Vysílací řetězec stránky - §§Ident:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§Ident&>29.1.09&>identifikace člena Web2.0 metakoment Media&cz pro Moravu&.

Media&cz

Hledání: Stránky---Info---Činnost---Připomínky---Kontakty---Komunikace---Aktivity---Oddíly---Klíče---Registry---Struktura

Klíče: metakoment --- meta&koment --- meta&kom --- μεταkoment --- μετα&koment --- μετα&kom - metaspolek - metastát - metanoia - noosféra

řecky => μετα <=> ΜΕΤΑ <=> META <=> meta <= česky

Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

prezentuje aplikaci ZxZ

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+zásady&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Zásady&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Každý dodatek v kterémukoliv oddílu označte hlavičkou v podobě příslušného řetězce a aktuálního data. Změny označujte červeně. Před novými změnami staré označte normálně. Po vychytání chybiček aktuální změny označeny vyhledatelným návěštím §§+ Pro zahájení připomínky aktivujte řetězec tj. namísto _I mezi dvěma znaky & smažete podtržítko. Připomínka takto bude plošně registrována na stránkách metaspolku. Po registraci připomínky deaktivujte řetězec tj. mezi dva znaky & před I vložíte podtržítko. Připomínku můžete provést i bez aktivace řetězce použijete-li dotyčný řetězec z cizí stránky. Pak chcete-li začít komunikovat se členem metaspolku v příslušném komunikačním oddílu založte odstavec s datem a hlavičkou cizího vysílacího řetězce a komunikujte stejně jak bylo uvedeno výše. Zachovávejte stejnou strukturu stránky. Význam stejné struktury stránky metaspolku je v tom, že každý člen může převzít zaniklou stránku. Po zániku stránky správce metaspolku MetaKoment může jeho úlohu převzít některý z jiných členů, nejlépe Vzorník sám.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+pokračujeme&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Pokračujeme&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&.

Zadáním aktuálního datumu vždy nově začíná pokračování komunikace.

Vlastní metařetězec pro žádost o kontakt: 3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+komunikace+kontakt&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Komunikace&>DD.MM.RR&>Kontakt&.

Registrační stránka člena metaspolku: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metaspolek.HTM

Správce: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metakoment_metaspolek.HTM

Vzorník: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_vzornik.HTM

Retro: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_retro.HTM

Media&cz: http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM

Čas: dd.mm.rr

Čas: dd.mm.rr

Stav: ve výpisech správy metaspolků registrováno připojení stránky

Potvrzení registrace: na stránce evidence metaspolků registrace

Kvitování potvrzení o registraci:deaktivace řetězce

 Čas: od 29.1.09

Vyhledávání klíče, stránky a řetězce: průběžně

Vyhledání klíče, stránky a řetězce: dd.mm.rr

Příprava vysílajícího registračního řetězce: aktivován

§§Vyslání registrace na Web2.0:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Web&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§Vyslání registrace na Web2.0&>od 29.1.09&>Registrační oznámení pro uživatele Web2.0.&.

Vyslání identifikačního řetězce na registrační stránku: vyhledáním klíče, stránky a řetězce

Registrace: automaticky

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+směrníky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Směrníky&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&.
Správce metaspolku integruje směrníky z každé příslušné webstránky.

Moravská metakoment MetaSpolek:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Web2.0_Morava_metavlada_metaspolek.HTM<

Moravská metakoment Vzorník:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_vzornik.HTM<

Moravská metakoment retro:
>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_retro.HTM<

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+metaservery&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Metaservery&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Obsahuje odkaz na příslušný moravský metaserver spřažený s metaspolkem. Každý metaspolek obsluhuje alespoň jeden metaserver, který je takto členem metaspolku Web2.0 pro Moravu. Stránka metaserveru obsahuje metařetězce obsažené v oddílech Navigace členů moravské MetaKoment. Slouží coby náhrada pomalého vyhledávače, přičemž každá webstránka metaspolku poskytuje v oddílu Navigace svému metaserveru seznam odkazů na používané řetězce. Metaserver z každé webstránky řetězce integruje. Příznakem integrované stránkové navigace je řetězec &III& .

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+navigace&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0Morava_metakoment_media&cz_metaspolek.HTM&>Navigace&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Navigace slouží každé stránce k pamatování odkazů coby náhrada pomalého vyhledávače. Příznakem vlastní stránkové navigace je řetězec &II& . Záleží na stránce jakou navigaci si udržuje. Každou stránkovou navigaci integruje Metaserver do svého oddílu.

Vzorník: MetaKoment

okolní: MetaBible MetaTeorie MetaÚstava MetaVláda MetaKoment MetaText MetaSex

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+důvody&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Důvody&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Věk globalisovaného lidstva je charakterizován praktikováním systémovosti coby globálního práva. Globalisovaný člověk pro své žití potřebuje praxi osobně pojatého globálního práva tedy poznávání systémovosti v nejrůznějších lidských činnostech tedy rovněž účastí v různých metaspolcích a také v metaspolku systémovostí kultivovaného vládnutí. Každý má tak možnost ohodnotit sebe i jiného člověka. Jde o to, že praxe systémovosti vyžaduje potřebnou metakomunikaci i v oblasti ústavního pořádku. Systémově kultivované vládnutí lze charakterizovat MetaÚstavou a Ústavou. MetaÚstavní vládnutí bylo již popsáno, zbývá totéž provést pro ústavní. Každá zemská samospráva a s ní spřažená zemská metaspráva noosféry má v rámci Web2.0 rezervovanou sekci MetaKoment s povinností tuto naplnit.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+vymezení&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Vymezení&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Stránka "Morava_metakoment_media&cz" je členem "Web2.0 Morava MetaSpolek" a je s ním kompatibilní. Člen tohoto metaspolku předně sdílí certifikát ZxZ jakožto prohlášení o shodě na svobodu praktikovanou systémovostí coby globálním právem i vymahatelnou povinností. Člen tohoto metaspolku má právo okopírovat si kteroukoliv stránku metaspolku s povinností upravit ji předně v oddílu +činnost a v části +popis do podoby metaspolkově přínosného originálu. Člen tohoto metaspolku má povinnost zachovávat jeho strukturu i ducha.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek+oddíl+činnost&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Činnost&>29.1.09&>Připomínky k oddílu.&. Smyslem činnosti stránky "Morava_metakoment_media&cz" je nastavit duchovní vzor pro metaspolek MetaKoment. Aktuálně je vytvářena základní struktura moravské sekce MetaKoment. V společných sdílených částech je uvedeno, co je tomuto metaspolku třeba obecně činit. Část označená jakožto "Činnost" je specifická pro každou stránku člena tohoto metaspolku. Každý člen si na své stránce udržuje svou verzi v oddílu "Činnost" podle něhož si svůj obdobný oddíl synchronizují ostatní uživatelé Webu 2.0 cestou společné komunikace. Součástí společné činnosti je rovněž udržovat ukazatele na všechny členy tohoto metaspolku.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+registr&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&
Registr ukazatelů tohoto metaspolku: => Navigace

Historie komunikace

Registrační stránka

Komunikace se členy

Kliknout na tlačítko <= pro návrat

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+sdílení&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+popis&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM& 

vyhledávání návěští: §§+x - vše aktuálně, §§+xID - aktuálně podle média, §§+ID_ - vše podle příslušného média

 Dnes(MD) Lidovky(LD) Právo(PR) Reflex(RF) Respekt(RS) ČT(CT) Prima(PM) Nova(NV) Barrandov(BR)
UPC(UP) PCWorld(PC)

Dnes

§§(aktuálně +xMD) §§+MD Deník má internetovou podobu tištěného vydání, viz Metakomentáře. §§MD_15.01.09 Pro Eurounii pohrdající systémovostí tu máme entropickou Europu a její karikaturu coby Entropu. Entropa zlobí i baví celou Evropu, jde o malý český skandál v Bruselu. Plastika výtvarníka Černého karikující členské státy Evropské unie vzbudila kontroverzní emoce. Tato “výstava“ Černého skládačky v sídle Rady EU je promyšlená mystifikace. Skládačka však není žádná maličkost, tvoří ji čtverec 16x16 metrů, váží kolem sedmi tun a vejde se do tří kamiónů. Hlavní “umělecký počin“ českého předsednictví prý dal dohromady právě Černý s pomocí fiktivních šestadvaceti umělců z celé Evropy, kteří mají sarkasticky reflektovat své národní vlastnosti. Vláda na dílo údajně přispěla dvěma miliony korun a dalších deset prý dodal uhlobaron Bakala. Žádní evropští umělci se ve skutečnosti na tvorbě Entropy nepodíleli. Černý a jeho kamarádi si je prostě vymysleli a celé dílo dali dohromady sami. Mramorovému předsálí Evropské rady v Bruselu až dosud vévodila díla dostatečně neutrální, aby symbolizovala spojenou Evropu. Zato skrumáž modrých trubek a podivuhodných objektů Entropy vzbudila mezi evropskými diplomaty, úředníky a novináři pozdvižení. Opravdu dokonalá karikatura EU zbavená systémovosti a plná svévolnosti. Lepší dílo nelze pro karikaturu EU ani vymyslet. Německo je karikované pokrytou sítí dálnic s jedoucími auty nápadně připomínající nacistický hákový kříž. Mapa Dánska Entropy je sestavená z lega a zřejmě zobrazuje proroka Mohameda s bombou na hlavě. Slovensko je zobrazeno jako maďarský salám zabalený do maďarské trikolóry. Z věží jaderné elektrárny na Rakouské mapě Entropy stoupá dým, postavičky fotbalistů na italské mapě masturbují s míči. Na české mapě Entropy tvořenou modrou krajinou nejchytřejší muž na světě říká, že globální oteplování je mýtus. Nad mapou Polska Entropy se tyčí duhová vlajka coby symbol homosexuálního hnutí, kterou třímají katoličtí duchovní. Nad francouzskou mapou se táhne nápis "Stávka!". Švédská mapa je vyobrazena jako balení stíhaček Gripen zabalené v krabici z IKEA. Británie je z mapy vystřižena. Přes mapu Rumunska se táhne drákulovský hrad. Nizozemsko je ukázáno jako stát zatopený mořem, z něhož vykukují špičky minaretů a ozývá se z nich hlas muezinů. Česká vláda prý Entropu zadala, aby připomněla své historicky první předsednictví EU. Tento incident po nejistém začátku předsednictví dále oslabil důvěru ve schopnosti Topolánkovy vlády hňupů. Konečně proběhlo pozdvižení v eurosalaši! Konečně má EU vedle "nicotných" zádrhelů s ruským plynem a konfliktu v Gaze problém, který stojí za to. Konečně nějaké to pozdvižení v evropské k uzoufání nudné a kyselé salaši. Cukru je potřeba daleko víc! Entropa udělala z EU bandu podvodníků! To je málo, přímo masových zločinců. Začalo to už kostkou cukru a heslem Evropě to osladíme. Co členský stát EU, to odpadkový koš nebo žumpa hňupoelity. A Česko je typickou ukázkou masových zločinů psychoterorizmu. Entropa už přebíjí i energetickou krizi. Eurounijní politici si lámou hlavu nad obnovou dodávek ruského plynu či vrcholící válkou v Gaze a novináři se jich ptají na jakousi Entropu z výtvarníkovy dílny. Největší karikaturou je ovšem české předsednictví, kdy parta hňupů Topolánkovy vlády zastupuje EU. §§MD_15.05.09 “Entropa” předčasně končí obdobně jako Topolánkova vláda a její předsednictví EU. Dělníci na dvou zdvižných plošinách začali rozkládat kontroverzní šestnáct metrů vysokou a osm tun těžkou skládačku Entropu, která měla zdobit aulu budovy Evropské rady po celou dobu českého předsednictví, tedy do konce června. Její autor Černý se však rozhodl po svržení vlády Topolánka dílo předčasně odvézt. Přepravce rozloženou Entropu zdarma odveze ve třech kamionech. Entropa zůstane ve stejné podobě složená v pražské galerii Dox, kde chce autor složenou Entropu odhalit na vernisáži 12. Června 2009. Kontroverzní dílo, které podle Černého zachycuje stereotypy 27 evropských států, budilo rozruch hned od začátku českého předsednictví v Radě EU. Zda totéž bude budit nadále není jisté.

Lidovky

§§(aktuálně +xLD) §§+LD Deník má nepřehlednou a neúplnou internetovou podobu tištěného vydání. Lépe je čerpat informace ze starších novin. §§+LD_8.1.2009 Tvrdíme, že EU je nesystémová a že je založená na nesystémovosti už špatným právním řádem. K této nesystémovosti nově přispívá i Lisabonská smlouva. Předně právní systém EU odmítá deklarovat metaústavní axiom svobody a rovnosti a z něho odvodit celý právní systém. V EU nejde o právní systém, ale o právní slepenec daný historií EU. A jaká EU takové členské státy. Nově to stvrzuje Lisabonská smlouva. Lisabonská smlouva obsahuje systémovou chybu. Deklaruje tři smlouvy, Smlouvu o EU, Smlouvu o fungování EU a Smlouvu o Listině základních práv a svobod. Existence a činnost EU se podle Lisabonské smlouvy však bude vrcholově opírat pouze o Smlouvu o EU, jednak o Smlouvu o fungování o EU. Pouze dodržování těchto dvou smluv může totiž být předmětem přezkumu nejvyššího orgánu EU - Soudního dvora EU. Smlouva o Listině základních práv a svobod nemá právní sílu, protože nevymezuje právní pravomoci dané zbylými smlouvami. Listina základních práv a svobod není právně nadřazena ostatním smlouvám, jak to známe z metaústavního pořádku i z pořádku české ústavnosti. Tento stav v eurounijním právu zakládá dvojkolejnost práva coby nesystémovost danou Evropským soudním dvorem a Evropským soudem pro lidská práva. Tyto soudy jsou na sobě nezávislé bez hierarchie dané Listinou základních práv a svobod. Na Evropský soudní dvůr se tedy nelze obracet ve věcech porušování systémovosti coby předpokladu fungování precedenčního práva jakožto základního práva EU. Evropský soudní dvůr rovněž není povinován ve své činnosti dodržovat systémovost precedenčního práva. Rozhodnutí Evropského soudního dvora je přitom závazné a není proti němu odvolání. Rozhodnutí Evropského soudního dvora je takto nepřezkoumatelné, autokratické a tudíž nedemokratické. Právní systém EU je v konečné instanci založený ve svévolnosti Evropského soudního dvora, ten se nemusí přidržovat nad sebou stanovenou ústavností nebo metaústavnosti. Taková autokracie moci není přijatelná. Připomeňme zkušenost se svévolností českého Ústavního soudu. Kam takové právo vede víme, k svévolnému vládnutí. Připomeňme svého času bojkot Rakouska. U hňupoelitníků není nic vyloučeno. Připomeňme pro Česko možný druhý Mnichov. Stačí si vzít případ Benešových dekretů. Jestliže o jejich zrušení rozhodne Evropský soudní dvůr, budou zrušeny. A že se tak stát nemůže, o tom v Lisabonské smlouvě není nic zjednáno. V Lisabonské smlouvě záměrně nebylo výslovně vyjednáno stvrzení platnosti Benešových dekretů a jimi nastolených právních vztahů. Suma sumárum. Lisabonská smlouva je právní paskvil a tím nedůstojná lidí svobodných a rovných. Lisabonská smlouva je možným masovým zločinem na lidu zemí českých a v tomto duchu je nutno ji odsoudit k přepracování. Toto přepracování Lisabonské smlouvy se týká především definování eurounijního právního systému odvozeného z přirozeného mravního zákona závazného pro právní systém a vyjasnění eurounijních právních vztahů do podoby přijatelné pro každého euroobčana. §§+LD_02 8.1.2009 Představitelé EU zapomínají v jaké době žijí. Svět je globalizací ve stavu vícenásobných globálních krizích, způsobených globálním porušováním systémovosti. Bez dbaní systémovosti i v EU narůstají problémy spojené s rostoucím deficitem systémové demokracie a s chybějící představou jejího dějinného směrování. Tak třeba globální klima je krizí globální jakožto důsledek civilizačního pohrdaní systémovostí což však EU neakceptuje. Tímto pohrdáním systémovostí lidstvo opravdu, ale opravdu stojí před nevídanou katastrofou. Je to naopak civilizační dodržování systémovosti, které zajistí svobodu a prosperitu všem lidem svobodným a rovným. Rovněž četné lokální krize jsou důsledkem pohrdání systémovostí. Hašení krizových požárů a předcházení jim musí splňovat podmínky systémovosti, která podporuje tvořivost lidí. Co je třeba bezpodmínečně regulovat jsou právě podmínky pro prosperitu systémovou demokracií. Příkladem potlačování systémovosti je sama byrokracie EU. Pochopitelně EU a její předsednictví si jdou na ruku. Dějiny svévolníků dávají jasný důkaz: Vždy je zapotřebí více systémovosti a méně státního dirigizmu. Česká vláda v roli předsednictví Rady EU stojí v čele zločinného spolčení vyznavačů ideologií amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu vůči systémovosti. Důležitější než krize samy je jejich příčina daná pohrdáním systémovosti. Léčit nemoc nutno od původu. Skutečně naléhavým tématem je civilizační dodržování systémovosti, pak budou vyřešeny krize globální i lokální. Mír mezi metatřídami nemůže být nadekretován, musí být vybojován. Mír nemůže být dosažen silou, ale systémovostí. Všechny vlády musí projevit dobrou vůli k systémovosti jakožto záležitost společného jmenovatele lidstva epochy globalisace. To se však neděje a dít nebude bez metatřídního boje. Je tu precedens v pohrdání systémovostí. §§+LD_9.1.2009 EU dlouhodobě štvala Ukrajinu proti Rusku. Trpké ovoce je tady. Ukrajina se nedovede domluvit s Ruskem. Výsledkem je krize v ruských dodávkách plynu přes Ukrajinu. EU vedená českým předsednictvím měla být v plynové krizi od začátku prostředníkem. Postup českého předsednictví v čele EU byl v plynové krizové chybný nesystémový. Systémově řešit problémy totiž znamená řešit je v počátku. V první české reakci bylo řečeno, že se jedná o bilaterální rusko-ukrajinský spor a Česku a EU do toho nic není, což byl fatální omyl. Tento spor se totiž týká mnoha členských států EU. EU se musí stát součástí těchto dosud dvoustranných vztahů. V zájmu EU je této situace využít a zapojit se jakožto aktér sporu. To však sebou nese problémy, EU ani její české předsednictví není schopné systémovosti. V duchu stejného prohřešku Topolánkem vyjednaná dohoda Ruska s Ukrajinou byla nesystémová. Samotná monitorovací mise je nesystémová, na vyřešení Rusko-Ukrajinského sporu nestačí a krize bude mít tendenci se opakovat. Zásadní je, aby pozorovatelé nekontrolovali jen množství plynu, které přitéká na Ukrajinu a které odchází na její západní hranici, ale také odkud tento plyn je. Podstatou bilaterálního sporu je výška ukrajinského dluhu vůči Rusku. Podle smlouvy z ledna roku 2006 má Ukrajina právo na nákup a dovoz třiceti miliard krychlových metrů plynu přes Rusko z Turkmenistánu, který nakupuje za mnohem menší cenu než zbylých dvacet miliard kubíků plynu z Ruska. Problém vznikl tak, že Rusko tvrdí, že dodalo víc dražšího ruského než turkménského plynu. Celá Rusko-Ukrajinská smlouva o tranzitu plynu je nesystémová a EU českým předsednictvím by se mělo zasadit o vyjednávání systémovější smlouvy. Toho však EU pohrdající systémovostí není schopná. §§+LD_16.1.2009 §§+LD_PCWorld Ztráta systémovosti je achilovou patou kapitalizmu. V kapitalizmu namísto systémovosti vládne diktatura kapitálu. Vydavatelství odborných titulů zaměřených na informační technologie IDG Czech na konci roku 2008, po mnoha letech, ukončilo měsíční vydávání časopisu PC World, ke škodě své i koncových spotřebitelů. Zapracovala diktatura kapitálu. Pro americké vlastníky je jediným kriteriem užitečnosti pouze zisk, nikoliv kvalita. Je to způsobeno pohrdáním systémovostí. Vydávání PCWorldu stále více připomínalo diktaturu hňupoelity Topolánkovy vlády, neberoucí ohled na potřeby občanů. Manažment PCWorldu absencí systémovosti nedovedl vytvořit se spotřebiteli společenství. Vydávání PCWorldu končí jako tištěný měsíčník, má vycházet jen čtvrtletně coby magazín PC World Guide a bude-li o něj zájem má vycházet každý druh měsíc. PC World měl šanci uspět jedině pokud by v spotřebiteli rozvíjel schopnost koexistovat s médiem tak, aby jednotlivý spotřebitel měl možnost jeho využívání co nejvíce pod vlastní kontrolou a dokázal ho využít ve svůj prospěch. To obecně znamená, že masmédium nemůže být diktátem vůči spotřebitelům, ale jejich integrátorem. Podobně systémově musí být zaměřena reklama. Zisk je až druhotným výsledkem přidané systémové hodnoty. To platí pro soužití s médii obecně. Žít on-line s masmédii si žádá přípravu a tuto také nabízet (třeba web .jedensvetnaskolach.cz ). Internetová podoba PCWorldu o tom však nesvědčí, spíše odrazuje. PCWorld mohl úspěšně pokračovat v tištěné podobě pokud by byl rozvíjen paralelně s on-line podobou. Zanedbání systémovosti je to, co se nakonec stalo jeho hrobem. Hierarchie v podobě Businessworldu (šéfové IT oddělení), Computerworldu (IT manažeři a technici) a PCWorldu (koncoví uživatelé) může existovat, ale musí být vystavěn na systémovosti a to v každé úrovni. Vize IDG o nejrozšířenějším IT webu v Česku se nenaplní bez systémovosti. A nejde v tom jen o technologii webu, ale spíše o jeho obsah založený na systémovosti a to se týče autorů interních i externích. §§+LD_16.1.2009 Je tu příležitost, jak si každý může systémovost ověřit sám na sobě. Blíží se epidemie chřipky. Co se v tom systémově dá dělat? Určitě se pořádně každá den vyspat. Už pro větší schopnost mozku k systémovosti. Také pro správné fungování imunitního systému člověka. Během noci nutno spát více jak sedm hodin, klidně a bez stresujícího čekání na spánek. Řádný spánek však vyžaduje splnit mnoho faktorů. Ten nejdůležitější je chtít a umět metamanažovat své žitím životem i prací. Tak třeba před ohlášeným příchodem chřipky je třeba imunitní systém s dostatečným předstihem speciálně "nakopnout" systematickým užíváním zakysaných mléčných výrobků a různých produktů mléčného kvašení.

Právo

§§(aktuálně +xPR) §§+PR Nemá internetovou podobu tištěného deníku, pouze obsah.

Reflex

§§(aktuálně +xRF) §§+RF Týdeník má internetovou podobu předposledního čísla. §§+RF_2.1.2009 Jaký bude rok 2009 je zřejmé. V roce 2009 vypukne Poslední soud. Porušování systémovosti dosáhlo globální dimenze, nic jiného nezbývá. Třetí světová válka proti psychoterorizmu pokračuje studenou občanskou válkou coby metatřídním bojem. Jakou občanskou situaci lze nazvat uvedenou válkou? Když se vytvoří dva globální bloky, z nichž jeden existenci lidstva považuje za otázku života a smrti a současně druhý není ochotný povznést se nad stranické zájmy a sjednotit se na záležitostech všelidských jako je metaústavní axiom svobody a rovnosti coby přirozený mravní zákon. K tomu druhému bloku evidentně patří drtivá většina ODS a KDU-ČSL nacházející ideologické zázemí v amerikanizmu nebo v katolicizmu. Pokud se parlamentní strany ČSSD, Zelení či dokonce KSČM vzdají své svévolnické minulosti mají potenciální šanci stát se zárodkem prvního bloku, který jediný dává smysluplný jednotící směr podmíněný systémovostí respektive systémovou demokracií. Do tohoto dění v červnu 2009 vstoupí volby do Evropského parlamentu. Zvláštností těchto voleb je volební zákon, který vychází ze zásady, že každá politická strana vytváří jen jednu volební kandidátku pro jeden volební obvod, jímž je celé Česko. Půjde o referendum zda systémovou demokracii nebo nikoliv, tedy zda Lisabonskou smlouvu či nikoliv. Když se Francouzi, Němci a Britové na něčem domluví, je to v evropských dějinách vzácný jev. Poslední dohoda lídrů EU z jara 2008 zněla: přijmout Lisabonskou smlouvu, měnící váhu hlasů v EU ve prospěch největších eurostátů, a zvolit ze svého středu prvního stálého předsedu (prezidenta) Evropské rady, jenž následně připraví nominaci do funkcí prvního evropského ministra zahraničí a bezpečnosti, na předsedu Evropské komise a Evropského parlamentu. Svaté alianci těchto tří eurostátů se však připletli pod nohy malí Irové, hájící svou suverenitu, a remcaví Češi. Do cesty se také postavila říše noosféry. Uvedená svatá aliance lídrů EU je však rovněž ideologickou aliancí amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Lisabonskou smlouvou pro Česko jde o jakousi novou mnichovskou dohodou. Fakticky by zase šlo o diktaturu nekvalifikované většiny. Evropské elity jsou nervózní až na samou mez snesitelnosti a připravují protiakce. Původní scénář počítal s tím, že všechny členské státy EU přijmou do konce roku 2008 Lisabonskou smlouvu, která narýsovala nový půdorys eurounijní politiky. Její podstatou je, že se ve více než padesáti eurounijních oblastech odbourává právo veta jednotlivých států a přechází se na většinové hlasování. Váha lidnatějších států tak oproti dnešní situaci výrazně naroste. Skončit má také tradiční půlroční předsednictví. Hlavní politická rozhodnutí mají podle Lisabonské smlouvy přejít do rukou nového stálého předsedy (prezidenta), jímž měl být postfašista Tony Blair. Česko a společně s ním další dva euorostáty by se během předsednictví měli ocitnout v pozicích poskoků, kteří jen administrují běžnou agendu a celý evropský cirkus platí. Jak by toto politické aranžmá vypadalo, jsme si mohli udělat na základě dojmu z nedávných vystoupení francouzského prezidenta Sarkozyho. Jeho ofenzívní styl měl být prototypem a předzvěstí nového řízení EU, v jehož čele stojí jeden člověk, který není příliš omezován ani Evropským parlamentem, natož Evropskou komisí. Společně s jinou váhou hlasů v hlavních orgánech EU to mělo předpřipravit půdu pro novou podobu EU. Čtyřmiliónoví Irové však v referendu řekli NE. Mezi evropskými hňupoelitami vypukla panika. Nastalo mediální ostřelování. Kanonádu spustila i říše noosféry. Budoucí EU by se podle Lisabonské smlouvy měla stát záležitostí ideologického spolčení hňupoelit vyznávajících ideologie amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu s prvky autokracie. Parlamentní demokracie by se stala pouhou formalitou sloužící evropské hňupoelitní autokracitě. K takové hňupoelitě patří i české předsednictví, jakožto služebník mocných. Vrcholky eurounijní politiky, byznysu a intelektuální obce spolu chtějí kooperovat v záležitostech mocenského systému daného diktaturou kapitálu. České předsednictví nasládlé postfašizmem to však postfašistické elitě opravdu osladilo. České předsednictví EU je úspěchem v tom, že upozorňuje na eurounijní hňupoelity, které by se k moci dostaly Lisabonskou smlouvou. Nepřijetí Lisabonské smlouvy neznamená její zavržení, ale přepracování v duchu systémové demokracie. Kdo pak bude určovat politiku celé Evropské unie bude systémová demokracie. §§RF_9.1.2009 Politik je všude neslušné slovo. Politici jsou lidé podezřelí z páchání masových zločinů. Právě pácháním masových zločinů dostalo české předsednictví obsah a smysl. V souvislosti s českým předsednictvím zastupují Česko i EU lidé vyznávající podporu zla jako příkladně izraelského apartheidu. Pouze lidé neschopní systémovosti jsou neschopní pochopit o co v posledním kole izraelsko-palestinského konfliktu jde. Viníkem tohoto ozbrojeného konfliktu je celosvětově spolčený amerikanizmus, judaizmus a katolicizmus dlouhodobě podporující izraelský apartheid. Izrael svým apartheidem na Blízkém východě zastupuje zločinné spolčení vyznavačů amerikanizmu, judaizmu a katolicizmu. Jde o jednu pakáž odmítající praktikovat metaústavní pořádek. Výjimkou není ani Česko. Tuzemští politici se zdánlivě přou o nesrovnatelné. Chtít systémovost v regulačních poplatcích za systémovost v afghánské misi je však relevantní. Regulační poplatky jsou nesystémovým nástrojem státního psychoterorizmu. A politické a vojenské angažování Západu v Afghánistánu je stejně nesystémové a k úspěchu nepovede. Bez systémovosti oprávněně zaznívají pochyby o smyslu celé afghánské mise. Po systémovosti nutno volat vždy, když jde o závažné otázky (například o zřízení radaru). Stejné je to v případě nesystémové podpory krachujícím bankám nebo firmám. Mediální masáž pod hrozbou nástupu recese nevídaných rozměrů, s epicentrem v USA, byla a je pouze zastíracím manévrem, jak přimět veřejnost k ochotě nevědomky financovat nesystémová rozhodnutí často na hraně defraudace učiněná manažmentem mamutích bankovních institucí. Finanční krize, která začala v březnu 2007, vyvrcholila na podzim roku 2008. Přinesla bezprecedentní události. Prakticky zrušila Wall Street v jeho dosavadní podobě a způsobila největší objem státních intervencí do finančního systému, jaký lidstvo pamatuje. Ještě trvalejší důsledky může krize systémovosti mít na finanční a ekonomickou teorii. Právem se ozývají se hlasy, že ekonomie jakožto vědní disciplína je zralá na zásadní přehodnocení. Vskutku, katastrofy lze snadno předvídat všude tam, kde se masově porušuje systémovost. §§+RF_16.1.2009 V posledních letech dochází k významnému nárůstu money disorders čili poruch nakládání s penězi. K těmto poruchám patří přehnané utrácení nad příjmové možnosti, patologické šetřílkovství, workoholizmus či sériové vypůjčování, kdy postižený nutnost splácet dluhy řeší dalším půčováním. Řadí se sem i finanční ulehčování, což je pumpování značných obnosů do dospělých dětí, jež tak ztrácejí motivaci k životu za své. Nejbizarnější je ovládání a kontrola příbuzných prostřednictvím peněz a finanční nevěra, při níž jeden z partnerů chorobné utrácení před protějškem tají. Peníze se těmto lidem stávají životním stresorem číslo jedna. Stresorem nikoliv z peněz samých, ale z důsledků neuváženého půjčování kdy nakonec dlužníku hrozí vyhazov z práce. Typický konzument na dluh si nedokáže spočítat svoji platební schopnost nebo dobře neotypuje "obchodní přátele". Cestu do finančních pekel pak tito lidé prožívají jako nepředvídatelnou, skrytou a dlouhodobou. Všichni se snaží udržet na hladině, ve svém stavu se zacyklují, a když bolavý vřed praskne, upnou se celou bytostí na svoji mizérii tak silně, že to zcela ochromí jejich schopnost konat. Když pak jejich sebevědomí klesne na bod nula zaklepou na dveře psychologa nebo psychoterapeuta. Pak přichází většinou na řadu "koučování". Jde při něm o to, klienta nejprve přesvědčit, že situace je řešitelná, a pak jej provázet a povzbuzovat při praktických krocích vedoucích k nápravě a zpět do normálního života. Nikdy se však nemá radit, neboť rady vedou k závislosti na psychologovi, v opačném případě k jeho obviňování. Hlavní však je, aby koučovaný převzal odpovědnost sám za sebe a stal se opět autorem i režisérem svých úspěchů. Způsobí-li mizérii impulzivita, nezdrženlivost, nebo dokonce porucha osobnosti, je vše o něco složitější. Důraz se pak klade na rozpoznání jistého zhoubného vzorce chování včetně myšlenek, které jej doprovázejí. Když se to vezme kolem a kolem, jsou poruchy nakládání s penězi jen potvrzením moudra, že s čím kdo zachází, tím také schází. Jak tato porucha vnikla? Ve snaze zlomit třídní status rozhodly se politické a ekonomické elity řešit problémy nižších tříd tím, že jim umožnili postoupit mezi vyšší s povinností úspěchu. Přestala působit třídní identita a solidarita, zanikl třídní boj. Společnost se dokonale atomizovala. Přestala platit třídní privilegia. Ovšem honbu za úspěchem doprovázejí nezrušitelné komplikace. Umění dobře šplhat po žebříku úspěchu nikdy kvůli rozdílné míře nadání neovládnou všichni, ne všichni, kdo se dostali výš, se zde dokáží udržet. Ve středních a vyšších patrech společnosti přes jejich obrovské rozšíření nikdy nebude pro všechny dost místa. A do toho se ze všech stran ozývá základní postmoderní mantra, že všechno je možné a každý má šanci. Jde o psychoterorizmus úspěchu, který nutně budí dlouhodobý stres. Nastupující krize všechno ještě více zamíchává. Hodně ovšem bude záležet na tom, v co spolu s dalšími kolapsy a střety, na něž je nyní zaděláno, vyústí, zda se z jejich následků budeme vyhrabávat s ještě vybičovanějším individualizmem, nebo nás přinutí k nějakému návratu ke společenství. Je tu záchrana v metamanažmentu žití. Člověk přestává plýtvat veškerou psychickou energií na jedinou věc a začíná zaměřovat pozornost k žití. Tedy koneckonců s návratem k něčemu, co bylo původně cílem, zatímco peníze měly sloužit jen jako prostředek, a s čím se dá začít hned. Duchovní úpadek postmoderního člověka je dobře patrný v soužití s masmédii. Lidé pociťují nutnost ineterkomunikace a společenství. Typické je křížení internetu s potřebou živelně komunikovat bez jakékoliv cílenosti. Jedná se o facebook. Sto čtyřicet milionů lidí na celé planetě používá facebook. Tento internetový fenomén naplno zachvátil i Česko. Vypadá to, že kdo nemá facebook, nemůže si dnešní internet pořádně užít. Nebo alespoň nejde s dobou. Jenže Facebook je krátkodechá blbost a tomu odpovídající způsob komunikace. Facebook je typickou ukázkou exhibicionizmu izolovaného jedince. Nejde o komunikaci s lidmi, ale vystavování se na veřejnosti. Do téhle množiny patří diskusní servery, blogy, servery na sdílení fotek a videa, volně editovatelné encyklopedie a tak dál. Nejde o to, čemu se říká Web 2.0. U Web2.0 jde o spolkovou tvořivost, o systémovost lidí v spolku a nikoliv o lidskou množinu. Facebook vůči Web 2.0 postrádá systémovost a solidnosti. Facebook je záležitost puberťáků k posílání fotky z mejdanů. Vlézt na Facebook sebou nese také riziko ztráty identity. Rozdílnost vůči Webu2.0 je patrný už na vstupu. Na adrese www.facebook.com vyplníte jméno, e-mail, datum narození, pohlaví, pak si vymyslíte heslo. Facebook nemá zacílenost Webu 2.0 a patří do světa drbů. Web 2.0 je otevřený ke spolupráci všem. Facebook jen některým - váš profil, fotky atd. oficiálně sice uvidí jen ti, které si přidáte do kontaktů. Facebookem kromě soukromých zpráv, což je jen lepší e-mail, si můžete vyměňovat i zprávy veřejné, ale určené ke tlachání byť třeba ve skupině. Sto čtyřicet miliónů lidí dokáže vymyslet neskutečné koniny, ale nic solidního. Úměrně nárůstu uživatelů roste počet puberťáckých skřeků, opileckých fot a testů "Miluje tě?". Facebook je také návyková věc. Leckdo si ho pustí dřív, než začne pracovat (či než se pořádně probudí), po příchodu z hospody se ještě opilý naloguje a ohlásí světu, jak se zlil. Zábavnost a časožernost rostou přidáváním dalších a dalších kontaktů. Častý postup je zapnout Facebook s tím, že uživatel napíše, jak se má, jenže pak tam najde spoustu zvěstí o aktivitě svých kontaktů, odkaz na zábavný kviz o filmech osmdesátých let, pak koukne na video oblíbené kapely ... a zasekne se! Pořádně zaháčkovat můžou i fotky, a to díky poťouchlé funkci tagování. Vtip je v tom, že kdokoli nahraje na Facebook fotku (a že jich je - žádný jiný server na planetě nemá uloženo tolik obrázků jako Facebook), může takzvaným tagem označit osoby, které na ní jsou. Facebok se tak rychle stává otravným a psychoterorizujícím prostředkem. Jak roste počet uživatelů téhle lepkavé sítě, roste i pravděpodobnost, že něco, co ohlásíte "kámošům", zví kdekdo. Facebook je především záležitostí majitelů. Tím se zásadně liší od Web2.0. Web2.0 musí jít z každé web stránky, kdekoli na světě. Web2.0 není omezen na nějaký server nebo speciální software. Web2.0 nikdy neotravuje, nikdy se nevnutí. Spoustě lidí leze Facebook na nervy a není divu. Týká se to i uživatelů, kteří sice chytré funkce oceňují, ale spousta přihlouplých her a výzev je odpuzuje. Otázka soukromí také není vyřešena uspokojivě a někdy je všechno jen obtěžující. Facebook je záležitost davu a ten nemůže nikdy zaručit solidnost. Za čas Facebook vyjde z módy, tedy bude dobrý jen pro metatřídu svévolníků. Ve Web2.0 nejde o kecání ale o tvoření a pro mnohé je tvoření a myšlení příliš bolestivé. Facebook umožní leda do všeho kecat, ale nic vytvořit. Můžeme udělat pokus. Je tu záhadná nemoc jejíž řešení přenecháme současně Facebooku a Web2.0 metaspolku. §§+RF_16.1.2009 Čtvrt miliónu českých žen trpí zvláštní chorobou - endometriózou. Mizerný sexuální život, ztráta partnera, nezvladatelné bolesti, deprese, problémy v zaměstnání, tím vším si procházejí ženy se záhadnou diagnózou. Neví se proč vzniká, takže se léčí její důsledky, nikoliv příčiny. Něco uvnitř žen se zblázní a ony začnou často nevysvětlitelně trpět. Nikdo neví podle jakého klíče si tahle nemoc vybírá své oběti. Stejně tak není jasné, jestli se někdy vůbec někdy vyléčí. Mají endometriózu, jednu z nejpodivnějších nemocí současnosti, o které se stále ví příliš málo. Podle střízlivých odhadů prý pouze v EU žije 15 miliónů žen s touto diagnózou. Endometrióza patří mezi jedno z nejčastějších gynekologických onemocnění vůbec. Z nejasných příčin se vnitřní děložní sliznice, jež se odlučuje při menstruaci, rozhodne, že se usídlí mimo dělohu a bude tam růst. A tak vznikají menší ložiska endometriózy prakticky kdekoli v oblasti břicha a pánve. Někdy má nemocná jen pár drobných flíčků o velikosti špendlíkové hlavičky a jindy to vypadá, jak kdyby jí někdo hodil do břicha granát a jeho střepiny zůstaly rozesety naprosto všude. Samotná ložiska nemusejí působit žádné problémy, a tak mnoho pacientek ani neví, že chorobou trpí, ale také mohou udělat ženě ze života peklo. Endometrióza bývá totiž provázena silnými bolestmi nejen při menstruaci, ale i při běžných aktivitách. Nemluvě o tom, že zhruba polovina pacientek s touto diagnózou je neplodných. Jsou také nemocné s téměř miniaturním nálezem a s neskutečnými bolestmi, a naopak nemocné s masívním postižením a bez jakýchkoliv potíží. Endometrióza ženám ničí zdraví, život, ale i partnerský vztah. Léčba představuje řadu operací, opakovanou hormonální léčbu a stejně to vše nemusí vést k uzdravení. Ženská s endometriózou je divná. Pořád ji něco bolí, pořád spí, všechno ji unaví a nechce sex. A lítost je to, co ženy s endometriózou nesou nejhůř. Endometrióza se může vyskytnout naprosto kdykoliv během období mezi první menstruací a přechodem. Nemocné jsou všeho věku, mladé dívky i ženy po několika porodech. Nevyhýbá se ani jeptiškám. Endometriózu nelze prokázat jinak než laparoskopickou operací. Ostatní vyšetřovací techniky i přístroje endometriózu neukážou, a tak žena se podle vyšetření zdá zdravá, i když není. Bolestivá menstruace automaticky neznamená, že žena má endometriózu. Pouze může, ale také nemusí být jedním z příznaků. Endometrióza ve své zákeřnosti útočí také na psychický stav žen. Není výjimkou, že nemoc doprovázejí depresívní stavy, nespavost, ale i značná náladovost. Pacientky tak trpí nejen fyzicky, ale i psychicky. Často se u nich také projevuje jednání v afektu, kdy je žena protivná, až nesnesitelná. Na nemoc je třeba pohlížet komplexně se všemi jejími důsledky. Endometrióza má charakter rakoviny, i když nezhoubné. Zhoršuje funkci orgánů a nekontrolovatelně se šíří. Dodnes se neví, proč vzniká. Úspěch je už to, když se nemoc dále nezhoršuje. Vyléčit prý lze zhruba polovinu pacientek. Paradoxně u třetiny žen se endometrióza objeví a zase sama vyhojí, někdy i bez lékařského zásahu. Na jedné straně roste počet mladých dívek, jež dlouhodobě užívají hormonální antikoncepci, která před vznikem nemoci chrání, a dokonce úspěšně léčí její mírnější formy. Na druhé straně není dosud rozklíčována příčina nemoci, a tak lékaři tápou. Poprvé byla endometrióza popsána lékařem českého původu C. Rokitanským v roce 1860 ve Vídni, samotný název choroby vznikl před sto lety. Počet postižených žen v populaci roste. V USA a Kanadě se odhaduje, že endometriózou trpí asi 5,5 miliónu žen. V sousedním Německu se každý rok objeví 40 tisíc nových pacientek. Nejmladší pacientce s endometriózou v Česku bylo 10,5 roku, nejstarší 78 roků. Několik studií ukázalo vyšší výskyt u bělošek a Asiatek s vyšším socioekonomickým postavením. Nižšímu riziku jsou vystaveny černošky, silné kuřačky a obézní ženy. V současnosti převládá názor, že na vzniku onemocnění se podílejí genetické, hormonální, imunologické a anatomické faktory. Co systémově podniknout? Každá nemoc je porušením systémovosti organismu a tak prvním krokem je bezodkladně přijmout zásadní změnu stylu žití jeho metamanažováním. Dále by měl být ustaven moravský metaspolek pro endometriózu s účastí všech postižených i samovolně vyléčených. Činnost tohoto metaspolku by měla být pod dozorem odborníků schopných systémovosti. Jedině systémový přístup k této nemoci dává naději rychle ji uchopit a řešit. Zanedbávání systémovosti je zjevné všude. §§+RF_16.1.2009 Klimaticko-energetický balíček legislativních aktů má zaručit, že EU dosáhne v roce 2020 tří konkrétních cílů stanovených Evropskou radou již v březnu 2007. Totiž že se sníží emise skleníkových plynů o 20 procent, zvýší se podíl obnovitelných zdrojů na 20 procent a sníží se energetickou náročnost ekonomiky o 20 procent. Je to však řešení nesystémové, typické pro svévolníky. Nelze ho považovat za dobrý základ pro náročná jednání, která budou předcházet kodaňské klimatické konferenci, jež se pokusí vyjednat globální režim letos v prosinci. Není jiné cesty než skoncovat s kapitalizmem na základě jednoduše upřesněné Deklarací všeobecných lidských práv OSN. Závazky změny přístupu ke klimatu nutno brát jako výzvu i příležitost k uplatnění systémovosti. Klimaticko-energetický balíček EU musí být součástí metatřídního boje proti každé ideologii pohrdající přirozeným mravním zákonem. Toxicita ideologie spočívá v tom, že se vzdává systémovosti jež nás "přesahuje" a má "planetární dimenzi". Energeticko-klimatický balíček je exemplárním příkladem tohoto chybného myšlenkového schématu už formou svého vzniku. Politický závazek k němu byl přijat arbitrárně předsedy vlád na Evropské radě v březnu 2007. Bylo vše ujednáno bez systémové diskuse ve svých parlamentech a vládách, bez rozumných odhadů, čeho dosáhneme a za kolik. nyní a v budoucích letech budeme čelit drahým důsledkům tohoto chybného rozhodnutí. Čím nás tento balíček (mimo jiné) poškodí? Ztrátou systémovosti. Draze za to zaplatíme. V tomto duchu ignorováním systémovosti běžně jedná EU včetně svých členských států. §§+RF_16.1.2009 Česká váda zakládá nový poradní orgán: Národní ekonomickou radu vlády. Půvabná zkratka tohoto názvu zní NERV. Není to asi náhoda. Vláda má jisté důvody k nervozitě. Růst během roku 2009 patrně nepřesáhne hodnotu dvou procent, což bude hodně nepříjemné. Propouštění, nejistota, nedůvěra: taková bude nálada mezi občany. A odůvodněně, kapitalizmus ztrátou systémovosti pozbyl důvěryhodnost. Jaká doporučení NERV může poskytnout, se teprve ukáže. Na mysl se ovšem vtírá jedna myšlenka: dodržovat ústavní pořádek vyžadující být lidmi svobodnými a rovnými v důstojnosti založené v systémovosti. A od těch nejvíce postavených předně. Chce to provést zásadní reformu: vyžadovat od zákonodárců aby dodržovali ústavní pořádek založený v povinnosti činit systémově ve svobodě a rovnosti. Hňupovláda to neudělá a nesystémově uzákoní nesystémová opatření. Systémovost zákonodárců je nejlepší legislativní způsob pro vytvoření podmínek pro tvořivost lidí na světě. Systémovost také znamená, že základem každé systémové ekonomiky nutně musí být domácí kapitál. Česko opovrhuje vlastními lidmi. Diskriminuje vlastní na úkor cizinců a hází jim klacky pod nohy. Je na čase to změnit. A není k tomu nutné mít diktátorské pravomoci.

Respekt

§§(aktuálně +xRS) §§+RS Internetová podoba tištěných čísel je přístupná pouze předplatitelům. Nezbývá než si projít obsah aktuálního čísla a případně si ho zakoupit. §§+RS_6.4.2009 (15) Lékař není Bůh. Lékařská osoba opravdu není Bůh svévolníků. Bůh svévolníků totiž nedbá vlády systémovosti absolutna. Každá lékařská osoba přísahala dodržovat Hippokratovu přísahu totiž léčením neškodit. A kdo při léčení nedbá dodržovat vládu systémovosti, škodí. Lékařská osoba nedbalá či neschopná vlády systémovosti škodí a porušuje stavovskou Hippokratovu přísahu. Porušování vlády systémovosti ze strany svévolnické lékařské osoby může každý pocítit na vlastní kůži. Každá lékařská osoba má na svém diplomu povinnost uvést certifikát o shodě na svobodu v léčení a to praktikováním vlády systémovosti. To se neděje a tak se lékařské osoby v rámci organizace snadno dopouštějí masových zločinů praxí psychoterorizmu. Tváří se, že léčí a přitom škodí - rafinovanost vlastní psychoterorizmu. Porušování systémovosti lékařskou osobou není výlučnou záležitostí náhody, ale systematickou záležitostí zločinného společenského zřízení. Už postmoderní školy, univerzity a pracoviště jejich manažmentem vedou k nesystémové lékařské výchově. Když se lékařská osoba s ideálem systémovosti přesto ocitne na trhu práce prosáklém psychoterorizmem, podlehne konformitě nebo je z trhu vyloučena. Stačí k tomu psychoterorizmus zdravotní pojišťovny nebo zdravotnického zařízení. O tom by měl zvědět každý pacient, že na něm zdravotnická osoba ignorující dodržovat systémovost koná masové zločiny psychoterorizmu. Stačí k tomu svévolnický manažment zdravotního ministerstva, zdravotnického zařízení nebo zdravotní pojišťovny. K tomu také přispívá pacient sám neschopný systémovosti vůči sobě i jiným. A začarovaný kruh nesystémové zdravotní péče se psychoteroristicky zmanipulovanými volbami uzavírá. Každý článek zločinného společenského zřízení je pak nucen podporovat psychoterorizmus a udržovat jeho homeostázi. Cesty zdravotnického psychoterorizmu jsou nesčetné. Jde především o nesystémovou léčbu. Masové zločiny psychoterorizmu už působí nesystémové účinky léků či jejich interakce. Podstatnou část masové zločinů psychoterorizmu působí samo zdravotnické zařízení během vyšetření nebo hospitalizace. Na masových zločinech psychoterorizmu se dopouštějí fyzické lékařské osoby nemající atestaci k systémovosti i zdravotnická zařízení nemající atestaci k systémovosti přestože osvědčení kvality vlastní. Na vině je manažment zdravotních zařízení neschopný praktikovat systémovost. Přitom stačí málo. Příkladně chirurgický tým musí před začátkem operace splnit úkony dle určitého seznamu. Jde o obyčejná pravidla bezpečnosti práce: lékaři se vzájemně představí a určí kdo bude vykonávat jakou činnost, sestry potvrdí sterilizaci všeho potřebného a připravenost nástrojů, dostatek vhodné krve a podobně. Zanedbání systémovosti zdravotní péče má na svědomí masové zločiny a to doslova zvýšeným počtem úmrtí. Nesystémovost léčby týká se i léků: podávání ve špatnou dobu, v špatném objemu, zapomenutím, omylem či opomenutím. Nesystémovost bývá někdy banální: záměnou strany těla, druhu operace nebo dokonce pacienta, odmítnutím kontroly, rutinním postupem bez zamyšlení se, odmítáním užití identifikačního systému. Lékařské osoby se často uchylují k rutinním postupům zbavených systémovosti. Týká se to i hodně rozšířených chorob. Pro ztrátu systémovosti lékařské osoby tápou a předepisují zbytečná a nesystémová vyšetření. Příkladně regulační opatření zdravotní péče k zvýšení systémovosti se zvrhly v psychoterorizmus. Ztráta systémovosti v zdravotní péči nese zvýšená rizika spjatá s nežádoucími účinky léků a terapií. Lékařské osoby nejsou schopny systémovosti a tuto pak osvětlovat pacientům. Výzkum a výroba léků jsou postiženy nesystémovostí rovněž, účinky bývají nadsazené či neprůkazné. Léky jsou přitom pacientům, lékařským osobám či zdravotním pojišťovnám prezentovány coby vědecky podložené a efektivní. Účinkem se pak takové léky příliš neliší od placebo efektu. Publikované výsledky bývají záměrně zkreslovány, je zdůrazňován jakýkoli pozitivní efekt, negativní výsledky jsou zatajovány. Výsledky vývoje léku jsou interpretovány tak, aby vynikly jiné kladné účinky než původně zkoumaný léčebný efekt. Lékařská osoba ignorující systémovost léčby snadno poškozuje pacienta: není schopen rozhodnutí, je nejistý, chybuje. Lidský organismus podléhá vládě systémovosti a ignorováním systémovosti léčebný zásah může mít léčebný zásah těžko předvídatelné následky. Za chybami zdravotní péče se skrývá špatný organizační systém řízení a péče: nesystémové zdravotnictví státu, nesystémový manažment zdravotního zařízení nebo zdravotní pojišťovny, malý důraz na respektování bezpečnostních pravidel, nedostatek personálu, nízké platy, chybějící trénink systémové práce a spolupráce, neexistující či nesdílené elektronické záznamy o pacientovi a zbytečná byrokracie. Zázračné řešení je známé a to universální totiž systémový přístup kdekoli a kdykoli. Nejdůležitější je však jakýkoliv problém pojmenovat, jeho řešení bez systémovosti škodí. Ano, bez systémovosti medicína škodí. Jak od toho odpomoci? Už pojištění lékařské osoby by mělo být vázané na systémovost, při absenci atestu k systémovosti a rostoucím počtu pojistných událostí by pojistné mělo růst až do vyloučení. Pojištění lékařských osob proti chybám není všelékem. Ve snaze omezit chyby a sebemenší opomenutí svévolnické lékařské osoby pacientům předepisují zbytečné testy. Klinické vyšetření musí být založeno na systémovosti, která jediná dokáže chyby efektivně vyloučit. A lidé, kteří píší všeobecně doporučované klinické pokyny pro diagnózu a léčbu sami trpí duchovní nemocí tedy nesystémovostí. Velká část specialistů ztratila nesystémovostí nezávislost, je napojena na diktaturu kapitálu, má finanční napojení na farmaceutické společnosti. Ztrátou systémovosti se lékařské osoby snadno chytnou do pasti korupční sítě upletené farmaceutickými firmami. A firma ignorující systémovost porušuje ducha trhu a má z něj být odstraněna. Není jiné řešení, protože systémovostí úloha medicíny v budoucnosti poroste. Významnější než samotné zdravotní faktory má na kvalitu a délku života vliv žitá systémovost zvaná jinak metamanažmentem žití. A lékař neschopný metamanažovat své žití nemůže toho chtít dosíci u pacientů. Na druhou stránku člověk metamanažující své žití pochopitelně nemá důvěru k lékaři ignorujícího systémovost. Určitě však ne k lékařské osobě, která namísto systémovosti regulačními poplatky pěstuje psychoterorizmus. Globální krizí přichází čas sociálních lékařů tedy osob léčících neduhy lidského společenství a společenského zřízení. Léčit nutno metakulturalisací coby metasocialisací skrze výchovu ke svobodě metamanažmentem žití. Aktuální globální krizí tu máme sociální neduh lidského společenství a dokonce společenského zřízení v podobě mafiánského kapitalizmu. Stavovské spolčení v psychoterorizmu nabývá přívlastku zločinného spolčení jevící vlastnosti mafie. Globalizací kapitalizmus nastoupil cestu nejrůznějších mafiánských spolčení. Na vrcholu těchto mafií se zabydlují zákonodárci, soudci, exekutoři, vědci a také účastníci daňových rájů. Na vině je globalizující mafiánský kapitalizmus neznající právní pojem masového zločinu. A pochopitelně se ho účastní i média a tedy investigativní novináři. To, že po tak dlouhou dobu mohly unikat pozornosti příznaky doutnající globální krize spočívá v zatajování masových zločinů a padá na vrub investigativních novinářů. Jde především o utajování masových zločinů ze strany mafiánského kapitalizmu a diktatury kapitálu. Kapitál má přirozeně trestně právní odpovědnost pokud jeho působení vyvolává masové zločiny. Až globální finanční krize odhalila mafiánskou tendenci globalizujícího kapitalizmu. Co bývalo ojedinělou záležitostí mafie, stává se globalizací globálním fenoménem. Mafie stává se záležitostí nejen ekonomiky a politiky, ale vší kapitalistické demokracie. To vše umožňuje bankami zastřešená mafie. Bankovní tajemství umožnilo mafii prorůst do všeho. Globalizovaný bankovní systém umožňuje klientům bank naprostou anonymitu a minimální zdanění kapitálu. Daňové úniky nejsou v globalizovaném kapitalizmu považovány za masové zločiny. Globalizovaný kapitalizmus vůbec nezná právní pojem masového zločinu. Tak vzniklo seskupení zhruba čtyřiceti miniaturních států, jemuž vévodí Švýcarsko, tvořící globální daňový ráj kapitalizmu a základ globálních masových zločinů. Mafiánský kapitalizmus je přitom u příčin nynější globální krize finanční a ekonomické. Odtud také vyrůstá mafiánská politika, justice a konec konců celá demokracie. Vznik bankovního tajemství umožňuje vznik nesčetných mafií lokálních i globálních. Změna v tomto mafiánství musí začít již od správců jmění či finančních poradců, právě u nich se musí začít vymáhat schopnost k lidské povinnosti coby systémovosti. Bazírování ekonomiky na systémovosti povede k větší spravedlnosti, k přivírání sociálních nůžek mezi chudými a bohatými. Samotná účast na volbách začne být rovněž záležitostí svobody tedy systémovosti. Talent bude podmíněn systémovostí v odměně, spravedlivě u bohatých i chudých. Smysl obnovy ducha demokracie spočívá právě v systémovosti coby svobodě. Aktuální pád české Topolánkovy vlády předsedající Radě EU je právě tou kapkou, která by měla vést k proměně EU. Jedině v systémovost totiž spočívá budoucnost nové EU. Nynější EU potřebuje ke své činnosti systémovost a nikoli mafiánství završované divokou socializací s garancí Lisabonskou smlouvou. Buď bude více eurounijní systémovosti nebo EU nebude. Jen systémovostí může EU i svět důvěryhodně a účinně zvládnou nynější globální krizi. Spasen od sebezničení bude každý, kdo uvěří v systémovost žití. Systémovostí žití bude konečně dokončena započatá sametová revoluce. Globální revoluce však bude sametová pouze pro stoupence systémovosti žití.

ČT

§§(aktuálně +xCT) §§+CT Má pořad pro předkládání otázek veřejným činitelům. V pořadu Otázky Václava Moravce nejsou veřejným činitelům předkládány otázky vhodné pro audio-detektor lži. Při prvním vstupu veřejného činitele není mu pro jeho důvěryhodnost položena otázka po shodě na systémovost. §§+CT_Psychoterorizmus 1.4.2009. Každou právnickou osobu absencí metaspolku (Web2.0) nutno potenciálně považovat za zdroj psychoterorizmu. Koncesionářským statutem se to týká především České televize. Od veřejnoprávního média se za přirozený kodex dá přirozeně považovat dbaní vlády systémovosti coby praxí základního lidského práva i základní lidské povinnosti. Česká televize by dokonce měla mít zřízen metaspolek koncesionářů a jedna z jeho stránek by se měla věnovat ombudsmanovi koncesionářů a pak aktuálně rovněž digitalizaci. §§+CT_Žijeme digitalizací 1.4.2009. Žijeme v době psychoterorizmu a tak se i digitalizace zmocnili psychoteroristé. Pozná se to předně psychoterorizujícími informacemi o digitalizaci. Jde o situaci individuálního účastníka příjmu pozemního vysílače digitální televize, jemuž přísluší umět se správně tedy systémově rozhodnout. Co by měl v případě digitalizace učinit? Předně by se měl podívat na mapu pokrytí signálem digitálního pozemního vysílání. Nachází-li se v místě bez kvalitního digitálního signálu nemusí váhat a ihned přejít na satelitní příjem. Podobně má učinit pokud mu venkovní anténa neposkytuje kvalitní signál dostatečně oddělující příjem od rušivých vlivů. Pro příjem digitálního signálu také nepřichází v úvahu užití pokojové antény a do jisté míry ani venkovní balkónové. Pozemní příjem digitální televizního signálu vyžaduje kvalitní širokopásmovou střešní anténu (pro příjem více multiplexů) poskytující dostatečný anténní zisk tím i dostatečný odstup signálu od šumu či poruch. Než se zájemce rozhodne pro digitální televizi měl by si digitální příjem předběžně vyzkoušet. To nejlépe provede tak, že si na vyvýšeném místě domu provizorně umístí kvalitní anténu, přenosnou televizi a DVB-T přijímač. Potřebné si může vypůjčit od nějaké solidní firmy nebo ji tím rovnou pověřit. Pokud se mu už na střeše nepodaří přijmout dostatečně silný digitální signál při řádném nasměrování antény a její správné polarizaci, pak je lépe uvažovat o satelitním digitálním příjmu. Přijímaný signál musí být dostatečně kvalitní, což se při kvalitním Set Top Boxu (STB) projeví dostatečným počtem automaticky naladěných kanálů. Je-li počet digitálních kanálů omezen, je signál slabší a je zase lépe přejít na satelitní příjem. Použít při slabém signálu širokopásmový zesilovač rovněž nepřichází v úvahu, protože se zesilují i okolní rušivé signály. Pouze kvalitním signálem na výstupu antény je splněn předpoklad svést ho kabelem ze střechy do bytu. V bytě pak už bude zajištěn dostatečně kvalitní signál a je možné přistoupit případně ke koupi od firmy všech zapůjčených částí. Pouze výjimečně je možné s firmou uzavřít smlouvu na klíč a fungování digitálního příjmu si pouze ověřit, není dostatečný počet firem. Je možné postupovat i zakoupením toho, co je v sousedství někým věrohodně ověřeno. V každém jednotlivém případě jde o primární a určující kvalitu pozemního digitálního televizního signálu a pro jeho ověření zase není dostatek firem. V daném postupu nutno rovněž počítat nejen s nekvalitním digitálním signálem, ale i se špatným DVB-T tunerem v digitální televizi. Ještě svízelnější situace nastává uživatelům v případě společné antény. Určitě nevystačí stávající anténa, ani laický přístup. Nutno totiž odborně instalovat anténu pro digitální pozemní televizní příjem, širokopásmový zesilovač a příslušné rozvody do bytů v celkové ceně až kolem jednoho statisíce korun. V nouzovém případě je možné novou digitální anténou převést několik hlavních digitálních kanálů na analogové a nechat je šířit starým analogovým rozvodem. Nutno si být vědom toho, že stát i v případě společných antén legalizuje psychoterorizmus vlastníků domů, kdy uživatel bytu může být majitelem domu beztrestně natrvalo odstřižen od společné antény. Stejný postup stát uplatňuje i u firem neschopných kvalitního předmětu podnikání. Jediné co uživatelé bytu zmohou je založit si metaspolek schopný jim s problémem pomoci. Konec konců je možné založit obecný metaspolek pro digitalizaci, to však dokážou pouze lidé schopní systémovosti. Jestliže však všude nelze zajistit kvalitní pozemní digitální televizní signál, pak lze absolutní zrušení analogového pozemního signálu považovat za další počin psychoterorizmu světa svévolníků. Nastal čas tento fakt si zažít na vlastní kůži. §§+CT_Vesmírná inventura 4.4.2009. Vědci mají problém, vytratila se jim všudypřítomná část vesmíru. Aby totiž podle jejich modelu nebo popisu mohly fungovat galaxie chybí jim velká část vesmíru. Není se tomu co divit, věda funguje na stejném psychoterorizmu jako každý jiný -izmus totiž na ztrátě systémovosti. Ona všudypřítomná vytracená část vesmíru je totiž právě všudypřítomná vláda systémovosti se svým nosičem v podobě absolutna. Absolutno totiž nemůže být nikdy viděno, vždy se projevuje pouze ve svých absolutních projevech relativna. Vědu totiž nezajímá jak vesmír funguje, pouze se ho snaží popsat. Jenže k fungování vesmíru tlačí vědu simulace. Přitom vesmír je možné vysvětlit elegantně, je totiž elegantně jednoduchý. Ve své dětinskosti si vědci myslí, že vesmír je jako nějaký nafukovací balónek. Ve své mechanické naivitě vědci nedovedou pochopit vesmír v aktuální nekonečnosti, v nemožnosti tuto nekonečnost postihnout matematickým popisem. Potom jim vesmír vychází coby stále se zrychlující a rozpínající monstrum mající počátek v matematickém bodě. Nedovedou pochopit, že právě absolutno znemožňuje rozbíhavost či sbíhavost vesmíru a že v součinění hmoty s absolutnem vznikají paradoxy jimž uvěřit znamená nikdy vesmír nepochopit. Ta hlavní překážka u vědců spočívá v tom, že nedovedou pochopit a popsat samotvořivost absolutna, že nedovedou relativitu pochopit jakožto projev samotvořivosti absolutna. Svět absolutna nelze nikdy spatřit, a z projevů absolutna nelze na něj mechanicky usuzovat. Zakopaný pes omezenosti vědy je v samotvořivosti absolutna, nepostižitelného z jeho projevů. Věda nedovede pochopit samotvořivost, nedovede pochopit tak jednoduchou záležitost jak vzniká systém, jak se udržuje, jak zaniká, proč je systém víc než součet částic, proč je systém evolucí synergionem. Absolutno postižitelně jmenujeme Synergion a potom vše jednotlivé je relativním synergionem absolutního Synergion. Vše jednotlivé se sdílenou vládou systémovosti kvantovaně vyděluje, reprodukuje a zase rozpouští do absolutního prostředí Synergion. Absolutní Synergion je nekonečné, věčné a sdílenou vládou systémovosti Jedno neustále samotvořící či strukturující samo sebe. Není žádného Tvořitele nad absolutnem, samo absolutno samotvoří vše jednotlivé. Není žádného Hybatele nad absolutnem, samo absolutno je permanentním hybatelem. Vše jednotlivé existuje v rámci absolutního prostředí, v moři vlády systémovosti. Cokoli jednotlivé, co přemírou entropie překročí toleranci vlády systémovosti je její negentropií přetvořeno do nového pořádku. Tak v absolutním Synergion vzniká každý Vesmír, jeho evoluce a metaevoluce. A jako absolutno tvoří vesmírné světy hmotné lze předpokládat, že analogicky i vesmírné světy nehmotné. Ve skutečnosti vedle sebe existují paralelní světy hmotné a nehmotné aniž by si překážely. Snažit se uvidět či změřit z jednoho vesmírného světa ten druhý je stejná marnost jako uvidět či chtít absolutno měřit. Nic nového pod sluncem, již dávno moudří tuto absolutní činnost nazývali Tao coby Cestu nebo také Tantra coby Spřádání této Cesty. Cesta metaevoluce a její Spřádání na planetě Zemi trvá již miliardy let a právě nyní kulminuje u člověka bifurkačním přechodem od kapitalizmu k demokratismu coby vědomě praktikované vlády systémovosti a vědomě řízené metaevoluce. Pokud lidstvo nepřistoupí na vládu systémovosti bude zničeno a přetvořeno jako vše jednotlivé ve vesmíru Vesmírů včetně člověka a jeho rodu. Činěním relativnosti absolutního Synergion se zabývá MetaTeorie všeho na niž odkazujeme. §§+CT_Řádění exekutorů v Česku 9.4.2009. Podle pořadu Máte slovo v Česku řádí mafii podobná exekutorská organizace a jakpak je to v právním státě vůbec možné. Slyšíme o justiční mafii a tak proč ne o exekutorské. Jak to vše psychoterorizmem souvisí začíná být zřejmé. Exekutoři, soudci, zákonodárci a ministři jsou zločinně spolčení psychoterorizmem. Prověřme toto tvrzení. České právo je založené na systémovém karambolu, jedná se totiž o právo svévolnické. Podobné je to s právem eurounijním. Přestože práva eurounijní a české nejsou kompatibilní, první je založeno na precedentu a to druhé nikoliv, oboje svévolnictvím vyjde nastejno, neboť soudní verdikty vynáší svévolníci nesplňující podmínku nezávislosti. Ani právo eurounijní ani to české není založeno tak, že by původcem soudního verdiktu musela být osoba vlastnící atest k systémovosti. Obě práva jsou založena v svévolnosti tedy v zločinnosti. Podle českého práva soudní verdikt nezakládá precedenční právo, českému právu vládne svévolnost soudcovské osoby jejíž nezávislost není podmíněná a to jedině vlastněním atestu k systémovosti. Verdikt české soudcovské osoby je založen na svévolnosti tedy na psychoterorizmu tudíž na zločinnosti. Soudní verdikt k exekuci je tím pádem nutně zločinně svévolnický. Výkon exekutora na základě svévolnického příkazu k exekuci je opět svévolnický a v konečnému důsledku zločinný. K tomu všemu přistupuje svévolnictví samotné osoby exekutora a především jeho pohunků. Navíc tomu všemu korunuje svévolnická psychoteroristická činnost prezidenta, zákonodárců a ministrů čímž justice podléhá svévolnické zločinnosti a nutí soudce i exekutory vykonávat státem založený psychoterorizmus. Tolik na osvětlení (ne)kvality právního řádu v EU i v Česku. Výkon práva českého i eurounijního je zdrojem psychoterorizmu odtud i jeho zločinnost. V podstatě jde o stejnou zločinnost jakým byl režim fašistický nebo komunistický. A postfašistický režim a jeho fikce spravedlnosti vychází ze stejných premis svévolnosti. Kamuflovat justiční svévoli či zvůli nezávislostí a spravedlností je typická pro psychoterorizmus. Nezávislost a spravedlnost může být jedině podmíněná systémovostí. Pěstování psychoterorizmu coby masových zločinů není záležitostí náhodnou, ale systematickou a vlastní každému zločinnému společenskému zřízení spočívajícího na nějaké diktatuře jako je diktatura proletariátu nebo diktatura kapitálu. Může jít dokonce o mafiánské společenské zřízení v kterém ústava nepředepisuje povinnost systémovosti především pro výkon ústavních činitelů. Potom se masové porušování systémovosti společenského zřízení odvíjí samo přirozenou lidskou svévolností cestou svévolnosti představitelů demokracie. Vše začíná deformací mozků lidí svévolnickým manažmentem už ve školách, univerzitách a na pracovištích. Toto společenské pěstování masových zločinů je završeno psychoterorizmem zmanipulovaných voleb zastupitelů a jimi pak zmanipulovaného výběru představitelů a vykonavatelů justice. Přitom stačí jediná definice v ústavě, která by pro nezávislost soudců a jejich vychovatelů stanovila povinnost dbát vlády systémovosti coby základního lidského práva i základní lidské povinnosti. Odtud také pro svévolnické představitele justice, zanedbávající systémovost, platí přímá úměra podílu na masových zločinech psychoterorizmu. K výběru takových osob stačí praxe svévolnických ústavních činitelů. §§+CT_Neohrožení ohrožení 12.4.2009. Je tu přítomná globální krize kapitalizmu a tedy i nutnost změny kulturního paradigmatu lidské civilizace. To se týká především novinářů a jejich investigativnosti. A jaké že jsou možnosti investigace novinářů na konci kapitalizmu a na konci dějin svévolníků? Investigativní novináři jsou službou občanské společnosti, jejich posláním je kontrola všech osob volených občany. A nejen to, jsou kontrolou demokratické společnosti vůbec. Právě proto, že investigace společnosti nefungovala jak měla, dostala se kapitalistická společnost do nynější globální krize. Investigativní či pátrací novináři musí globální krizí sami první vstoupit do nové civilizace tím, že začnou dodržovat systémovost ve svém žití, prací i životem. Teprve touto podmínkou mohou smysluplně začít plnit svou práci. Investigativní novinařina je totiž založena na hledání souvislostí založených v systémovosti, v jejím porušování i v dodržování, v dobrém i zlém. Investigativní novinařina má obecnou platnost, avšak s prioritou pátrat po společenském zlu. Investigativní novinařina má nyní globální krizí předně určeno pátrat po podstatných příčinách psychoterorizmu. Investigativní novinářská osoba by neměla sloužit psychoterorizmu, měla by svou prací proti němu bojovat. To se týká i zákonů. Jestliže zákon porušuje systémovost občanské společnosti mělo by dojít k jeho veřejnému napadání. Aplikováno na aktuálnost: splňuje-li odposlech systémový zájem občanské společnosti, má být zveřejněn bez ohledu na "náhubkový" zákon. Dodržování systémovosti má přednost před dodržováním kteréhokoliv zákona. Dodržováním zákona nelze porušit systémovost. Odtud správné chování nejen novinářů, ale všech ústavních činitelů, všech veřejných činitelů, všech občanů. Přítomnou globální krizí konečně víme, kdo je investigativní novinář - člověk profesně dbalý vlády systémovosti tedy základního lidského práva coby základní lidské povinnosti. A nejlepší způsob jak v této profesi kamuflovat je pověřit investigací novináře neschopného dodržovat vládu systémovosti. Každá pravda tedy i ta novinářská je vždy založená v systémovosti. Investigace novináře obecně znamená pátrat po zlu, po porušování systémovosti a to nejen v prostředí politiků nýbrž v jakémkoliv prostředí. Zkoumat jakékoliv prostředí jakožto zločinné musí vycházet z praxe psychoterorizmu. Kontrola zločinnosti v občanské společnosti investigativním novinářem musí počínat pátráním po praxi psychoterorizmu porušováním systémovosti. Investigativní novinář sám věrný zásadě systémovosti má imunitu vůči snahám někomu sloužit, od někoho se nechat uplatit. Zpravodajství a publicistika v médiích musí být založena v systémovosti, a pokud nikoliv stává se onou pověstnou mediální žumpou. Odkazovat se na svobodu, na nezávislost vždy znamená odkazovat se na systémovost. Osoba nezakotvená v systémovosti nemůže o sobě mluvit jako o svobodném člověku. Předně člen rady ČT musí být svobodný člověk. Názor novináře coby svobodného člověka musí být založen v systémovosti. Jediná cesta jak svobodný novinář může změnit společnost je boj proti psychoterorizmu elit. Bude-li svobodný novinář stavět na systémovosti dosáhne efektivní obrany i důvěryhodnosti. Nemusí se pak bát zastrašování a psychoterorizmu ze strany mocných. Právě v hledání systémovosti coby nezávislosti novinář nalézá spojence i u soudu. Na druhou stranu každá veřejná osoba musí unést daleko větší přísnost v dohledu nad možnou praxí psychoterorizmu. Nuže všichni stoupenci psychoterorizmu i tak naoko zvaní investigativní novináři pro pohrdání vládou systémovosti odejděte do propadliště dějin. §§+CT_Máte slovo 16.4.2009. Podnikatelé a živnostníci v globální krizi. Investigativci nedovedou náležitě posoudit správné léčení nynější globální krize. Globální krize je totiž jedinečnou příležitostí k rychlé změně kulturního paradigmatu metarealistickou kulturalisací či zkráceně metakulturalisací. Globální krizí na pořad dne přichází její řešení systémovým žitím znamenající coby metasocialisaci skrze metakulturalisaci. Tato metasocialisace znamená, že každý stoupenec systémovosti žití stává se podnikatelem a živnostníkem. Globální krizí tu ale rovnou máme rovněž vlnu nesystémové socializace coby zespolečenštění vlastnictví bank, pojišťoven ba i podniků do "společného státního vlastnictví", aby se dosáhlo jejich minimálního ekonomického užitku záchranou před bankrotem. Ze stejného nesystémového soudku pocházejí "protikrizové balíčky" dotující některé podniky a skupiny občanů. Jestliže vlastněním bank, pojišťoven a podniků společnost propůjčuje nadměrnou moc svévolníkům, pak jediným prostředkem k spoutání jejich svévolné moci není divoká socializace, ale systémová socializace demokratismem skrze sdílení základního lidského práva coby základní lidské povinnosti. Současná nesystémová či divoká socializace převáděním vlastnictví do státní moci sjednocením politické a hospodářské moci vytváří ještě nebezpečnější mocenskou převahu. Systémová socializace naopak převádí vlastnění svobody a rovnosti do společného vlastnění občanů skrze sdílenou systémovost žití. Takto se demokratismus liší od socializmu. V případě socializmu šlo vlastně o státní kapitalizmus, kdy vlastnění výrobních prostředků bylo převedeno na stát, ale pracující zůstali námezdnictvem jemuž diktaturou proletariátu komunistické strany byla odmítnuta svoboda a rovnost. Metasocialisace demokratismem naopak znamená zespolečenštění svobody a rovnosti příležitostí skrze sdílený metamanažment žití, kdy se každý námezdník stává spolupodnikatelem a živnostníkem. Metasocialisace demokratismu lidskou společnost a bytostné tvůrčí dispozice člověka opírá o uspokojování lidství metamanažmentem žití. Takto socializace demokratismu lidi mravně spojuje v lidství. Metasocialisace demokratismu každému občanu zaručuje systémovost žití v rámci základního lidského práva coby základní lidské povinnosti. Ovšem to, co se nyní globální krizí odehrává je divoká socializace režírovaná svévolníky zbavená systémovosti, v žití především. Topolánkova vládní opozice ve stylu EU usiluje o mafiánský kapitalizmus jehož katastrofické následky jsou řešeny divokou socializací. Je proto dobře, že padla a podobně by měla padnout vláda Sarkozyho i Merkelové. Topolánkova vládní opozice v duchu odeessácké dominace dávala přednost mafiánskému kapitalizmu, diktatuře kapitálu ničící ducha podnikání a živnosti obyčejných občanů. Záměrně vytvářela prostředí mafiánského kapitalizmu v oblasti ekonomické, politické, zákonodárné, soudní a výkonné. Volit strany ODS, KDU-ČSL a Stranu zelených do českého i eurounijního parlamentu tedy znamená volit mafiánský kapitalizmus a posléze rovněž divokou socializaci coby jeho důsledek. Metasocialisace demokratismu usiluje o systémovost žití a proto se vždy ptá, co je v společenském uspořádání asystémovostí tedy asociálností chybné a jak tomu odpomoci. Na systémovou socializaci navazuje sociální etika a psychologie. Sociální demokraté i komunisté napomohli pádu mafiánské Topolánkově vládě a proto jejich posláním je metasocialisace v duchu svobody a rovnosti metamanažmentem žití. Čekat systémovou socializaci od mafiánské odeessácké vládní Topolánkovy koalice najmě od občanských demokratů je marné a utopické. Řešením nynější globální krize je systémová socializace coby metakulturalisace metamanažmentem žití, každý účastník trhu by jí měl projít a předně každý nezaměstnaný. Znovu nutno zdůraznit klad pádu Topolánkovy vládní koalice, která dělala vše proti systémové socializaci budováním mafiánského kapitalizmu. Podnikatelé a živnostníci jsou právem rozezlobeni na politiky, že jim nepomáhají v globální krizi a nejen v ní. Topolánkova vládní koalice měla čelit globální krizi vytvořením systémového prostředí a předně nového metakulturalisačního segmentu trhu v oblasti metainformačních technologiích. Pro globální krizi musí stát bazírovat na metakulturalisační metasocialisaci a to už od škol výchovou ke svobodě metamanažmentem žití. Místo toho politické veličiny podporují mafiánský kapitalizmus. Politici namísto systémového prostředí vytvářejí mafiánské. Příkladem mohou být obchodní řetězce vyvolávající masový krach podnikatelů a živnostníků. V Česku silou kapitálu destruktivně působí cizokrajné mafie. Reálné podnikatelské a živnostenské prostředí je asociálně ubíjeno státní podporou cizího kapitálu. Asociální zákoník práce nenahrává zaměstnanosti v oblasti podnikatelů a živnostníků. Namísto systémových zákonů vznikají zákonodárné paskvily. Smlouva ODS s voliči je neustále porušována byrokracií stranickou, státní i samosprávnou. Nesystémové zákony přináší tolik novel, že podnikatelé a živnostníci musí živit drahé poradce či kupovat drahé vybavení. Počet vyhlášek dosáhl nestability podnikatelského a živnostenského prostředí. Mafiánské prostředí působí jednoduše: kdo nemá velké peníze ať nepodniká. Počet výjimek a požadavků byrokracie neúměrně komplikuje podnikatelské a živnostenské prostředí. Navíc aktuální protikrizové prostředí není systémové, nahrává jen některým malým skupinám. Protikrizová opatření nejsou systémová, především nejsou sledovány výdaje státu, státní či místní zakázky jsou záměrně předražovány. Se společnými prostředky se ovšem dá lépe hospodařit pouze dodržením systémovosti. Soukromý sektor má své lobby a ten způsobuje nesystémovost, pracuje jen pro maximalizaci účastných firem. Daňové zatížení je vysoké právě pro nedodržení systémovosti státních výdajů. Bez systémového prostředí daňové snížení nedostačuje. Podnikatelské a životní prostředí je omezováno rovněž nesystémovou samosprávou, nejen státní. Státní podpora složitého prostředí mafiánského kapitalizmu není podporou podnikatelského a živnostenského prostředí. Mafiánské prostředí do podnikání zavádí faktor korupce a diktaturu kapitálu. K tomu přispívají i obchodní řetězce, které mafiánskými praktikami s podporou státu ruinují podnikatele a živnostníky. Přes snahu o snížení daňové zátěže protikladně působí nesystémový přístup k daním, kdy na vstupu podnikání a živností je DPH vysoké a na výstupu nízké. Kromě toho daně nelze snižovat pokud není zajištěn příjem do státní pokladny. Proti systémovému prostředí působí různý výklad zákonů a vyhlášek a jejich neustálá novelizace. K systémové selhání dochází hlavně ze strany zákonodárců. Častou změnou zákonů a vyhlášek se znehodnocují náklady podnikatelů a živnostníků. Stát vyžaduje stále složitější statistická hlášení. Psychoterorizmus nepůsobí jen státní správa či samospráva, ale také byrokracie. Zákonodárci si směrnice EU byrokraticky přikrášlují a vmlouvají se na byrokracii EU. Nesystémová vedení ministerstev a úřadů působí nárůst byrokracie. Byrokracie působí absurdně a bez povšimnutí, třeba v oblasti sociálního zabezpečení platí byrokratické předpisy vyžadující vyplňování psacím strojem nebo jeho simulací drahým počítačovým programem. Někde vedle stočného a vodného existuje splošné, rozuměj dešťovné. Podle byrokracie by se mělo platit i za dýchání čistého vzduchu, za pojídání nekontaminovaných potravin... Spíše by byrokracie měla platit pokuty za porušování systémovosti. Byrokracie snadno vyhrává právě pro absenci systémovosti státu. Náklady na byrokracii jsou pro podnikání a živnosti pochopitelně příliš vysoké a likvidační. Nejen silou diktatury kapitálu jsou podnikatelé a živnostníci snadno likvidováni. Jak z toho ven? Jedině systémovostí a to na straně vlády či státu a podobně i na straně samosprávy. Absence společenské systémovosti brání podnikání a živnosti ze strany státu i ze strany podnikatelů a živnostníků. Je třeba na všech stranách vyžadovat systémovost, pak se řada problémů vyřeší sama sebou. §§+CT_Máte slovo 23.4.2009. Pacienti a lékaři v globální krizi. Pacienti u lékařů coby profesionálů prý také zažívají ponížení, frustraci, bezmocnost. Jde o nesystémové chování profesionálů, které pak na podnět stížnosti řeší Lékařská komora. Lékařská komora však nedbá na systémovost lékařů jakožto prevenci. Je tu ještě také svaz pacientů, který sice nemá možnost dbát systémovosti lékařských osob, může však dbát na systémovost žití pacientů. Metodické pokyny lékařům či pacientům nestačí, musí jít o sdílenou systémovost v chování a přístupu, lékařských osob především. Nesystémový vztah lékařů a pacientů je typickým dokladem nutnosti metakulturní socializace metamanažmentem žití. Lékařská komora by měla začít, je však prý omezována nesystémovými zákony. Je tu ale přece také etický kodex lékařů, avšak nezaložený v systémovosti a to platí i o lékařské přísaze či slibu. Proto také většina stížností pacientů na Lékařskou komoru je o nesystémové komunikaci. I zdravotnická reforma by měla být založena v systémovosti, především regulační poplatky by měly lékařské osoby tlačit klinickým vyšetřováním k systémovosti. Namísto toho se regulační poplatky u lékaře staly psychoteroristickým strašákem, jak pacienty odradit od zdravotní péče a jak skrze poplatky dotovat vybavení lékařských zařízení. Nakonec i v lékařských zařízeních fungují vyšetřovací komise, jejich nezávislost rovněž není podmíněna systémovostí. Stížnosti jsou zpozdilou záležitostí, jim musí předcházet prevence založená na systémovosti. Na lékařských fakultách se neučí komunikace založená na systémovosti, ani systémový přístup k pacientovi, ani ke vlastnímu žití. Vždyť jaký pán takový krám. Pedagogové nejsou schopní systémovosti. Metamanažment žití jakožto systémový přístup je postmoderní škole globalizujícího kapitalizmu cizí. To má nedozírné destrukční následky na celou společnost, na globální společenské zřízení kapitalizmu. V globalizujícím kapitalizmu se nechápe, že systémovost je záležitost základního lidského práva coby povinnosti. Celá kapitalistická společnost je pak ukázkou pandemie svévolnosti a porušování systémovosti. Jde o to, že výchova lidí k základnímu lidskému právu coby povinnosti v duchu systémovosti je globálně zanedbávána. Dopady jsou dramatické. Lidé nejsou vedeni k systémovosti metamanažmentem žití životem a prací. Apelovat na systémovost je proto nutno na občany i elitu. Pro masové potlačování systémovosti coby základního lidského práva a povinnosti kapitalistická demokracie představuje zločinnou společnost. Lidé vládnoucí lidem jsou neschopní systémovosti a tak nejsou schopní reforem, zdravotních předně. Vztah profesionála a laika musí být komunikativně budován na sdílené systémovosti, na metamanažmentu žití. Pro absenci systémovosti se lékařské osoby chovají k pacientům nesystémově tedy rutinně. Nutí je k tomu diktatura kapitálu a kapitalistická demokracie. Není čas na systémovost, ani v případě formálně vyžadovaného klinického vyšetření. Špatnou situaci ve zdravotnictví podporují zdravotní pojišťovny, nedávají přednost lékařským osobám schopných systémovosti. Vše korunují nesystémové zákony a tím pádem i reformy. Rutinními postupy lékařské osoby myslí nesystémově, nemají čas na specifické okolnosti pacienta. Není divu, když ignorování nesystémovosti zakládají ústavní činitelé a další držitelé vzdělanostních titulů. Nakonec nesystémově funguje celá kapitalistická společnost, jak ostatně dokládá současná komplexní krize lidstva. Zákony, předpisy a etické kodexy nemohou fungovat bez systémovosti coby základního práva a povinnosti. Odpomoci tomu by měl certifikát coby shoda na svobodě praktikovaná systémovostí garantovanou metaústavně a ústavně. Každá lékařská osoba má touto formou možnost pacientům sdělit do které kategorie lidí patří. A každý pacient by si pak může vybrat lékařskou osobu schopnou léčit celostně či systémově. Nesystémovost se netýká jen vládních reforem, zákonů a demokracie vůbec, ale také internetu. Rovněž na internetu platí certifikát kvality coby prohlášení o shodě na svobodu praktikovanou systémovostí. Bez takové podmínky se kapitalizmus stává diktaturou kapitálu coby semeniště korupce. Celospolečenský neřád korupce je svědectvím celospolečenského ignorování systémovosti. Kvalita je o systémovosti, bez systémovost kvality upadá ve všech oblastech lidské činnosti. Podstatné v tom je, že každý o vztahu ke kvalitě vysílá veřejnosti jasný signál. Bez certifikátu kvality ZxZ coby systémovosti jde o minimálně podvod na veřejnosti, spíše však o masový zločin psychoterorizmu. V případě lékařských osob to na své kůži pocítí každý. Každý sice má formální možnost svobodné volby, ale o volbách v kapitalistické demokracii pořád rozhoduje masa hňupů volící hňupoelitu. Už tu sice není jediná vládnoucí strana a diktatura kapitálu, zato je tu všudypřítomná latentní diktatura kapitálu a vládnoucí klika hňupoelitníků. Tož jakýpak pokrok. Nadcházející volby do parlamentu eurounijního i českého budou občanským referendem koho volit, zda mafiánský kapitalizmus nebo demokratismus. O tom může každý podumat právě v čekárně u svévolnické lékařské osoby. §§+CT_Máte slovo 30.4.2009. Extremizmus v globální krizi. Nebezpečně prý roste extrémizmus a nacionalizmus. Proč prý? Odpověď není tak složitá, jak se prezentuje. Jde o porušování systémovosti coby základního lidského práva a lidské povinnosti a to počínaje od nejvyšší elity. Projevem tohoto porušování je praxe mafiánského kapitalizmu coby výlučná ideologie státu odporující základům ústavy. Zákonodárství poplatné mafiánskému kapitalizmu porušuje systémovost, kterou ústava formou základního lidského práva staví za nejvyšší zákon. Odtud ve společnosti neprobíhá metasocializace skrze praktikovanou systémovost. Společnost poplatná mafiánskému kapitalizmu odmítá metasocializaci coby všelidskou praxi systémovost ústavně zakotvenou a týkající se všech lidí tedy těch nejchudších i nejbohatších. Proto svévolnická moc indukuje sociálním pnutí a extrémizmus. Elita v praktikování systémovosti nejde příkladem, ve společnosti panuje všeobecná nedůvěra vůči svévolnické moci. Přítomnou globalisací je však soužití občanů možné pouze společnou metasocialisací. Stát nepraktikuje metasocialisaci vůbec, ani školách, ani v rámci řešení nezaměstnanosti. Politika sociálních dávek se děje nesystémově, vždyť dávat nezaměstnaným lidem sociální dávky bez ekvivalentu práce je porušením systémovosti, základního lidského práva a principu metasocialisace. Stát mafiánského kapitalizmu odmítá ústavně zaručenou systémovost coby metasocialisaci a raději rozdává sociální dávky čímž vytváří skupinu občanů spoléhající na sociální dávky a ztrácející pracovní návyky, která se stává terčem extremizmu a nacionalizmu. Pro dodržení sociálního smíru potřebujeme nikoliv sociální dávky, ale zaměstnání v nezaměstnání. Namísto socializace potřebujeme metasocializaci. Problém odmítání metasocialisace není záležitost jen politická či představitelů moci, ale rovněž manažmentu. Na absenci metasocializace nakonec doplácí sociálně nejslabší a z nich zase nejvíc Romové. V Česku absencí metasocialisace bují latentní rasizmus, stejně jako v USA. Že ne? Stačí si obarvit kůži a vyrazit na trh práce nebo mezi občany. Cizí firma působící v Česku Romy zaměstná, ta česká už nikoliv. Nedávno na světové úrovni proběhla konference o rasizmu, ale pominula nesystémovost moci jakožto jeho zdroj. Společnost mafiánského kapitalizmu je typicky asystémová. Zákony a následně justice nedostatečně hájí systémovost coby základní lidské právo a povinnost. Stát nahrává zločincům, mafiánství. Je to o tom, že zákony nejsou postaveny na systémovosti coby základním lidském právu a povinnosti. U řady trestných činů se v potaz nebere zločinnost spočívající v porušování systémovosti coby základního lidského práva a povinnosti. Ústavní činitelé nejsou vybíráni podle schopnosti k systémovosti coby praxe základního lidského práva a povinnosti. Takto nad všemi lidmi vyrůstá mafiánský kapitalizmus a výlučná ideologie amerikanizmu. Vyšetřování, dohled nad ním, souzení, odsouzení a výkon trestu nepodléhá systémovosti, ale zvůli. Protože nefunguje metasocialisace, vznikají spory mezi elitou a občany, mezi policií a státním zastupitelstvím, spory v policii samé i v samotných soudech. Vzniká pingpongová válka mezi soudy. V tomto moři zvůle se ocitají občané, nenalézající oporu v státní moci a kteří tedy podle ústavy mají právo na sebeobranu. Jak z toho ven? Česká společnost musí rázně vystoupit proti mafiánskému kapitalizmu jakožto příčině asociálnosti a tedy i extremizmu. Soudy nepomohou, soudí totiž nesystémově, soudí mimo souvislosti. Demokracie porušující ústavně zaručenou systémovost stává se garantem mafiánského kapitalizmu, který různé krize pouze prohlubuje. Starostové a policie nemohou řešit to, co založila demokracie mafiánského kapitalizmu. Stát respektive zákonodárci skrze nesystémové zákony porušují ústavně zaručenou systémovost nastavenou ve formou základního lidského práva a povinnosti. V důsledku toho mafiánský kapitalizmus hledá zástupné kauzy a nepřítele. Vzniká extrémizmus a nacionalizmus. Antiromská nálada je na světě. Rovněž media démonizují Romy a skrytě navádějí občany k rasizmu. Extrémizmus a nacionalizmus je nesystémovým silovým řešením problémů svázán s postfašizmem. Volit představitele, kteří nedovedou praktikovat systémovost coby základní lidské právo znamená podporu postfašizmu a nakonec extrémizmus a nacionalizmus. Volit strany, které zastávají praxi antisystémovosti a vlády tvrdé ruky znamená podporovat postfašizmus tedy nakonec extrémizmus a nacionalizmus vedený až do podoby národního socializmu. Poučení z minulosti tu není žádné. Jsou tu však volby a tím možnost svobodné volby mezi protiklady metasocialisace a národním socializmem. Je tu možnost obecného referenda koho volit, zda zastánce systémovosti nebo svévolnosti. §§+CT_Máte slovo 14.5.2009. Zaměstnavatelé a zaměstnanci v krizi. Příčinou každé krize je ztráta systémovosti, krize je projevem úpadku systémovosti. Příčinou globální krize socializmu byla ztráta systémovosti, nejen trhu. Příčinou nynější globální krize kapitalizmu je rovněž ztráta systémovosti a nejen trhu, nýbrž civilizace jakožto celku neboť je způsobena potlačením metasocialisace chápané coby způsobu praktikování základního lidského práva coby povinnosti. Ztrátou systémovosti stává se kapitalizmus sám sobě hrobařem. Ztráta systémovosti trhu působí globální ekonomickou krizi tedy ztrátu pracovních příležitostí a růst nezaměstnanosti. Už i v Česku jsou statisíce lidí nezaměstnaných a další statisíce jsou vystavení psychoterorizmu zaměstnavatelů a manažmentu, vše za podpory státu pěstujícího výlučnou ideologii amerikanizmu. Civilizační ztráta systémovosti se pochopitelně projevuje i v chybných protikrizových opatřeních státu. Stát rozdává podporu nezaměstnaným, místo aby jim nabídl nouzovou práci v podobě metasocialisační rekvalifikace. Stát svými představiteli pohrdá metasocialisací, nemá zájem o metasocialisaci společnosti. Zaměstnavatelé, vlastníci, manažment, zaměstnanci, školy, úřady, organizace, ti všichni pohrdají metasocialisací. Lidé neznají pravou příčinu globální krize a tak se na hranici chudoby začínají živelně bouřit. První jim je po ruce demonstrace. Mnozí se právem ptají proti čemu vlastně. Demonstrovat proti zaměstnavatelům je málo, demonstrovat je třeba proti potlačování metasocialisace na všech úrovních společnosti, avšak zaměstnavatelé a stát jsou odmítáním metasocialisace spojené nádoby. Jestliže se lidé chtějí demonstracemi dobrat výsledku musí začít od požadavku metasocialisace. Cílem demonstrací je správně požadavek metasocialisace a ta se neobejde bez zákonodárců. Chtít metasocialisaci od zaměstnavatelů, od vlastníků firem, od manažerů, to předně znamená vyžadovat ji od zákonodárců. Zákonodárci musí být první kompetentní činit metasocialisací. Podobně jako zákonodárci nehoví metasocialisaci mnozí další ovlivňující osudy lidí: ekonomové, bankéři, vlastníci, manažeři, odbory a nakonec i sami zastupitelé občanů. Bez metasocialisace krizí povstává snaha posilovat psychoterorizmus vůči zaměstnancům, za přispění a dohledu státu. Plošné snížení platů za cenu udržení zaměstnanosti je jen dalším z triků psychoterorizmu. Přechodné snížení platů za stejnou práci je další ukázkou psychoterorizmu, někde dokonce končící trvalým snížením platu s trvalým zvýšením práce. Čelit nezaměstnanosti se má přímo. Na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců nutno zachovat metasocialisaci čili systémovost. Kdo se stane nezaměstnaným má dostat nouzovou práci v rámci metasocialisace a její pomocí si hledat práci nebo se pokusit sám zaměstnat. Solidnost firmy se projeví právě respektováním metasocialisace. Zaměstnanec zbavený zbraně metasocialisace nemá šanci bránit se psychoterorizmu zaměstnavatele, vlastníka nebo manažmentu. Lidé se bojí proti mocenskému psychoterorizmu vystoupit, nová totalita je tady. Strach o práci pomáhá psychoterorizmus zaměstnavatele vyvolat a vynuceně i tolerovat. Podnikatelské klima v době krize takto vede k dalšímu růstu psychoterorizmu a potlačování metasocialisace. A psychoterorizmem je už to, že není práce. Strach o práci vede k epidemii psychoterorizmu. Zaměstnavatelé na psychoterorizmus spoléhají a dokonce s armádou nezaměstnaných počítají. Aby k tomu nedocházelo je nutné nezaměstnaným poskytnout nouzovou práci v rámci metasocialisační rekvalifikace, nikoliv státní podporou v nezaměstnanosti. Nezaměstnaným je třeba zajistit nouzovou práci v místě i okolí a to lze jen rekvalifikační metasocialisací. Tato povinnost přísluší státu a pracovním úřadům. Bez ohledu na nynější globální krizi je třeba začít problém nezaměstnanosti dlouhodobě řešit nouzovým zaměstnáním lidi a ne jim zdarma rozdávat podporu. Kdo chce pracovat má dostat možnost nouzové metasocialisované práce. Nutit lidi k totálnímu nasazení, k přestěhování nebo odloučení od rodiny a je dalším projevem psychoterorizmu. Nutit lidi do jakékoli práce je způsob podporování psychoterorizmu a obcházení metasocialisace. Nucené snížení kvality práce nakonec zase postihne obyčejné zaměstnance a ne manažery. Dotovat firmu k udržení pracovních míst za cenu snížení kvality práce a života je jen krokem proti metasocialisaci. Minimální mzda je navíc likvidační záležitostí. Co dělat? Demonstrovat nestačí, nutno začít vést metatřídní boj proti porušování metasocialisace ze strany zaměstnavatelů, vlády, zákonodárců a úřadů. Pro celkové zlepšení zaměstnanosti a pro preventivní protikrizové opatření je třeba metasocialisace společnosti jakožto celku a to jednoduše dodržováním ústavy v jejich základních ustanoveních s návazností na lidská práva a základní svobody. §§+CT_Otázky V.Moravce 19.5.2009. Setkání s dosluhujícími europoslanci. Z televizního vystoupení dosluhujících europoslanců zcela jednoznačně vyplývá jejich nedostatečnost důstojnosti, uložená lidem svobodným a rovným, tím neschopnost činit systémově. Bez toho se lidé ani jejich zastupitelé nemohou dohodnout. Stejný nedostatek je vlastní českým poslancům a senátorům z nichž se europoslanci převážně rekrutují. Suma sumárum, demokracie unijní i ta členská je zatížena nedostatkem způsobilosti k důstojnosti. Eurounijní zásada jednoty v rozmanitosti bez uvedené důstojnosti je neuskutečnitelná. Jediným společným či ústředním eurounijním tématem může být metasocialisace uskutečňovaná právě důstojností. Bez tohoto ústředního tématu ostatní podružná témata postrádají smysl. Lidé potřebují metasocialisaci, aby dokázali být svobodnými a rovnými. Představitelé demokracie, eurounijní i členských států, musí být způsobilí důstojnosti a metasocialisace. Zásadním kritériem posuzování představitelů demokracie je důstojnost coby způsobilost činit systémovostí. Eurounie je minimálně ústavami Německa a Česka implicitně založena v důstojnosti a to předně znamená, že rovněž eurounijní právo i bez eurounijní ústavy je založeno v důstojnosti činit vládou systémovosti jakožto předpokladu demokratického zřízení ve svobodě a rovnosti. Předně ústavně či explicitně nastavená povinnost důstojnosti zavazuje zákonodárce německé a české. Věnujme se těm českým. Čeští europoslanci by měli hájit zájmy Česka a především českou ústavnost tedy ctít důstojnost a skrze její systémovost svobodu a rovnost. Potud pak stejně mají kompatibilně činit i čeští zákonodárci. Pokud tedy dosluhujícím europoslancům položíme otázku co dělali jako europoslanci měla by být jejich odpověď jednoznačná. Mělo jít o snahu učinit českou ústavu kompatibilní s Lisabonskou smlouvou a kompatibilitu eurounijního práva s českou ústavností. Stranická příslušnost dosluhujících europoslanců však jednoznačně vypovídá o jejich pohrdání českou ústavností totiž o pohrdání důstojností a z ní odvozené svobody a rovnosti občanů. Lidé nejsou zastupováni reprezentanty způsobilými svobody a rovnosti v rámci důstojnosti. Za takového stavu se lid zemí českých může právem obávat z neblahých důsledků svévolnického práva, tuzemského i eurounijního. V dalších metakomentářích bude toto tvrzení opakovaně prověřováno. Ústavní povinnost být způsobilým v důstojnosti, jakožto vzor občanům, přísluší předně ústavním činitelům a z nich především představitelům moci zákonodárné tedy zákonodárcům a prezidentovi republiky. Je tu příležitost tento požadavek posoudit. §§+CT_Máte slovo 21.5.2009. Šrotovné. Řeč je o auto-šrotovném pro automobilový průmysl. Jde o masový zločin proti ústavnímu pořádku Česka. Lidé zemí českých jsou ústavně povinování být důstojní a skrze důstojnost být svobodnými a rovnými. V tomto kontextu auto-šrotovné znamená porušení důstojnosti coby ústavnosti a základního principu demokratického zřízení. Zákonodárci nastavené auto-šrotovné je masovým porušením ústavnosti a tedy masovým zločinem. Všude kde se porušuje ústavně závazná povinnost důstojnosti porušuje se svoboda a právo lidí. Auto-šrotovné není obecné protikrizové řešení, je určeno pouze některým totiž těm movitějším. Auto-šrotovné zavádí sociální preferenci i sociální diskriminaci, porušuje ústavně nastavenou rovnost lidí. Protikrizovým řešením by místo auto-šrotovného správně byla metasocialisace otevírají nepřeberný počet příležitostí k práci. Stát pak má v rámci metasocialisace za povinnost poskytnout lidem náhradní práci a to přeškolením na nový způsob podnikání, což je řešení universální. Globalisace totiž vyžaduje lidi schopné systémově podnikat a pracovat, a to se nestane bez metasocialisace. Auto-šrotovné dává příležitost jen určité skupině lidí, zavádí sociální preferenci, diskriminaci, zvýhodňování a poškozování. Auto-šrotovné je nepřímá státní dotace určité skupině lidí. Auto-šrotovné je nekalou podporou určité skupiny lidí, a také určité podnikatelské vrstvy. Auto-šrotovné znamená potlačovat podnikatelské skupiny stojící mimo automobilizmus. Auto-šrotovné je evidentně nedůstojné člověka svobodného a rovného, je porušením ústavního pořádku a zakládá špatný precedens. Zákonodárci vybízející ke auto-šrotovnému motivují lidi k porušování důstojnosti tím i svobody a rovnosti. Auto-šrotovné jednou skončí a neumožní dalším lidem ho využít. Zákonodárci by správně měli lidi motivovat k metasocialisaci tedy k ústavně nastavené důstojnosti jakožto předpokladu svobody a rovnosti, tvořících podstatu demokracie. Šrotovné by se zaměřeností na sociálnost mělo více týkat počítačů. Šrotovné orientované na počítače splňuje více podmínek ústavnosti i trhu, především zaměřením na netbooky s příslušenstvím je schopné obsáhnout všechny sociálně potřebné lidi. Šrotovné na počítače by bylo řešení více důstojné, systémové a ústavní. S tímto šrotovným na počítače by pak bylo spojeno proškolení orientované na metasocialisaci. Největším protikrizovým opatřením by se stalo zavedení metasocialisace. Nesystémově nastavené auto-šrotovné vyvolá nesystémové následky, přetíží vrakoviště a likvidaci vraků, zvýší zadluženost a způsobí potlačení důstojnosti. Auto-šrotovné zadlužeností omezí koupěschopnost v ostatních oblastech ekonomiky, na jedné straně pomůže avšak na straně jiné omezí domácí spotřebu. Auto-šrotovné v konečném důsledku potlačuje ústavu, diskriminuje a tlumí ekonomiku. Správně by se obecné šrotovné, v přeneseném smyslu, mělo týkat sešrotování kapitalizmu, lidí neschopných metasocialisace, lidí nezpůsobilých důstojnosti tedy systémovosti. Systémově by šrotovné mělo být zaměřeno na vše staré, co porušuje důstojnost lidí, což však nejde uskutečnit jinak než metasocialisací - od zákonodárců přes ostatní ústavní činitele, zastupitele a manažery lidí. K tomu je tu ostatně institut Posledního soudu. §§+CT_Máte slovo 28.5.2009. Dětské domovy. Kvalita člověka je založená v důstojnosti činit vládou systémovostí a formuje se již od narození, předně láskou mateřskou a také rodičovskou. Důstojnost a jí podmíněná svoboda a rovnost se u člověka formují od útlého dětství. Nechat děti v ústavech znamená potlačit v nich důstojnost a omezit v nich schopnost svobody a rovnosti. Česko má v ústavní péči dětí evropské prvenství,což odpovídá kvalitě jeho právního státu a demokracie. Zákonodárci sami nezpůsobilí důstojnosti brání pěstounské péči, odrazují potenciální pěstouny. V Česku se vůbec zanedbává výchova k důstojnosti, v péči rodinné i školní. Jde o cílený záměr státu potlačovat výchovu k důstojnost a tím k svobodě a rovnosti. Ve výchově dětí se neuplatňuje institut důstojnosti nastavený ústavou, a především nesystémovou ústavní péčí dětí se uskutečňuje porušování ústavnosti. Osvojení i pěstounství není podmiňováno ústavně nastavenou důstojností. Také rodiče by měly být postihováni za zanedbávání důstojné péče. Soud by měl posuzovat zda rodiče v péči o dítě splňují záruky důstojnosti a když nikoliv má být dítě prohlášeno za právně volné a tím schopné pěstounství. Jde o to, že pěstouni se bojí do náhradní péče přebírat děti právně vázané na biologické rodiče nezpůsobilé důstojnosti. Takto je pak větší zájem o adopci než o pěstounskou péči dětí právně vázaných na biologické rodiče. Pravidla pro pěstounskou péči musejí nastavit lidi ústavně způsobilí důstojnosti tedy systémovosti. Řešení péče o děti je záležitostí celé společnosti, která je ústavně důstojností vedená ke svobodě a rovnosti. Bez toho je svoboda a rovnost postavená na volnosti, egoizmu a sobectví. To se projevuje i na vztahu krásy a plastických operací. §§+CT_Máte slovo 2.6.2009. Krása a plastické operace. Důstojnost spojuje mnohé a také krásu a plastické operace. Krása a plastické operace musejí být podmíněny systémovostí tedy i uvážením možných rizik. Plastická operace v honbě za krásou by měla být podmíněna důstojností. Plastická operace nepodmíněná důstojností ukazuje na hňupočlověka neschopného přijmout lidský úděl i stárnutí. Plastická operace nemůže být samoúčelem, ale zvýšením sebedůvěry v rámci důstojnosti. Spokojenost se sebou samým musí být založena v důstojnosti a ne v egoizmu. Spokojenost se sebou samým musí čerpat z důstojnosti a ne z vnější krásy. Splňuje-li člověk podmínku důstojnosti teprve pak může chtít zkrášlovat se vnějšně. Vnitřní krása předchází tu vnější. Člověk nemůže očekávat, že pouhou vnější změnou dojde vnitřní spokojenosti. Vnějšní zkrášlení ještě nezaručí vnitřní spokojenost pramenící z důstojnosti. Lidé nezakořenění v důstojnosti nejsou spokojeni sami se sebou ani jako vylepšení plastickými operacemi, následně podléhají autopsychoterorizmu a působí psychoterorizmus lidem kolem. Plastická operace nezajistí spokojenost, jde spíš o byznys a módu. Kult mládí či mladosti nemá nic společného s důstojností. Plastické operace si lidé nechají dělat pro vlastní potěšení a ne pro důstojnost. Plastické operace jsou spíše záležitostí hlouposti než moudrosti. Nikoliv v umělé kráse, ale v důstojnosti tkví kvalitní partnerské vztahy. Problém spokojenosti lidí se sebou samým není v těle, ale v duchu. Tělesné umělotiny se mohou stát dokonce odpornými. Sami plastičtí chirurgové nejsou schopní důstojnosti a mohou provádět scestné operace, jde jim víc o peníze než o systémovost pacienta. Plastičtí chirurgové neschopní systémovosti mohou zneužít svého postavení a vnutit pacientům scestné řešení. Plastická chirurgie je hlavně o zisku a ne o systémovosti. Posuzovat lidi podle vzhledu je scestné. Být spokojen se svým tělem ještě neznamená být spokojen se svým duchem. Nespokojenost se sebou samým má většinou původ v duchovní nespokojenosti podmíněné absencí důstojnosti. Člověk má být důstojností odpovědný za sebe i spokojen se sebou samým. S plastickou chirurgií jsou spojená četná rizika, zákrok se nemusí podařit. Jsou tu zdravotní rizika, které bývají systémově neuvážená. Komplikace mohou vzniknout během výkonu, po výkonu a to i změnou psychiky. Jde o to zda podstoupit rizika a zda na ně chirurg systémově upozorní. Příliš mnoho plastických operací je nekvalitních a musí se opravovat. Plastický chirurg by měl dbát také zájmu pacienta a ne výhradně zájmu vydělat. Rizikoví pacienti musí být vyloučení z operací. Lékař sám musí dodržet zásadu dbát systémovosti a pacientovi neublížit. Je třeba si vybrat systémového lékaře i systémové pracoviště a i k této volbě je třeba důstojnosti. Člověk je obrazem své důstojnosti a ne své tělesnosti. Typickou ukázkou potlačení důstojnosti ze strany lékařů a pacientů jsou regulační poplatky. §§+CT_Máte slovo 11.6.2009. Regulační poplatky ve zdravotnictví. Regulační poplatky nemohou uniknout systémovému dohledu a ústavnímu především, zvláště proto, že důstojnost určuje rovnost šancí, svobodu a svobodnou vůli. Důstojnost stojí výše než právo, protože důstojnost právo nastavuje. Zákonodárci, kteří nastavili regulační poplatky pohrdají důstojností a právo si nastavují podle svévolné vůle. Regulační poplatky ve zdravotnictví, dále jen regulační poplatky, masově porušují ústavně zaručenou důstojnost lidí. Důstojností jsou si lidé rovní a svobodní, což však neplatí pro regulační poplatky. Regulační poplatky jsou protiústavní protože nesystémové tedy nedůstojné lidí svobodných a rovných. Regulační poplatky měly původně podpořit kvalitu zdravotní péče skrze systémově prováděné klinické vyšetření. Jenže zdravotnictví je celkově zbavené důstojnosti tedy systémovosti a regulační poplatky samy o sobě tento stav nemohou změnit. Regulační poplatky neplní úlohu, která jim byla hlavně uložena. Regulační poplatky nezaložené v systémovosti plní úlohu psychoterorizmu, který má lidi méně solventní odrazovat od zdravotní péče a tím šetřit výdaje státu. Taková úloha regulačních poplatků je evidentně potlačováním důstojnosti člověka a tím jeho svobody a rovnosti. Zákonodárci takové regulační poplatky uzákonili, protože sami ve své zákonodárné většině jsou nezpůsobilí ústavně deklarované důstojnosti, svobody a rovnosti. Porušili ústavně deklarovanou důstojnost lidí svobodných a rovných. Kvalita zdravotní péče nemusí být řešena regulačními poplatky, ale rovnou zdravotním pojištěním a zdravotní pojišťovnou. Jako všude jinde musí být kvalita nastavena důstojností lidí svobodných a rovných. Psychoterorizmus regulačních poplatků skutečně splnil úmysl svévolných zákonodárců, když ze zdravotní péče vyloučil méně solventní skupinu lidí Česka. České zdravotnictví je tu regulačními poplatky pro lidi zbavené důstojnosti tedy systémovosti, svobody a rovnosti. Stát regulačními poplatky pěstuje potlačování systémovosti tedy důstojnosti, svobody a rovnosti což lidu zemí českých přináší plýtvání penězi a obrovský výpadek ve státním rozpočtu. Nekvalita regulačních poplatků týká se i předepsaných léků respektive regulační poplatky za recepty by také měly zajistit systémovou kvalitu předepsaných léků. Jenže celé zdravotnictví je nesystémově nastavené a tak i regulační poplatky za léky se nutně míjejí účinkem a berou na sebe psychoterorizující úlohu státu. Léky jsou předepisovány nesystémově, protože ti co je předepisují nejsou způsobilí důstojnosti čili systémovosti. Hňupozákonodárci nezpůsobilí důstojnosti trvají na zdravotnictví založeném nikoliv na systémovosti nýbrž na kapitálu, léčení řeší kapitálem a nikoliv systémovostí, léčí tudíž nekvalitně. Léčení pacienta musí probíhat kvalitně tedy systémově, nikoliv kapitálem. Kapitál sám o sobě systémovou kvalitu nenastaví, to teprve činí základní ústavní axiom nastavující ekvivalenci mezi důstojností či systémovostí a svobodou i rovností. Léčení musí být systémové jak klinickým vyšetřením, tak i volbou léku. Pojišťovna porušuje ústavnost tím, že sleduje kapitálnost a ne systémovost léčby. Regulační poplatky nevystavěné na systémovém zdravotnictví jsou zástupným problémem, jsou způsobem jak užitím státního psychoterorizmu dohnat mrhání penězi daňových poplatníků. Regulační poplatky jsou nesystémové i tím, že nedotují zdravotnickou péči, ale dotují vybavení zdravotnických zařízení. K zvýšení kvality léčby je předně třeba systémovosti a teprve až pak kapitál. Pouze systémovost totiž šetří kapitál, zabraňuje jeho mrháním, šetří penězi daňových poplatníků, činí zdravotní péči dostupnější a komplexnější, a hlavně slouží pro každou léčbu. Jde hlavně o to, že systémovostí při zachování důstojnosti tedy rovnosti a svobody lidí se může se stejnými penězi hospodařit efektivněji. Ústavně nastavená důstojnost tedy systémovost musí platit pro celé zdravotnictví, pro celou společnost. Kvantita kapitálu ještě automaticky neznamená kvalitu, kvalita kapitálu je podmíněná jeho systémovostí. Bez ústavně nastavené kvality coby systémovosti zdravotnictví nemůže kvalitně léčit sebevětším navýšením kapitálu. Kvalita podmíněná systémovostí jde před kapitálem, systémovost jde před ziskem. Zdravotnictví dělají lidé a ne kapitál. Kvalitu kapitálu dávají lidé schopní systémovosti skrze důstojnost lidí svobodných a rovných. Zrušením poplatků by se odstranil jejich psychoterorizmu, určitá skupinu lidí by dodržováním ústavnosti navrátila zpět do zdravotnické péče s nárůstem efektivnosti kapitálu a léčby. Namísto psychoterorizujících regulačních poplatků je nutno zavést metasocialisaci k systémovosti a tím i k metamanažmentu žití šetřící výdaje na zdravotnictví. Regulační poplatky bez ústavně nastavené systémovostí znamenají plýtvání kapitálem i lidmi. Regulační poplatky jsou typickým svévolnickým aktem nové totality. Místo regulačních poplatků je nutno zavést metasocialisaci účinnou i pro ostatní reformy společnosti. Reforma společnosti musí být systémová a nikdy svévolně založená v kapitálu. Zpolitizovat regulační poplatky je zcela na místě, jde totiž o ústavní záležitost důstojnosti lidí tedy o jejich svobodu a rovnost coby základních atributů demokracie. Potlačování metasocialisace rovná se úsilí o destrukci demokratického zřízení, o genocidu lidí zemí českých a v konečném důsledku o genocidu lidstva. §§+CT_Máte slovo 18.6.2009. Hazardní hráčství. Porušování ústavnosti pokračuje dalšími případy, a také státní podporou hazardu. Hazardem jedná se o lidi neschopné důstojnosti tedy svobody. Z nich významnou skupinu tvoří dobrodruzi lační vyhrát snadno peníze. Jejich motivací je rychle a bezpracně zbohatnout. V Česku jde o masový jev. Jak se to děje? Česko masově potlačuje důstojnost, tím svobodu a rovnost. Děje se to na státní úrovní propagací amerikanizmu jakožto způsobu snadného bezpracného zbohatnutí a s tím spojeného stylu žití. Česko vytváří podmínky nabádající občany k amerikanizmu tedy i k hazardu. Podporuje víru v blud, že na výherních zařízeních je možné bezpracně zbohatnout. Ve skutečnosti je to cesta zla, vedoucí k doživotním dluhům, rozpadu rodiny, ztrátě střechy nad hlavou, depresi, alkoholizmu, kriminalitě, drogám, sebevraždě. Jak je možné, že přes hrozbu takového zla se šíří hazard výherních zařízení? Jde o patologickou duchovní nemoc ohrožující člověka zbaveného důstojnosti a bažícího po laciném zbohatnutí. Nástupem divokého kapitalizmu se v Česku nekontrolovaně šíří zlo i v podobě výherních zařízení a v míře nevídané v celé Evropě. Příčina je evidentní, jde o záměr zákonodárců potlačovat důstojnost za cenu úspěšnosti diktatury kapitálu. Člověk zbavený důstojnosti snadno podléhá mnoha zlům, výherní zařízení jsou jedním z nich. Namísto výherních automatů, přes odpor obcí, nastoupily legislativně upřednostněné výherní videoterminály. Výherních videoterminálů nekontrolovatelně přibývá, přitom jsou nebezpečnější než výherní automaty neboť umožňují hrát o větší částky. Stát povolil videoterminály bez jakékoliv regulace. Vše nabralo rychlý spád k horšímu za vládní koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Přestože se působením regulací snížil počet výherních automatů, mnohonásobně narostl neregulovatelný počet výherních videoterminálů. Obce už podle legislativy nemohou regulovat počet výherních videoterminálů. Zákon pohrdá veřejným zájmem, je ve vleku lobby s hazardem. Výklad loterijního zákona si ministerstvo financí navíc svévolně vykládá ve prospěch lobby hazardérských her. Pod vlivem této lobby zákonodárci nemají zájem na veřejném zájmů obcí omezovat hazard. Ze strany státní správy a samosprávy ve veřejném zájmu není ctít důstojnost a metasocialisaci. Záležitost výherních zařízení je v zájmu diktatury kapitálu, nikoli ve veřejném zájmu. Omezování diktatury kapitálu důstojností není v zájmu kapitalistické společnosti, reprezentované stranami typu ODS. Hazardní zařízení navíc skrze své klienty působí psychoterorizmus vůči svému okolí. S hazardem se roztrhl pytel rokem 1989 tedy nástupem divokého kapitalizmu. Masovou podporu dostal hazard za Topolánkovy vlády ministrováním Kalouska. Výherní videoterminály se staly součástí byznysu diktatury kapitálu. Novou totalitou se stala diktatura kapitálu. Jak proti němu bojovat? Zákaz hazardu je stejně neúčinný jako zákaz drog. Proti hazardu a drogám nutno bojovat podporou důstojnosti pomocí metasocialisace a ne represí. Za hazard sice může jednotlivec, ale zbavený důstojnosti ze strany státu. Kořeny hazardu jako i jiné zlo spočívají v masovém potlačování důstojnosti. Lidé zbavení důstojnosti vytváří poptávku a úchylný veřejný zájem. Výherní videoterminály jsou softwarově nastaveny na zisk provozovatele v poměru 70:30. Klamavě lákají jak přijít k bohatství, i za cenu potlačování důstojnosti. Tento zisk je pak tím motivem potlačující systémovou legislativu. Politická vůle není vedena důstojností, ale diktaturou kapitálu. Úroveň masového potlačování důstojnosti lidí je ve stavu, kdy zlo je ve veřejném zájmu. Zájmem státní správy a samosprávy není důstojnost, ale zisk bez ohledu na úpadek důstojnosti. Hazard coby zlo odporuje důstojnosti a provozují ho lidi bez důstojnosti, a to se týká i těch kteří o něm rozhodují. Za vším tím úspěchem hazardu je potlačená důstojnost. Potlačená důstojnost coby zlo projevuje se všude možně. §§+CT_Máte slovo 26.6.2009. Nevěra. Člověk může být nevěrný ústavě. Nevěra nemusí být jen cizoložství. Nevěra má obecně svůj původ v pohrdání lidstvím, svobodou a rovností. Důsledky nevěry dlouhodobě působí psychoterorizmus. Záruka věrnosti je dána kvalitou člověka a spočívající v jeho důstojnosti. Člověk nezpůsobilý důstojnosti neskýtá záruku věrnosti na poli partnerském, manželském, rodinném i jiném. V záležitosti důstojnosti jde vždy o cítění systémovosti ve vztahu mezi lidmi, jde totiž o metasocializaci. Potlačováním metasocialisace člověk ztrácí důstojnost a stává se potenciálním aktérem nevěry. Záležitost důstojnosti rovněž v partnerském vztahu projevuje se pěstováním systémovosti, především v lásce i sexu. Zachovávat věrnost důstojnosti znamená pěstovat systémovost i v lásce i sexu. Důstojnost či systémovost i v této oblasti lidského činění vyžadují tvořivost a tím i odpočatost, nutnost vytvářet pro tyto aktivity podmínky. Muž i žena v partnerském vztahu musí plnit požadavek důstojnosti. Pokud některý z partnerů toho není schopen, dochází ke ztrátě pocitu systémovosti, k odcizení a hledání uvedeného pocitu jinde, v jiném partnerském vztahu. Už na počátku partnerského vztahu je třeba preventivně pěstovat systémovost coby schopnost důstojnosti. Systémovost coby vlastnost důstojnosti je v partnerském vztahu také zárukou před zblbnutím zvaném zamilovanost. Pěstovat systémovost v rámci důstojnosti vyžaduje oboustrannou upřímnost partnerů a komunikaci o problémech. Nevěra důstojnosti znamená podvod a tento předchází i v jiných záležitostech než v lásce a sexu. Živit systémovost mezi partnery předpokládá živit komunikaci. Pocit ztráty důstojnosti tedy systémovosti v partnerském vztahu je pohnutkou k odcizení a hledání důstojnosti v jiném partnerském vztahu. Lhaní pak evidentně působí jako újma důstojnosti. Důstojnost či systémovost znamená pěstovat ji systematicky během celého roku a zvláště v dnech víkendu nebo o dovolené. Kdo takové úsilí zanedbá, odsoudí se hledat důstojnost třeba po celý život. Tragédií na tom jsou pak děti, které v prostředí bez důstojnosti vyrůstají a jsou odsouzení ji hledat nebo se utápět v alkoholovém nebo drogovém zapomnění případně se vydat všanc sektám, církvím nebo i gangům vyznávajících některý -izmus coby sdílený extrém žití bez důstojnosti. §§+CT_Máte slovo 3.9.2009. Extrémizmus. V Česku sílí extrémizmus. A není se tomu co divit. Česko masivně porušuje základní lidské právo totiž důstojnost. Česko pěstuje zločinný kapitalizmus, dává přednost zvůli kapitálu před důstojností, síla kapitálu potlačuje důstojnost. Představitelé státu nejdou v důstojnosti občanům příkladem, občané nemají důvod proč důstojnost pěstovat. Hňupoelitou je potlačovaná ústavnost. Občany vede sebranka svévolníků odmítajících ústavně nastavenou důstojnost. Právní řád v Česku není vystavěn na důstojnosti, ale na zvůli zákonů a zákonodárců. Řeči o svobodě jsou pouhými tlachy, když svobodu a rovnost nastavuje svévolnost a ne důstojnost. Lidi vedou otroci zisku a svévolnosti. Představitelé demokracie pohrdají důstojností. Demokracii v Česku tvoří většinová armáda otroků svévolnosti. Z hlediska potlačování demokracie vítězí nejrůznější -izmy coby extrémy vůči důstojnosti. V boji proti nejrůznějším -izmům nezbývá než akt nutné sebeobrany Posledního soudu a to vůči všem, kteří potlačují důstojnost tedy svobodu a rovnost. Český stát nepěstuje metasocialisaci, nevede občany k důstojnosti tedy ke svobodě a rovnosti. Právní řád českého státu není založen v důstojnosti a tedy ve svobodě a rovnosti, ale ve svévolném právním pozitivizmu. Řešením tohoto sebezničujícího stavu daného globalizujícím kapitalizmem je pouze a jedině Poslední soud a metatřídní boj. Pravou příčinou extrémizmu je zločinnost kapitalizmu, spočívající v pohrdání důstojností tedy svobodou a rovností. Od svévolnosti je jen malý krůček k extrémizmu. Extrémizmus nelze jednoduše zakázat, musí být záležitostí státní kultivace k důstojnosti tedy svobodě a rovnosti. Projevy extrémizmu jsou v konečné příčině záležitostí sociální a takto mohou být jedině řešeny. Důstojnost platí pro jakoukoliv sociální příslušnost. §§+CT_Máte slovo 10.9.2009. Školství. České školství je nedůstojné lidí svobodných a rovných, hrubě potlačuje ústavní pořádek protože nevychovává k důstojnosti a skrze ni k svobodě a rovnosti. České školství je jen dalším pokračováním státního potlačování důstojnosti a tím svobody a rovnosti. Potlačováním důstojnosti navozený psychoterorizmus týká se i škol. Pedagogové nezpůsobilí být důstojnými nemohou k důstojnosti vychovávat a povolují bujet psychoterorizmus. Už sama výchova učitelů na pedagogických fakultách nesleduje důstojnost. Masovým potlačováním důstojnosti vyvolaný psychoterorizmus neprobíhá ve školách pouze mezi dětmi, ale také mezi učiteli, týká se učitelů vůči žákům i žáků vůči učitelům. Nezpůsobilost pedagogů být důstojnými je dána úchylným sociálním klimatem ve společnosti. Důstojnost jakožto předpoklad svobody a rovnosti není postmoderní společností vyžadována. Kvalita lidí se nehledá v důstojnosti, učitelů především. V postmoderní společnosti se vytrácí kvalita člověka obecně. Mluví se sice o školské reforma, ale klamavě. Školská reforma, jakožto i každá jiná, musí založena v důstojnosti coby předpokladu svobody a rovnosti. Stav školství zbaveného důstojnosti školy psychoterorizuje. Absolventi takového školství jsou nedůstojní a coby rodiče nezpůsobilí vychovávat své potomky k důstojnosti. Každou postmoderní generací se tento stav zhoršuje. Mládež nevedená k důstojnosti pak není schopná důstojnosti v manželství, proto tak dramaticky stoupá rozvodovost. Děti žijící v nedůstojných podmínkách rozpadlých manželství jsou ještě víc neschopné důstojnosti. Snaha o zlepšení stavu školství i rodin není záležitostí vyžadování důstojnosti. Probíhající školská reforma není vystavěna na výchově k důstojnosti. Většina pedagogů je nekvalitních protože nedůstojných, a následně děti zbavené důstojnosti budou přes nekvalitní manželství jen dalším prohlubováním nedůstojnosti ve společnosti. V takové společnosti zbavené důstojnosti nefunguje rodina jako nositel důstojnosti. Rodiče jsou společností respektive manažmentem vedeni k dalšímu potlačování důstojnosti. Důstojnost v postmoderní společnosti totiž nestojí výše než ekonomika. A tak se úpadek důstojnosti týká celé společnosti. Především školství je vedeno ke klientelizmu, rodina je vůči škole zákazníkem a takto nejméně kvalifikovaná většina určuje nekvalitní společnost. V nápravě tohoto stavu nelze stavět jen na rodině nebo na škole. Je třeba stavět na společenské změně chápání kvality vůbec. Důsledky masového potlačování ústavně nastavené důstojnosti jsou neblahé. Společenským úpadkem důstojnosti je společnost svévolnější a agresivnější. A každodenní trénink k tomu poskytuje škola. V postmoderní společnosti totiž zisk či úspěch stojí výše než kvalita důstojnosti. Ekonomika zbavená důstojnosti pochopitelně k ní nemotivuje. Kapitál sám o sobě k důstojnosti motivovat nemůže. Nedostatek důstojnosti pedagogů nevyřeší kapitál tedy ani výše platů. Úbytek kapitálu bude mít jedině vliv na to, že ubude pedagogů, nebude z čeho vybírat. Zakopaný pes je v tom, že se kapitálem nemotivuje ke kvalitě. Jako i jinde pedagogové nejsou motivování ke kvalitě coby důstojnosti činit systémovostí. §§+xCT §§+CT_Máte slovo 17.9.2009. Exekutoři. V Česku rychle roste počet zoufalých dlužníků. Hrozí na milion exekucí. Kde je toho příčina? Exekutoři často porušují své pravomoci. Také soudy svým protahováním přispívají k dramatickému nárůstu exekucí. Na vině nejsou ani sami dlužníci či věřitelé. Je to vše proto, že dochází k masovému porušování důstojnosti státem, státními orgány. Především exekutoři a soudci by ve svém povolání měli splňovat ústavně nastavené podmínky důstojnosti. Exekuce by měly být spravedlivé, přiměřené a rychlé. Spravedlivost a přiměřenost nelze docílit jinak než kompetentností exekutorů k důstojnosti. Rychlost exekucí týká se zase předně soudů. Protahování soudních řízení exekucí rychle zvyšuje dlužné úroky. Nezpůsobilostí k důstojnosti vinu rovněž nesou dlužníci i věřitelé. Důstojný věřitel by si měl vybírat důstojného dlužníka a důstojný dlužník důstojného věřitele. K špatnému stavu exekucí přispívají samotní zákonodárci nezpůsobilí důstojnosti. Ať je tomu jakkoliv, na konci všeho vymáhání jsou exekutoři, ti nejsou schopní brát v potaz soudní exekuční omyl. Zásadní chybou je společenské ignorování ústavně nastavené důstojnosti. Žádný právní předpis nemůže být dokonalý a proto je tu důstojnost, která má právo dopracovávat. Exekutoři by důstojností měly řešit zájmy obou stran. Bez důstojných exekutorů je potřeba zákonodárně zpřísnit dohled nad exekutory. Nepřiměřenost exekucí však pořád zůstane na důstojnosti exekutorů. Nepřiměřenost exekucí je evidentně dána nezpůsobilostí exekutorů k důstojnosti. Exekutoři ve své zvůli nejsou ochotní domluvy s dlužníkem na splátkovém kalendáři. Využívají nepřiměřené zajištění i nepřiměřený prodej. K vymáhání dluhů používají psychoterorizmu i služeb vymahačských firmy jejichž metody sahají až k banditizmu. Exekutoři ve své zvůli a touze po zisku vytváří vymahačské mafie činící z exekucí byznys. Exekuční zákon je špatný, zákony se nedodržují, vykládají se špatně, dodržování ústavně nastavené důstojnosti je považováno za hloupost. Exekutoři ve své svévolnosti vytváří bludné kruhy, které rychle zvyšují exekuční dluhy. Exekuční komora je tvořena lidmi neschopných důstojnosti a tak totéž nevyžadují od exekutorů. Exekutor musí být způsobilý důstojnosti, aby byl schopen na všechny strany zachovat spravedlnost, přiměřenost a nakonec i rychlost. Exekuci lze řešit přiměřeným zajištěním a ne rovnou nepřiměřeným prodejem. I při zajištění je nutno brát přiměřenost. Jedna věc je dbát na přiměřenost při vlastní exekuci a jiná věc je dodatečně soudně řešit nepřiměřenost exekutora. Nakonec i v případě soudu jde o způsobilost k důstojnosti. Důstojnost je součástí právního řádu (skrze ústavu) a předpokládá se u exekutora, soudce, věřitele i dlužníka. Právo musí být vedeno k dokonalosti ústavně závaznou důstojností. Je tu novela o exekucích a zákon o přiměřenosti exekucí nakonec budou řešit soudy a to je pozdě a pomalé. Bez právně podmíněné důstojnosti není přítomna prevence exekučních přehmatů. Absencí důstojnosti malá vymahatelnost exekutorů nakonec věřitele vede k vymahačským firmám a tam jsou excesy mnohem drastičtější než u exekutorů. Jenže o této mafii se nemluví vůbec. Vše je marné pokud i zákonodárci si ze své služby veřejnosti činí byznys. Jak z toho všeho ven je nasnadě, spočívá v celospolečenském dbaní důstojnosti, od ústavních činitelů předně.

Prima

§§(aktuálně +xPM) §§+PM Má pořad pro předkládání otázek veřejným činitelům. V pořadu Partie nejsou veřejným činitelům předkládány otázky vhodné pro audio-detektor lži. Při prvním vstupu veřejného činitele není mu pro jeho důvěryhodnost položena otázka po shodě na systémovost.

Nova

§§(aktuálně +NV) §§+NV Nemá pořad pro předkládání otázek veřejným činitelům.

Barrandov

§§(aktuálně +xBR) §§+BR V Česku začala vysílat nová televize. Má motto: Baví nás bavit! Ale koho? Přes týden psychoterorizující telenovely. Několik starých filmů o víkendech potěší. Má sice pořad Politická střelnice pro předkládání otázek veřejným činitelům, ale není využit. Pořady jsou přerušovány krátkou reklamou. Koncepce i provedení svědčí o nesystémovém manažmentu. Celkově kandidát zapsání na Černou listinu psychoterorizmu.

UPC

§§(aktuálně +xUP) §§+UP_UPC Express. Poskytovatel TV kanálů po kabelu sám vlastní televizní kanál, ale bez možnosti řádně ho sledovat ho, nemá totiž zatupení v Teletextu nebo v EPG což však nebrání nabídnout ho v rámci jeho provozování (viz třeba kanál Spektrum). Poskytovatel kabelové televize UPC s digitalizací přináší další počet televizních kanálů a s nimi množství nechtěného psychoterorizmu. Stačí už nedostatečná informace jak digitalizace pro uživatele probíhá. Proto prvním počinem bude tento nedostatek napravit poskytnutím informací k svobodného výběru. §§+UP_Digitalizace 1.3.2009. Do klasické přijímací sestavy nutno zapojit digitální přijímač DVB-T, ten zapůjčuje UPC zdarma, rovněž tak provede jeho zapojení a oživení v rámci stávající soustavy sběru. Co se však děje zůstává utajeno a je dobré tuto tajemnost odhalit. Mějme klasickou UPC televizní sestavu sběru první úrovně, kterou chceme digitalizovat. U starého zapojení anténní vstup jde prvně do videorekordéru a od něj do televize. Videorekordér je s televizí spojen RGB kabelem pomocí konektorů SCART. Do této sestavy máme nově zapojit přijímač DVBT i pro digitální kanály. Vedle digitální větve kanálů bude ještě pár roků fungovat paralelně analogová větev. To se zařídí tak, že do cesty od videorekordéru k televizi se vsune digitální přijímač DVB-T a to tak, že kabel TV-výstupu z videorekordéru se zapojí na vstup DVB-T a původní kabelový výstup na televizi se přepojí do TV-výstupu DVB-T, SCART-výstup z DVB-T se zapojí na SCART-vstup videorekordéru. Takto vznikne trojí nezávislý systém zpracování TV signálu podle toho který přijímač zapojíme. Máme-li zapojenou pouze televizi přijímáme analogový TV signál. Je-li zapojen pouze videorekordér máme možnost pracovat s VCR systémem a analogovým TV signálem. Zapneme-li pouze DVB-T pracujeme s digitálním TV signálem. Každý ze tří systémů má svůj vlastí dálkový ovladač a také vlastní automatické ladění kanálů a tudíž i jejich vlastní seznam. Před zapnutím jednoho vypínáme ostatní přijímače. Zapínáme-li některý ze tří přijímacích systémů bereme si příslušný dálkový ovladač a seznam kanálů. Pokud by došlo ke změně nabídky kanálů pak v systému jednoduše provedeme automatické naladění a seznam opravíme nebo vytvoříme nový. Takto není nutno složitě nastavovat uživatelský seznam kanálů. Práce s analogovou větví kanálů zůstává beze změny. Podstatné je, že u digitální části se změní způsob nahrávání na video. DVB-T přijímač totiž poskytuje funkci časovače videorekordéru. Je možno zadat dvacet časovaných akcí. Probíhá to tak, že časovač DVB-T na určitou dobu zapne televizní kanál a pošle ho do televizoru čímž se objeví i na vstupu AV2. Jde o automatizované přímé nahrávání a ne o nahrávání na pozadí. To znamená, že paralelně musíme zapnout časované nahrávání videorekordéru na vstup AV2. Pokud nahráváme v noci pak je vhodné v televizi nastavit potlačení zvuku a obrazu (jas). Protože jde o paralelní nahrávání v reálném řase musí být hodiny přijímačů sjednocené. Časované nahrávání na video v DVB-T musí být o něco širší (cca o 1 minutu na každé straně) než ve videorekordéru. Jelikož hodiny časovače v DVB-T fungují automaticky, nedají se ručně nastavit a jsou asi o dvacet sekund opožděné znamená to hodiny videorekordéru nastavovat podle časovače DVB-T. Toto odpadá v případě přímého nahrávání, pouze je nutno VCR nahrávání přepojit na AV2 vstup. Samozřejmě je možné videorekordér nahradit DVD HDD rekordérem s DVB-T tunerem, ale pak už nejde o sběr na první, ale až na třetí úrovni. Digitalizaci VHS pořízené nahrávky z digitálního kanálu lze přímo převést z druhé úrovně sběru na třetí (HDD), tam sestříhat a archivovat na DVD. Pro orientaci velkého počtu kanálů je k dispozici funkce EPG, když k aktuálně zvolenému kanálu po stisknutí tlačítka EPG na dálkovém ovladači se na obratovce objeví tabulka, která má pro aktuální kanál řádek s posloupností pořadů v časové ose. Pro zvolený pořad je možné z EPG získat jeho podrobnější popis funkcí tlačítka dálkového ovladače(i). K časovaným funkcím patří také možnost časovaně DVB-T přijímač a tedy i televizi zapnout či vypnout. Je také možné namísto nahrávání naplánovat upozornění. Pokud je nutné k televizi připojit další zařízení a televize má pouze jeden vstup (SCART) nutno k němu připojit rozbočovač a do něho podle potřeby zapojit SCART od příslušného zařízení (při vypnutí ostatních zařízení). Má-li televizor více než jeden SCART lze rozbočovač připojit sem. Tato situace odpadá má-li televizor navíc ještě vstup AV nebo S-video. DVB-T přijímač má rovněž výstup na SCART videorekordéru a zde je možné do budoucna připojit starší analogový DVD HDD rekordér. Co se týče třetí větvě sběru je třeba počít také s jeho digitalizací pomocí DVD HDD rekordéru s DVB-T tunerem a starší využít v první úrovni přímým zapojením na DVB-T přijímač. §§+UP_Kvalita. Jelikož nyní je k dispozici současně větev analogová i digitální, a tím často také stejný program, je možné obé porovnat. Ukazuje se, že digitalizace je zatížena občasným neduhem projevujícím se rozpadem obrazu v místech s rychlým dějem, objeví se tam totiž známé "kostečky". Analogová větev tímto neduhem netrpí. Protože se skrze vstup AV2 videorekordéru zaznamenává, co se na konci digitalizace vlastně posílá na televizní přijímač, je tu možnost přijít neduhu na kloub. Pakliže se neduhy digitální větve kabelovky projevují na různých kanálech a programech lze předem vyloučit nekvalitní nahrávku zdroje. Situace vyžaduje zkoumání čím uvedený neduh vlastně vzniká, zda chybnou normou digitálního vysílání nebo provozovatelem kabelové televize. Aktuální situace je taková, že analogová větev kabelové televize je paradoxně kvalitnější než digitální. Je tu precedens. Kdo si nahrál Vratné láhve z digitálního kanálu HBO má v ruce jev hodný detailnějšího prozkoumání. Kanál UPC Expres by si dotyčné "kostečkové" partie mohl vystřihnout a vysíláním je považovat za test kvality větve analogové a digitální. §§+xUP §§+UP_Kvalita. Jsou tu opět Vratné láhve, tentokrát od TV NOVA. Příjem s nahrávkou bylo možné uskutečnit a dokladovat digitálně i analogově. Akce proběhla bez poruch, i ta vzdálená 1:05:35 od titulu. Pro posouzení chybí počet diváků. Uvedený pořad však byl třikrát přerušen reklamou po osmi minutách, což vedlo k evodentnímu snížení kvality shlédnutého pořadu čímž se prokázal psychoterorizmus reklamy s nutností uvedené reklamní sekvence vystříhávat. Kvalitu digitálního signálu je třeba dál sledovat a především v úsecích s velkou sledovaností. §§+UP_Psychoterorizmus. Televizní psychoterorizmus má své specifika a je třeba o nich vědět. Předně jde o psychoterorizmus působený reklamou, to znamená násilné přerušování pořadů. Z toho pak je nejhorší ta reklama, která není dostatečně oddělená od přerušeného pořadu řádnou hlavičkou a patičkou. Nejlepším způsobem jak proti tomuto nešvaru bojovat je reklamu ignorovat a raději si jít ulevit či se občerstvit. Je možné také si místo ní dát nějaké krátké metacvičení. Dobré je proti sledované reklamě alespoň bojovat vypnutím zvuku. Dalším způsobem televizního psychoterorizmu je svévolné porušování programového schématu, na začátku i na konci. Nejlepším způsobem boje proti reklamnímu psychoterorizmu je pořad si preventivě nahrát na HDD, tam ho očistit nebo balast přeskočit a hlavně navíc program shlédnou v osobně příhodném čase. Obecně nutno varovat před televizním psychoterorizmem, který v dlouhodobém působení působí újmu na zdraví. V každém případě by sledování televize nemělo omezovat dobu spánku. Neupravený způsob může nevhodnou sledovaností sledovanosti působit psychoterorizmus. Pak nezbývá než si na každý den připravit rozvrh nahrávání, čištění, přehrávání a případného mazání nebo archivování. Při nedostatku popisů pořadů využít EPG. Bylo by také dobré založit paralelně k UPC metaspolek, který by podle zkušenosti doporučoval ten nebo onen pořad. Přes popsaná negativa přínosem UPC je trénink uživatele k svobodné volbě a k posilování imunity vůči psychoterorizmu. §§+UP_ Telefon. … §§+UP_Internet, ...

PC_World

§§(aktuálně +PC) §§+PC Tištěná verze skončila a internetová verze nemá s původní tištěnou verzí mnoho společného. Komentář viz také §§+LD_PCWorld. Obsahuje různé odkazy World rovněž odkaz na Science World. Z tohoto odkazu vyjímáme.

MetaiDnes Web1.3 pouze pro představu - aktuální verze na příslušném metadisku

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+připomínky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Připomínky&>29.1.09&>Připomínky k tomuto oddílu&. Tento oddíl kumuluje obecné připomínky mimo specifiku jednotlivých oddílů s možným dalším připomínkováním.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+požadavky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Požadavky&>18.05.08&>Připomínky k tomuto oddílu&. Před první prezentaci webové stránky na Internetu je třeba tuto důkladně prověřit v režimu domácího Intranetu, především hlavičku stránky a řetězec vysílající informace. Za hlavičkou by měl následovat identifikační řetězec stránky. Důvodem těchto požadavků je chování vyhledávače, který si stránku uloží do archivu k založení hlavičky a k jejímu vyhledávání podle obsahu. Vyhledávač nevyhledává v aktuální stránce!

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+metakonference&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>MetaKonference&>29.1.09&>Připomínky k oddílu&.
Metakonference v duchu Web2.0 znamená vést dialog na webových stránkách skrze ně samé a tyto dialogy řadit podle reálného času s přesností na hodinu a minutu a z nich čas od času provést metainvariant. Na každé předkládané téma je vyslán vysílající řetězec a od něho se odvíjí dialogy. Není proč a kam spěchat. Vše si důkladně promyslete, tato metakonference není o klábosení. Metakonference je vlastně hrou na metamozek a tu nemohou hrát duchovně nemocní. Jde o vyvolávání synergického efektu napodobením metarealismu mozku, a to vyžaduje splnit určité předpoklady vyjádřené posloupností následujících fází:

§§O vlastnostech MetaKoment - metakonference:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§O vlastnostech MetaKoment - metakonference:&>29.1.09&>Pokud jste seznámeni s duchem Web2.0 a srozuměni s dodržením kompatibility zkusme společně vést metakonferenci podle jejích fází.&.

Kliknout na tlačítko <= pro návrat

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+akce&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Akce&>29.1.09&>Připomínky k oddílu&.
§§v.8.5.08 Moravská MetaKoment Media&cz k veřejné poradě předkládá aktivity:

§§Prověřujeme demokratické činitele:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§Metakomentáře pro Moravu:&>29.1.09&Prověřujeme české demokratické činitele pro Moravu v rámci jejich organizace&.

§§Prověřujeme představitele parlamentních stran:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§Moravská vzorová sekce Media&cz:&>29.1.09&Prověřujeme představitele českých parlamentních stran pro Moravu&.

§§Prověřujeme představitele médií za Moravu:
3W&CZ&MRV&&ZxZ&I&+Metaspolek&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>§§Témata pro moravskou sekci Media&cz:&>29.1.09&Prověřujeme představitele médií v rámci jejich organizace s návazností na Moravu&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+stížnosti&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Stížnosti&>29.1.09&>Připomínky k oddílu&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+pranýř&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Pranýř&>29.1.09&>Připomínky k oddílu&.

3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+hledání&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&>Funkce hledání&>29.1.09&>Připomínky k oddílu&.

Prohlížení stránek: Správce - Vzorník - Retro - Media&cz - MFDNES - Lidovky - Právo - Rovnost - Respekt - Reflex - Metaserver

Prohlížení komunikací: Správce - Vzorník - Retro - Media&cz - MFDNES - Lidovky - Právo - Rovnost - Respekt - Reflex - Metaserver

Vyhledávání řetězce: Po překopírování vzoru do hledacího pole příslušné stránky upravíme aktivitu řetězce tak, že mezí znaky & a před znakem I případně smažeme podtržítko. Zachovávání systémovosti při vyhledávání řetězců znamená vrátit se vždy do své stránky a během prohlížení si dělat poznámky užitím příslušentví WordPad.

Info vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+info&

Připomínek vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce. 3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+připomínky&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&

Kontaktů vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+kontakt&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&

Komunikací vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+komunikace&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&

Aktivních metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek 

Oddílů metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl&>http://www.volny.cz/metainfo/Web2.0/Morava_metakoment_media&cz.HTM&

Činnostních metařetězců vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost&

Klíčových slov vyhledání: Na webu se hledá klíčové slovo tak, že se myší zatrhne příslušný níže uvedený vzor (růžově), pomocí CTRL+C se zapamatuje, spustí se vyhledávač, pomocí CTRL+V se zkopíruje do pole Hledat, a nechá se vyhledat v celém webu.
metakoment --- meta&koment --- meta&kom --- μεταkoment --- μετα&koment --- μετα&kom - metaspolek
Vyhledáváním klíče nebo ještě lépe náhradním se znakem & (pro bezpečnost na konci zkráceným o koncovku) si seznam členů v případné návaznosti na metaspolek může pořídit každý sám. Od něho si pak jiní mohou ostatní doplnit svůj seznam. Použití řecké abecedy má za následek upozornění jiné sady znaků s nutností potvrdit ji tlačítkem OK.

Registrů vyhledání: Hledání řetězce v cizích stránkách probíhá tak, že se myší zatrhne vzor (růžově), pomocí CTRL+C se tento okopíruje, cizí stránka se vyvolá kliknutím na Prohlížení stránek a na příslušné stránce se přes CTRL+F vzor pomocí CTRL+V zkopíruje do pole Najít, a po případné úpravě se nechá vyhledat v celé cizí stránce.
3W&CZ&MRV&&ZxZ&_I&+Metaspolek+oddíl+činnost+registr&

Struktura: Specialista metaspolku -> Vzorník metaspolku -> Správce metaspolku -> Správce metaspolků