající precedenty. Právnická osoba odmítající svými členy praktikovat metasocialisaci zakládá masové zločiny. Fyzická osoba odmítající praktikovat metasocialisaci zakládá zločiny proti lidskosti. Člověk coby stoupenec -izmu, především amerikanizmu, judaizmu či katolicizmu, pohrdá metasocialisací a dopouští se tím zločinů proti lidskosti. Držitel kterékoliv masové moci odmítající praktikovat metasocialisaci dopouští se masových zločinů. Eurounie odmítající svým právním řádem metasocialisaci dopouští se na euroobčanech masových zločinů. Představitelé Eurounie odmítající praktikovat metasocialisaci dopouštějí se zločinným spolčením na euroobčanech masových zločinů. Představitelé členského státu Eurounie odmítající praktikovat metasocialisaci dopouštějí se zločinným spolčením na svých občanech masových zločinů. Lisabonská smlouva coby eurounijní právní akt odmítající metasocialisaci zakládá masové zločiny na euroobčanech. Lisabonská smlouva neobsahuje žádný ústavní zákon v podobě základního lidského práva coby povinnosti činit systémovostí a závazný pro všechny euroobčany tedy předně pro jejich představitele. Volby do Europarlamentu nelze považovat za svobodné, protože už kandidátští představitelé nejsou svobodní nýbrž zotročení svévolností. Čeští poslanci a senátoři ve své většině schválili Lisabonskou smlouvu a odmítáním metasocialisace dopustili se masových zločinů na lidu zemí českých. Čeští poslanci a senátoři ve své většině odmítají metasocialisaci čímž se dopouštějí masových zločinů na lidu zemí českých. Předčasné ukončení Topolánkovy vlády je v souladu s jejími masovými zločiny odmítáním metasocialisace. Fischerova překlenovací vláda, střídající Topolánkovu, je v návaznosti na ODS postižena rovněž odmítáním metasocialisace a neměla by dostat důvěru. Čeští ústavní činitelé ve své většině odmítají metasocialisaci čímž se na lidu zemí českých dopouštějí masových zločinů. Působí-li česká ústava jakožto základní zákon, pak povinnost metasocialisace platí pro každého českého občana, pro ústavní činitele a soudce speciálních soudů předně. Metasocialisace je základním lidským právem coby povinnost kompatibilní s obecným ustanovením ústavy Česka v Čl. 1 a v Čl. 2 odstavec 1. Co je tedy proti metasocialisaci je i proti základu či duchu české ústavy. A Lisabonská smlouva odmítáním metasocialisace skrze základní lidské právo coby povinnost důstojně činit systémovostí je tím pádem proti duchu České ústavy. Zastánci Lisabonské smlouvy argumentují potřebou integrace, aniž chápou co ta znamená. Pod pojmem integrace si představují byrokratický nástroj a ne systémovost. Integrace je však založená na systémovosti a pouze tato umožňuje spojení jednotlivých útvarů do vyššího celku i jeho současné udržování s ohledem na jeho smysl. V tomto smyslu je třeba chápat eurovolby 2009 jako eurounijní referendum koho volit, zda systémovost nebo naopak byrokratičnost skrze patřičné europoslanecké kandidáty. Je jasné, že pouze volba systémovosti adekvátními zastupiteli je schopná euroobčanům zaručit EU efektivnější, konkurenčnější a perspektivnější. Kéž spravedlivému v den soužení vláda systémovosti napoví, kéž je mu pevností řádnost vlády systémovosti! Kéž mu vzor od svatyně přírody sešle pomoc, kéž ho podepírá v demokratismu! Kéž má spravedlivý na paměti všechny povinnosti činit systémovostí, kéž obětování svévolnosti vládě systémovosti rád akceptuje. Kéž mu ctění systémovostí dá činit, po čem jeho cítění touží, kéž splní každý jeho záměr! Budou spravedliví plesat nad vítězstvím systémovosti, vztyčí praporce ve jménu této vlády. Kéž sledování systémovosti splní všechna přání spravedlivého! Nyní každý ví, že sledování vlády systémovosti dá svému služebníku vítězství, činění systémovosti spravedlivému odpoví ze svého nebeského trůnu bohatýrskými činy své vítězné pravice. Jedni se honosí majetky, ale my svobodní připomínáme řádnost systémovosti, vládou systémovosti svůj vzor. Oni (svévolní) klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. Vláda systémovosti pomůže ctěním systémovosti! Systémovost všeho ať odpoví v čas, kdy ji budeme k soudu volat. §§+39 Atributy systémovosti jsou svoboda, rovnost, demokratismus, metasocialisace a také Poslední soud,. Metasocialisace je v epoše globalisace jediný způsob praktikování demokracie pojmenované demokratismem. Podle Čl. 1 základního ustanovení české ústavy je Česko coby demokratický stát založený na úctě k právům a svobodám člověka či občana a jejich společným jmenovatelem je metasocialisace coby atribut systémovosti. Podle Čl. 2 základního ustanovení české ústavy je tedy lid (zemí českých uctívajících metasocialisaci) zdrojem veškeré moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (uznávajících metasocialisaci lidu). Základním ústavním zákonem české ústavy Česka je tedy metasocialisace lidskými právy a základními svobodami coby atributy systémovosti. Státní moc metasocialisací slouží všem občanům a lze ji uplatňovat stanovených základním zákonem. Každý český občan musí činit základním zákonem a může činit vše co jím není podmíněno. Součástí ústavního pořádku Česka je Listina základních práv a svobod jakožto hlavní výchozí prostředek metasocialisace. Ústavní činitelé odmítající metasocialisaci porušují základní zákon Česka a dopouštějí protiústavního jednání. Základní práva a svobody Česka jsou metasocialisací pod ochranou soudní moci tudíž podléhající dodržování metasocialisace. Politický systém Česka je metasocialisací založen na svobodném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy ústavně vycházející z metasocialisace. Volnost je podmíněna metasocialisací, je takto svobodou a nikoliv zvůlí. Politická rozhodnutí ústavně podmíněná metasocialisací vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním. Stát praktikováním metasocialisace dbá o šetrné či systémové využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Změna české ústavy může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony, přičemž změna podstatných náležitostí demokratického právního státu vyjádřeného základními ustanoveními ústavy je nepřípustná. Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách, jimiž je Česko vázáno, jsou sice bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem, nikoli však před ústavním zákonem. Svévolným výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základu právního státu neboli právní norma musí ctít systémový základ právního státu. Českým Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy nemohou porušovat ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách či porušovat základní ustanovení české ústavy. Eurounijní právo tedy nemůže porušovat základy české ústavy. Metasocialisace občanů skrze základy české ústavy je neporušitelná a to i ze strany ústavních činitelů především ústavních soudců. Lisabonská smlouva ze strany ústav členských států EU a samotné EU musí být v záležitosti metasocialisace lidskými právy a základními svobodami kompatibilní. Lisabonská smlouva v oblasti lidských práv a základních svobod však nebyla ani eurounijně ratifikována, ani vyhlášena, nemůže tudíž být bezprostředně závaznou a mít přednost před zákonem. Lisabonská smlouva odmítáním metasocialisace lidskými právy a základními svobodami odporuje duchu ústavy Česka a proto česká podpora Lisabonské smlouvy značí veřejně vyjádřené pohrdání metasocialisací tedy ústavou Česka. Ústavní činitelé Česka ve své většině pohrdají metasocialisací, lidskými právy a základními svobodami, pohrdají tedy ústavou Česka a indukují potřebu lidu ve svobodných volbách splňujících uvedenou podmínku metasocialisace. Občané Česka odmítající metasocialisaci, lidskými právy či základními svobodami, nemohou zastupovat občany Česka a jsou tedy nevolitelní a to včetně eurounijního parlamentu. Vládou systémovosti vláda lidu raduje se z moci, nad vítězstvím systémovosti lid vděčně jásá. Splnila vláda systémovosti touhu srdce lidu, prosbě jeho rtů spravedlnost systémovost neodepře. Vyšla vládě lidu zemská vláda vstříc štědrým požehnáním, na hlavu vládě lidu mocí systémovosti klade korunu z ryzího zlata. O zachování vlády systémovosti lid prosil; darovala mu zemskou vládou systémovosti život do nejdelších časů, navěky a navždy. Dík vítězství systémovosti je velká její zvěst, obestřela vládu lidu velebnou důstojností činit svobodně a rovně. Učinila spravedlivou vládu v systémovosti navždy požehnáním, oblažuje lid radostí ze své přítomnosti. Vždyť vláda lidu přirozeně doufá ve vládu systémovosti; pro moc vlády systémovosti vládou lidu nic neotřese. Mocná ruka systémovosti si najde všechny nepřátele, její pravice nalezne ty, kdo ji nenávidí. Jako pec vypálí svévolníky v čase, kdy se globalisací objeví konec trpělivosti porušovat vládu systémovosti. Ve svém hněvu je moc systémovosti pohltí, pozře je oheň spravedlivé systémovosti. Systémovost vyhubí ze Země i zemí plod svévolníků a jejich dědictví mezi lidmi. Ačkoli svévolníci systémové spravedlivosti chystali zlý konec a vymýšleli proti ní pikle, nepořídí. Položí je moc vlády systémovosti na lopatky, napne proti nim sílu svých zbraní. Pozvedni se, vládo systémovosti, ve své moci! Budeme citovat texty o bohatýrské síle systémovosti. §§+40 OSN, Rada bezpečnosti OSN, Unie americká i evropská, jakož i četné mezinárodní organizace svádějí lidstvo na scestí, protože vládu nad lidmi odmítají odvodit ze základního lidského práva coby povinnosti k systémovosti. Vláda lidu povstalá z kapitalistické demokracie svévolností nabyla legalizované podoby masových zločinů. Vláda lidu je svévolníky zneužita k legalizované vládě masových zločinců. Příkladem toho jsou i volby do parlamentu EU. Co svévolnický eurounijní poslanec, to aktér masových zločinů. K svobodným volbám to má daleko. Nyní jde v podstatě pouze o jinou formu totality komunistické nebo fašistické, kdy výkon moci mohou zastávat osoby svévolnické, odmítají přijmout za povinnost základní lidské právo činit systémově. Důkaz je tu. Volební boj do eurounijního parlamentu, nejen v Česku, došel podoby střetu postfašizmu s demokratismem. Příznivci ODS, za tiché podpory odeessáckých poslanců, kandidujících do eurounijního parlamentu, na předvolebním shromáždění předvedli vejcový útok na přítomné představitele socialistů i další účastníky. Takto stoupenci odeessáckého postfašizmu konečně odhalili, jak si představují vládu lidu. Nejde jen o Česko, jde i o další členské státy EU tedy i o novou vládu eurolidu či lidu eurounijních zemí. Jsme svědky nástupu nové eurounijní totality pěstující postfašizmus a odmítající metasocialisací demokratismus. Jedině svobodnými volbami zbavených plevele postfašistického psychoterorizmu je třeba preventivně oddělit zrno od plev. Každý poctivý volí zastupitele kompetentního v systémovosti, nevolí svévolníka. Vláda lidu proč poctivého opouští? Protože je vzdálena vládě systémovosti. Bez vlády systémovosti daleko je spása poctivého, ač o pomoc usiluje. Bez vlády systémovosti marně vláda lidu o spravedlivost usiluje denně, a nemůže se ztišit ani v noci. Vláda systémovosti je ta ctěná, jež trůní na nebesích tedy vším prostoupena a proto ctěná chválami lidu. Předkové nynějšího globalizovaného pokolení doufali v ní, doufali a její moc dala jim vyváznout. Úpěli o řád všeho a unikli tak zmaru, doufali v něj a nebyli zahanbeni. Svévolníkům je však správný jen jejich slouha a ne svobodný, kterého naopak označují za potupu lidství a vyvrhele lidu. Všem svévolníkům svobodný člověk je jenom pro smích, šklebí se na něj, potřásají hlavou: ”Svěř to vládě systémovosti! Ať ta dá poctivému vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ji oblíbil!” Moc systémovosti však každého člověka bez rozdílu vyvedla z lůna matky, chovala ho v bezpečí u matčiných prsou. Na vládu systémovosti každý člověk odkázán je z lůna, už z lůna jeho matky mu je dán život žít vládou systémovosti. Nebude systémovost nikdy poctivému vzdálena, bez ní blízko je poctivého soužení, na pomoc poctivý nikoho jiného nemá! Množství zuřivých svévolníků všude poctivého kruhem svírá, rozzuření svévolníci poctivého obstoupili. Rozevírají na poctivého dravčí tlamy jak řvoucí lev, když trhá kořist. Bez ctění vlády systémovosti rozplývá se poctivého snaha jako voda, všechny zásady se mu uvolňují, jako vosk se jeho cítění systémovosti rozplynulo v jeho malomocném duchu. Bez ní jako střep vyschla jeho síla, jazyk mu přisedl k patru. Poctivého ztráta víry v systémovost vrhá do prachu smrti! Smečka dravých svévolníků poctivého kruhem svírá, zlovolná tlupa ho obkličuje; sápou se jako vrcholný dravec na jeho ruce a nohy, před smrtí může si už jen spočítat všechny své zásady. Pasou se svévolníci na něm svým zrakem. Dělí se o jeho prostředky žití, losují o jeho životní potřeby. Nebude však poctivému vláda systémovosti vzdálena, víra v její sílu pospíší mu na pomoc! Vysvobodí vláda systémovosti mys poctivého l od útoku svévolníka, ochrání jediné co poctivý má na obranu před dravcovou tlapou svévolníka; zachrání poctivého z dravcovy tlamy a před zbraněmi divokých svévolníků! A vláda zemská spočívající ve vládě systémovosti za poctivost náležitě odpoví. O jejím jménu budou spravedliví vyprávět svým blízkým, ve shromáždění ji budou chválit. Kdo se bojíte porušit moc nebes, chvalte ji! Ctěte ji, všichni potomci demokratismu, celé globalisované lidské potomstvo, žijte před ní v bázni! Systémovost nepohrdne poníženým, v opovržení ho nemá. Když poctivý trpěl svévolnická příkoří, neukryje vláda systémovosti před ním svou tvář, akceptuje poctivého, když ji o pomoc volá. Od ní vzejde poctivému chvála ve velikém shromáždění. Své sliby poctivý snadno splní před těmi, kdo se jí bojí porušovat. Pokorní k vládě systémovosti budou jíst dosyta, budou vládu systémovosti chválit ti, kdo se po její vůli dotazují. Jejich mysl v ctění systémovosti bude žít v řádu věčnosti. Globalisací rozpomenou se a navrátí se k vládě systémovosti všechny zemské dálavy planety Země. Řádu systémovosti budou se kořit všechny zemské kultury lidí. Vždyť vládě systémovosti globalisací náleží panovat nad státy i nad zeměmi vládnout. Všichni svévolníci v každé zemi, ti, kdo se cpali zisky a kdo se klaněli modlám, všichni, kteří nakonec sestupují v prach smrti, musí se jí nakonec pokořit; a jejich svévolnická mysl jim život nezachová. Potomstvo globalisovaného lidstva bude vládě systémovosti sloužit. O jejím panování bude předána zvěst dalším pokolením lidského rodu, že globalisací zemská vláda systémovosti povstala a že spravedlnost založená v systémovosti každému zemskému lidu, který se Posledním soudem zrodí, bude hlásat: ”To globalisací učinila vláda systémovosti!” §§+41 Svévolnictví globalizací došlo dimenze sebezničení lidstva. Jediná spása lidstva od sebezničení spočívá v návratu k systémovosti a to skrze metasocialisaci. Kdo tidíž masově odmítá metasocialisaci, podílí se na genocidě lidstva. Osoba odpírající metasocialisaci svým masovým působením odsuzuje sama sebe k metakaranténě Poslednímu soudu. Vůči masovým odpíračům metasocialisace vzniká právní legitimita nutné sebeobrany, která je ostatně zaručena i ústavně totiž pokud se samotní ústavní činitelé stanou odpírači metasocialisace. Globální svévolností nastupuje legitimita Posledního soudu a v jeho rámci metakaranténou i legitimita nutné sebeobrany. Poslední soud je jediný legitimní způsob jakým lze lidstvo donutit k změně civilizace, ke změně kulturního paradigmatu prostřednictvím metasocialisace založené v systémovosti žití jeho metamanažování. Každá vývojová etapa ostatně vždy měla svůj kulturní způsob socialisace. Už ve starém Řecku existovala socialisace kalokagathií coby výchovou a vzdělaností k souladu tělesnému a duševnímu. Nyní globalisací nastupuje metasocialisace metamanažmentem žití coby praxe žité systémovosti v oblasti kultury materiální a duchovní. Nyní v globálním odpírání metasocialisace působí několik oblastí lidské kultury. V odpírání metasocialisace je to předně internet reprezentovaný vyhledavačem Google i asociální komunitou Facebook. Nejnověji se k odpíračům metasocialisace přihlásili nově zvolení poslanci Europarlamentu, odsoudili se tím sami k metakaranténě Posledního soudu. S nimi jde k Poslednímu soudu i Lisabonská smlouva odmítající respektovat nutnost metasocialisace. Je tu ještě jiný alternativní opravný prostředek. Každá organizovaná lidská činnost zbavená systémovosti a odmítající metasocialisaci je považovaná za hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Takovým organizovaným hnutím je současná činnost představitelů Evropské unie (EU) reprezentovaná rovněž Lisabonskou smlouvou. Eurounie zvolenými svévolnými zástupci ztratila legitimitu zastupovat euroobčany. Jde o to, že zástupci euroobčanů jsou vlastně zástupci politických stran a tak skutečná celková účast ve volbách za jednotlivé politické strany je ještě daleko nižší než vychází z celkové volební účasti. Tak příkladně pro Česko je celková volební účast sice zhruba třetinová, ale v rámci politických stran méně než desetinová, což nelze považovat za legitimitu zvolených zástupců. Zástupci euroobčanů jsou sice zvoleni legálně, nikoliv legitimně. Ztrátou legitimity se Eurounie stala diktaturou hňupoelitníků a vládou svévolnické menšiny ignorující skutečné potřeby euroobčanů. Ovšem globalizujícím kapitalizmem spoluodpovědnost za genocidu lidstva leží na všech účastněných diktatury kapitálu - Unii americké i mexické, na OSN a její Radě bezpečnosti, na Mezinárodním trestním soudu, na mezinárodních organizacích, i na každém postfašistickém vládnutí odmítající podřídit se vládě systémovosti. Vláda systémovosti je vůdce lidu svobodného, jím nebude mít nedostatek. Dopřává lidu svobodnému odpočívat na úrodných nivách, vodí lidi svobodné na klidná místa u zdrojů života, naživu svobodné udržuje, stezkou pravdivosti svobodné vede pro svou universální řádnost. I když lid svobodný půjde roklí šeré smrti, nebude se bát ničeho zlého, vždyť s ním je vláda systémovosti. Její berla a hůl lid svobodný potěšují. Prostírá lidu svobodnému živobytí před zraky svévolníků, vědomí lidu svobodnému vzorem vyvolává, kalich vědění mu po okraj plní. Ano, spravedlnost, dobrota a tolerování vládou systémovosti lid svobodný budou provázet všechny dny jeho žití. Do říše vlády systémovosti se bude lid svobodný vracet spravedlivostí do nejdelších časů. §§+42 Globalizací tedy odmítáním metasocialisace lidu té které země dochází k jeho genocidě kulturní či duchovní a tím nakonec i ke genocidě fyzické. Globalisace založená na vládnutí lidu metasocialisací coby demokratismus je jediný prostředek, jak zabránit genocidě lidu té které země. Kterékoli vládnutí nezaložené na metasocialisaci globalizací znamená genocidu lidu té které země. Lid každé země má mít proti zničující genocidě na obranu svou zemskou vládu založenou v systémovosti a pokud tak nemá, jeho genocida je globalizací jistá. Každé vládnutí té které země nezaložené v metasocialisaci znamená spoluúčast na genocidě všeho lidu. Demokracie lidu té které země nezaložená globalisací v metasocialisaci nakonec znamená jeho genocidu. V tom je třeba založit precedens a předně tuzemský. Česká demokracie není založená v metasocialisaci a proto globalisací znamená genocidu lidu zemí českých tedy lidu Čech, Moravy a Slezska. Garantem genocidy lidu zemí českých je ODS. Kterékoli krajské vládnutí založené ve spoluúčasti s ODS znamená genocidu toho kterého lidu zemí českých. Spoluúčast kterékoli jiné politické strany na vládnutí s ODS znamená spoluúčast na genocidě lidu té které země Česka. Účast ODS na vládnutí znamená účast na genocidě lidu zemí českých. Stop vládnutí ODS znamená i stop každé zemské genocidě od kteréhokoliv vládnutí tuzemského i eurounijního. Stop ODS znamená i stop každé jiné politické straně odmítající metasocialisaci. Takto nástupem metasocialisace končí kapitalizmus a počíná epocha demokratismu. Tento přechod nelze učinit jinak než Posledním soudem jednoduše proto, že na živelnou evoluci není času nazbyt. Vládou systémovosti bytuje planeta Země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na ní sídlí. Tato její moc základ všem mořím klade a pevně svou mocí usadila se nad vodními proudy planety Země. Její porušení poruší i globální proudy planety Země a způsobí velké zlo globální změnou klimatu. Globalizujícím kapitalizmem tedy planetárním nedbáním vlády systémovosti lidstvo je vystaveno sebezničení či genocidě. Globalizujícím kapitalizmem lidstvo v sebeobraně před sebezničením musí hledat spásu v metasocialisaci. Kdo porušuje metasocialisaci přijímá účast na genocidě lidstva či lépe řečeno na genocidě lidu té které země. Každá forma vládnutí odmítající podřídit se nutnosti metasocialisace přijímá účast na genocidě lidu té které země. Touto hrozící globální genocidou lidu všech zemí planety Země nastupuje legitimita Posledního soudu. Kdo vystoupí na vrchol systémovosti vlády? A kdo stanout smí na jejím ctěném místě? Ten, kdo má sledováním systémovosti čistou mysl a cítění ryzí, ten, kdo nezneužije ducha systémovosti totiž ten, kdo v poctivosti nepřísahá lstivě. Ten od vlády systémovosti každou zemskou metasprávou dojde požehnání, spravedlnosti a své spásy. A to je pokolení těch, kdož se na její zemskou podobu dotazují. Totiž ti, kdo hledají její žitou podobu – toť lid demokratismu. Brány vědění a věření, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít vzor slávy vládnutí lidu svobodného. Kdo je to vzor slávy? Vládce systémovosti, v Logu mocný bohatýr, a jeho vláda systémovosti, bohatýrská v boji. Brány vědění a věření, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody ve věčnost, ať může vejít vzor slávy. Kdo že je to vzor slávy? Vláda lidských zástupů v systémovosti, ona je demokratismem vzor slávy! §§+43 Moc vlády systémovostí bdí nad proudy evoluce všeho živého i neživého. Ztrátou systémovosti však svévolník vstupuje do proudů evoluce a svévolně manipuluje s geny a vystavuje tak lidstvo sebezničení. Globalizující kapitalizmus svou svévolnickou diktaturou kapitálu a mocí vědění při ztrátě systémovosti připravuje lidstvu jistou genocidu. Nynější globální krize je lidstvu prvním varováním. Lidstvu je zapotřebí nikoliv globalizace nýbrž globalisace v podobě metasocialisace systémovostí. Globalizací kapitalizmu nastupuje evidentní globální ztráta systémovosti jakožto nutná příčina jeho konce. Globalizující kapitalizmus globálně porušuje systémovost a nutně vede ke globální krizi lidstva a tím k jeho sebezničení. Globalizující kapitalizmus je evidentním způsobem genocidy lidstva. Evidentní nutnost konce kapitalizmu je i evidentním koncem všemožných -izmů a tedy i nejrůznějších náboženství, především amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Není žádné osoby Boha, co věčně Jest je pouze vládce Logu a jeho vláda systémovosti. Vláda systémovosti vše vším věčně samoutváří a určuje běh reality, běh času, běh evoluce a metaevoluce. Vědění vlády systémovosti je současně jejím věřením. Vědění a věření vlády systémovosti jsou nerozlučně spjaté coby metavědění a metavěření. Globalisací takto zaniká potřeba náboženství. Vzniká otázka zda některé náboženství vůbec má šanci stát se metavěděním i metavěřením. Metavěděním a metavěřením zaniká náboženství a kapitalizmus. Metavědění a metavěření coby atributy nového kulturního paradigmatu civilizace epochy globalisace nastavují demokracii společenského zřízení demokratismu střídající kapitalizmus. Demokracie a její podoba v epoše globalisace musí být založena v systémovosti tedy v metavědění a metavěření. Nepochopením systémovosti je kapitalistická demokracie v krizi, prokazuje to Unie americká i evropská a aktuálně také iránská. Islámští vůdcové, duchovní i ti političtí, obcházejí Korán, který vznikl praktikováním Alláha zásluhou Mohameda coby jeho proroka. Vykládat Korán a jím žít znamená chápat co Alláh znamená. Alláh není osobou Boha, je neosobním principem splňující vlastnost strůjce království nebeského chápaného pro současné poznání jakožto vládce Logu a jeho vlády systémovosti. Odtud praxe Alláha skrze Korán musí být praxí metasocialisace. Co tedy ve své podstatě musí islám znamenat? Islám znamená odevzdání se do vůle Alláha tedy metamoderně chápáno do vůle vládce Logu a jeho vlády systémovosti. Jedině takto chápáno opuštěním náboženského ducha má islám naději přežít a dojít šance stát se součástí metavědění a metavěření. Jenže tato perspektiva předně vyžaduje "svatou válku" proti svévolnickým islámským duchovním i poltickým vůdcům neschopných systémovosti. Co to znamená pro lidstvo? Islámský svět čeká globální revoluce a Írán je toho předzvěstí. Islám musí Alláhem začít žít, a ne mu jen věřit či ho modlitbami vzývat. Připomeňme proto atributy Alláha všem stoupencům islámu i jeho odpůrcům. Alláh je nezobrazitelný princip, je jediný, věčný, nekonečný a všemohoucí. Alláh tvořením všeho při sdílení všeho všechno předurčuje. Nic nemůže uniknout z jeho moci, a stav světa pocházející z jeho moci není možno změnit svévolným člověkem, takový člověk je původcem lidského zla. Pravidla správného vědění a věření jakož i pravidla života soukromého, rodinného, obecního, podnikového i veřejného i celé lidské společnosti jsou dané v podobě universálního principu platného pro vše co je a toto vymezení nemůže určovat ani lidská svévolnost islámských duchovních. Prostředníci Alláha nemohou porušovat jeho princip, který naopak přerůstá v princip universální a všelidský. Potom i pověstná útočná nenávist islámu k jinověrcům, odmítajících universální princip odvozený z reality, nabývá podobu metatřídního boje. Proti odpíračům všelidských zásad žití nastupuje jediná svatá válka metatřídního boje. Každé věření, každé náboženství, každé praktikování -izmu, musí vyhovět všelidským zásadám vyjádřených v základním lidském právu coby povinnosti a týká se nejen středověkého islámizmu, ale rovněž judaizmu a katolicizmu. Nástupem metasocialisace nejde o boj mezi kulturami, ale o boj kultur za svobodu a rovnost. A tento boj islámu o existenci bouřlivým způsobem právě zasáhl Írán, protože k zásadám nového lidstva epochy globalisace má principiálně nejblíže. Islámští duchovní vůdci nechápající Alláha své spoluvěrce vést nemohou. Všichni lidé i bez vůdců svého vůdce nalézají snadno. V řádu všeho, vládcem Logu a jeho vládou systémovosti, svobodný člověk pozvedá své lidství a v něj doufá mocí vlády všeho. Kéž svévolník je právem vlády všeho zahanben, ať její mocí nad svobodným jeho nepřátelé nejásají. Ano, nebude zahanben ten, kdo skládá naději ve vládu systémovosti, a zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. Dá jim vláda všeho poznat svoje cesty, vždyť vláda systémovosti učí svobodného chodit po svých stezkách. Vede svobodného cestou svých pravd a vyučuje lidstvo, vždyť je svobodnému mocí Logu spásou, v ní svobodný každodenně skládá svou naději. Vláda systémovosti pamatuje na své tolerování, které je od věčnosti. Nepřipomíná vláda systémovosti svobodnému hříchy jeho mládí, jeho nevěrnosti, pamatuje na svobodného svým tolerováním pro svou sdílnou dobrotivost. Vláda systémovosti je svým sdílením dobrotivě spravedlivá a přímá, proto ukazuje hříšným cestu. Její moc pokorné vede cestou práva, její řádnost pokorné učí chodit po své cestě. Vláda systémovosti všechny stezky lidí spravedlivě toleruje a dává naději pro ty, kteří dodržují jeho žitou smlouvu a svědectví. Pro svou universální řádnost vláda systémovosti toleruje lidem jejich nepravost, je všudypřítomná na to, aby akceptovala nějakou výlučnost lidskou. A jak je tomu s člověkem, jenž se bojí porušovat vládu systémovosti? Navodí mu cestu, kterou si má zvolit. Jeho mysl se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží ke správě tu kterou zemi. Tajemství vlády systémovosti patří těm, kdo se bojí svévolnosti, ve známost jim zemskou správou uvádí svou úmluvu. Svobodný stále upírá své vnímání k vládě systémovosti, její vzor vyprostí ze smrtící sítě jeho kročeje. Obrátí vláda všeho ke všemu svou tvář, tolerovat bude pochybení, bez ní člověk je sám a ponížený, bez ní lidskému cítění přibývá soužení. Vyvede svobodného z úzkostí. Solidárností bojuje proti pokoření svobodného a jeho trápení, snímá z něho všechny pochybení. Solidárností jeví, jak mnoho je svobodných nepřátel, jak zavile svobodného svévolník nenávidí. Ochraňuje život, vysvobozuje lidstvo z nevědění a nevěření, svévolníka uvádí v zahanbení, svobodný vždy se utíká k řádu všeho. V bezúhonnosti a přímosti svobodného chrání, ten v ni skládá svou naději. Vláda všeho globalisací vykoupí lid zemí planety Země ze všeho soužení! §§+44 Ajatoláhové rozumějí vládě systémovosti stejně špatně jako ústavní soudci. Svévolnický ajatolláh, náboženský představitel nebo ústavní soudce vyjdou v potlačování ducha ústavnosti a zákonodárství nastejno. Jsou totiž z jedné sorty svévolníků. Svévolník nechápe, že duchem ústavnosti, zákonodárství a právního řádu vůbec je duch lidské důstojnosti přirozeně vyvozený ze samé podstaty žití založené ve vládě systémovosti. Německý Ústavní soud v Karslruhe zveřejnil svůj rozsudek k Lisabonské smlouvě. Soudci na ni přitakali, dali však několik podmínek. Kompetence Bundestagu a Bundesratu mohou být předány na evropskou úroveň jen jednotlivě a vždy po odsouhlasení parlamentem. Prostě a jednoduše se přepíše příslušný zákon. Žádná zmínka o dodržení ducha německé ústavy s Lisabonskou smlouvou. Žádná zmínka o duchu Lisabonské smlouvy, žádná zmínka kompatibilita ducha německé ústavy s duchem Lisabonské smlouvy. Celá akce Lisabonské smlouvy připomíná jeden díl animovaného seriálu o krtečkovi: Na louce, kde si doposud nerušeně žili zajíček, ježek i krteček, se najednou objeví velký buldozer. Zvířátkům se nepovede buldozer zastavit. Jen získají čas na to, aby mu vykolíkovala novou trasu, která vede kolem, a ne přímo přes jejich kousek louky. Silnice nakonec vznikne, buldozer se sune dál. Ale zvířátka si spokojeně hopsají na svém zachráněném kousíčku louky. Podstata je někde jinde. Ze strany Lisabonské smlouvy jde o porušování ducha ústavnosti členských států coby základního lidského práva. Parlamentní ratifikace Lisabonské smlouvy odporuje duchu ústav členských států, je tedy protiprávním aktem. Německý ústavní soud podvedl německý lid spolkových zemí a občany Německa. V čem? Lisabonská smlouva odmítá metasocialisaci a tím i právní záruku eurounijně povýšit lidskou důstojnost na základní lidské právo. Jinak řečeno duch ústavnosti členských států má být kompatibilní s duchem Lisabonské smlouvy, což však zajištěno není. Potíž je už v tom, že duch ústav členských států není precizně vymezen a musí být teprve hledán. Německá ústava je starého data a proto i nepřesná. V základním zákoně v kapitole základních práv Čl. 1. za axiomy právního řádu a zákonodárství ustavuje následující věty. (1) Důstojnost člověka je nedotknutelná. Respektovat a chránit ji je povinností veškeré státní moci. (2) Německý lid proto uznává neporušitelná a nezcizitelná lidská práva za základ každého lidského společenství, míru a spravedlnosti na světě. (3) Dále uvedená základní lidská práva zavazují zákonodárství, výkonnou moc a soudnictví jako bezprostředně platné právo. Tolik citát. Jenže důstojnost už nevymezuje, a základní zákon tak typicky po kapitalisticku stojí na vodě. To už česká ústava, vzniklá nedávno, obsahuje přesnější vymezení důstojnosti, když tvrdí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Důstojnost předjímá před právo a současně důstojností podmiňuje svobodu a rovnost. Neboli člověk bez důstojnosti nemůže být svobodný a rovný. Avšak důstojnost už jednoznačněji nevymezuje. Duchem ústav je důstojnost přirozeně vyvozená z vlády systémovosti, nezcizitelná a nikým nezadatelná. Jestliže se uznává neporušitelnost a nezcizitelnost lidských práv pak to musí odněkud evidentně odvozeno a to nejde jinak než všudypřítomnou vládou systémovosti. Základní zákon je pak ústavě správně založen na tvrzení, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti, činěné vládou systémovosti, i v právech. Německý ústavní soud porušil ducha vlastní ústavy jednoduše proto, že není schopen akceptovat důstojnost. Podobně tak učinil i ten český. Lisabonská smlouva nedeklaruje ducha eurounijního zákonodárství či právního řádu a je tak založena na porušení minimálně Ústavy české i německé. Není těžké dokázat, že Lisabonská smlouva porušuje ducha ústav dalších členských států EU, je to už ale zbytečné. Lisabonská smlouva je protiprávním aktem odporující duchu ústav členských států. Důstojnost člověka vyžaduje kultivaci v podobě metasocialisace. Odtud snadná pomůcka k odhalení odpíračů lidské důstojnosti. Osoba ve své činnosti odpírající praktikovat metasocialisaci odpírá lidskou důstojnost, tím svobodu, rovnost a lidská práva vůbec. To zakládá legálnost i legitimitu Posledního soudu. Dopomůže vláda systémovosti svobodnému k právu. Žije spravedlivý bezúhonně, neochvějně doufá ve vládu systémovosti. Vláda systémovosti zkoumá svobodného a podrobí ho zkoušce, protříbí jeho zázemí mysli a jeho cítění! Její tolerování má svobodný před očima, řídí se její pravdou. Nesedává svobodný se šalebníky, neschází se s potměšilci. Svobodný schůzky zlovolníků nenávidí, mezi svévolníky nezasedne. Umývá si ruce v její nevinnosti, při její ctnosti se drží, aby bylo slyšet jeho hlasité díkůvzdání, aby vyprávěl o všech divech vlády systémovosti. Zamiluje si svobodný dům, v němž vláda systémovosti přetrvává, miluje místo, kde má příbytek její zvěst. Dbá vláda systémovosti ctnosti a nesmete spolu se svévolníky život svobodného, život svobodného nesplete si s těmi, kdo krev prolévají, kterým na rukou lpí mrzkost, svévolníků pravice je plná úplatků. Svobodný přece žije systémově, tím se lidstvo osvobozené od svévolnosti vyhne sebezničení, tolerovat bude vládou systémovosti prohřešky! Svobodných cesta nestojí na šikmé ploše, v shromážděních dobrořečí vládě systémovosti. §§+45 Lidská důstojnost přirozeně podmíněná činěním vlády systémovosti je stěžejním atributem lidství, protože člověku svobodnému a rovnému zaručuje správnost, právnost, sociálnost a spravedlnost mimo jakékoliv svévolně nastavené právo. Takto podmíněná důstojnost člověka je nedotknutelná, proto ji respektovat a chránit je povinností veškeré a každé státní moci. Svobodný a rovný člověk uznává neporušitelnou a nezcizitelnou lidskou důstojnost za základ každého lidského společenství, míru a spravedlnosti na světě. Uvedeným způsobem nastavená důstojnost zavazuje kterékoliv zákonodárství či soudnictví nebo kteroukoliv výkonnou moc a coby bezprostředně platné právo zamezuje jakkoli deformovat základní pilíře demokracie a její vykonávání. Vykonávat moc nad lidmi přísluší pouze lidem kompetentním v duchu uvedené důstojnosti a v tom příkladem občanům jsou ústavní činitelé. Vykonávat moc nad lidmi bez uvedené důstojnosti zakládá masové zločiny příslušející metaodsudku Posledního soudu. Jestliže výše uvedené lidské důstojnosti je přiznána nadřazená důležitost, pak je nutné podpořit ji skrze metasocialisaci a tuto učinit navíc i záležitostí metatřídního boje a nutné sebeobrany lidstva. Činěním rozeznají se pak protivníci systémovosti snadno. Hňupočlověk coby odpůrce metasocialisace svou svévolností není schopen lidství coby důstojnosti činit vládou systémovosti. Epocha globalisace lidstvím znamená účast na metasocialisaci skrze metamanažment žití. Důležitost metasocialisace a její globální porušování zakládá nutnou sebeobranu lidstva. Globální porušování metasocialisace globalizujícím kapitalizmem nastavuje genocidu lidstva a jedinou spásou před sebezničením lidstva je příklon k lidské důstojnosti vyvozené ze samé podstaty skutečnosti. Nutno založit precedenty. Příslušní ústavní soudci Česka a Německa porušují ústavně založenou důstojnost a svými svévolnickými verdikty v konečném důsledku páchají genocidu na vlastních občanech. Příslušní ústavní činitelé Česka a Německa porušují ústavně uloženou důstojnost a svými svévolnickými činy v konečném důsledku páchají genocidu na vlastních občanech. Čeští a němečtí ústavní činitelé neschopní dodržet ústavně uloženou důstojnost pozbývají způsobilost a oprávněnost ratifikovat Lisabonskou smlouvu. Pro porušení ústavnosti minimálně ze strany Česka a Německa nelze Lisabonskou smlouvu považovat za ratifikovanou. Lisabonská smlouva potlačuje metasocialisaci eurounijních občanů a v dlouhodobém horizontu tím působí jejich genocidu. Nejlidnatější státy, především Čína, potlačováním metasocialisace vlastních občanů působí v konečném důsledku jejich genocidu. Svými členy právnické osoby jako OSN, Rada bezpečnosti OSN, stejně tak Mezinárodní obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, jakož i ostatní mezinárodní organizace, sloužící volnému trhu globalizujícího kapitalizmu, potlačováním metasocialisace spolupůsobí v konečném důsledku na genocidě lidstva. Každá osoba účastnící se volného trhu a sloužící diktatuře kapitálu potlačováním metasocialisace dopouští se spoluúčasti na genocidě lidstva. Jedinou spásou před genocidou lidstva ze strany globalizujícího kapitalizmu je metasocialisace lidstva skrze všestrannou vládu systémovosti zajišťující lidu všech zemí další evoluci. Vláda systémovosti je světlo svobodného a jeho spása, koho by se tedy bál? Vláda systémovosti je záštita svobodného, z koho by měl mít strach? I když se na svobodného vrhnou zlovolníci, aby učinili konec jeho existování, když protivníci a nepřátelé na svobodného zaútočí, vládou všeho sami klopýtnou a padnou. I kdyby se proti svobodnému postavilo vojsko, jeho srdce nepocítí bázeň. Kdyby proti němu i bitva vzplála, přece bude doufat v spravedlnost vlády všeho. O jedno svobodný žádá totiž být svou myslí v duchu systémovosti a jen o to usiluje, aby v žití vládou systémovosti směl bytovat po všechny dny, co živ bude, aby ve vládě systémovosti patřil vlídnost a zpytoval její přítomnost v bytování všeho. Vesmírná moc svobodného ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje svobodného v skrýši svého bytí, na pevnost svobodného vyzvedne. Globalizací již svobodný zvedá hlavu nad své nepřátele kolem. V jejím spočinutí bude obětovat své dary za hlaholu útoku, bude pěstovat a citovat texty o vládě systémovosti. Vláda všeho akceptuje mysl svobodného, usilujícího o systémovost, toleruje jeho pochybení, napoví mu v hledání cesty! Jejím cítěním svobodný opakuje si výzvu: “Hledat ve všem její podobu systémovosti”. Vláda všeho svou podobu systémovosti před svobodným neukrývá, pro její porušení nezamítá svého služebníka. Sdílením systémovosti vláda všeho svobodného neodvrhuje a neopouští ho, sdílením vláda všeho je spása od sebezničení svévolností. I kdyby svobodného opustil jeho otec či jeho matka, vláda systémovosti přec vždy se svobodného ujme. Vláda systémovosti svým vzorem ukáže svobodnému svou cestu, vede svobodného rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti němu sočí, nevydává svobodného zvůli jeho protivníků! Zvednou-li se proti svobodnému křiví svědkové i ti z nichž násilí čiší, přesto bude svobodný na vládu systémovosti hledět ne jinak než dobrotivostí v zemi živých! Svou naději skládá svobodný ve vládu systémovosti. Bude rozhodný, bude udatné mysli, vždyť svou naději skládá ve vládu všeho! §§+46 Nástupem globalisace končí dějiny svévolníků a nastupují dějiny lidství coby praxe metasocialisace. Formální hra na demokracii a s lidskými právy končí. Nástupem globalisace globalizací a komplexní krizí lidstva nastupuje nutnost globální metasocialisace jakožto jediné řešení globálního soužití kultur. Jak ji efektivně provést? Poodhaluje to už právě přítomná globální krize kapitalizmu. Metasocialisaci nutno nejprve vystavit vykonavatele kapitalizmu při jeho zachovalé specifické struktuře což znamená metasocialisaci předně vystavit manažment, zastupitele občanů a vlastníky kapitálu. Zbylé odpůrce lidství, lidské důstojnosti a tedy metasocialisace podle metaústavního práva vystavit působnosti Posledního soudu. Každý v tomto procesu musí mít možnost sám rozhodnout o svém osudu. Pro přítomnost globalisace každé sdružení států je v rámci OSN nebo jiných mezinárodních organizací povinováno praktikovat metasocialisaci a to prioritně skrze mezinárodní právní řád. Při zachování specifické společenské struktuře kapitalizmu nutno změnit její obsah jednoduše nastavením každé ústavy coby nezadatelného a nezcizitelného základního zákona. Situace se zjednodušuje, protože tu už byli bláhoví bořiči kapitalizmu, bez systémovosti, bez ideje civilizační změny kulturního paradigmatu. Kapitalizmus je třeba nikoli zbourat, ale opatrně ho přestavět. Cesta či metoda je zřejmá. Pro přítomnost globalisace je každé soustátí (především americké či evropské) povinováno praktikovat metasocialisaci a to prioritně skrze fungující společenský řád a jeho metaevoluci. Pro přítomnost globalisace je každý stát povinován praktikovat metasocialisaci a to prioritně skrze právní řád, tržní řád, volby, masmédia a školství. Pro epochu globalisace je metasocialisace svou podstatou nikým nezadatelná a nikým nezcizitelná, nabývá globální účinnost implicitně a předně skrze opravenou Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN. Právní řád epochy globalisace je vystavěn na nezadatelné a nezcizitelné lidské důstojnosti. Každá právnická osoba je skrze manažment povinována praktikovat metasocialisaci a to už v rámci nezpochybnitelného tržního řádu. Každá organizace tedy i nadstátní je povinována skrze manažment praktikovat metasocialisaci. Každé masmédium je skrze manažment povinováno praktikovat metasocialisaci. Internet coby masmédium je skrze vlastníky webové stánky povinován praktikovat metasocialisaci. Internetové účastenství je podmíněno globální školskou metasocialisací. Každá mateřská škola, každá základní škola, každá střední škola, každá vysoká škola, každá universita, je skrze svůj pedagogický a manažerský personál, povinována praktikovat metasocialisaci. Každá osoba ústavního činitele je povinována být způsobilá k metasocialisaci a touto podmínkou vykonávat svou funkci. Každá osoba coby představitelka orgánu státní správy či samosprávy je školní výchovou povinována být způsobilá metasocialisace a jí vykonávat svůj úřad. Každý vykonavatel moci zákonodárné, výkonné, soudní i kapitálové je povinován být metasocialisací způsobilý k výkonu své funkce. Každý účastník trhu je povinován být metasocialisací způsobilý k systémovosti. Každý účastník globalisované společnosti je povinován být metasocialisací způsobilý k systémovosti. Takto je kapitalizmus metaevolučně vystřídán demokratismem a Poslední soud je fázovým přechodem od kapitalizmu k demokratismu. Nový globální pořádek nutno založit příslušnými precedenty. Předně je třeba vytyčit chybějící preambuli smlouvy globalisované Eurounie (EU) takto: "Eurounie, coby svobodné sdružení států, je explicitně založena smlouvou jejíž preambule obsahuje deklaraci o metasocialisaci jakožto předpokladu fungující integrace členských států a to na základě ústavního zákona Německa coby zakládajícího státu EU. Lisabonská smlouva svou preambulí za axiomy eurounijního právního řádu a zákonodárství ustavuje metasocialisaci globalisované EU. Důstojnost člověka je nedotknutelná a uskutečňuje se v rámci EU metasocialisací jakožto výchozího atributu demokracie. Respektovat a chránit metasocialisaci je povinností veškeré státní moci EU i jejich členských států. Na porušování metasocialisace se hledí jako na omezování práv a svobod euroobčanů. Eurounijní lid uznává neporušitelné a nezcizitelné základní lidské právo na metasocialisaci za základ každého lidského společenství, míru a spravedlnosti v EU i kdekoliv jinde na světě. Ze základního lidského práva odvozená specifická základní lidská práva zavazují eurounijní zákonodárství, výkonnou moc a soudnictví jakožto bezprostředně platné právo. Posuzovat dodržování základního lidského práva přísluší Evropskému soudu pro lidská práva. Odsudek masových zločinů plynoucích z porušování metasocialisace je v poslední instanci vyhrazeno Poslednímu soudu. Ratifikovat Lisabonskou smlouvu a rozhodovat o osudech euroobčanů mohou pouze lidé k metasocialisaci vychovaní a takto k ní způsobilí. Za podmínky metasocialisace legálnost a legitimnost Lisabonské smlouvy nevyžaduje nutné referendum ze strany členského státu EU. Uvedené podmínky zakotvené v preambuli Lisabonské smlouvy každému svobodnému euroobčanu dávají jistotu, že rozhodování jeho zastupitele je a bude v souladu s jeho vlastním. Takto nastavená Lisabonská smlouva je přes svou složitost každému svobodnému euroobčanu universálně pochopitelná i správně účinná a v duchu implicitní platnosti je právně účinná. Jedině takto Lisabonská smlouva dostojí požadavku zachování implicitní důstojnosti každého člověka." Z této preambule okamžitě vyplývá nesprávně nastavená koncepce Lisabonské smlouvy i právní neplatnost její proběhlé ratifikace. Současně z ní vyplývá, že česká překlenovací vláda premiéra Fischera, právě končící české předsednictví EU, dopouští se protiprávního jednání a skutkové podstaty masového zločinu. Omítáním metasocialisace coby prostředku důstojnosti dopouští se masových zločinů i právě nastupující švédská vláda, přebírající od Česka předsednictví EU. Odmítáním metasocialisace dopouští se svými svévolnickými europoslanci masových zločinů i nově zvolený parlament EU. O řád všeho vládou systémovosti svobodný usiluje, jejím sdílením všeho není k ničemu netečný, proto tato tvoří pevnost svobodného. Neozve-li se řáděním svévolníků svobodnému vláda všeho, budou lidé podobní těm, kteří sestupují do propasti. Svou universální mocí podpoří vláda systémovosti usilování svobodného, v řádu všeho o pomoc svobodný teď usiluje a dílo své pozvedá k všudypřítomnému vesmírnému duchu bytí. Mezi pachatele ničemností i mezi lidi svévolné vláda systémovosti svobodného nezařazuje. Nezapomíná svobodný, že s bližním proradní svévolníci rozmlouvají o míru, ale cítěním usilují o válku. Naloží s nimi systémovost podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Naloží s nimi podle díla svévolníků, podle zásluhy jim odplatí. Když svévolníkům nezáleží na skutcích vlády systémovosti a na jejím tvořivém díle, rozmetá je a víc jich nebude. Požehnána nechť je vláda systémovosti, že mocí svou podpoří úsilí svobodného! Vláda systémovosti je síla a obrana svobodného, cítěním systémovosti v ní doufá. Jí svobodný vesmírné pomoci došel, proto v cítění systémovosti jásá, svými texty bude jí vzdávat hold. Zemská vláda systémovosti je mocná síla svého lidu, spásná záštita jeho správy. Zachrání svůj lid a požehná mu, je svobodnému lidu vůdcem a ponese jej na cestě evoluce věčně! §§+47 Následovat vládu systémovosti nebo ji odmítat přináší lidem dobro nebo zlo. Odtud lidská důstojnost sledováním vlády systémovosti přináší lidem dobro a omezuje zlo. Proto metasocialisace založená v lidské důstojnosti coby sledování vlády systémovosti přináší lidem dobro chápané jako obecné blaho. Sleduje-li právní řád obecné blaho pak musí vycházet z metasocialisace. Zlo je především lidské činění zbavené metasocialisace. Zlo spočívá v nepřítomnosti dobra coby systémovosti. Porušování systémovosti působí nárůst entropie lidské společnosti jevící se jako růst zla. Lidská společnost zbavená metasocialisace nabádá lidi ke zlu, jde o společnost založenou ve zlu. Společenské zřízení zbavené metasocialisace vede lidi ke zlu, jde o zločinné zřízení založené v masových zločinech. V působení zla existuje příčina spočívající v absenci metasocialisace. V otázce původu zla vždy existuje přímý důsledek porušováním systémovosti. Lidské zlo má svůj základ ve svévolnickém odmítání universálního působení systémovosti. Globálním porušováním systémovosti ze strany globalizujícího kapitalizmu vzniká globální lidské zlo páchající na lidstvu genocidu. Dobro původí ze systémovosti vlastní vládě všeho, systémovost je dokonalost bytí či plnost bytí absolutna a z něho odvozeného všeho relativna. Člověkova důstojnost spočívá v schopnosti tuto dokonalost následovat a vědomě o ni usilovat. Lidské zlo či lidská špatnost je především chybné rozhodnutí vůle proti vládě systémovosti. Lidská vůle nekultivovaná k systémovosti metasocialisací vede k chybnému rozhodnutí vůle a z toho plynoucímu činění upevňující zlý návyk a špatné chování. Absencí metasocialisace za působnosti globalizace vzniká globální zlo kapitalizmu hrozící lidstvu sebezničením. Vysokou úrovní entropie je kapitalizmus zralý k fázovému přechodu s návratem k systémové přirozenosti, k systémovému dobru demokratismu. Systémovostí přiznejte vládu všeho, potomci vesmírné evoluce, přiznejte vládě všeho slávu a sílu. Přiznejte všudypřítomné vládě systémovosti slávu jejího působení, v nádheře vesmírné svatyně ctěte vládu systémovosti. Vládou systémovosti působnost plná je svrchované moci, je plná dokonalosti a tedy stát se vzorem důstojnosti člověka. Moc vlády systémovosti burácí nad vodami, hřímá svou mocí nad mraky, panuje nad mocným zemským vodstvem. Mocí všeho vláda systémovosti poráží stromové velikány, poráží celé lesy. Nutí poskakovat horstvo jakoby býčka, hory jakoby bujné mládě. Moc vlády systémovosti skrze sopky křeše plameny gigantického ohně. Moc vlády systémovosti nutí poušť svíjet se v křeči, i tu největší. Moc vlády systémovosti nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jejím vesmírném chrámu vypovídá o zvěsti systémovosti! Vláda systémovosti trůní nad všemi katastrofami a trůnit bude vždy vládcem Logu navěky. Vláda systémovosti dává lidu svou sílu evoluce, zemská vláda systémovosti žehná svůj lid pokojem. §§+48 Existuje přirozená zkušenost systémovosti, kdy v každém poznání a v každém svobodném činu člověka existuje širší poznání systémovosti nakonec končící poznáním systémovosti všeho. Běžně se systémovost projevuje jako poznání souvislostí na stále širším pozadí. Systémovost má svá synonyma jako je pravdivost, láska, smysluplnost, svoboda coby povinnost. Jakkoli různorodé mohou být zkušenosti systémovosti, přece mají vždy stejnou strukturu širších souvislostí. V každém výslovném poznání a v každém vědomém činu je dána širší souvislost, která výslovně poznané přesahuje a projevuje se jako základ, který nese poznání a čin, propůjčuje jim platnost a význam přičemž si zároveň činí vůči člověku osobní nárok důstojnosti. Tato systémovost člověka je podmíněná metaevolucí mozku jakožto důsledek transformačního působení systémovosti reality. Systémovost mozku je danost vyzývající člověka ke kultuře coby podmínka možnosti jeho duchovní činnosti i jako způsob jeho existence. Poznávání člověka se pak projevuje vytvářením stále širšího systému poznání končící u poznání systémovosti všeho. Systémovost coby uspořádávání souvisejících jednotlivin v jednotný celek vrůstá do poznávání vyšších celků a končí v systémovosti všeho jako MetaTeorie všeho. Poznaná systémovost se postupně proměňuje v absolutní celistvost, ve výklad všeho z jedné ideje systémovosti, z odvození všech jednotlivin z jednotného principu samotvoření synergionů absolutního Synergion. Takto se oddělenost vědění a věření proměňuje v celistvost metavěření a metavědění přičemž globalisace je ta síla, která tuto změnu způsobuje. Lidstvo se musí globalisací pro své zachování chovat systémově a ne svévolnicky. Globální entropické zlo musí být skokově negentropicky proměněno v dobro. Tato změna civilizace a kulturního paradigmatu musí proběhnout systémově tedy skokově metaevolucí což vyžaduje působnost institutu Posledního soudu. To předpokládá právně zakotvenou odpovědnost každé osoby za svět, tedy předně vědomé uznání důstojnosti člověka podléhající metasocialisaci jakožto základní povinnost i základní právo. Vědomí společné odpovědnosti za osud lidu a lidstva souvisí se systémovostí všech kultur a států. Má-li být tento všelidský konsensus efektivní a stálý, musí mít kořeny v metasocialisaci i v boji proti odpůrcům metasocialisace. Systémovost je skrytá, není zjevná a musí výt zjevována. V běžném životě se zjevení systémovosti děje intuicí a dopracovává rozumem. Ke zjevení systémovosti tedy patří někdo, kdo ji zvěstuje, někdo, kdo ji přijímá a nějaká pravda, která je zvěstována. Projevení systémovosti a jejích vlastností či atributů je kulturou přirozené. V rámci lidské kultury je systémovost nutno sdílet, sdělovat a dosvědčovat. Dosvědčování systémovosti předpokládá lidskou důstojnost systémovostí činit a vychovávat k metasocialisací. Předmětem zjevování systémovosti je zemská vláda systémovosti praktikovaná metasocialisací. Vlastností zjevování systémovosti je přirozeně to, že musí být činěna člověkem schopným metasocialisace tedy jistotou sdělování a ručením pravdivosti. Předmětem zjevování systémovosti je vláda systémovosti a pravdy, jež nabývají pro člověka charakter nepochybné jistoty. Sdělování zjevení systémovosti děje se důstojností lidského ducha a takto místo náboženství nastupuje metasocialisace. Skutečné jevení systémovosti v lidské společnosti má společnou bázi metasocialisace. Jevení systémovosti je universální mimo jakékoli náboženství či -izmus a vykazuje pro člověka praktickou jistotu pravdivosti, správnosti a spravedlnosti a děje se universální metasocialisací založené v MetaTeorii všeho. Tím, že se člověk ve své dějinnosti potkává se zjevením systémovosti je v lidské přirozenosti jakožto dějinné bytosti směřující poznáním a lidskou důstojností k MetaTeorii všeho. Zdání jevu ještě není jistotou zjevení systémovosti. Bez nezbytné systémovosti smyslové a myšlenkové obsahy svádějí k nepravdivému soudu a svévolnosti. Ke klamu dochází, když se člověk smyslovým či logickým zdáním nechá svést k nesystémovému soudu zbaveného systémovosti. Proti klamům účinně působí systémovost soudu či souzení založené v lidské důstojnosti činit systémovostí či ještě lépe vládou systémovosti. Vládu systémovosti svobodný nade vše vyvyšuje, neboť poctivého vytáhla z hlubin chaosu svévolníků, nedopřála jeho nepřátelům, aby se nad jeho porobou radovali. Vláda systémovosti je vládou svobodných a na řád všeho ve všem svobodný spoléhá, protože lidstvu přináší uzdravení z pandemie duchovní nemoci. Vyvede vláda systémovosti poctivého ze světa svévolníků, zachová svobodný lid při životě, aby neklesl do propadliště dějin. Citujte texty vlády systémovosti, její věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná její řád, neboť její hněv je na okamžik, její přízeň však na celý život. Vláda systémovosti obnovu svého řádu činí bez váhání, večer se uhostí nářek, a ráno už všechno plesá. Jejím působením svobodným nikdy nic neotřese. Vláda systémovosti svou mocnou přízní učinila víru svobodného. Přemírou svévolnosti zjevuje svou skrytou ničící podobu a děsí poctivé. Proto o řád všeho usiluje a lid žádá každá zemská vláda systémovosti. Vždyť jaký užitek vzejde z moci svévolníků, sestoupí-li lidstvo v propadliště dějin? Cožpak prach lidstva vzdá vládě systémovosti chválu a bude jí snad hlásat věrnost? Vláda systémovosti do jisté míry toleruje své porušování, akceptuje hříšníky a toleruje jejich svévolnost, nakonec bude svévolníkům hrobařem a kajícníkům pomocníkem. Nářek utlačovaných nakonec změní v taneční rej, vyvlékne poctivého z muk svévolného žití, opáše svobodného radostí, aby zvěst svobodného citovala texty o vládě všeho a již neumlkla. Vláda všeho je vládou svobodného lidu, který vzdávat ji chválu už bude trvale. §§+49 Globalisací potřebuje lidstvo změnu společenského řádu, změnu od kapitalizmu k demokratismu, změnu od svévolnosti k systémovosti a to v rámci celého lidstva způsobem metasocialisace. K tomu člověk potřebujeme znát řád všeho, tvoření řádu systémovostí. Život člověka je jedinečným dějinným vytvářením evoluce kultury a spočívající ve vědomém systémovém prožívání, ve vědomém nazírání, myšlení, cítění a usilování o systémovost, jehož síla je závislá na duchovnosti danou lidskou důstojností činit systémovostí. Lidský život představuje proces stálé vznikání kultury a nevyčerpatelně mnohotvárné seberozvíjení kultury z duchovnosti a lidské důstojnosti v protikladu ke genetické evoluci ostatních živočišných druhů. V oblasti lidského působení je život od pravěku projevem systémově tvůrčí síly, vymykající se pojmovému určení. Lidský systémový duch je pojat jako poslední vývojový stupeň evoluce vesmíru. Duchovní život člověka odehrává se vždy na pozadí systémovosti kulturního paradigmatu té které společenské formace. Nakonec se globalisací duchovní život odehrává na pozadí poznané systémovosti v bytostné hloubce a šíři obepínající a prostupující vším. Duchovní život založený v systémovosti je záležitostí tvořivostí metaevoluce, je sebepodněcováním k systémovosti, které vede ke změně, k evoluci a posléze k metaevoluci, k zdokonalování vlastního bytování lidí. Lidská důstojnost spočívá v neustálé proměně, v zdokonalování bytování lidí, věčně sebenutkající každý čin lidského života k systémovosti. Nutnost pokroku a tím i změny v lidském životě je doprovázen nedokonalostí a neúplností v postupném poznávání systémovosti všeho. Za systémovostí se totiž skrývá metaevoluce hmoty, života i kultury. Systémovost je evolučním principem vlastní všemu. Celistvost všeho je nakonec dána samoorganisací díky kultuře a lidskou důstojností ústící v schopnost systémovost vědomě prožívat a o ni usilovat. Lidská zkušenost systémovosti coby evolucí získaná kultura nakonec slouží životu praktikováním znalostí. Co se zkušeností zakouší je systémovost, její duchovní prožívání. Jenže lidská zkušenost epochy kapitalizmu je zbavená systémovosti tím vystavená kolotání krizí a růstu globální entropie žití. Globalizací lidské svévolnictví dosáhlo pandemie, přitom lidské činění je schopno svévolnicky manipulovat evolucí a tím vyvolat genocidu lidu, lokální i globální. Globalisované lidstvo může zasahováním do evoluce přežít pouze přistoupí-li na systémovost jakožto kulturní paradigma nové civilizace skrze metasocialisaci. Odtud nepřátelé metasocialisace stávají se nepřáteli lidstva a za spoluúčast na genocidě lidstva jim po právu za páchané globální zlo přísluší odsudek Posledního soudu. Svobodný utíká se v řád všeho, kéž lidstvo není na věky svévolným sebezničením zahanbeno; pro svou pravdivost pomůže zemská vláda systémovosti vyváznout svému lidu od propasti sebezničení! Skloň zemská vládo systémovosti k lidu své ucho, pospěš, vysvoboď lidstvo, buď lidem pevnou záštitnou, buď opevněným obydlím pro jejich spásu. Její moc je pro svobodného skalní štít a pevná tvrz, vede svobodného pro svou řádnost a dovede ho k cíli. Vyvleče poctivé z té sítě, kterou jim nastražili svévolníci, vždyť sdílenou vládou je záštitou svobodného. Svého ducha svobodný klade do jejích rukou, vykoupí lidstvo z otroctví svévolnosti, vládou všeho zemská vláda věrná. Nenávidí svobodný ty, kdo se drží šalebných přeludů, spoléhá ve vládu všeho. Z jejího zemského vládnutí bude se lid svobodný radovat a bude jásat, že sdílením dohlédá na pokoření lidu svévolníky. Svou sdílenou mocí ví, co sužuje lidi svévolníky porobené. Nevydá poctivého do zvůle nepřítele, dopřeje svobody poctivým činům. Globalizací povstává zemská vláda systémovosti, neboť příliš lidu zemí Země se souží, zrak jim slábne hořem, jejich duch i jejich tělo chřadnou. V strastech pomíjí jejich život, jejich léta mizí v nářku, pro jejich nepravou vládu ubývá jim sil a slábnou jejich orgány. Poctivý lid potupen je všemi svévolníky, a krajany nejvíc; známí pak ze svobodného mají strach a spatří-li poctivého venku, vyhnou se mu. Sešel lidu z mysli poctivý člověk jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. Z mnoha stran člověk pomluvy svobodného lidu od svévolníků slyší. Kolkolem děs! Smlouvají se svévolníci na lid a lidstvo, kují pikle, chtějí genocidou vzít život svobodným. Svobodný však řádem všeho důvěřuje zemské vládě systémovosti, když praví: “Ty jsi má vláda a autorita, moje budoucnost je sdílením v tvých činech.” Sdílenou mocí zemská vláda vysvobodí poctivého z rukou nepřátel systémovosti a těch, kdo pronásledují lidstvo a jeho lid. Rozjasní tvář nad svým služebníkem a ve svém tolerování poctivého zachrání. Sdílenou vládou systémovosti kéž není spravedlivý zahanben, když o ni usiluje; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať po právu smrtí zmlknou. Ať oněmí zrádné rty, jež mluví proti svobodnému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. Jak nesmírná je dobrotivost vlády všeho, která svým sdílením život uchová těm, kdo se bojí svévolničit, a prokáže se v užitku těm, kteří se v řád všeho utíkají, před zraky všech lidí. Ukrývá je zemská vláda systémovosti u sebe ve své skrýši před srocením svévolníků, před jazyky svárlivými schovává je v stánku všeho. Požehnána buď zemská vláda systémovosti, že prokazuje divy svého vládnutí v nepřístojném světě svévolníků! Pandemií svévolnosti si poctivý ukvapeně říká: “poctivý je zapuzen, nechce vláda systémovosti svobodného už v žití podpořit.” Avšak globalisací mocí času zemská vláda systémovosti akceptuje prosby, když poctivý lid řádem všeho o pomoc volá. Milujte vládu systémovosti, všichni její věrní, zemská vláda systémovosti své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na svou zemskou vládu systémovosti! §§+x §§+50 Viz pokračování …

MetaÚstava Web1.3 pouze pro představu - aktuální verze na příslušném metadisku

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+připomínky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Připomínky&>28.12.08&>Připomínky k tomuto oddílu&. Oddíl kumuluje obecné připomínky mimo specifiku jednotlivých oddílů s dalším připomínkováním.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+požadavky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Požadavky&>18.05.08&>Připomínky k tomuto oddílu&. Před první prezentaci webové stránky na Internetu je třeba tuto důkladně prověřit v režimu Intranetu, především hlavičku stránky a řetězec vysílající informace. Za hlavičkou by měl následovat identifikační řetězec stránky. Důvodem těchto požadavků je chování vyhledávače, který si stránku uloží do archivu k založení hlavičky a k jejímu vyhledávání podle obsahu. Vyhledávač nevyhledává v aktuální stránce!

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+metakonference&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>MetaKonference&>28.12.08&>Připomínky k oddílu&.
Metakonference v duchu Web2.0 znamená vést dialog na webových stránkách skrze ně samé a tyto dialogy řadit podle reálného času s přesností na hodinu a minutu a z nich čas od času provést metainvariant. Na každé předkládané téma je vyslán vysílající řetězec a od něho se odvíjí dialogy. Není proč a kam spěchat. Vše si důkladně promyslete, tato metakonference není o klábosení. Metakonference je vlastně hrou na metamozek a tu nemohou hrát duchovně nemocní. Jde o vyvolávání synergického efektu napodobením metarealismu mozku, a to vyžaduje splnit určité předpoklady vyjádřené posloupností následujících fází:

§§O vlastnostech MetaÚstavy - metakonference:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§O vlastnostech MetaÚstavy - metakonference:&>28.12.08&>Pokud jste seznámeni s duchem Web2.0 a srozuměni s dodržením kompatibility zkusme společně vést metakonferenci podle jejích fází.&.

Kliknout na tlačítko <= pro návrat

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+akce&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Akce&>28.12.08&>Připomínky k oddílu&.
§§v.8.5.08 Moravská MetaÚstava_metasoud k veřejné poradě předkládá aktivity:

§§Prověřujeme ústavní činitele:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§MetaÚstava pro Moravu:&>28.12.08&Prověřujeme české ústavní činitele v rámci jejich organizace&.

§§Prověřujeme představitele parlamentních stran:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§Moravská vzorová sekce MetaÚstava:&>28.12.08&Prověřujeme představitele českých parlamentních stran&.

§§Prověřujeme představitele EU:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/ Morava_metaustava_metasoud.HTM&>§§Témata pro moravskou sekci MetaÚstava:&>28.12.08&Prověřujeme představitele EU v rámci jejich organizace&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+stížnosti&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Stížnosti&>28.12.08&>Připomínky k oddílu&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+pranýř&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Pranýř&>28.12.08&>Připomínky k oddílu&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+hledání&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&>Funkce hledání&>28.12.08&>Připomínky k oddílu&.

Prohlížení stránek: Správce - Vzorník - ÚstavníSoud - VrchníSoud - Správnísoud - ObecnýSoud - Zastupitelství - Exekutoři - Vláda - Poslanci - Senátoři - Prezident - Ombudsman - Strana - Instituce - Úřad - Kraj - Město - Obec - Škola - Organizace - Nemocnice - Manažment - Lékařstvo - Lékárnictvo - Občanstvo - Metaserver

Prohlížení komunikací: Správce - Vzorník - ÚstavníSoud - VrchníSoud - Správnísoud - ObecnýSoud - Zastupitelství - Exekutoři - Vláda - Poslanci - Senátoři - Prezident - Ombudsman - Strana - Instituce - Úřad - Kraj - Město - Obec - Škola - Organizace - Nemocnice - Manažment - Lékařstvo - Lékárnictvo - Občanstvo - Metaserver

Vyhledávání řetězce: Po překopírování vzoru do hledacího pole příslušné stránky upravíme aktivitu řetězce tak, že mezí znaky & a před znakem I případně smažeme podtržítko. Zachovávání systémovosti při vyhledávání řetězců znamená vrátit se vždy do své stránky a během prohlížení si dělat poznámky užitím příslušentví WordPad.

Info vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+info&

Připomínek vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce. 3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+připomínky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&

Kontaktů vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+kontakt&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&

Komunikací vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+komunikace&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&

Aktivních metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek 

Oddílů metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metaustava_metasoud.HTM&

Činnostních metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost&

Klíčových slov vyhledání: Na webu se hledá klíčové slovo tak, že se myší zatrhne příslušný níže uvedený vzor (růžově), pomocí CTRL+C se zapamatuje, spustí se vyhledávač, pomocí CTRL+V se zkopíruje do pole Hledat, a nechá se vyhledat v celém webu.
metaústava - meta&ústava - meta&úst - μεταustava - μετα&ustava - μετα&ust - metaspolek
Vyhledáváním klíče nebo ještě lépe náhradním se znakem & (pro bezpečnost na konci zkráceným o koncovku) si seznam členů v případné návaznosti na metaspolek může pořídit každý sám. Od něho si pak jiní mohou ostatní doplnit svůj seznam. Použití řecké abecedy má za následek upozornění jiné sady znaků s nutností potvrdit ji tlačítkem OK.

Registrů vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+registr&

Struktura: Specialista metaspolku -> Vzorník metaspolku -> Správce metaspolku -> Správce metaspolků